Vědci dokončili první verzi mapování lidského genetického kódu
Americký prezident a britský premiér charakterizovali první verzi celého lidského genetického kódu jako "nejpozoruhodnější mapu, jako kdy člověk vytvořil".
Konstatovali to po tiskových konferencích, které se po světě konaly v pondělí a na nichž vědci společně oznámili, že se jim podařilo identifikovat téměř úplnou množinu biochemických instrukcí, z nichž se skládá lidský život.
Považuje se to za jeden z nejvýznamnějších vědeckých úspěchů všech dob, srovnatelný s vynálezem kola nebo s rozštěpením atomu.
Očekává se, že genetické informace povedou v nadcházejících desetiletích k revoluci v lékařství a že vzniknou nové testy a nové léky pro dosud nevyléčitelné choroby. Někteří lidé se také obávají, že by mohla vzniknout nová genetická podtřída - lidé, kteří zdědili chybný genetický kód.
Ke zveřejnění lidského genomu došlo v souvislosti se zahájením spolupráce mezi soukromě a veřejně financovanými vědci, kteří strávili předchozí měsíce v ostrých vzájemných kontroverzích a hádali se o vlastnictví informací a o přístup k nim.
Ve snaze dešifrovat první verzi mapy lidského genomu museli vědci nejprve načíst tři miliardy chemických "písmen", které se vyskytují ve spirálách DNA uvnitř většiny lidských buněk.
Britští vědci konstatovali, že bylo nyní zmapováno 97 procent lidského genomu a 85 procent kódu bylo správně identifikováno. Nyní se budou postupně opravovat chyby a do tří let bude k dispozici plná, spolehlivá verze lidské genetické mapy. Zatím je plně spolehlivých jen 24 procent získaných informací.
Prezident Bill Clinton a britský premiér Tony Blair se navzájem spojili prostřednictvím satelitu, aby pozdravili práci vědců. Konstatovali, že má společnost povinnost využívat nových informací odpovědně a tak, aby z toho mělo prospěch celé lidstvo. Po boku Billa Clintona stáli dva čelní vědci z tohoto projektu, dr. Francis Collins, šéf veřejně financovaného Projektu lidského genomu a dr. Craig Venter, ředitel soukromé společnosti Celera Genomics, která oznámila, že také vyprodukovala "první verzi" lidského genetického kódu.
Oba vědecké týmy mají diametrálně odlišné názory na vědeckou metodologii a na patentování výsledků. Avšak prezident Clinton oznámil, že už nebude docházet k dalším kontroverzím a že v budoucnu budou obě strany spolupracovat.
Provizorní verze mapy lidského genomu byla nyní dokončena o několik let dříve, než se očekávalo, v důsledku toho, že vznikla nová automatizovaná technologie a v důsledku konkurence od soukromé firmy Celera.
Britský deník Guardian k tomu včera napsal v redakčním komentáři:
Právem vyvolalo zveřejnění první verze mapy lidského genomu vzrušení a zájem. V historii západní vědy je to významný mezník ve snaze pochopit, jak funguje lidské tělo. Říká se, že je tento okamžik tak významný, že povede k revoluci v lékařství a při léčení chorob - dosavadní medicína prý nyní bude vypadat neohrabaná a středověká.
Avšak je nutno záležitost nepřehánět. Je sice pravda, že byl zaznamenán velký úspěch, ale bude trvat velmi dlouho, než to bude mít praktický dopad. Zaprvé, i když bude mapa celého lidského genomu zveřejněna na internetu, pro většinu z nás, jak poznamenal jeden vědec, to bude jako maďarština. Nikdo totiž ten jazyk nezná a nikdo nemá k němu slovník. Bude trvat mnoho let, než začneme chápat, co naše geny způsobují anebo jakým složitým způsobem vstupují do vzájemné interakce, a vytvářejí tím živoucí organismus. Teprve pak začneme identifikovat, jak tyto informace využívat k léčení chorob. Slíbené léčebné metody pro cystickou fibrózu a pro hemofilii jsou ještě dost daleko.
Příslibem projektu lidského genomu je to, že začíná odhalovat, jak skoro všechny nemoci mají určitý genetický počátek. Vysvětluje to, proč někteří lidé onemocní rakovinou či malárií, zatímco jiní nikoliv. Už nyní vstupujeme do éry, kdy budeme mít všichni vytištěn celý náš genetický kód na magnetické kartičce; budeme vědět, vůči kterým nemocem jsme zranitelní a jaké individuální léčbě se máme pro to podrobit. Otevírá to možnost eliminace určitých dědičných nemocí a uleví to těm rodinám, jejichž příslušníci trpěli po dlouhé generace.
Ale musíme si také uvědomit, co nám geny neřeknou. Zprávy v posledních letech o tom, že byl objeven "gen způsobující homosexualitu" nebo "zločinnost" vytvořily nereálné mýty. Lidé si představují přímočarý genetický determinismus, že tajemství lidské přirozenosti bude možno přímo rozkódovat z genů. Podle těchto představ není lidský genom ničím jiným než en svého druhu softwarovým programem, který dokáže vysvětlit všechno ohledně naší osobnosti i našeho těla. Taková fantazie je matoucí. Nesmíme zapomínat, že osobnost je produktem interakce mezi geny a prostředím.
Spolu s nadějí na nové léčebné metody vyvolává projekt lidského genomu celou řadu legitimních obav, a začíná to dvojím už existujícím znepokojením. Jednak existuje obava ze svého druhu eugeniky, jejímž prostřednictvím by bylo možno zlikvidovat určitou míru invalidity. Druhá obava se týká toho, jak budou reagovat pojišťovny: budou odpírat životní či zdravotní pojištění pro osoby, u nichž se ukáže, že mají "nedokonalé" geny, anebo od nich budou chtít víc peněz?
Otázka eugeniky je spojena s velkým emocionálním nábojem týkajícím se i náboženství: stejně jako neumíme řádně řešit morálku rozhodnutí, zda provést interrupci u nenarozeného dítěte, které trpí Downovým syndromem, brzo budeme muset čelit celé řadě obdobných otázek, až budeme vědět, že nenarozené děti podlehnou po narození různým konkrétním, identifikovatelným nemocem.
