Co je nového v České republice

Vážený pane Pecino,

naši elektronickou komunikaci jsem v počátku června přerušila s tím, že Vám generální ředitel ČT D. Chmelíček rozhovor neposkytne a když ano, tak pouze e-mailovou formou. Nicméně se ptám: chcete se sejít s panem Chmelíčkem při rozhovoru?

Setkání Tomáše Peciny s Dušanem Chmelíčkem za účelem rozhovoru bylo poté dohodnuto na příští týden. (JČ)

Vazeny pane Culiku,

obracim se na Vas s prosbou o pomoc. Muj pritel v Kanade ma velke problemy se svoji dcerou. Je psychicky nemocna, presto kanadske urady jeji pripad resi neustalym veznenim misto toho, aby ji bylo umozneno se seriozne lecit. Cela jeji historie je popsana na: www.helpdita.8k.com, ale o tomto vebu vi jen malo lidi. Jde o mladou zenu, ktera si sama nedokaze pomoci, a to, co s ni delaji kanadske urady, je bezvychodne, podle me skonci sebevrazdou.

Nabizela jsem priteli, abychom ji prevezli do Cech a zaridili ji leceni v Cechach, ale ma to spoustu uskali. Ta nejvetsi prekazka je, ze by s tim musela souhlasit, a ona si nepripousti, ze by leceni potrebovala, a pak...dost dobre si nedovedu predstavit jeji prepravu letadlem, snad jen pod lekarskym dohledem a spoustou sedativ.

Pritel si uz pres rok dopisuje se vsemi moznymi urady v Kanade, ale vysledek je temer nulovy. Mam pocit, ze v Kanade takto postizene lidi uklizeji do vezeni, aby neprekazeli. Ale nikdo jim nechce pomoci. Mozna by stacilo uvest jen na Vasich strankach odkaz, pritel je uz zoufaly, nevi na koho se obratit.

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Právě jsem mluvil s Františkem Mikšem. Řekl mi (téměř doslova) toto:

"Voláte pozdě. Já jsem si mezitím stačil ty vaše Britské listy přečíst a řeknu Vám, že něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit. A jestli si myslíte, že s vámi budu ztrácet čas, tak jste na omylu!"

Prosím, publikujte, to má stejnou cenu jako celostránkový rozhovor. (T.P.)

Výběr textů z posledních dní:

Jiří Hodač

K tvrzením a spekulacím, které se objevují kolem komunikace mezi panem generálním ředitelem a mnou na jedné straně a panem Šámalem na druhé straně minulý čtvrtek odpoledne, je potřeba připomenout jednu velmi závažnou okolnost, která jaksi uniká pozornosti.

Poté, co jsem hovořil telefonicky s panem Šámalem nejdříve já a pak i pan generální ředitel - v obou případech pan Šámal kategoricky odmítl se stanoviskem ČT zabývat - jsem ve shodě se standardním postupem řešení situací tohoto druhu přešel z verbální komunikace na komunikaci písemnou, aby byly požadavky a stanoviska obou stran k dispozici jako "hard-copy", což jednoznačně vylučuje pozdější zkreslené interpretace.

Tak se to dělá nejen v ČT: i jako manažer v BBC jsem v případě sporných názorů v určité fázi komunikoval nejen s podřízenými, ale i s nadřízenými písemně, aby při případných dohrách bylo zřejmé, o co šlo a nebylo to jen "já jsem řekl, on řekl, já jsem řekl, on řekl."

Tento moment je při posuzování celé věci mimořádně důležitý. Pan Šámal obdržel písemnou formou, co se od něho žádá, tedy odvysílat tiskové prohlášení ČT. Dopis neobsahoval žádný příkaz, jak přesně to má udělat, za využití jakých novinářských metod či formálních prostředků. Šéfredaktorovi byl ponechán prostor pro profesionální zvážení alternativ.

Pan Šámal měl na písemnou žádost nadřízeného písemně odpovědět (do ostravského studia, kde zasedalo kolegium generálního ředitele, je spojení faxem i e-mailem) a jasně definovat svůj postoj k věci. Tedy vysvětlit, co chce se stanoviskem ČT udělat, v jaké podobě a v jakém kontextu (samozřejmě by bylo navýsost nutné prezentovat i ta tvrzení z médií, na než stanovisko ČT reagovalo) považuje jeho zveřejnění za vhodné vzhledem k aktuálním okolnostem přípravy večerní relace. To za něho nemohl nikdo udělat, protože právě on měl přehled o práci na konkrétním vysílání a měl pod úplnou kontrolou lidi i technické prostředky, jichž mohl využít.

Ale i v případě, že možná měl zásadní výhrady k tomu, aby ČT objasnila důležité okolnosti v kontextu intenzívní mediální kampaně, kdy prakticky neexistoval jiný způsob, jak veřejnost informovat - ČTK skutečně odmítla stanovisko České televize vydat - tak i v takovém případě měl pan Šámal písemně definovat svůj postoj s příslušnými argumenty. Nestalo se tak.

Kdyby se tak stalo, bylo by mnohem méně o čem mluvit. Hrálo by se s rukama na stole, nebylo by o čem spekulovat.

Pan Šámal přijetí dopisu potvrdil podpisem - a ignoroval jej. Nereagoval ani písemně ani telefonicky (i když na písemný požadavek by byla adekvátní pouze písemná odpověď). To je kritický moment vývoje událostí, kdy namísto jasné, prokazatelné komunikace s ověřitelným obsahem mezi klíčovými body struktury managementu ČT byla zvolena cesta nejistoty a informačního zmatku. Nehodlám ovšem spekulovat, proč se pan Šámal rozhodl pro takový postup.

Jiří Hodač,

ředitel zpravodajství ČT

Vážený pane Čulíku,

v zájmu úplného pohledu na věc si dovoluji požádat, abyste za můj příspěvek připojil následující dodatek:

P.S.:

"V zájmu úplnosti dodávám, že večer se na recepci hotelu v Ostravě objevil písemný vzkaz od pana Šámala, v němž žádal o uvolnění z funkce v souvislosti s odmítnutím odvysílat stanovisko ČT. V té době se již nedalo nic dělat. Tento vzkaz také nebyl adresován mně osobně (a ani nemohl být, protože není v mé pravomoci uvolnit šéfredaktora z funkce) - vlastně nebyl konkrétně adresován nikomu. Obsahoval pouze obecnou formulaci, pokud jde o důvod. J.H."