Druhá otázka je úkol pro politiky, kteří musejí zabránit tomu, aby zaměstnavatelé a pojišťovny začali praktikovat genetickou diskriminaci.
Nebezprostřednější obava plyne z toho, že by se mohl tento monumentální vědecký projekt stát obětí komercializace. Americký genetik Craig Venter je často charakterizován jako záporná postava v této zápletce - je to energický podnikatel, který se chce stát co nejdříve genetickým miliardářem. Je nutno přiznat, že Craig Venter dramaticky zrychlil práci na mapování lidského genomu tím, že proměnil veřejně financované úsilí v konkurenční závod.
Vědce po celém světě však rozčiluje, že výsledky Ventrova bádání jsou k dispozici pouze na základě subskripce, že dává přednost bohatým farmaceutickým a biotechnologickým firmám, aby si mohly zažádat o patenty a definovat jako soukromou oblast vědeckého výzkumu nejlukrativnější sektory. Samozřejmě, patentování je nutnou ochranou pro finanční a intelektuální investice vynálezců a vědců. Avšak existují určité oblasti práva ve Spojených státech i v Evropě, které jsou ohledně tohoto nového světa genetických informací nebezpečně nejasné.
Za tím vším existují daleko širší otázky, kdo bude mít prospěch z tohoto vědeckého úsilí. Vládne velká obava, že nynější obrovské objevy jen dál drastickým způsobem zvýší (už nyní groteskní) nerovnost v poskytování zdravotní péče po celém světě. Miliardy byly investovány do projektu lidského genomu. Další miliardy budou investovány na výzkum nových léčebných metod proti západním nemocem, jako jsou nemoci srdce a rakovina. Mezitím bude většina lidí na této planetě i nadále trpět nedostatkem základních životních potřeb - jako je pitná voda. I v tak velký den, jako je dnešek, je to vystřízlivující pomyšlení.
Havlovo veto
Zcela podle očekávání včera prezident odmítl podepsat novelu volebního zákona, která měla do poměrného volebního systému do Poslanecké sněmovny vnést výrazné většinové prvky. Nešlo o to, že by novela byla špatně napsána. Je v ní přesně to, na čem se ODS a ČSSD domluvily krátce po posledních volbách do Poslanecké sněmovny. Posílení role velkých stran bylo jednou z podmínek, za kterých ODS podpořila menšinovou vládu ČSSD. Čelní představitelé obou stran téma nejprve společně demokraticky prodiskutovali a v ostrém, leč korektním politickém klání se shodli na vzájemně přijatelném kompromisu.
O něm pak podle očekávání přesvědčili potřebnou většinu svých poslanců a senátorů, kteří novelu volebního zákona podle očekávání odhlasovali. Nyní se očekává, že prezident o svých výhradách poslance ODS a ČSSD nepřesvědčí a ti zákon definitivně přijmou, protože to, co prezidentovi vadí, většině z nich vyhovuje. Následovat bude stížnost opozičních poslanců k Ústavnímu soudu.
Ústava v druhém odstavci osmnáctého článku říká, že Poslaneckou sněmovnu volíme podle zásad poměrného zastoupení, tedy tak, aby své zástupce v zákonodárném sboru mělo co nejvíce občanů, nikoli především ti, kteří volí strany velké.
Není pravděpodobné, že by Ústavní soud přehlédl skutečnost, že novela volebního zákona sleduje opak toho, co je stanoveno Ústavou, zákonem nejvyšším. S pravděpodobností blížící se jistotě lze tedy očekávat, že novelu volebního zákona Ústavní soud zruší jako odporující duchu ústavy a příští volby do Poslanecké sněmovny proběhnou jako minule.
Pro ty politiky, kteří chtěli znevýhodnit voliče menších stran, aby sami získali více křesel to nebude dobrá zpráva. Ale ani tragédie.
Získají prostě pouze tolik křesel, kolik si zaslouží.
Vysílá se 27. června ráno.
Poznámka JČ: Nejsem si jist, zda lze absolutizovat poměrný volební systém tak, jak to činí Ivan Hoffman v poslední větě své poznámky: [Politikové] "získají prostě pouze tolik křesel, kolik si zaslouží". Existuje celá řada nejrůznějších kombinací volebních systémů, které se považují za spravedlivé a demokratické a záleží na společenské debatě, na jakém systému se daná země shodne. Jistě, v západní Evropě existují především systémy poměrného zastoupení. Poměrný i většinový systém mají své výhody i nevýhody. Poměrný systém dokáže citlivě reagovat i na malé změny nálad mezi voličstvem (viz například předvolební úspěch strany Důchodců za životní jistoty, která přiměla větší strany, aby zahrnuly důležité body programu důchodců do vlastního volebního programu) a přimět tím, aby politikové více respektovali vůli občanů. Naproti tomu dosti skandální je v systému poměrného zastoupení to, že poslanci nejsou jmenovitě voleni v jednotlivých volebních okrscích a nenesou tedy vůči voličům adresně osobní odpovědnost, ale vlastně je najmenovává podle počtu získaných hlasů příslušná strana - a podle toho se pak k voličům - arogantně - chovají. Většinový volební systém preferuje strany s více hlasy, je však daleko politicky stabilnější a umožňuje vládě fungovat efektivněji, protože v politice dochází méně k hašteření a více ke kompromisům. Nikdo nemůže popřít, že i když je nynější opoziční smlouva ČSSD - ODS nepopulární, že nynější sociálnědemokratická vláda na rozdíl od předchozího koaličního hašteření většinou - navzdory chybám a omylům - skutečně vládne. To není nutně zásluhou sociálních demokratů, ale opoziční smlouvy. Jistě, způsob, jímž vznikla a jímž funguje, vede politiky k aroganci. Chybí veřejná kontrola, ale tu by energicky měly vykonávat sdělovací prostředky.
Schuster
Dramatickou scénu v noci zažili novináři, kteří v Bratislavě sledují zdravotní stav slovenského prezidenta. Jeho převoz z nemocnice ministerstva vnitra do Národního onkologického ústavu se odehrál tak, že zatímco prezident ležel napojen na přístroje v sanitce, jeho příbuzní a lékaři několik minut zoufale bušili do zavřených dveří a oken příjmu, než bylo možné hlavu státu přenést na tomografické vyšetření.
Později v noci byl Rudolf Schuster, údajně na příkaz ministra zdravotnictví, převezen ještě do třetí nemocnice, kam už se na jeho stav přišel osobně zeptat předseda Slovenského parlamentu.
Způsob, jakým je postaráno o zdraví hlavy státu, v uplynulém týdnu kritizovali novináři a ministr zdravotnictví byl v noci tázán, zda odstoupí.
Rudolf Schuster byl hospitalizován čtrnáctého června kvůli dehydrataci. Když lékaři po čtyřech dnech zjistili perforaci tlustého střeva, prezident byl spěšně operován.
Následoval ovšem zánět, který si v pátek vynutil další operaci. Lékaři oznámili, že prezident netrpí rakovinou, nicméně hovořili o nálezu patogénního mikroorganizmu, který je rezistentní i na antibiotika.
Včera pak byla ohlášena další diagnóza - zápal plic, kvůli kterému v zájmu lepšího dýchání lékaři provedli tracheotomii.
To už manželka Rudolfa Schustra vytočila telefonní číslo našeho prezidenta a vzápětí do Bratislavy s policejním doprovodem odjeli anesteziolog Bohumil Limberk, mikrobiolog Otto Lochman a specialista na břišní dutiny František Antoš, aby se ještě před půlnocí připojili k slovenským kolegům.
Ať už jejich doporučení budou při záchraně života slovenského prezidenta přinosná, anebo nikoli, slovenští novináři se zřejmě budou ptát, proč nebyli osloveni dříve. Otázka národní prestiže nikoho nenapadne - o té se hovoří, když nejde o život.
26. června 2000
Poznámka JČ: Novináři by se měli ptát, jak to asi dopadá v případech obyčejných lidí, kdy nejde o prezidenta a o osud pacientův se nikdo moc nezajímá...
Stav státního dluhu dnes v 7 hodin ráno (a co tomu předcházelo)
Kdybych přirovnal bankovnictví ke staré gramofonové desce LP, roztočené dejme tomu rychlostí 33, na jejíž okraj položíte korunu (bankovní rezervy jsou uprostřed a jako vír nasávají volnou likviditu obyvatel), tak v každém okamžiku když si ji (tu korunu) někdo půjčí na okraji, (aby ji tam zase vrátil), se deska (systém) otočí o několik stupňů, a v místě návratu koruny bude zase k dispozici pro další úvěr. Celý systém se ovšem otáčí rychlostí jakou mu dává produktivita eventuální obchodní bilance státu a přehlednost tu zaručuje ŘÁD - platební morálka a analýza úvěrů.
V dřevních dobách prokuristů, klotových rukávů a tlustých knih byl tento ŘÁD zajištěn jednak strukturovaným rozhodovacím místem a také pomalostí, která ovšem dovolovala (do jisté míry) použít jen tu korunu, která byla momentálně volná.
Experimentování s rychlostí pak skončilo jednou v pátek odpoledne ve Zděné ulici Nového Yorku ve slepé uličce.
V době elektronického obchodování se tempa hospodářství/produktivity a spotřeby/produkce musí sobě přizpůsobit. Proto lze tu naši desku roztočit i na 78, takže na jejím okraji zůstane místo konkrétní kulaté koruny jen rozmazaný pruh. Pak si všichni mohou jakoby v diferenciálu času půjčit, ale stejně rychle by museli vracet. Což je v rozporu, neboť půjčení je on-line (v mžiku), ale prodej/zhodnocení investice pořád potřebuje čas. Internet a e-obchody se sice snaží ten krok s bankovními operacemi srovnat, ale - marný boj.
Edison zbohatl na duplexním telegrafu - Gates na PC.
Musí pomoci doping - o němž ví nejvíc v českých podmínkách náš pan profesor Klaus.
Systém (obvykle) pracuje jen s objemem, který je k dispozici, a za situace (skoro zákonem) stabilizovaného kurzu koruny, vysoké inflace a vysoké úrokové míry pro cizozemce = (Klaus 1990-95) - přitekly do bank miliardy, pro které bylo jediné využití - půjčky, neboť stát ještě vystačil s rozpočtem a snažil se průmyslové investice přenést na soukromé subjekty, aby stvořil počátek kapitalismu v Československu.
Banky neuvyklé na tyto obrovské volné prostředky začaly půjčovat vysoké sumy (boom v hospodářství/stavebnictví/dopravě/cest.ruchu - všichni podnikali), banky nehleděly na riziko, dlužníci zase na úrokové míry - ty sloužily ovšem jen těm, kdo v ČR nežili a měli zde pouze uloženy peníze - spekulantům.
To Klaus velice dobře věděl, ale hrál o čas.
Banky posléze zpozorněly, alespoň v oblasti rizikovosti úvěrů, nedávaly už každému, kdo šel okolo. Měly pořád relativně dost peněz (část jich mrtvě utápěly ve tvorbě čím dál větších rezerv), ale balance k úvěrům již byla nenávratně vychýlena.
Klaus to zkusil se změnou kurzu, ale 2x neúspěšně - celkem zbytečně vytekla jen ČNB v intervencích za měnu a Klausovu tvář - a přestala mu věřit.
Muselo nastat nevyhnutelné - snížit úrokové míry, aby vůbec bylo komu dál půjčovat (transakce už začaly probíhat skoro jen mezi ČNB a bankami komerčními).
Zahraniční spekulanti naznali, že nynějších 3-6 % prosté termínové úložky v české bance vynáší méně než hospodářská investice jinde a svá "aktiva" stáhli ven z ČR.
Banky teď byly doslova v prdeli (omluva J.P.).
Urychleně začaly budovat investiční fondy - jako náhradu za nedobytné pohledávky a jako stodolu pro firmy, které by chtěly kapitalizovat a které jim padaly do klína, aniž by samy chtěly.