Děkuji.

S pozdravem

Jiří Hodač

Poznámka JČ:Ani bychom chtěli komukoliv stranit, snad je možno poznamenat, že zde možná byly problémem kulturní rozdíly. I Ivan Kytka si jako krátkodobý šéf zpravodajství ČT před dvěma lety stěžoval, že pokud něco od mnohých členů redakce zpravodajství ČT chtěl, nebyli schopni vyvinout skutečnou iniciativu a představivost. Je docela dobře možné, že pokud Jiří Hodač poslal Zdeňku Šámalovi z Ostravy dopis, v němž ho žádal, aby odvysílal tiskové prohlášení ČT, že Šámala ani nenapadlo, že existují různé možnosti, jakým způsobem téma zpracovat, a že je dopis k tomu otevřen. To je možno, obávám se, interpretovat jako nejasnost a snad i neobratnost textu Jiřího Hodače. Pak se muselo asi stát to, co se stalo.

Ať je tomu jakkoliv, v nejbližších vydáních Britských listů přineseme, jak doufáme, k této věci rozhovory Tomáše Peciny se Zdeňkem Šámalem i s generálním ředitelem ČT Dušanem Chmelíčkem - Jaroslava Sedláčková z PR oddělení České televize nám včera napsala, že pokud mají Britské listy stále zájem o rozhovor s Dušanem Chmelíčkem, ředitel ČT jim ho nyní poskytne.

Štěpán Kotrba

Působení Jiřího Kratochvíla v Úřadu pro státní informační systém (ÚSIS) bylo vrcholně nešťastné. O tom zřejmě nikdo ani na okamžik nepochybuje. Jiří Kratochvíl byl Karlem Berkou přijat na ÚSIS poté, co s ním byl rozvázán pracovní poměr v městském sekretariátu ČSSD v Praze. Tam působil ve funkci tajemníka (čti "vedoucího" sekretariátu o dvou zaměstnancích, jednom telefonu, jednom faxu a jednom PC). Jeho přijetí na ÚSIS bylo nemilým překvapením i pro odborníky z řad ČSSD, kteří Karla Berku (také ČSSD) varovali před nulovými zkušenostmi jeho nového zaměstnance z odborné žurnalistiky, naprostou neznalostí problematiky ÚSIS a mizivými znalostmi práce tiskového mluvčího obecně. Varovali ho i před přirozenými negativními mediálními důsledky tohoto kroku. O počítačích pan Jiří Kratochvíl ví asi dodnes tolik, že existují. O médiích (včetně těch odborných) totéž. Profesionální faux pas, kterých se ve funkci tiskového mluvčího Jiří Kratochvíl dennodenně dopouštěl, poškozovaly nejen pověst ÚSISu, ale především samotného Karla Berky. Aniž si to on sám byl ochoten (či schopen) uvědomit. K jeho vlastní škodě. Přestup pana Kratochvíla do Rady tudíž vzbudil jen soucitný úsměv na tvářích těch, kteří jej z předchozí funkce zažili. Bez ohledu na jejich politickou příslušnost.

Materiál, který se objevil nyní na obrazovce ČT, neútočí ale jen na chyby, kterých se dopouštěl jeden mediální diletant v předchozí funkci na ÚSIS. Popisuje ilustrativně prostředí, které na ÚSIS panovalo více než rok a kterému přes několikeré interní varování ze strany telekomunikačních odborníků ČSSD i představitelů odborné veřejnosti nedokázal zabránit tehdejší garant ÚSIS, ministr financí a tehdejší předseda Rady vlády pro SIP, Pavel Mertlík. Minimálně dvakrát byl vnitrostranickou cestou upozorněn na vážné nedostatky v práci ÚSIS, ještě než k nim došlo - a to v řádech desítek milionů. Nestalo se nic. Ministerská kontrola byla vyslána na ÚSIS až následně. Trestní oznámení byla podána až dodatečně.

Zpráva NKÚ je však slepencem pravdivých tvrzení o (možná i úmyslném, ale v každém případě závažném) porušování pravidel nakládání s veřejnými prostředky, dále pak ilustrací nepořádku a šlendriánu v ÚSIS, které jeho předseda dík své neschopnosti nedokázal zamezit a nakonec je zpráva i ilustrací nesprávných interpretací a nepochopení, kterými je provázeno hodnocení některých kroků úředníky NKÚ. Ti totiž nemohli mít povědomost o důvodech zahraničních cest na různá sympozia a konference, kterých se zúčastňovali spolupracovníci a pracovníci ÚSIS. Probíhala totiž v tu dobu konkretizace Akčního plánu státní informační politiky a tak i úloha odborných konzultací v mezinárodním měřítku a výměna zkušeností s progresivními oblastmi, jakými telemedicína bezesporu je, patřilo k povinnostem zodpovědných osob.

MUDr. Jiří Kofránek, Csc. je jedním z autorů Státní informační politiky a spolupřipravoval i první verzi jejího Akčního plánu. A jen shodou okolností je i  předsedou expertní skupiny ČSSD pro oblast informatiky a telekomunikací. To ale cifršpión ÚSIS vědět nemusí. Stejně tak nemusí vědět ani to, že jako odborný pedagog působí Jiří Kofránek i na lékařské fakultě UK, kde právě v oborech příbuzných telemedicíně vychovává budoucí odborníky - lékaře. Proto nemohl být doktor Kofránek zaměstnancem ÚSIS a proto byl jen externistou - konzultantem. Stejně tak nemusel být nikým odpovědným na ÚSISu informován, že telemedicína patří k prioritám e-Europe i nové verze Akčního plánu SIP.