Tím jen mimochodem scelovaly portfolia akcií, které tyto subjekty vlastnily a jelikož začaly dosahovat vlastnictví kontrolních balíků, nastal nezájem o ty zbylé akcie na trhu. Tím ztrácely fondy kapitál a nemohly nakupovat na burze, (ten stačil pouze na nákup dvou tří akcií denně pro udržení převisu poptávky), neboť jim banky půjčily pouze do výše (a mizející hodnoty) jejich degresivního fondového portfolia. Burza začala stagnovat a svých práv se začali dovolávat menšinoví vlastníci, kteří se doposud jen vezli a jejichž majetek začal tát jako sníh - stát reagoval pokusem zákona na ochranu malého akcionáře.
Za této situace začali házet klacky pod nohy všichni všem.
Nemožnost zvládnout situaci standardními mechanismy vyvolaly změny vlád (které to zapříčinily, nebo nezvládaly) a nahnaly stranické vazaly (t.č. bez práce) do vedení fondů a bank, aby tak situaci ještě zhoršili implantováním "vyšších" zájmů - často protichůdných.
Nezbylo než začít banky prodávat. Tím ovšem, jak všichni poznali, začali ztrácet VLIV na chod hospodářství. Proto se prodala ČS, kde hospodářský vliv nebyl tak výrazný (půjčovat už stejně mohla jen ČNB) a její sanace od státu před prodejem zabezpečila i klid politický.
ČS přizpůsobila úvěry a úroky zahraniční centrále a ostatní si mysleli, že se ještě naposledy nadechnou. Vlivem tradic sporožira a vazeb občanů/střádalů, kteří s ní měli letité vazby, si zachovala klientelu a nádech se nekonal. Burza začala toužit po levných akciích, které byste koupili dětem k svátku - tak za 100 až 200 Kč - to riziko každý unese a s P/E tak 6.
Vlastnit akcie však už nikdo nechtěl, i když vesnice objížděli cestující makléři - ti ovšem jen skupovali od hlupáků pod cenou jejich kupónové knížky.
To už na ozdravení českých podniků, ale nestačilo.
Kruh se začínal uzavírat a naordinovanou fraktalizaci (vzpomeňte 56 bank v ČR) finančního trhu, kterou zařídilo ještě Klausovo MF, postihl dominový efekt (kde jsou doby, kdy každý fond mohl vlastnit jen 10 % akcií podniku) a nakonec skončila fúzí 3. a 4. největší banky, aby ji stát postavil do čela.
Za situace kdy vláda vydala :
300 miliard na sanaci bank + dalších 200 (?) miliard na záchranu kurzu + 300 (?) miliard nárůstu státního dluhu + dalších 100 miliard do SBČS + dalších 180 miliard do krachujících podniků + minimálně 50 miliard zadlužených měst a obcí + dalších 20 miliard burzovních ztrát + dalších 30 miliard ztrát Konsolidační banky (to vše při vyrovnaném státním rozpočtu) zbytečně, mě opravňuje říci :
"Stav státního dluhu (nikoli Vasserstandbericht - potopa to ještě není) dnes v sedm hodin ráno je 1,18 BILIONU korun českých".
A ať mi to někdo vyvrátí.
To všechno musí zvládnout 10,000.000 obyvatel této republiky - na jednoho to je 118.000 Kč, což je 2.950 USD - to není až zas tak moc.
Stačí si u finančních kouzelníků (nabídka jistého fondu na zhodnocení vkladů v USD založená na trvalému růstu kurzu dolaru vůči koruně v posledních 4 měsících - tato jeho reklama bohužel nebyla až do dnešních dnů klamavá, dnes už ano) uložit 11.800 USD na 4 měsíce a jsme z toho venku.
Ne ?!
Je to jen náhoda, že se v kulminačním bodu (rusky věrchovaja tóčka) projevily naplno problémy IPB, tedy banky, která k němu měla vyšší afinitu než ostatní banky ČR ?!
Německá ústava obsahuje větu : MAJETEK ZAVAZUJE.
Půjde-li to tak dál, budou naši občané brzy nejsvobodnějšími v EU - když nás vezmou.
A kvůli té svobodě snad byla revoluce - nebo ne ?
Jaroslav Pour
psáno 21.6.2000
Nájemné, neplatiči a bytová družstva
František Roček
Jednou z forem bydlení v ČR je kromě bydlení v obecních a v soukromých bytech značně rozšířené družstevní bydlení. V souvislosti s deregulacemi nájemného, které má přijít v roce 2001, se podívejme jaká je dnes situace v bydlení v sondě do bytové problematiky v družstevním bydlení na severu Čech. Celkový pocit, který mám, lze shrnout do vyjádření: patová situace
Balvany dluhů tíží severočeské bytová družstva
Na severu Čech existuje přes třicet bytových družstev. Některé obhospodařují jen několik bytů, jiné tisíce: např. mostecký Krušnohor přes 14 800, českolipské družstvo přes 9700 či ústecké Družba přes 8 700 bytů. Většina z nich má starosti s neplatiči.
Ve statistickém výkazu severočeských bytových družstev za rok 1999 jsou uvedeny k 31. prosinci 1999 mj. i dlužné částky: Např. OSBD Česká Lípa mělo k novému roku u dlužníků přes 8 milionů, SBDO ve Varnsdorfu na 2,5 milionu, OSBD Teplice "pouze" 21,4 milionu dluhu, SBD PS Liberec 9,5 milionu, SBD Krušnohor Most 18,6 a chomutovské SBD přes 15,1 milionu Kč. Ústecké družstvo Rozvoj mělo 4,3 milionu u dlužníků a Družba takřka 5,9 milionu a o tři měsíce později již částka dosáhla hranice 6 milionů Kč. A dluhy samozřejmě stoupají...
Problém neplatičů zdá se být nekonečný. Tuto zkušenost mají také v ústeckém bytovém družstvu Družba. Podle součtu k 31. březnu 2000 dluhy dosáhly 6 milionů Kč a na zálohových platbách za energie a služby za rok 1999 činí 4 miliony a z minulých let se táhnou za dlužníky pohledávky za 435 000 Kč.
"Mezi dlužníky máme tři typy neplatičů. Ti, jejichž situací chápeme, jsou sociální dlužníci bez dostatečných prostředků. S těmi lze řešit situaci splátkovým kalendářem nebo, pokud to je možné, přestěhováním do menšího bytu. Druhou skupinou jsou neplatiči, kteří si sami stanoví, kolik budou platit a zda vůbec něco zaplatí, a do třetí skupiny patří tzv. sezónní dlužníci. Ti neplatí zpravidla v době svátků, dovolených a prázdnin, když mají větší výdaje," hodnotí situaci ředitel bytového družstva Václav Kugler.
Nejedná se jen o Romy
Nejhorší situace je ve čtvrti Krásné Březno, kde většina výstavby je tvořena panelovými domy a družstvo vlastní část z nich. Lidé získali zdejší byty většinou ze stabilizační výstavby a "mnozí z nich jsou tak říkajíc hrubšího zrna a mají sverázný názor na placené nájemného," uvedl Kugler a dodal, že by bylo mylné se domnívat, že mezi dlužníky a nepřizpůsobivé se řadí především Romové! Tento stereotyp je nutné vyvrátit.
Problémy s neplatiči jsou bez ohledu na původ. Mnohdy nepomohou písemné výstrahy a vyloučení z družstva, ani odebírání elektrických jističů, které jsou majetkem družstva. Následuje soudní žaloba nebo dohoda o náhradním ubytování.
Předlické domy
Bytové družstvo se snaží řešit situaci částečně tím, že zakoupilo v Předlicích v Prostřední a Řeháčkově ulici dva domy pro dlužníky. Rekonstrukce stála milion korun, ale investice to byla potřebná. V obou domech jsou jednopokojové byty pro osmnáct dlužníků se sociálním zařízením na chodbě - náhradní ubytování bez komfortu. Ale i zde neplatiči mnohdy neplatí. Dlužnou sekyru zatnulo čtyřicet procent nájemníků a celkové pohledávky za rok 1999 a první tři měsíce letošního roku činí 180 tisíc Kč. Jen dva nájemníci platí pravidelně, jiní zaplatili zhruba polovinu, jiní v roce 1999 zaplatili jenom tři nájmy...
Patová situace
"Podle zákona musíme dlužníkovi zajistit náhradní ubytování.V tom jsou zákony nedokonalé. Chrání dlužníky. Musíme si pomoci sami tím, že dlužníci jsou pod tlakem tím, že vyžadujeme plnění smluvních podmínek. V Předlicích nakonec šest neplatičů samo opustilo přidělené náhradní ubytování a odešlo. Odnesli si trochu oblečení a pár kousků nábytku a zmizeli. Snažíme se je alespoň dohonit soudně v rámci vymáhání dluhů, ale pozitivní je již to, že máme volná místa pro jiné zájemce, kteří s náhradním ubytováním souhlasí," vzpomíná Kugler.
Kapka v moři
Bytové družstvo Družstva nemá dostatek náhradního ubytování, aby neplatiči neblokovali byt. Dohodlo se s obcí Chlumec na tři roky o pronájmu deseti ubytovacích míst pro soudně vystěhované. Ale to je kapka v moři. V průměru neplatí 260 nájemníků a přes 600 platí se zpožděním a přestávkami.
Co dál?
Kde vzít prostředky na větší sociální ubytovnu? Na to nejsou finanční prostředky i bez toho ukrajované neplatiči.
"I v případě, kdy by se uvolnila místnost pro náhradní ubytování, přestěhujete tam ženu s třemi dětmi? Jednak je vám líto dětí a vystavujete se nebezpečí ostouzení, včetně dopisu na prezidentskou kancelář. Není to vtip. V Krásném Březně např. máme v bytě již několik let neplatící ženu s třemi dětmi. Její druh odešel a ona neplatí nájem a ještě si stěžuje prezidentské kanceláři, že ji nemáme rádi! Problém by měl řešit zákon prostřednictvím obcí, které by se postaraly o sociální případy prostřednictvím ministerstva sociálních věcí. Každé jiné řešení je bezvýchodnou cestou do pekel. Neplatičí družstvu ubírají prostředky na opravy, které panelové domy nutně potřebují," dodává Kugler.
Bytová družstva byla vytvořena jako správci především panelákových sídlišť se spoluúčastí nájemníků, kteří jako členové družstva byli a jsou zainteresováni na jeho chodu a tím i na své bytové situaci. Bytová družstva převzala velkosériově rychlokvašně budované panelové domy. Jejich opravy a renovace jsou noční můrou dneška i budoucích let. Proto se obce rychle zbavují bytového fondu - prodávají je nájemníkům za celkem symbolickou cenu několika desítek tisíc korun, protože vědí, že v dalších letech jejich noví majitelé budou muset do opravy domů investovat vysoké částky převyšující současné nájemné...
Organizace Stratfor o Gusinském
Ruští oligarchové dělají planý poplach
Připravil Petr Bradáč
Pod stejným názvem publikuje nyní svou analýzu souvislostí zadržení a stíhání rusko-izraelského mediálního mogula Gusinského webová stránka Stratfor.com z texaského Austinu, analyzující a od března 1999 zveřejňující zpravodajské informace z otevřených zdrojů. Během několika měsíců si Stratfor.com získala tak vynikající pověst, že autor pořadu Dobré ráno, Ameriko Charles Gibson na televizní stanici ABC 15. června 1999 o ní říká: "Během posledních pár měsíců četní novináři a vládní úředníci, hledající životadárnou informaci o kosovské krizi, sdíleli malé tajemství. Tím je malá austinská firma Stratfor.com... často schopná odhalit ta nejvíce chráněná tajemství na světě a předvídat události, měnící svět, způsobem, jaký nikdo jiný neumí." Co tedy říká dnes k aféře Gusinského?
Americká politika vůči Rusku doznala v tomto týdnu obratu, když se vládní rádci a soukromí investoři připojili k průvodu celosvětové kritiky uvěznění oligarcha Vladimíra Gusinského. Američtí investoři a tvůrci politiky považují za zaručenou vlnu mediálních zpráv, obviňujících Putina za represi jako za sovětských dob, přehlížejí však fakt, že Moskva vlastně potírá kurupci. Putin se snaží, jak na něm požadovaly západní vlády, povzbudit hospodářský růst prosazováním práva a pořádku v Rusku.
Bývalý americký velvyslanec v Rusku Robert Strauss 15. června oznámil, že osm šéfů společností z Americko-ruské obchodní rady odloží své setkání s Putinem, původně sjednané na 20.-21. června v Moskvě. Rada, jejímž je Strauss spoluzakladatelem, je lobistickou organizací zastupující na dvě stovky velkých amerických firem s velkými investičními zájmy v Rusku.