A tak se vedle zbytečně koupených kamer objevila i jeho exotická zahraniční cesta... Budiž. MUDr. Kofránek ale na ní a díky ní odvedl kus poctivé práce pro tuto společnost a rozvoj progresivních forem zdravotnictví a vzdělávání ve zdravotnictví. I pro profesionální zpracování Státní informační politiky. Dokonce na té inkriminované konferenci byl i jedním z přednášejících. A dokonce poznatky z této konference a nejnovější poznatky z ní vzešlé dnes tvoří páteř konceptů telemedicíny v ČR. To všechno ale úředníček NKÚ vědět nemusí a pravděpodobně ani neví. Dokud něco nenapíše, co s pravdou nemá nic, ale opravdu nic společné.

Úředníček NKÚ nemusí vědět nic ani o následcích případného "nekonání" ve věci Y2K. Nestalo se prakticky nic, ale kdyby se stalo, byli by zodpovědní mimo Karla Berku i další zaměstnanci ÚSIS. Trestněprávně. Takže řada rozhodnutí, které udělali, byla sice či mohla být procesně chybná či dokonce odporující zákonu, udělána však musela být v čase, který zbýval do Silvestra 1999. A ten čas se nehodlal zastavit kvůli nedokončenému výběrovému řízení. Tím ale v žádném případě neobhajuji vítěze soutěží, ani efektivitu projektů, spojených s Y2K. Země ale musela být připravena na krizové situace, které byly předvídatelné a předvídané. Faktem ale je, že např.. náklady na "call centrum" tvořily peníze, z valné části vyhozené oknem. Podle mých informací (vycházejících z interní analýzy ÚSIS) činily náklady na jeden hovor do tohoto call centra cca 11 000,- Kč ! Přitom informace, které bylo schopno toto call centrum poskytnout, se mnoho nelišily od informací kterékoliv linky důvěry. WWW stránky centra Y2K neříkaly také nic objevného a náklady za ně byly neúměrné diletantismu, s jakým byly zpracovány. Potud jsou zjištění NKÚ bez poskvrnky.

Jiná věc ovšem je, jak byl materiál NKÚ Českou televizí účelově použit a zneužit k prosazení partikulárních zájmů jednoho jediného zaměstnance kritizované instituce - "předsedy odborové organizace" ÚSIS. V minulosti tento "odborář" hájil bývalou náměstkyni. Také mediálně a s pohledem pouze jednostranným. Česká televize se zapletla už do třetí vlny této kauzy - pokaždé ale tendenčně, s ignorováním názorů, které se jí nehodily do předem vymyšleného scénáře. Správné je, že veřejnoprávní televize informuje o závěrech NKÚ, horší však je, že samotné NKÚ ještě neuvolnilo tento materiál jako oficiální.

Tudíž zdrženlivost by prospěla i ČT a objektivitě jejích informací. To jen zneuznaný zaměstnanec ÚSIS se pokoutným způsobem dostal k jednomu dokumentu a se svým osobním tendenčním komentářem jej nechal zveřejnit v internetovém deníku Neviditelný pes. A odtud jej přebrala (se zpožděním) i Česká televize. Taková je realita. Už dříve došlo za asistence bezpečnostních složek k násilnému převzetí písemností v kanceláři jiného "obtížného" zaměstnance ÚSIS a nalezeno bylo několik desítek materiálů, z nichž řadu z nich neměl vůbec dotyčný úředník držet v ruce. Včetně vzájemné korespondence některých ministrů této vlády či plánů řešení krizových situací. Případem se dnes zřejmě zabývají orgány činné v trestním řízení.

Budou mít pravděpodobně práci i nyní.

NKÚ je ctihodná instituce, která svá tvrzení musí nejenom umět doložit argumenty i vlastním šetřením, ale musí - jako instituce hájící veřejný zájem a tudíž z podstaty věci neutrální - dát prostor i "druhé straně" sporné skutečnosti vysvětlit a podle těchto vysvětlení teprve formulovat závěrečné stanovisko... Proto výsledek dlouhodobé prověrky, kterou teprve po šesti měsících měl NKÚ kompletní, není ještě oficiálním materiálem. Proto je jeho předčasná oficiální publikace odporující úkolům, které NKÚ má v této věci plnit. Totiž objektivitě posouzení daných jevů. Jiří Kofránek je v současné době na další zahraniční cestě - ve Spojených státech - a tak vysvětlit nic nemůže.

Což ovšem nevadilo České televizi, aby se na základě "horké novinky" z Neviditelného psa nepustila do boje, který, přes svou zdánlivou "spravedlivost" je jen dalším kolem public relations některých mladých, dosud méně úspěšných a přitom mocichtivých opozičních politiků, kteří svou poslaneckou odbornost vidí jen jako jedničky a nuly. Případně čtyřky. To, že si tím řešila i vlastní problém s Radou, je ještě směšnější a krátkozraké.

Takže úmysl ČT byl veskrze dobrý, nicméně jeho realizace působila křečovitě a nevyváženě. A nebylo to neznalostí, protože Patrik Kaizr se tématu ÚSIS věnuje dlouhodobě, dříve řadu skutečností konzultoval s řadou lidí, měl kvalitní informace a měl v úmyslu vždy připravit vyváženou, objektivní reportáž, jako opravdový profesionál. Neměl by proto být pro něj ani nyní problém odstínit SUBJEKTIVNÍ zájem třech osob (zaměstnanců ÚSIS, s jejichž prací byla všeobecná nespokojenost, byli uvolněni z funkcí a je s nimi v současné době vedeno řízení o ukončení pracovního poměru nebo už je tento ukončen), jejich touhu po revanši či parazitní public relations některých opozičních politiků, a OBJEKTIVNÍ zájem celé společnosti na co nejefektivnějším vynakládání veřejných prostředků.

V tom druhém držím Patriku Kaizrovi palce. I kdyby měly vyplavat na povrch nepravosti, v nichž svou roli budou hrát členové ČSSD či kterýchkoliv jiných stran. Pak by jako OBJEKTIVNÍ žurnalista odvedl dobrou, práci pro zemi, ve které žije i on.