Tisková zpráva Rady tvrdí, že "závažné politické a právní otázky, vyvolané uvězněním Vladimíra Gusinského" vedly Strausse k rozhodnutí - ke kterému došlo až po konzultaci s vysokými americkými činiteli - odložit cestu.
Příslušník moskevské zámožné a vlivné třídy politicky aktivních byznysmenů Gusinskij byl zatčen 13. června a po několika dnech obviněn za zpronevěru deseti milionů dolarů (USD) ze státních prostředků. Ruské zákony umožňují policii zadržovat podezřelé až deset dnů, než vznese obvinění. Gusinskij byl propuštěn po třech dnech, uprostřed přívalu jak domácích, tak světových protestů proti tomu, že on - vlastník jediné (na státu) nezávislé televizní stanice v zemi - byl uvězněn za to, že vysílal pořady s politickým obsahem. Obvinění ze zpronevěry nebylo po neúspěšném odvolací řízení 19. června staženo, Gusinskij musel slíbit, že neopustí Moskvu.
Gusinského veřejná prohlášení o jeho nevině a pronásledování zaplnila domácí, poté i zahraniční media - a nakonec i západní vládní kuloáry. Když byl Gusinskij zatčen, on sám a další s ním spjatí podnikatelé spustili mohutnou kampaň, obviňující Putina, že je odkázán na taktiku sovětských dob - potlačovat svobodná media a nedbat na demokratické normy. Je však málo pádných důkazů pro jejich tvrzení, že jde o hrubé pošlapání medií. Přesto jejich tvrzení byla ve světě vyslyšena a západní media omílala jejich story pobouřenému americkému a evropskému posluchačstvu.
Západní zpravodajství vidí příčiny Gusinského uvěznění v kritičnosti jeho stanice vůči Kremlu a jeho postupu v Čečně, jakož i v politické satiře, vysílané v nejsledovanějším čase - nyní je to pořad Kukly (Loutky). Celý mediální průmysl je vzhůru nohama kvůli ruské tiskové svobodě. Židovské organizace brojí proti antisemitismu; Gusinskij je moskevský židovský pohlavár. Dvaapadesát členů amerického Kongresu vyzvalo presidenta Clintona, aby zakročil, žádal o propuštění Gusinského a omluvu za jeho zatčení. A teď - americké investice, ruská nejcennější vymoženost, se odvracejí.
Je ironií, že Putin je nyní mezinárodně kárán za to, že dělá přesně to, co je třeba, aby v Rusku vytvořil pro investice bezpečné prostředí. Životně důležitou součástí ruského plánu na ozdravení ekonomiky je odstranění korupčních podnikatelů, kteří rozkrádají celá odvětví národního hospodářství, která vynášejí zisk, a kteří používají svůj politický vliv, aby hájili své vlastní výsostné zájmy.
Putin to nemůže dělat šetrně. Všimněte si, že nijak nezmírnil svůj zákrok, ale rovnou Gusinského obvinil z defraudace státních prostředků. Proto se oligarchové tak náhle stali horlivými obhájci svobody tisku. Další oligarchové jsou na řadě, a nebudou to jen mediální magnáti. Oligarchové využívají demokratické hodnoty jako vějičku, aby upoutali západní pozornost, zatímco chystají vlastní útok na Putinovu správu, což již nyní hrozí.
Nicméně, američtí investoři teď společně s americkou státní správou odsuzují Putina na základě informací, pocházejících přímo od obviněných, jakož i od dalších oligarchů, kteří se oprávněně obávají, že budou těmi příštími na řadě. Připouštíme, že Putin nemusí být vyznavačem pořadu Kukly, ale jeho prvotním cílem je odstranit onu moc, která oligarchům umožňuje drancovat a manipulovat stát. Pokud Putin bude dál odplevelovat nejvyšší místa Ruska od korupce, potud proti němu bude značná opozice. A právě teď Washington riskuje, že se přidá k tlupě těch, kdož nahlížejí na Putina jako na bývalého důstojníka KGB, snažícího se zatlačit Rusko nazpět do sovětské ulity. Pokud v tom bude americké ministerstvo zahraničí pokračovat, nakonec bude obhajovat právě ty zloděje, o jejichž odstranění Putina žádal, jen proto, že uvěřilo oligarchům, když začali - všem známým pokřikem: VLK ! - dělat planý poplach.
Ještě o geneticky modifikovaných potravinách:
Ke zprávě o přechodu genů na jiné biologické druhy a jiným (možným)
falsifikacím
Zpráva o tom, že geny mohou přecházet k jiným biologickým druhům odráží
velmi smutný stav etiky vědecké a novinářské práce.
Citovat z dosud nezveřejněné práce je praxe, kterou začali v poslední
době používat západní "vědci", kteří se na sebe snaží upozornit
prostřednictvím sdělovacích prostředků. Většinou ohromí svět objevem,
který svět právě potřebuje.
Podle mého názoru by se sdělovací prostředky měly řídit pravidlem
nepublikovat nic, co nebylo zveřejněné v seriózním vědeckém časopise a
nebylo zhodnoceno jinými vědci.
Protože ze zprávy nevyplývá, kdo je profesor Katz, není možné ani
vyloučit ani potvrdit domněnku, že jeho prohlášení je perfektně
načasovanou akcí podporující odpůrce geneticky motivovaných potravin.
Za povšimnutí stojí, jak živě reagují zástupci Přátel země a Zeleného
míru na vágní prohlášení zmíněného profesora, "neděje se to často, ale
děje se to". Takové prohlášení je v podstatě bezcenné pokud nevíte, zda
a jak statisticky významné, takové pozorování je.
Na osudu této zprávy v BL lze předvést mechanismus, jímž se nezaručené
zprávy stávají zaručenými. V původní versi byla zpráva doplněna
prohlášením britského ministerstva zemědělství, které prohlásilo, že ji
nebude studovat, dokud nebude presentována v seriózní formě.
O tři dny později se zmíněná informace objevila v jiném článku BL v této
formě: "Mezi tím zjistil jeden německý vědec, že gen, který byl použit
k modifikaci olejnaté řepky, dokáže přeskočit bariéru mezi biologickými
druhy a umí se etablovat ve střevech včel."
Ten, kdo nezná první versi zprávy a neví, že Němec nic nepublikoval, ale
pouze učinil prohlášení pro televisi, je její druhou versí uveden v
zásadní omyl, protože si může myslet, že to tak skutečně je.
Stejně bezcenná - a stejně matoucí - je zpráva typu "zvýšení"
radioaktivity v jaderné elektrárně - pokud v ní není uvedeno, co se
stalo a jaké procento povolené dávky záření ono zvýšení představuje.
Bez takové informace jde o pouhé strašení lidí.
Vladimíra Bošková, která na základě zprávy v ČT
dochází k
závěru, že se někdo "měl pídit po tom zda by elektrárnu ihned neměl
navštívit nezávislý tým expertů, jehož stanovisko k veřejnosti by bylo
věrohodnější než tvrzení těch, kteří jsou na chodu elektrárny přímo
existenčně zainteresováni (a tvrdí, ujišťují národ, že je všechno v
pořádku - poznámka JJ)."
Její tvrzení je matoucí, buď z ignorance nebo z úmyslu.
Provoz jaderné elektrárny je totiž přísně regulován. Součástí provozní
licence je povinnost měřit v předepsaných intervalech a na předepsaných
místech úroveň radioaktivity a v případě překročení varovné hranice,
která je velmi konservativná, ohlásit únik radioaktivity nadřazenému
orgánu - čímž se informace dostane do veřejné domény.
Způsob, jakým Vladimíra Bošková s informací pracuje je nehorázný. A
hlavně nepravdivý. Je-li zaměstnanec elektrárny na něčem existenčně
závislý, je to právě dodržování přísných podmínek obsažených v povolení
k provozu.
Na základě vlastních zkušeností si troufám tvrdit, že kdyby byl
nejaderný sektor ekonomiky (české nebo jakékoli jiné) regulován stejně
jako sektor jaderný, zhroutila by se celá ekonomika přes noc.
Jiří Jírovec
O Romech na Slovensku
Rómovia si v Lomničke vládnu sami
Zpráva ze slovenského tisku.
LOMNIČKA - Obec Lomničku v Prešovskom kraji možno bez zveličenia označiť za rómsku. Z 1425 obyvatelov sa k rómskej národnosti hlási 1407 ludí. Obec má rómskeho starostu a kompletne rómske je aj zastupitelstvo. Miestnu základnú školu navštevujú čisto rómske deti.
Riaditelka školy, Nerómka Janka Hanečáková sa už s problémami, ktoré rómske deti predstavujú, naučila nielen žiť, ale ich aj riešiť.
V škole rozbiehajú neustále nové projekty, len aby vo výchove rómskej mládeže dosiahli maximum.
Jedným z nich je systém prípravných tried.
Prvý ročník školskej dochádzky je rozdelený do dvoch rokov. "Pri nástupe do školy zohráva velkú úlohu predškolská výchova. Tá neraz zlyhávala, lebo rómske matky deti do škôlky nevodili. Experimentálne sme preto pristúpili k tomuto kroku, realizujeme ho už piaty rok a výsledky sú velmi dobré," hovorí Janka Hanečáková.
Škola v obci Lomniečka nemá iba výchovné a vzdelávacie funkcie. Je tiež poradným a pomocným orgánom pre rómske rodiny, kompenzuje chýbajúce detské izby, rieši problémy v rodinách. "Dôležité je aj to, čo bude s dieťaťom po ukončení základnej školy. To je druhá ečsť nášho úvodného programu. Nadviazali sme spoluprácu s SOU polnohospodárskym v Starej 1ubovni, kde sa naši absolventi môžu vyučiť v niekolkých odboroch.
Ani tu sa problém nekončí. Na trhu práce je situácia so zamestnanosťou Rómov velmi zlá, preto chceme nadviazať úzku spoluprácu s rolníckym družstvom v Podolínci, s ktorým sme už uzavreli predbežnú zmluvu.
Družstvo je ochotné dať Rómom na 99 rokov do bezplatného prenájmu pôdu, čím by získali možnosť na nej hospodáriť. Pracovné príležitosti sa črtajú aj v ťažbe dreva z vojenských lesov v Zalubici," dodáva Janka Hanečáková.
Vzhladom na nízky životný štandard v rómskych rodinách je prvoradou úlohou riešiť aj túto otázku. "Rodiny bývajú v domoch a bytoch zväčša po nemeckých vysťahovalcoch. V jedno- či dvojizbovom byte žije priemerne 13 ludí, výnimkou však nie sú ani jednoizbové byty, kde sa tiesni 18 ludí," zoznamuje nás so šokujúcou situáciou kontrolór obce Ján Lajčák.
S pribúdajúcou pôrodnosťou odhadujú v roku 2010 počet obyvatelov Lomnieky až na 2200, takže za prioritnú sa považuje otázka výstavby nových bytov. "Spracovali sme projekty na stavbu 12 bytov, v apríli sme ich začali stavať. Finančne nám pomohla holandská nadácia Spolu International Foundation a Habitat for humanity z USA, pochopenie sme našli aj u splnomocnenca vlády pre rómske etnikum pána Danihela," dodáva J. Lajčák. Práce na výstavbe bytov sa už rozbehli a ešte v tomto roku by byty chceli dostať pod strechu.
O kálení do vlastního hnízda
Pane Culiku,
ad http://www.britskelisty.cz/0006/20000621s.html#18
S panem Izakem je velmi obtizne v cemkoli souhlasit - az na ten jeden bod, a
pak uz ne s nim samym, nebot cituje nevim koho: "Moc me mrzi, ze [Culik]
neustale "kali do vlastniho hnizda" svymi preklady do anglictiny kazde situace,
ktera se mu v Ceske republice jevi problematicka. Tohle lide na Zapade prece
nedelaji."
Na teto vete je totiz dost podstatne to 'svymi preklady do anglictiny'. Vy se
ale v poznamce branite zcela zcestne a nelogicky tim, ze v BL citujete v
prekladu anglicky clanek strefujici se do Anglicanu. Byl prece psany anglicky
ne do anglictiny prelozen! O to prece jde! Napsal to nejaky autor, svou
materstinou na adresu svych soukmenovcu. Nebo ze by to byl za nej prelozil z
nejake tajne reci nekdo jiny a rozeslal do sveta?