Štěpán Kotrba

Poznámka TP: V normální společnosti existuje kariérní výběr: uspěl jsi, povýšíš, neuspěl, máš smůlu. Mám rozumět tomu, co píše Štěpán Kotrba, tak, že pan Kratochvíl si sice v ÚSISu nevedl nejlépe, ale jeho zásluhy o Stranu byly takového druhu, že prostě musel dostat jinou politickou trafiku? Anebo je to naopak, a provinění z Úřadu z něj udělalo lehce manipulovatelnou osobu, a tedy optimálního kandidáta pro práci v Radě? Vysvětlete mi to, prosím, pane Kotrbo!

Patrik Kaizr

Vážený pane Kotrbo,

není pravda , že by Česká televize získala materiál od pana Suchara.

Materiál jsem dostal od svého zdroje v Poslanecké sněmovně a  o jeho existenci vím už od čtvrtka 15.7. 2000. Tedy drahnou dobu před tím, než byl uveřejněn v Neviditelném psu.

Vážený pane Kotrbo, pokud byste byl skutečně novinář, za kterého jste se považoval jako šéfreadktor stranického týdeníku ČSSD Mladý demokrat, nedělal byste závěry ze svých dojmů a přání, ale zeptal byste se mě, odkud jsem materiál získal.

Vážený pane Kotrbo, cestu doktora Kofránka do Argetiny jsem do svého příspěvku zařadil proto, abych upozornil na stranická propojení a kamrádšofty v Úřadu pro státní informační systém.

Vážený pane Kotrbo, jak jistě víte, prací novináře je přinášet informace veřejnosti. Není tedy mojí chybou, že NKÚ drží tuto zprávu jako neveřejnou. Lze se jen domnívat, proč tomu tak je. Proč například poslanci projednávali zprávu v rozpočtovém výboru neveřejně. Proč si ti opoziční neustále stěžují, že jim současný šéf ÚSIS Alexander Kratochvíl nesděluje (úmyslně či neúmyslně) výsledky kontroly , kterou v ÚSIS provedlo Ministerstvo financí. Až mi špičky ČSSD a Alexander Kratochvíl odpoví na tyto otázky , pak je sdělím veřejnosti. Ona sama si pak dokáže udělat obrázek o tom, jak ÚSIS skutečně fungoval a funguje.

Vážený pane Kotrbo , právě tito pánové, více než já , by se měli zabývat tím, jakou práci odvádějí pro tuto zemi. Jakou práci odvedli konkrétně v ÚSIS je dokladem zpráva NKÚ. Kromě toho, že prošustrovali zbytečně za rok 98 a 99 více než 62 milionů korun, porušovali i zákony České republiky a měli by za to nést plnou zodpovědnost. Narozdíl od nich já zákony České republiky dodržuji.

S úctou

Patrik Kaizr

redaktor zpravodajství České televize

František Pillmann

Vysvětlení pana Šámala, jak bojoval za nezávislost ČT se hezky četlo, má však jednu vadu na kráse. Kdyby šlo panu Šámalovi skutečně o profesionální úroveň zpravodajství ČT a dodržování mediálních zákonů, a kdyby se držel vlastních teorií, tak by se sice vzepřel údajnému neprofesionálnímu nátlaku svých šéfů, ale nikoliv tak, že by potlačil veškeré informace o dění v ČT, ale že by o nich poreferoval podle vlastních kritérií - čili dal by hlas přiměřeně všem relevantním stranám.

Rozsah by mohl být i větší - vešel by se do závěrečného delšího appendixu Událostí, nebo mohl odkázat na internetové vystavení plných textů všech aktérů.

Avšak pan Šámal nenaplnil vlastní argumenty proti svým šéfům a hrubě porušil zákon, když upřel divákům ČT všechny informace o závažných událostech uvnitř ČT, a zejména čtenářům MFD upřel zákonnou vyvažující informace k jejich jednostrannému deníku, který jako soukromý subjekt klidně může informovat selektivně a účelově.

Žádná informace je určitě horší porušení zákona než informace, která nezastírá, že je jednostranná a že jen doplňuje jinou informaci. To by však pan Šámal musel dát prostor i hlasům, které by odhalily vyděračské metody jeho lidí při zvaní politiků do nedělní debaty, na které nemá ČT fungující kontrolní mechanismy eliminace (což je Šámalovo opomenutí).

Zůstává jen otázka, zda pan Šámal selhal ve stresu, nebo zda jednal úmyslně na politickou objednávku (cui bono?), nebo zda neobratně kryl vlastní chyby nebo zda byl jen v nepravou kritickou chvíli příliš solidární se svými selhavšími podřízenými. Časem se to určitě dozvíme.

Mimochodem - zákon nebyl dodnes naplněn a diváci ČT dosud marně čekají na vyvážené informace, aby si mohli svobodně udělat názor, což dosud nemohli. Dnes by tato kauza sice patřila spíš do publicistiky, sotva do denního aktuálního zpravodajství, nicméně doufám, že se jí konečně odněkud z ČT dočkáme, abychom si nemuseli stěžovat Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Neboť právě tato "velká" mediální rada je kompetentní posuzovat porušení mediálních zákonů, nikoliv "malá" rada ČT, které si stěžovalo několik desítek šámalovských redaktorů ČT, a dokázali tak jen, že neznají ani hlavní zákon své profese.

František Pillmann

Poznámka JČ: Znovu opakuji, že ze záhadných důvodů podivně rozšířená představa v ČR, že komerční sdělovací prostředek smí lhát a manipulovat, protože je soukromý, je falešná a v civilizovaných demokraciích neúnosná.

Petr Bradáč

Editoři (John Bok a Přemysl Vachalovský) sami do knihy vkládají podvakrát upozornění: redakčně (z)kráceno. O co je původní svazek krácen, neříkají.
Naznačil to za ně Petr Uhl v nedělním pořadu ČT 1 V pravé poledne, také nadvakrát. Poprvé, když tvrdil, že v publikaci chybí asi patnáct stránek, zejména lustrace Jana Kavana a jeho příbuzných. Podruhé, když uvedl, že v publikaci chybí také veškeré dokumenty, týkající se jedné velmi významné osobnosti.
Otázka první: Kdo je tou "velmi významnou osobností"? Není jí náhodou Václav Havel?
Otázka druhá: Není třeba Jan Kavan v nějakém příbuzenském vztahu k některé z osob, uvedených v Necenzurovaných novinách 01/2000, s.40, v databázi StB On-Line, nebo zmíněných jinde?

Ján Mlynárik, politikařící historik, však v NN 12/2000 na s. 29 upozorňuje, že chybí první část svazku v rozsahu asi 500 stran.
Podle jiných pak byl původní osobní svazek, vedený československou rozvědkou (1. správou MV, hlavní správou rozvědky FMV) na agenta Katona, zřejmě skartován (pokud není v jiných rukou, než nyní oprávněných).
Další informace říkají, že nyní zveřejněný svazek je vlastně osobním podsvazkem tzv. objektového svazku (vedeného například na nějakou instituci nebo jiný objekt zájmu zpravodajské služby). Tento podsvazek byl z nějakých důvodů převeden ze spisového archivu rozvědky, jehož spisy nebyly  nikdy centrálně evidovány statisticko-evidenčním odborem, do archivu některé ze správ Státní bezpečnosti - a tím posléze přece jen evidován SEO, tedy lustrovatelný z evidenčních pomůcek StB.
Jinak řečeno: Původní svazek agenta Katona není dostupný, nebo byl skartován - včetně případného písemného závazku spolupráce. Podstatné informace k té či oné interpretaci tedy chybí, nicméně z právního pohledu platí presumpce neviny, nikoli nepodložená podezření. Jediným dokladem je onen uveřejněný podsvazek, obsahující jen takové materiály, které nejsou dostatečným podkladem pro tvrzení o vědomé spolupráci Jana Kavana s československou rozvědkou, dokonce ani dostatečným podkladem pro oprávněné podezření, které by pak mohlo mít v tuzemských poměrech svou politickou - nikoli právní - váhu (v demokratických zemích pochopitelně jen časově omezenou na dobu šetření).
Otázka třetí: Je shora uvedený výklad správný, nebo je to ještě jinak?

Zcela zavádějící je tvrzení, opakující se v téměř každém článku na toto téma - totiž, že spolupráce s rozvědkou znamená spolupráci se Státní bezpečností.
Státní bezpečnost byla poprvé založena již za Druhé republiky v roce 1938. StB jako instituce neexistovala od zániku Ministerstva národní bezpečnosti v září 1953 až do července roku 1965 (formálněprávně, fakticky do března 1966), po tu dobu existovala jen tzv. "linie státní bezpečnosti" uvnitř složek ministerstva vnitra (viz např. údaje - nikoli jejich interpretace - v: Koudelka, František: Státní bezpečnost 1954-1968: Základní údaje. Praha: ÚSD 1993; např. s. 17, 30 - 34 aj.).
Československá rozvědka, pokud se nemýlím, přece nikdy nebyla součástí Státní bezpečnosti - i když se o to někteří usilovně snažili. Nikdy nebyla součástí tuzemských represivních orgánů, ale službou, která plnila také významné vlastenecké úkoly - vnější ochranu československého státu a jeho zájmů.
Otázka čtvrtá: Komu slouží ztotožňování údajné zločinné organizace (StB) a vlastenecky orientované čs. zahraniční zpravodajské služby, čemu jinému to slouží, než oslabování vůle českých občanů hájit suverenitu svého státu?
Otázka pátá: Proč se nikdo neozve - nebo se tak hluboce mýlím a fatálně tomu nerozumím?

Ne, že by všichni, kdo s ní měli něco společného, mlčeli. Třeba nedávno Karel Koecher (známý i čtenářům BL) v ruské Nězavisimé gazetě zde a zde. A ne tak od věci - ani od této.
Snad mi někdo odpoví, jak to vlastně je - z těchto, nebo tamtěch.

František Roček

S mírným údivem jsem sledoval v minulých týdnech tobogán povídání o čechoxenofobii, který spustilo říkání K. Banomové přednesené kdesi v New Yorku. Osobně jsem nevěnoval říkání Banomové pozornost, protože se podle mého soudu jednalo, ve vztahu k ČR, o nepřiměřenou propagandistickou agitku. Bohužel, reakce na to byly většinou také "agitačního" charakteru. Teď, když "vášně" zdá se opadly, bych k tomu chtěl připojit pár poznámek.

Potřeba pevného bodu

V Britském listoví jsem sděloval svůj názor na romskou problematiku již vícekrát. Když se setkám s materiálem, který se zabývá touto otázkou, za jediné rozumné hodnotící hledisko, které přichází v úvahu, považuji osobní znalost problému, resp. jeho určité části, kterou lze uchopit v rámci širšího kontextu.

Když jsem např. v BL (15. 2. 2000 - Ohlédnutí za diskusí o různobarevných hubách) uváděl svůj pohled na romský problém v ČR, směřoval jsem proto od obecného ke konkrétnímu - k situaci v Ústí n. L. Nazývám to potřebou pevného bodu.

Že autorka newyorského říkání napsala neobjektivní, resp. text, jsem měl pocit z mnoha detailů textu. Co si myslet např. o tom, že "exodus je způsobován špatnou politickou situací, nikoliv sociálními problémy, jak si myslí většina Čechů." Ve chvíli, kdy aktivisté křičeli proti plotu v Matiční ulici, "xenofóbní" Češi v parlamentních volbách nepustili do parlamentu Sládkovce - republikány (SPR-RSČ) a na 40% občanů považuje příslušníky hnutí skinheads přímo za nebezpečné fašisty. I to svědčí o politické špatnosti většiny?

O neobjektivitě autorky jsem se přesvědčil ne jen na těchto obecných signálech, o kterých lze diskutovat do nekonečna a tudíž vlastně bez výsledku, ale konkrétně na fenomén Matiční ulice.

Nátlak pomocí symbolů

Autorka uvedla: "Čeští politikové často projevují rasistické emoce, jako například pánové Škapa, Kalusner, paní Janíková, pan Mašín a Hruška a další, kteří poškozují jméno českého národa."

Mám konkrétní povědomost pouze o dvou z nich. O bývalém primátorovi Ústí Mašínovi - a je mi záhadou čím se provinil proti romskému etniku - a bývalý primátor Hruška je spojován s plotem v Matiční.

Banomová dále uvádí: "Kdo poškodil více dobré jméno Čechů v zahraničí, starosta Ústí n. L. pan Ladislav Hruška, který nařídil stavbu zdi v Matiční ulici, a zeď se stala symbolem nenávisti, anebo pan Ondřej Giňa, který o tom jen hovořil a zmínil se o apartheidu a proto byl vyšetřován policií?"

Je to typický terorismus symboly.

Primátor Hruška po velikonočním incidentu (1988), kdy proti obyvatelům z činžáků muselo zasahovat větší množství policistů, aby ochránilo před násilím dvě napadené osoby a tři strážníky městské policie, kteří napadené dvojici přispěchali na pomoc. Byl to incident mimořádných rozměrů. Proto při osobním jednání s domkáři z Matiční přistoupil na investiční návrh - oplocení v Matiční ulici, o který tamní domkáři žádali obvodní radnici v Neštěmicích dvakrát, aby se snížil hluk a střetávání s tamní problémovou komunitou ve dvou činžovních domech na protější straně ulice. Hruška jen vyhověl žádosti o finanční podporu města při řešení tamní situace, protože obvod Neštěmice neměl na to vyčleněné finanční prostředky. Orgány obvodní radnice měly rozhodnout jaké stavební úpravy by měly být nejvhodnější. A na tyto stavební úpravy by magistrát uvolnil nutné finanční prostředky. Toť vše.

Znám tu ulici a čtvrť, psal jsem o chování lidí z činžáků v novinách již v roce 1995. Alfou a omegou bylo, že lidé na druhé straně ulice v rodinných domcích chtěli jenom trochu klidu, méně hluku. Protihluková stavba byla poslední možností. Nic více.

Mám proto dojem, že říkání Banomové se neliší od projevu Pášové, jež zaznělo do uší novinářských 14. května 1998, když světlo světa spatřila drobná informace o výstavbě protihlukového plotu/zdi. Povídání Pášové se objevilo v Lidových novinách o den později:

"Budují tam nové ghetto. Do podobných zavírali před válkou Židy, komentuje situaci mluvčí Romské občanské iniciativy (ROI) Hilda Pášová s tím, že stavba zdi je krok o šedesát let zpátky. Podle ní se oddělením romské komunity od ostatních obyvatel Matiční ulice určitě nevyřeší jejich základní problém, tedy potíže v soužití. Těch tři sta padesát tisíc korun, kolik má zeď stát, by se dalo využít daleko účelněji, třeba na úklid nepořádku v ulici, přistavení kontejnerů, případně na posílení policejních hlídek, míní Pášová. ROI podle ní bude situaci v Ústí sledovat a při podezření na diskriminaci podá trestní oznámení."

Je to typický příklad aktivistického zjednodušování a zneužívání symbolů.

Pášová nic konkrétního nevěděla, ale šmahem soudila. Nevěděla o tom, že se obvodní radnice snažila po založení místního romského sdružení, s čímž pomáhal tamní starosta Tošovský, dosáhnout spolupráce, která by vedla k zvládnutí nepřizpůsobivých nájemníků. Pášová navrhovala využití 350 000 Kč na akce, které již byly dávno realizovány a průběžně v Matiční probíhaly!

Podobně radila studie pro Nadaci Vize 97, která se nakonec projevila jako akce, jež měla ospravedlnit Havlův výrok o rasismu Ústečáků a primátora - tedy ospravedlnit Havlovo říkání z neznalosti - tedy v obdobném stylu jakým bylo říkání Banomové v New Yorku. Povrchní, nepodložené.

Studie pro nadaci Vize 97 neřekla nic, co by Ústečtí nevěděli.

Pokud je Matiční ulice něčeho symbolem, tak ne symbolem nenávisti, jak říkala Banomová, ale symbolem zneužití místní drobné lapálie aktivisty.

Když hysterie dostoupila vrcholu a aktivisté nechtěli ani plot s běžnými průchody, někteří místní LIDÉ ochraňovaní proti plotozdi chrabrými aktivisty, sdělili zástupci ředitele městské policie Novotnému, že musejí proti plotu protestovat, protože jim "ti odjinud" vyhrožují. Tutéž zkušenost měl i starosta Tošovský. Před týdnem jsem potkal ústeckého senátora Doubravu, který mi sdělil svůj zážitek, kdy se mu omlouval jeden z Romů z Matiční ulice, že jsou proti dohodnutému kompromisu - dvoumetrové zdi, proto že se bojí vyhrožování aktivistů, "že je zabijou" jestli budou s plotem souhlasit.

Slušní ústečtí Romové vnímali Matiční především jako děj, v němž "cikáni z Matiční nám dělají ostudu!" Romští velkoaktivisti, kteří udržovali hysterii ve varu, žijí v jiném světě než ti, za které "bojují". Zademonstrují si, dostanou se do televize a do novin a odjedou si. Zanechají za sebou rozjitřenou atmosféru.

Vytváří klima určité skupiny či množiny aktivistů rozrušující (doufejme, že alespoň někteří nechtěně, bez postraních osobně-politických důvodů) pomalé prorůstání romské a gádžovské všednodenní zkušenosti o sobě navzájem do BOJE až na hranici intolerance.

Důsledek hysterie kolem Matiční ulice byl zákonitý: zaměstnavatelé, kteří jsou bez předsudků, se po vyvrcholení hysterie kolem Matiční bojí vzít do práce Roma, aby v případě pracovněprávního střetu nebyl zaměstnavatel napaden z "rasismu". Přitom tito soukromníci nedělají mezi lidmi rozdílu, ale jsou ochotni vzít jen Roma, kterého osobně znají a vědí jak se chová. I toto jsou praktické důsledky kauzy Matiční.

Jen tím, že se potkávají normální gádžo a normální Rom, žijí vedle sebe jako normální lidé, přestávají mít obyvatelé Ústecka paušální obavu z Romů - což je velký a zásadní rozdíl od situace na začátku devadesátých let. O tom je ústecká zkušenost. Také o tom, že v Ústí bylo mezi prvními městy s nultým ročníkem na základních školách, na zdejší univerzitě je aktivní pracoviště zabývající se romskou problematikou atd.

Mnozí aktivisté mohou za krátkou chvíli zničit co jinde místní budují postupně a ztuha při zmáhání předsudků a obav na obou stranách!

Banomová a Pospíšil

Podobné aktivistické guláše pocházejí i z pera J. Pospíšila. B. mluví o nenávisti většiny občanů vůči Romům, sporné vykládá jako jasné, neprokázané jako jisté a to zevšeobecňuje. P. proti jejím argumentům vystoupil obdobným způsobem. Proč zpochybňoval historii Cikánů/Romů? Kdyby neexistovala, tak bychom o ní nevěděli, ale ona existuje. Proč urážet mladého Giňu? Je prostě moderátorem v televizi. I k otázkám kriminality a sociální disharmonie je třeba přistupovat přísně individuálně a místně.

B. i P. mají v detailech toho, co uvádějí pravdu, ale hlavní motiv je v obou případech zaujatý. Paní B. budou její sympatizanti rozumět a souhlasit s ní, protože jsou s ní na stejné pocitové hladině. Panu P. také budou sympatizanti rozumět a souhlasit s ním, protože jsou s ním na stejné pocitové hladině. V obou případech jsou pocity vázány na skutečné prožitky, ale jejich východiska jsou v mnoha detailech demagogická.

Tato diskuse - nediskuse mi silně připomíná to samé v rámci povídání o tématu Čechů a českých Němců, o odsunu/vyhnání.

Informace a důvěra

Vše hře je důvěra k informacím. Např. JUDr. Jana Chalupová z kanceláře prezidenta České republiky, která při stavbě plotu podala trestní oznámení pro omezování osobní svobody místních obyvatel v Matiční. Samozřejmě, že to co uvedla nebyla pravda a samozřejmě, že místní radnice učinila předem vše pro to, aby veškerá činnost při stavbě plotu byla přesně podle zákona, protože podobný útok, jaký podnikla Chalupová, očekávala. A paní Chalupová byla mezi Havlovými potencionálními kandidáty na ombudsmana...

Nemohu věřit ani JUDr. Kláře Samkové - Veselé, která se zasazuje za ochranu Romů v ČR proti diskriminaci. Např. v případě Červeňákových z ústeckých Předlic již léta JUDr. Veselá jejich jménem obviňuje jednu ústeckou obvodní radnici, že údajně měla "vyhánět" rodinu pomocí městské policie na Slovensko...!

Jsou to nepravdy, které si vymysleli Červeňákovi a JUDr. Veselá s nimi stále argumentuje jako s reálnými informacemi. A proto slouží tyto nepravdivé informace jako výborná "aktivistická" potrava - např.: "Vzpomínám si na rodinu Červeňákových, násilně vystěhovanou na Slovensko..." uvedl Ondřej Giňa (starší) v časopisu Amaro gendalos (Naše zrcadlo) v č. 11-12/1999.

Pokud potom JUDr. Veselá informuje o skutečném násilí vůči Romům - mohu ji věřit? Po zkušenostech s kauzou Červeňákových?

Jenom na základě svých konkrétních a zdokumentovaných poznatků z jednoho města na severu Čech ve mně vzrůstá pocit, že "politika" i v oblasti lidských práv je pařeništěm vášní a mediálních rvaček kdo z koho, bez ohledu na realitu. A práce aktivistů je mnohdy stejně záslužná jako práce skinheadů - vyvolává napětí, ale s tím rozdílem, že má tvář andělů lidskosti.

Poznámka JČ: Znovu opakuji, že se nikam nedojde, pokud se bude pořád jen opakovat, že Romové jsou asociální a strašní. Je nutno zkoumat důvody a motivy jejich chování i jednání, ať se chovají dobře či špatně, respektovat jejich odlišný názor na skutečnost a naslouchat mu - i když se nám třeba jako příslušníkům "jiné" společnosti zdá "podivný" a "nepřijatelný". To je podstatou plurality a prvním krokem k dorozumění. Vědomí, že nikdo nemá patent na pravdu a  že můj partner má stejně takový nárok, jak mám já, aby byl jeho názor plně respektován.

Miloš Zahradník

Dobry den pane Culiku

nechtela by pani Banomova krome stiznosti, ze 75% romskych deti jde u nas do zvlastnich skol, uvest take nejaka data, co se deje s temi zbyvajicimi, nediskriminovanymi 25% ? Cim to, ze ani z zaku normalnich skol nevyroste silnejsi romska inteligence ?

Za sebe a podobne "rasisty" bych rad dodal, ze samozrejme by nas ani ve snu nenapadlo povazovat Romy - jako lidske jedince - za nejak menecenne. A pokud by to presto nejaci "vedci dokazali" (i pod podobnym zahlavim mohou byt skryty naproste blaboly a mystifikace) tak samozrejme souhlasim s tim, aby t a k o v a t o  fakta byla tajna.

"Rasiste" mezi ctenari BL neutoci na Romy jako na lidske bytosti. Spis utoci - na jejich kulturu ! Pokud by tato mela zahrnovat negaci kategorii jako je smysl pro povinnost, praci, planovani budoucnosti a dalsich stavebnich kamenu civilizace, nejen evropske. Kategorii "jist priborem" umyslne neuvadim, stravovaci navyky Romu jsou rozumnejsi nez bilych :-)

Souhlasim s reakci (zatim Vami nepublikovanou) pana Pospisila, snad jenom jeho tvrzeni o "militantni podstate" islamu je mozna prilis proevropsky sovinisticke.

Prognoza, Vami radostne reprodukovana, ze "prijde den, kdy jen 20% nove narozenych britskych deti bude bilych" se asi nenaplni. Zabrani ji, obavam se ale, spis nez rozum politiku a zurnalistu (a spis nez tolerance zucastnenych stran, vcetne dosavadnich minorit!) nejaka nova forma fasismu ve svete, kde izolace je jiz nemozna ;-)

Zdravim

Miloš Zahradník

Poznámka JČ: Zaprvé představa, že "neexistuje žádná romská inteligence", je přehnaná. Vždyť to není pravda.

Zadruhé, proč se pan Zahradník tak děsí vize, že by Británie byla (nebo přesněji řečeno časem bude) zemí s drtivou převahou černošského obyvatelstva? Příchod lidí z jiných zemí je pro každou zemi velký přínos.

Přečtěte si článek v nedávných BL, jak Austrálie v osmdesátých letech opustila úsilí uchovat svou zemi jako převážně bělošskou - k velkému hospodářskému prospěchu.

Jiří Čehovský

Tichou cestou a přísně úřední logikou by mělo být zrušeno něco, co souvisí ze životním stylem a filosofickým přesvědčením velmi značné části obyvatelstva, která léčitelství buď využívá, nebo je schvaluje.

Je třeba si uvědomit, že léčitelství náleží k určitému přístupu k životu i ke zdraví, spojuje se s termíny jako je New Age nebo vodnářský věk a v naprosté většině svých oborů se hlásí k tomu, že pracuje se spirituální, duchovní sférou člověka, jíž je fyzická úroveň podřízena. Tomu odpovídají mnohé léčitelské techniky, spočívající v meditaci, podávání "duchovních potencí" přírodních látek, šamanských praktikách (ať už původu keltského, buddhistického, védického nebo latinskoamerického), masáži zvláštních bodů, stimulaci aury atp.

Léčitelství tudíž v žádném případě nepůsobí ve sféře zdravotnictví, kde se podle zákona 20/1966 Sb. léčí podle "dostupných poznatků lékařské vědy". Naopak, léčitelství je přísně nevědecké a spočívá na idealistických základech.

Zejména v léčbě chronických, školní medicínou často nevyléčitelných chorob, má často vynikající výsledky. A lidé, kteří si jej vybrali jako doplněk k lékařské péči nebo jako výhradní léčbu, k tomu mají své důvody. Jednají podle svého filosofického (v širším smyslu snad dokonce religiosního) přesvědčení.

A toto přesvědčení bylo nyní prohlášeno za něco v podstatě nezákonného. Jedná se nepochybně o porušení čl. 2 listiny základních práv a svobod a tedy naší ústavy. Tam se praví, že stát nesmí být ovládán ideologií. Ale je to právě vědecký materialismus, k němuž se novelou živnostenského zákona vláda přihlásila. Neboť duchovní metody léčby podle ní neexistují a nelze je praktikovat.

Léčitelé mají zákonnou lhůtu do 28.2.2001, aby ukončili svou činnost.

Chceme vstoupit do rodiny t.zv. rozvinutých zemí, jako jsou USA, Kanada, Velká Británie, Švýcarsko nebo Německo - ale tam všude je léčitelství povoleno a je masově využíváno i praktikováno. Je tam rovněž vysoko ceněna svoboda filosofického přesvědčení. Zamysleme se nad tím, proč léčitelství vzniklo.

Zda z vůle léčitelů, kteří chtějí léčit, či na základě společenské poptávky. Odpovězme si, zda je demokratické zahnat do ilegality (už to tu jednou bylo) léčitele a zároveň říci deseti milionům obyvatel: k léčitelům už chodit nebudete.

Vláda má ještě možnost zařadit znovu léčitelství mezi volné živnosti. A pokud to neudělá, budou se mnozí z nás ptát: žijeme opět v totalitě, zarámované vědeckým materialismem?

Mgr. Jiří Čehovský

Ivan Hoffman

V nezáviděníhodné situaci dnes budou senátoři ČSSD při hlasování o novele volebního zákona. Pokud ho nepodpoří, mohou tím zkrátit pobyt svého předsedy v křesle premiéra. A pokud ho podpoří, mohou tím do budoucna připravit svou stranu o politický vliv.

Paradox je pak navíc v tom, že odpůrcům novely volebního zákona místopředseda Škromach hrozí návrhem na vyškrtnutí z příštích kandidátek ČSSD.

Jenomže když budou hlasovat v souladu s opoziční smlouvou, hrozí jim že budou na kandidátky zapsáni s minimální šancí v novém systému uspět. K tomu, aby novela volebního zákona ke spokojenosti ODS prošla, by přitom možná vůbec nebylo zapotřebí všech poslanců ČSSD, kdyby hlasování mohlo proběhnout tajně.

V takovém, případě by totiž mohla pro zákon hlasovat čtyřkoalice.

Ta s ním sotva může souhlasit veřejně, když ho označila za nemravný, projde-li ovšem, může čtyřkoalice tajně oslavovat příští volební vítězství, jak tomu dlouhodobě nasvědčují výzkumy volebních preferencí.

Veskrze nepochopitelné hlasování, ve kterém část senátorů nechce, aby jejich strany příjšly k moci matematickou fintou a jiné je k tomu míní přinutit i za cenu rizika politické sebevraždy - to se doopravdy nevidí denně.

Do mediálního stínu asi odsunou senátoři nejen čerstvý pokus ODS o kultivaci finančního sektoru, ale možná i víkendové rodeo v Plzni, nad kterým převzal záštitu předseda poslanecké sněmovny.

To by mimochodem byla škoda, neboť se rýsuje pikantní skandál: Zmíněné rodeo slibuje i disciplínu, která je podle Ústřední komise pro ochranu zvířat v rozporu s předpisy České republiky i Rady Evropy. Záštita Václava Klause při týrání zvířat se zřejmě bude podobně jako loni řešit přestupkovým řízením.

Zvířata, jejichž vystoupení je spojeno s bolestí, utrpením nebo i zraněním takové přestupkové řízení jistě vřele uvítají.

Vysílá se v pátek 23. června ráno.