Jiste namitnete, a pravem, ze
v pripade anglictiny to vyjde nastejno. Pes steka proto ze je pes, a neplati ze
je pes, protoze steka.
Anglictina je, chte nechte, svetova rec, a tudiz
jakakoli kritika mirena do vlastnich rad a tedy v anglictine psana, je
nevyhnutelne text celosvetove dostupny. Ale neni pripustne zamenovat zamer
autora (psat svym soukmenovcum vytku) a ucinek (psat to ve svetove reci, cili
verejne ve svetovem meritku).
Ukazte mi anglicky nebo americky list, ktery
ostrou kritiku do vlastnich rad posleze preklada do cizich reci. Nema to
zapotrebi, to zajiste. Ale duvod je mnohem jednodussi, nez ze anglictina je
svetova rec. Jde o tu zvlastnost, ze zostuzeni ve celosvetovem meritku na
anglofonni narody nezabira. Anglican i American kasle na svetove mineni, nebot
nad nej povysuje mineni vlastnich soukmenovcu.
I kdyby cely svet stokrat
omlouval ci prehlizel neomluvitelne chovani britskych chuliganu na Euru2000,
britsky tisk by toto chovani kritizoval, pro sebe a pro sve, ne pro nas
ostatni.
Chceme li posoudit 'co lide na zapade delaji' srovnejme radeji jak se veci maji
v jinych civilisovanych zemich, kde se nejedna o anglictinu ale jiny vicemene
tajny jazyk. Ukazte, kolik francouzskych, spanelskych, nemeckych atd zurnalistu
pise svou kritiku na vlastni soukmenovce dychtive anglicky do sveta.
Kdo pere
'sve' spinave pradlo verejne (to je anglicke porekadlo, mimochodem) ten je (v
mych ocich) bud prihlouply ochota, nebo zlomyslny a senzacechtivy bulvarni
buran.
Ze by v opacnem pripade slo o pokrytectvi? To si tedy stejnou logikou
odmontujme dvere na WC, nebo instalujme webcam vsude, abychom nic neslusneho
pokrytecky neskryvali.
Kontrolni otazka: apelujete na mineni nezucastnenych i
ve vlastnich domacich sporech? Resite spory ve vlastni rodine vyveskou
transkriptu hadky s manzelkou v prekladu na nejblizsi autobusove stanici?
(Samozrejme ze ne, vy se prece nehadate s manzelkou :-)) Ale kolik kladnych
zprav o Ceske republice jste kdy prelozil do anglictiny a vydal v CER?
Svevolne
donaset do sveta jen to spatne, navic s tou davkou nadrazenosti, ze nepisete o
'nas' a le o 'nich'- to je parazitujici strefovacny exhibicionismus, ktery jsem
na zapade opravdu za 23 let nepoznal od jinych nez buranu.
Ja bych ale rekl, ze vubec nekalite do vlastniho hnizda, spis vykaly z
vlastniho hnizda rozesilate abyste zostudil ty, kteri do hnizda kaleji - jina
metoda pry nezabira, psal jste jiz.
Mozna mate pravdu. Mozna, ze na rozdil od
Anglicanu jsme my Cesi ochotni se 'zcivilisovat' a prizpusobit tlaku verejneho
mineni pouze odjinud, od tech 'vyspelejsich' - ale pozor, to bude to
prizpusobovani jen na oko, ne z presvedceni.
Ja vsak odmitam thesi, ze zostuzovani ostudnych tuzemskych praktik ne jinych
forech nez 'tuzemskych' je dobrym vychovnym principem. Proc ne to zkusit
vyresit nejdriv 'v rodine', a az v krajni nouzi, budiz, i domaci spory jdou ve
finale pred soud a pred verejnost, kdyz prijde na rozvod. Ale neni to prvni
vychodisko, neni prvni na rade.
Nemusime setrvat jen u provincni zatuchlosti,
ale hledat odbornou pomoc odjinud. To neni spatna metoda, ale lisi se od
verejneho vyvesovani a pomlouvani dosti vyrazne.
Na svete jsou i jini rasiste nez ti cesti, a ze zapornych ukazkovych prikladu a
prekladu delaji dalekosahle soudy o ceskych pomerech a lidech. To vim jiste.
Václav Pinkava
Poznámka JČ: Nesouhlasím s konceptem "rodiny" coby uzavřeného národního společenství, kde si nejprve musíme tajně vyřešit své problémy a teprve pak se reprezentativně představovat světu. České problémy jsou součástí zkušenosti všeobecného lidství jako třeba problémy v Americe nebo v Bangladéši. Mimochodem - snad s výjimkou zatvrzelých nacionalistů - je přirozeně zcela normální praxí, že lidé "vynášejí" debatu o problému ve vlastní zemi "do světa". Právě jsem slyšel v BBC Radio 4 pořad o knize indické autorky o dělení indického subkontinentu na Indii a Pákistán v roce 1947 podle víry, muslimské a sikhské. Došlo přitom k dosti rozsáhlému vraždění a znásilňování žen: jev znásilňování žen "druhé komunity", aby se tím ponížili její muži, nemá svůj původ, jak se zdá, teprve až v Kosovu, ale má dlouhou historii. Má snad tato autorka být obviňována, že "vynáší" indicko-pákistánské problémy do zahraničí, stejně jako Pákistánky, které hovoří otevřeně na světovém fóru, že jsou ženy v Pákistánu vražděny? Měli být obviňováni čeští disidenti, když apelovali za komunismu na pomoc mezinárodních institucí, z toho, že si měli nejprve své problémy vyřešit doma, v komunistickém Československu? Je možno obviňovat rakouské občany, protestující proti Joergu Haiderovi, že neskrývají svůj problém doma, ale hovoří o něm - velmi intenzivně - anglicky na mezinárodní scéně?
Naopak, je to přesně obráceně, než jak píše pan Pinkava. Schopnost společnosti otevřeně přinášet své problémy k diskusi
na mezinárodní scénu je charakteristickým rysem její zralosti.
Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo 