Iracionální aspekty česko-romského antagonismu
Češi mají pocit, že jsou k nim všichni neféroví
Úvodem si neodpustím poznámku k diskusi v BL o česko-romských vztazích. Nabyl jsem dojmu a snažím se mu i uvěřit, že se účastníci této diskuse pomalu, ale jistě dopracují k poznání, že generalizování negativních zkušeností s některými našimi romskými spoluobčany na celou tuto entitu je skutečně projevem rasismu (jsou různé projevy rasismu!), a že bez tohoto uvědomění není příliš naděje na zjednání nápravy, tj. plnohodnotného a smysluplného zapojení Romů do české společnosti, že to je základ, bez něhož nelze pokročit dál.
V antagonismu Čechů k romským spoluobčanům cítím ale rozpor, který Čechům účinně brání dospět k výše zmíněnému poznání a ztotožnit se s ním. I Češi mají své historické zkušenosti být v roli clena méněcenné entity určené, když ne přímo k fyzické likvidaci, tak k asimilaci. Jako laik bych řekl, že se s tímto problémem s určitými přestávkami potýkají od roku 1621. Zdálo by se tedy, že by jim tato jejich zkušenost mela účinně bránit v tom, dostat se do role utlačovatele - rasisty. Navíc českou historii nezatěžují takové excese, jako je koloniální nadvláda nad jinými národy, využívání clenu jiných národu k otrocké práci, jejich následná rasová segregace a mnohdy i fyzická likvidace pomocí státem tolerovaných či dokonce podporovaných rasistických organizací. A přesto je nyní málem celý (!?) český národ prezentován jako nejrasističtější národ v Evropě (viz různé zprávy a jednání EU). A to mu sdělují, tu více, tu méně diplomaticky zástupci právě těch států, jež se svým aktivním rasismem ve svých dějinách potýkaly, a které se s jeho rezidui mnohdy nedokázaly plně vypořádat dodnes.
Proč se tedy Češi do této podivné role presto dostali a proč si nedokáží připustit, že je to hlavně zásluha jich samých, a vytrvale lpějí na své zjednodušené pravdě, tj. že vším jsou vinni jenom oni (Romové) a je jenom na nich, aby sebe a tím i nás z této situace dostali?
Vysvětlení pro tento postoj je nutno hledat i v jakési české "přecitlivělosti" na neférové jednání - podraz. Češi získali celou radu zkušeností s dějinnými podrazy, v historicky nedávné době to byl Mnichov 1938 (podraz Západu), 1945 Osvobození RA (z osvoboditelů okupanti), 1948 Únor (z vítězství lidu jeho zotročení), 1968 (z dějinného vzepětí zrada normalizace), 1989 Listopad (nebyli jsme jako oni a oni tedy takovými zůstali a patřičně toho využili, až se nelze ubránit dojmu, že všechno bylo jinak). Tyto události se samozřejmě projevují i v jiných oblastech života, názorech a postojích Čechů (každému národu udělují jeho dějinné zkušenosti predispozice pro jeho budoucí jednání).
Jak to všechno souvisí s antagonismem Čechů k Romům. Jednoduše. Dle Čechů se na nich Romové dopouštějí podrazu tím, že je Češi "nejenom musí živit ze svých daní, chápat a omlouvat jejich nezájem o vzdělání, práci, konformní a konzumní spořádanost, strpět a tolerovat jejich kriminalitu, ale navíc, když se s tím nechtějí smířit a vyslovují k tomu své výhrady a odsudky, tak se i veřejně přihlásit k tomu, že díky tomu jsou z nich rasisté". A aby toho ještě nebylo málo, tak "oni ti Romové jedni nevděční" emigrují a všude o Češích šíří ty "své vymyšlené báchorky o českém rasismu, aby díky této rasové kamufláži své emigrace pobrali maximum sociálních dávek hostitelské země". Takže, kdo je vlastně ten chudák, že? A to musí Češi k tomu všemu pomlčet o své chudobě, své zaostalosti, své ztrátě perspektiv, své nemožnosti se dovolat nějaké pomoci či spravedlnosti - to nikoho nezajímá, doma v ČR i v Evropě. Češi si musí přece pomoci sami. Proč to platí jen pro ne a ne i pro Romy? Co je to za podivně pokroucenou pravdu o soužití Čechů a Romů, jak se prezentuje Evropě a světu? S tím se nelze přece smířit, a tak stále více vítězí netolerance nad dobrou vůlí pomoci slabšímu a situace se dále komplikuje.
To je to, co zásadně pokřivuje názorové a pocitové zrcadlo Čechům tak, že si vytvořili účinnou zábranu proti navození atmosféry národního česko-romského usmíření. To vede k absenci dobré vůle na straně Čechů a ke generalizujícím odsudkům celého romského etnika, k oné bariéře, která byť nehmotná, tvrdě fyzicky odděluje "bílé od černých" a nedává prakticky žádnému z Romů šanci na perspektivu slušného života v ČR. Kde není šance, není ani snaha si ji vytvořit. Nejde tedy o "romskou lenost a negramotnost", ale v první řadě o změnu společenského klimatu, a zde je na řade majoritní část společnosti. Od prvotních proklamací je nutno přikročit k věcnému dialogu, k hledání postupných řešení. Jako příklad by mohl možná posloužit i článek v BL popisující hledání řešení romské otázky na Slovensku. Asi i v něm všechny zveřejněné názory nejsou úplně v pořádku, ale je zde prezentována snaha jít do toho "s otevřeným hledím" - společne Romové i Slováci. Dočkáme se toho i u nás v Čechách nebo i tady nám Slováci ukážou, že jsou lepší?
Je si nutno položit ještě jednu otázku, a to: Jaké jsou zábrany na straně Romů, které zase jim účinně brání aktivně a rovnoprávně se zapojit do života většinové společnosti? Odpověď i na tuto otázku, lze najít v iracionální rovině chápání problému.
Jak jsem se zmínil výše, Češi mají zkušenost s "historickými" podrazy, které ohrožovaly v mezních případech až jejich národní existenci. Dokázali se s tímto nebezpečím vypořádat převážně typicky českým způsobem - přizpůsobením, kolaborací, přetvářkou, lokajstvím, švejkováním - viz v nedávné minulosti tzv. normalizace atd. - samozřejmě přeháním, jistěže jsou světlá místa i v naší nedávné i dávné historii a odvážní a čestní Češi, těm se omlouvám, záměrně zjednodušuji). Ve stejném životním prostoru sdíleli s Čechy životní osudy i cikáni (nyní Romové), ale ti byli vždy ohroženi na své fyzické existenci, a také byli často i ve velkém fyzicky likvidováni (a podíleli se na tom i Češi - nebylo trestné v dávných dobách cikána zabít, poštvat na něho psy; nebo nyní již známý tábor v Letech). Romům nikdy nepomohla žádná jejich snaha o přežití v té podobě, jak ji provozovali Češi. Tyto negativní zkušenosti uvedly Romy do vnitřní pocitové izolace, v níž se vymezili k okolní společnosti. Neusilovali o zapojení se do společnosti, protože to bylo něco, o čem věděli, že toho nemůžou nikdy dosáhnout. A většinová společnost je v tomto jejich sebezáchovném izolacionalismu jenom utvrzovala a i nyní nadále utvrzuje. Nejenom historická zkušenost Romů z česko-romského soužití je zábranou aktivního východiska k nápravě nepříznivého stavu, ale i něco dalšího, a to neschopnost Romů programově a trvale přistoupit na schizofrenní životní styl většinové společnosti a ztotožnit se (sžít se) s ním. Na rozdíl od Čecha Rom neumí přijímat dlouhodobě nedůstojnou životní roli, tím nemyslím chudobu a nevzdělanost, ale život v přetvářce a neupřímnosti (je nutno odlišovat od lidské schopnosti lhát, podvádět, účelově se přetvařovat apod., tyto negativní lidské charakterové vlastnosti Romové ve vztahu ke gadžům účelově používají ve své snaze o přežití - obhájení holé existence - není to myšleno jako omluva, ale konstatování faktu, že jim mnohdy nic jiného nezbývá, nakolik se je majoritě podařilo vytěsnit na samý okraj společnosti či za ni. Nelze přistoupit na zjednodušování, že všechno je jenom a jenom vina Romů, viz účelové porovnávání Romů, Židů, Vietnamců apod. Vše je složitější a toto pojednání usiluje o určité vymezení této složitosti.) Každý víme, jak to funguje v moderní společnosti, málokomu se podaří si zachovat vnitřní a vnější integritu, tj. být za všech okolností sám sebou a podle toho jednat a žít a cítit a kupodivu to málokomu nějak viditelně vadí a překáží v jeho životě (je ovšem mnoho šidítek, které si moderní člověk vytvořil, a které mu nedovolí si kvůli tomu "naplivat si do tváře" - konzumní styl života, charita, proklamativní náboženství, ideologie a politika atd.) Dle mého názoru by Rom sám se sebou nevyžil, kdyby nemohl za všech okolností být právě sám sebou. Rom tedy nikdy dobrovolně nepřijme tuto "civilizační nemoc lidské duše", protože by ji nepřežil a i kdyby ji přežil, ztratil by kontakt se svými lidmi, stal by se odpadlíkem a vyvrhelem bez zakotvení. Možná v Romech zůstalo více, v dobrém slova smyslu, z přírodních národů než v nás. Nebo je to spíš důsledek toho, že byli Romové vyloučeni z participování na "vymoženostech bílé civilizace", a tak si zachovali více původních "syrových" lidských vlastností, např. spontaneitu, přímočarost, citovost apod.? Velmi bych přivítal, kdyby se k těmto mým, dá se říci, hypotézám někdo z Romů či profesionálních znalců romského národa vyjádřil. Asi to bude obtížné, jedná se o téma, které předpokládá maximální otevřenost na jedné straně a upřímné pochopení na straně druhé. A Internet je příliš anonymní k takovému počínání.
Náprava česko-romských vztahů musí vycházet u Čechů z poznání, že přezíravý odsudek Romů je ta hlavní překážka, kterou musí ve svých srdcích a myslích odstranit. Romové by se naopak měli aktivně chopit každé jím nabízené pomoci a rozvíjet ji ke svému prospěchu a tím i ku prospěchu celé společnosti, tj. opustit roli pouze pasivního příjemce - žadatele o pomoc, a tím dokázat Čechům, že chtějí být jejich rovnocennými partnery, že české země pokládají i za svůj domov a chtejí se podílet na jejich rozvoji. To by mohl být začátek cesty k vzájeěné toleranci, respektu a soužití.
Na závěr si opět neodpustím pár poznámek. Jednak k článkům pana Pospíšila. Doufám si rozumět tomu, proč byly napsány a jak byly napsány. Sám jsem podobné postoje a názory kdysi v BL prezentoval (i když ne s takovou nadsázkou a přezíravým sarkasmem). I já jsem byl nemile zaskočen tím, že tyto mé názory byly panem Culíkem prezentovány jako rasistické. Snažil jsem se pochopit, co pana Čulíka k takovým závěrům o mém myšlení a názorech vede. Rozhodující bylo to, že jsem si uvědomil, že nejde jenom o způsob uvažování a o názory jako takové, ale o to, k jakým perspektivním východiskům to které uvažování a názory vedou. Mýlit se je lidské a není projevem zbabělosti tuto chybu přiznat a snažit se ji napravit. Nejde o to, co bylo, ale o to co bude! (Toto není myšleno jako výzva k veřejnému pokání pana Pospíšila :-). Spíš je to veřejné přiznání mého omylu.)
Jako problematická a kontraproduktivní se mi jeví antirasistická reklamní kampaň. Míjí se účinkem. Český rasismus není založen na barvě kůže (s výjimkou rasismu prezentovaného militantními skiny), ale na přisouzení asociálně nepřizpůsobivého chování jednotlivce (jednotlivců) celému jednomu etniku (shodou okolností snědé barvy kůže). Díky tomuto generálnímu odsudku pak následně dochází k sociální segregaci celého tohoto etnika ve většině oblastí společenského a hospodářského života. Současně vzniká jakási společenská poptávka po násilí na takto "onálepkovaném" etniku, kterou realizují různé militantní organizace za neúčinného odporu státní moci. Výsledkem je bezvýchodná situace, kdy je většina utlačovaného ( znevýhodněného) etnika trvale zbavena možnosti legálně si obstarávat zdroje pro svou existenci, často jsou tito lidé i terčem fyzických útoků, východisko pak hledají členové této minority v emigraci (není nutno rozlišovat, zda se jedná o emigraci za sociálními dávkami či za novou nadějí na lepší život v tolerantnější společnosti). Antirasistickou kampaň je nutno postavit na jiných základech a to na vyprovokování komplexnějšího pohledu majority na problémy její romské minoritní části, který by vyústil v poznání a presvedčení, že je čas aktivně se podílet na pozitivních změnách (náměty jak pojmout takovou kampaň bych mel, jsem ochoten je sdílet s případným zadavatelem kampaně).Věřím tomu, že Romové sami to již takto vnímají (ne-li, je to naše společná budoucí tragedie!) a jsou připraveni vzít osud do svých rukou. Dejme jim k tomu proto šanci.
PS. Jsem si vědom toho, že mi možná přijdou odpovědi, které tvrdě, možná nevybíravě až vulgárně odsoudí mé názory, i na takové odpovím, ale slušně a s maximální tolerantností. I forma sdělení vypovídá o obsahu tohoto sdělení a o jeho autorovi. Máme-li poznat realitu a svou pozici v ní, pak bychom ji měli přijímat takovou, jaká skutečně je a ne si ji výběrem upravovat. Bez komplexního pohledu bývá analýza a závěry na ní postavené mimo realitu a tím k ničemu.
Dvě témata, osm hostů, šedesát promarněných minut
Rozpaky z nového moderátora pořadu ČT V pravé poledne sílí
"Dnes vám chceme nabídnout, doufám že, příjemnou změnu. V hodinové diskusi se budeme zabývat ne jedním, ale dvěma tématy: tím prvním nemůže být nic jiného než současná situace v Investiční a poštovní bance; v druhé polovině, už v jiném složení diskutujících hostů, se budeme zabývat svobodou projevu a svobodným přístupem k informacím na pozadí dvou kontroverzně přijímaných knih - Mein Kampf a KATO, s podtitulem Příběh opravdového člověka," zahájil v charakteristicky rozšafném, pomalém a stále dost netelevizním stylu Antonín Zelenka své druhé vystoupení na obrazovce České televize.
Proti minulému týdnu došlo v Zelenkově projevu k určitému pokroku: hovořil poněkud rychleji a své hosty už nevyvolával jménem jako učitel žáky. Témata byla ovšem složitější a bylo jasné, že zejména první téma bez důkladné přípavy vyšumí do ztracena a divák od obrazovky odejde s oprávněným pocitem, že si z něj televize udělala dobrý den.
Ekonomický novinář nemá v našem diskusním pořadu co dělat - této letité zásadě se Zelenkův tým nezpronevěřil ani tentokrát. Proti ministru financí Mertlíkovi a zástupci centrální banky Niedermayerovi usedla proto Libuše Benešová, senátorka za ODS (nevěděl jsem, že paní Benešová je fundovanou odbornicí přes bankovnictví) a bývalý ministr financí Tošovského vlády a nynější poslanec Unie svobody Ivan Pilip.
Úvodní materiál (komentář k němu namluvil sám Antonín Zelenka) byl, jak se dalo očekávat, upovídaný, neadresný a povrchní. Ve stejném duchu pokračovala debata. Ministr Mertlík se do kamery neustále ušklíbal a za celých třicet minut neposkytl divákům jedinou cennou informaci, kromě spekulací, kolik by krach IPB stál, nebýt moudrého rozhodnutí ČNB o nucené správě.
Když Mertlík začal Libuši Benešové hrozit trestním stíháním (což v době vyšetřování "ministerských nepřátel" Vachalovského a Boka není tak úplně nevinná hrozba), moderátor nebyl vůbec schopen reagovat a ze strachu, že by debata mohla být zajímavá, úslužně posunul téma jinam. Ivan Pilip se držel při zdi, Libuše Benešová - evidentně indisponovaná svou neodborností v probírané tematice - svá vystoupení formulovala spíš obecně, jako svého druhu nezávaznou stranicko-volební agitaci.
Před svou první volbou americkým prezidentem řekl George Bush do kamery: "Read my lips: no new taxes (Odezírejte mi ze rtů - nebudou žádné nové daně)", a americká média to pak opakovala do omrzení kdykoli se zdálo, že slib bude (opět) porušen. Zemanův (mimochodem extra-hloupý) předvolební výrok "ani korunu do bank" jsme z České televize neslyšeli jinak než v parafrázi ani jednou. Místo toho se včera v televizní debatě nehorázně a nekontrolovatelně žvanilo.
Charakteristické je, že za celou dobu nepadlo ani jedno jméno konkrétní osoby spojené s vývojem v IPB a s jejími potížemi. Procházka? Tesař? Vazby banky na TV Nova a na špičky ODS? Konkrétní příklady tunelů v bance? Takové otázky diskutujícím evidentně nebyly po chuti a Česká televize vyšla opozičně-smluvnímu přání plně vstříc: někdo možná udělal chybu, ale už je to za námi, dohodli jsme se a ty, občane, můžeš nejvýš mlčet a celé představení nám pak ze svých daní zaplatit.
Druhá půlhodinová debata slibovala otevřený střet mezi vydavateli indexové literatury a jejich protivníky. Nic takového se ale nekonalo: ani vydavatel Zítko, ani Přemysl Vachalovský/John Bok nebyli panem Zelenkou shledáni salonfähig a do debaty byli připuštěni pouze poslední dva jmenovaní, a to jen v krátkém předtočeném šotu.
Fraška, která se na obrazovce odehrála, pak pamětníkům musela dát vzpomenout debatní pořady o Chartě 77. Jediný zajímavý dotaz přišel od telefonujícího diváka: četli všichni čtyři diskutující pánové Mein Kampf a pokud ano, proč v tom tedy brání ostatním? Přeuctivý moderátor pořadu ovšem na odpovědích ani u jednoho účastníka netrval.
Pokrok proti Prorokovým debatám? Ta nuda je teď sice mnohem větší, ale, řekl bych, jaksi kultivovanější...
Stížnost Radě ČT na generálního ředitele České televize
Ředitel ČT požadoval porušení zákona o ČT a měl by být odvolán
Rada České televize
Fax: (02)61213971
18. června 2000
Re: Stížnost na ředitele ČT
Vážení,
podle kombinovaných informací ČTK, teletextu ČT a denního tisku (mj. Mladé fronty Dnes, Lidových novin a Britských listů) dal ředitel České televize pan Chmelíček dne 15. června t. r. prostřednictvím ředitele zpravodajství pana Hodače pokyn, aby byl do pořadu Události zařazen přibližně dvoustránkový text stanoviska vedení ČT, a to v nekomentované podobě, formou čteného textu. Když šéfredaktor zpravodajství pan Šámal odmítl tento příkaz splnit, pan Chmelíček vůči němu uplatnil postih podle § 53, odst. 1, písm. b), zákoníku práce (tj. zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně).
Z platné zákonné úpravy, zejména ze zákona o rozhlasovém a televizním vysílání a zákona o České televizi, lze usuzovat, že ČT má právo zařazovat v závažných případech do vysílání svá vlastní stanoviska, avšak jedině způsobem, který není v rozporu s požadavkem vyváženosti a nestrannosti informací a podmínkami výkonu veřejné služby, tedy např. ve zvláštním bloku výrazně odděleném od běžných pořadů. Zařazení textu prohlášení do hlavního zpravodajského pořadu, na který jsou kladeny z hlediska vyváženosti a objektivity informací zvýšené nároky, by byl s těmito zákonnými požadavky zjevně v rozporu, a kdyby pan Šámal pokynu uposlechl, porušil by tím ustanovení § 73, odst. 1, písm. c), a § 74, písm. f), zákoníku práce.
Proto podávám Radě ČT stížnost na ředitele ČT a navrhuji, aby v případě, že se Rada ztotožní s výše uvedeným stanoviskem, byla vzhledem k mimořádné závažnosti okolností a následků případu zvážena možnost ředitele České televize odvolat v průběhu funkčního období podle § 9, odst. 4, zákona o České televizi.
S pozdravem,
Tomáš Pecina
Česká televize a jednání a postoje Rady ČT
Jak to ve skutečnosti bylo s "nátlakem Václava Klause"?
Tuto informaci poskytla Britským listům Jana Dědečková z Rady ČT:
Klaus se vůbec nedohadoval, zda přijde do vysílání. Klaus odmítl účast, protože v té době se měl vracet ze zahraničí. Ale Prorok mu několikrát volal a naléhal, že účast již přislíbili ostatní hosté s tím, že ve studiu nechá prázdnou židli. Klaus si stěžoval u Chmelíčka na nevhodnost Prorokova chování. Přesto vše Chmelíček trval na tom, že ho nemůže nikdo nahradit v této sestavě a diskuse bude probíhat ve třech s omluvou a prázdnou židlí. Klause rozzlobilo, že v televizních upoutávkách na pořad bylo avízováno, že účast přijal. Protože ČT ani po dvou dnech upoutávky nezměnila a Klaus se vrátil ze zahraničí dopoledne, rozhodl se do studia přijít, aby židle nebyla prázdná. Není třeba v této věci spatřovat politický tlak, spíše nedostatek komunikace.
Poznámka JČ:Bylo-li to skutečně tak, tak to ovšem nevysvětlily žádné sdělovací prostředky, včetně České televize a jejího slavného, neodvysílaného komuniké (které přinášíme, viz níže).
Kromě toho, jak byla ta zpráva zformulována (prý ji kromě pana Trávy psala i paní Sedláčková) - že neobsahovala skoro žádné informace a vůbec nepůsobila důvěryhodně, se prostě NEDĚLÁ to, že funkcionář napíše komuniké a to se komunistickým způsobem přečte na obrazovce, podobně, jako když před více než dvaceti lety hlasatelky nadávaly neosobními komuniké "zaprodancům a ztroskotancům" z Charty 77.
Chmelíček mohl situaci snad zachránit, když už Jiří Hodač udělal tak strašnou chybu a odvolal Romana Proroka hned po Klausově nátlaku, kdyby býval osobně šel do Událostí či lépe do Jednadvacítky a podrobil se tam přímému rozhovoru - nebo kdyby podobný rozhovor poskytl třeba Britským listům. Je totiž zapotřebí, aby Chmelíčkovi někdo dával tvrdé otázky na tělo (mluvím v této souvislosti s Britskými listy nikoliv, abych jim dělal reklamu, ale protože nikdo jiný v ČR tvrdé, racionální a věcné otázky nemá ve zvyku dávat) a Chmelíček i ČT strašně potřebují, s aby bylo vidět, že dokáže ředitel ČT takovým razantním otázkám, jaké dávají BL, přesvědčivě čelit, aby nad nezávislým reportérem přesvědčivě ředitel v debatě zvítězil. Kdyby takto vystoupil Chmelíček třeba v Jednadvacítce (pokud by našel schopného moderátora,který by ho byl schopen kriticky zpovídat a nebál by se ho) rozhovoru by měla předcházet osmi až desetiminutová reportáž která by skandál shrnovala ze všech úhlů pohledu: měli být interviewováni Klaus, Jakl, MFD, Prorok, Šámal.
Šámal měl být vyhozen nikoliv proto, že neodvysílal Chmelíčkovo "komunistické" komuniké, ale proto, že o celé věci ve vysílání ČT otevřeně neinformoval ODE DNE, KDY BYL PROROK VYHOZEN, a tak selhal na celé čáře jako novinář a podvedl vlastně veřejnost, protože jí nepodal spolehlivé a úplné informace o jedné z nejdůležitějších záležitostí na české mediální scéně.
Tomáš Pecina má pravdu, když konstatuje (na jiném místě těchto BL), že vzhledem k tomu, že Jiří Hodač Proroka vyhodil hned po Klausových stížnostech, si strašlivě naběhl a znemožnil se. Jak proboha mohl něco tak neobratného a nepromyšleného udělat, i kdyby to býval udělal v dobré vůli? Bylo přece jasné, že jestliže Hodač okamžitě na hodinu odstraní Proroka poté, co si na něho stěžoval Klaus, bude to tvrdá rána důvěryhodnosti České televize i jemu samotnému!! Oni ti lidi vůbec neuvažují dopředu?
Nemám ovšem naprosto žádné pochybnosti, že podpora, které se dostalo v kuřárně ČT Šámalovi, je účelová a kamarádšoftská a s úsilím o dobrou žurnalistikou nemá naprosto nic společného.
Juliana poznamenává:
Problémy orlů z hlediska šedé myši
(Roman Prorok před časem napsal Britským listům na kritický článek, týkající se jeho osoby, že "orel much nelapá".)
Vazeny pane Culiku,
v sobotu byly plne Lidovky "vzpoury" redaktoru CT, ale musim se priznat, ze je
mi vysledek celeho deni celkem lhostejny. Tak jako orli nelapaji mouchy,
jsou sede mysi lhostejne osudy orlu.
Myslim, ze co se tyka patecnich BL, pravdu mate bohuzel i Vy i Tomas
Pecina: v CT patrne vladne "kamaradsoft" a je tam i spatny management na
ruznych urovnich. Myslim, ze at zvitezi jakakoliv strana, zpravodajstvi se
nezlepsi. Nemyslim, ze tam nekomu jde o sluzbu obycejnemu cloveku, takze
nevim, proc bych se osudy jednotlivych protagonistu mela vzrusovat. Dojem,
ze je prosty clovek nezajima a ze jsou nad neho povzneseni, jsem ziskala
jak ze zpusobu jejich referovani, tak z odpovedi ruznych redaktoru ctenarum
BL (napr. V. Leporske).
(Z televiznich zmen jsem litovala pouze odchodu A.
Stroehleina, ale tenkrat jeho odchod i odchod J. Bobosikove jejich kolegum
vubec nevadil. Parkrat jsem ale v zahranicnich novinach videla odkaz na Stroehleinuv internetovy casopis Central Europe Review (odkazy na politologicke analyzy CT jsem nezaznamenala), takze si
myslim, ze jeho odchod byl ztratou pro CT, nikoliv pro neho.)
Myslim, ze zadne ze soupericich stran nejde o to, aby byla stanovena
nejaka pruhledna pravidla, ktera by platila obecne. Plati zasady, ktere
jsou vyhodne pro ty, kdo maji momentalne navrch. Pak, kdyz je odstavi
nekdo silnejsi, zacnou bojovat za demokracii. To ale neni specialita CT,
takhle to tady jde vsude. Videl jste Hrace od Gogola?
Miloš Rejchrt psal o Prorokovi do Lidových novin
Jan Čulík
Člen Rady České televize, evangelický duchovní Miloš Rejchrt, uveřejnil v sobotu v Lidových novinách (zde článek o odvolání Romana Proroka.).
Článek zahrnuje některá pozoruhodná tvrzení, z nichž vyplývá - aniž by chtěl zpochybňovat předchozí Rejchrtovy zásluhy a odvahu chartisty - že bohužel Miloš Rejchrt televizi moc nerozumí a o to méně, jak se zdá, rozumí politice.
Miloš Rejchrt například píše:
"Komunikace s vrcholnými politickými představiteli je v případě generálního ředitele součástí jeho agendy a není důvod, proč by měl o svých telefonních hovorech s nimi podávat hlášení komukoliv."
Generální ředitel veřejnoprávní televize by právě měl udržovat "clear blue water" - velký odstup od jakýchkoliv šéfů politických stran, má-li se vyhnout podezření, že s nimi vstupuje v nepřípustné politické spiknutí. O čem, pane Rejchrte, mohou předsedové politických stran a ředitel veřejnoprávní televize spolu smysluplně hovořit! Proč byla ustavena Rada ČT - domníval jsem se, že mj. právě jako prostředek ke komunikaci veřejnosti (včetně politiků) s televizí...?
Jakmile se začne generální ředitel ČT vybavovat s politiky, okamžitě se otevře podezření, že si s nimi něco dohodl. Každý telefonní rozhovor od šéfa politické strany je potenciálně zneužitelný k vyvíjení nátlaku - i třeba podprahového - na ředitele ČT. Právě v případě Václava Klause bylo zjevné, že nátlak vůbec nebyl podprahový. Klaus si neměl právo stěžovat Chmelíčkovi na Proroka - právě protože má obrovskou moc - ale měl právo požadovat, aby ČT stáhla chybnou upoutávku.
Napíše-li Miloš Rejchrt: " není důvod, proč by měl o svých telefonních hovorech s [šéfy politických stran] podávat [ředitel ČT] hlášení komukoliv", je jasné, že tenhle člověk nemá v Radě ČT vůbec co dělat. Veřejnost má přece plné právo vědět, co ředitel ČT peče s politiky.
Další zvláštní výrok Miloše Rejchrta:
"Post moderátora tak prekérního pořadu, jako je V pravé poledne, není na doživotí. Po stránce pracovněprávní je odvolání Romana Proroka nenapadnutelné."
Ale jistěže může být moderátor jakéhokoliv pořadu odvolán. Vypovídá to však mnohé o kultivaci profesionality a kultury českých debatních politických programů, když ČT odvolá moderátora pořadu V pravé poledne zbrkle neosobním e-mailem v pondělí po vysílání a nemá za něho náhradu. Představa, že Jiří Hodač odvolal (jistě velmi nedokonalého) Proroka proto, aby zlepšil úroveň pořadu V pravé poledne ZROVNA po soustředěném útoku Václava Klause je nepřesvědčivá. Přijmeme na okamžik, že to Hodač skutečně udělal jedině z interních profesionálních důvodů. V tom případě bylo od nejméně nesmírně neohrabané, že to udělal ZROVNA po telefonátech Václava Klause - a ještě neobrabanější a zbrklejší bylo, že neměl připravenou a dlouhodobě nazkoušenou novou verzi pořadu V pravé poledne s novým moderátorem. TAKTO (bez dlouhodobější přípravy nové verze pořadu v zákulisí televize) s v žádném případě špatný pořad nezlepšuje. Je to nepřesvědčivé.(JČ)
Rada ČT učinila chybu, že hned nezveřejnila zápis z jednání v Ostravě
(Členka Rady ČT Jana Dědečková zaslala Britským listům článek, v němž reaguje na poznámku Tomáše Peciny, proč že najednou nebyl zápis z ostravského jednání Rady zveřejněn, a dále ČTK a Britským listům článek, v němž reaguje kriticky na sobotní text Miloše Rejchrta, zveřejněný v Lidových novinách. Viz níže.)
Kritika, která se snesla na Radu ČT, že nebyl na internetu zápis z jednání v Ostravě 15.6.2000, je naprosto zasloužená. Rada byla přítomná zasedání grémia ČT a mohla tak sledovat celý průběh události, které vedly k odvolání Z.Šámala.
Musím napsat odvolání, poněvadž rezignovat by pan Šámal musel hned při přijetí tiskového prohlášení grémia ČT a telefonického rozhovoru s ředitelem, nikoli až po písemném upozornění, že nesplněním příkazu se vystavuje všem důsledkům, které vyplývají z porušení pracovní kázně, včetně rozvázaní pracovního poměru.
Pan Šámal rezignoval až po tomto kroku, kdy si byl vědom následku svého rozhodnutí a proto v tom na rozdíl od podporujících redaktorů nevidím, žádnou osobní statečnost, ale alibismus.
ČT měla právo použít své prostředky k odmítnutí dezinformace MFD. Zvláště v případě, že tiskovou zprávu grémia ČT odmítla zveřejnit ČTK.
Členové Rady, kteří byli přítomni celému jednání vyjádřili grémiu ČT svou podporu a to, všemi hlasy přítomných.Je chybou a neprofesionálním jednáním Rady,že vzhledem k tomu, že nebyli ve svém prostředí, nepořídili z tohoto jednání zápis a spokojili se s konstatováním, že zápis bude vyhotoven v útery 20.6.2000 v Praze. Jsem si ale jistá, že podpora deklarovaná na jednání v Ostravě všemi přítomnými členy Rady, nebude v zápise z Ostravy zpochybňována, přesto, že byla učiněna ústně a že u kolegy Reichrta mezitím došlo k diametrální změně názoru, jak jsem zjistila z jeho textu v dnešních LN.
Ujišťuji Vás, že tato nedbalost se již nebude opakovat a že naše otevřenost není pouze prázdnou frází.
S pozdravem čtenářům BL
Jana Dědečková
Poznámka JČ: Obávám se, že paní Dědečková nemá pravdu v jedné věci. Česká televize je veřejnoprávní instituce a v žádném případě nemá právo na vysílání pouze svých vlastních názorů, či názorů svého vedení, ať je kdokoliv mimo ČT jakkoliv zkreslil či potlačil. ČT měla právo odvysílat své dvoustránkové memorandum, ale bývala by k tomu musela přinést názory všech ostatních, zúčastněných stran: Proroka, Hodače, Klause, Jakla, MFD, ukázat ve vysílání ten dopis. Proč se nikdo neptá na selhání Zdeňka Šámala, jehož Události měly informovat o celé situaci okolo Prorokova odvolání objektivně už v ono pondělí večer, kdy byl Prorok odvolán? Jestliže o věci nikdo nic pořádně neví a šíří se snad účelové fámy, je to vina samotné ČT a právě Šámala a Hodače, že o věci nebyli schopni řádně informovat.
Veřejné rozvažování
17. června 2000
Poslední zasedání Rady dalo zapravdu mému naléhání po veřejných zasedáních.
Jedním z argumentů proti veřejným zasedáním mého kolegy Rejchrta bylo, že ke každému rozhodnutí musí dospět po důkladném rozvažování v kolektivu lidí, kterým důvěřuje a kteří neznehodnotí výsledek jeho rozvažování výsměchem z procesu, který nutně každému rozhodnutí předchází.
Dnešním článkem v LN popřel kolega Rejchrt platnost tohoto argumentu právě tím, že ve čtvrtek na zasedání Rady v Ostravě došel po důkladném rozvažování, kdy měl dostatek informací, text tiskové zprávy i pozornost a úctu přítomných, k názoru, který deklaroval ve své závěrečné řeči jako bezvýhradnou podporu vedení ČT v záležitosti, která se týkala R. Proroka, tiskové zprávy vedení ČT a následně postupu vedení v případě Z. Šámala.
Došel k tomuto názoru se znalostí všech dostupných informací a to i těch, které chyběly žurnalistům našich médií. Nikde jsem totiž nezaznamenala zprávu o tom, že tiskovou zprávu grémia odmítla ČTK, že zveřejnění stanoviska vlastním prostředkem bylo jedinou možností, jak reagovat na dezinformace MFD.
Nikde jsem v dnešním tisku nečetla, že Z.Šámal rezignoval na svou funkci až po písemném upozornění, že porušením příkazu nadřízeného se vystavuje všem důsledkům pracovně právním i s možností ukončení pracovního poměru, takže jeho rezignace je jen umíráčkem za nebožtíkem.
Tyto všechny informace měl kolega Rejchrt a o těchto informacích rozvažoval na neveřejném zasedání Rady 15. 6. 2000 v kolektivu lidí, kteří mají hluboký zájem na tom, aby veřejná služba vysílání, byla službou kvalitní a vysoce profesionální.
V případě kolegy Rejchrta byly vytvořeny v Ostravě všechny podmínky, které tolik potřeboval pro své rozvažování.
Ke své podpoře vedení ČT dospěl po důkladné rozvaze se znalostí všech faktů, tudíž i těch, o kterých je jeho dnešní článek o znectěném R.Prorokovi.
A protože nepotřeboval, abychom byli zahrnutí do procesu jeho rozvažování, na základě kterého zcela přehodnotil svůj čtvrteční postoj, domnívám se, že tento argument padl a nic nebrání tomu, aby souhlasil s veřejným zasedáním Rady.
Jana Dědečková
Členka Rady ČT
Tisková zpráva ČT, kterou šéfredaktor zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl zveřejnit v Událostech
Věc: Tisková zpráva
Ze článku J.Ungera v MFD ze dne 15.6. 2000 vyplývá podezření, že rozhodovací procesy v ČT jsou ovlivňovány politickým tlakem. Česká televize důrazně prohlašuje : NE, NENÍ TO PRAVDA . Právě průběh přípravy pořadu V pravé poledne vysílaného dne 4. června t.r. je evidentním důkazem, že ČT důsledně respektuje stanovená pravidla přípravy diskusních pořadů bez ohledu na to, kdo se jich účastní. Již týden předtím byla rozhodnuta vysílat tento pořad i s tzv. “prázdným křeslem“, když účast do poslední chvíle odmítal generální ředitel České rafinérské, a.s.. Stejným způsobem ČT postupovala i v případě předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause, který byl o tomto zásadním postoji ČT předem informován.
Při telefonátu generálnímu řediteli České televize D. Chmelíčkovi vyjádřil V. Klaus pochybnost nad vhodností takového postupu.
Generální ředitel ČT při té příležitosti znovu objasnil uvedená pravidla, která ČT uplatňuje bez výjimky, a bezprostředně po telefonickém rozhovoru zaslal V. Klausovi dopis tohoto znění :
Vážený pane předsedo, na základě našeho dnešního telefonického rozhovoru Vás žádám o přehodnocení Vašeho stanoviska neúčastnit se vysílání pořadu České televize “V pravé poledne“ v neděli 4.června t.r. Přikládám text zvacího dopisu, kterým Vás a další hosty oslovil redaktor České televize Roman Prorok, kde jsou upřesněna témata pořadu. Česká televize pokládá diskusi na tato témata za nanejvýš aktuální, stejně jako ostatní zvaní hosté, kteří již potvrdili svou účast. Jde o předsedu vlády ČR a ČSSD Miloše Zemana, předsedu KSČM Miroslava Grebeníčka a předsedu US Karla Kühnla. Doufám, vážený pane předsedo, že se také Vám podaří změnit si program tak, abych Vás mohl v neděli uvítat na Kavčích horách. S úctou, (podpis Dušan Chmelíček)
Předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus prostřednictvím svého poradce L. Jakla tento návrh opětovně odmítl. Nicméně v neděli ráno svůj názor změnil a diskusního pořadu V pravé poledne se zúčastnil.
Již před zahájením vysílání měl moderátor Prorok problémy při komunikaci s pozvanými hosty, kterých se viditelně obával. V průběhu besedy pak opakovaně selhal, když se mu kontrola nad diskusí vymkla z rukou do té míry, že se nechal chvílemi zesměšnit.
Něco takového je dle standardů ČT naprosto nepřípustné. Úroveň moderování pořadů “V pravé poledne“ v posledních měsících trvale klesala, o čemž měl pan Prorok dostatek informací.
Základním profesionálním předpokladem moderátora diskusního pořadu ČT je zejména schopnost racionálně řídit diskusi, nepodléhat obavám z hostů, sebereflexe, udržovat trvale vysoký standard a důstojně reprezentovat ČT. Pokud moderátor tato kritéria nenaplňuje, musí být z moderování uvolněn bez ohledu na jakékoliv spekulace.
Jiří Tráva
Tiskový mluvčí ČT
Poznámka TP: Z textu té zprávy ale vyplývá, že pro obraz České televize a jejího vedení bylo asi lepší, že ji Zdeněk Šámal do vysílání nezařadil. Televizní divák přece není takový primitiv, aby uvěřil proklamaci typu "NE, NENÍ TO PRAVDA" (tj. rozhodování ČT není pod vlivem politických tlaků), když prokazatelná fakta (zejména odvolání Proroka bez patřičné náhrady a Klausův telefonát) svědčí o opaku.
To si pan Chmelíček skutečně myslel, že po vyslechnutí takového neohrabaného dementi, navíc v pořadu, který není určen pro četbu tiskových prohlášení, ale pro vyvážené a nestranné zpravodajství, si divák oddechne a uvěří jeho verzi? Proč např. nevystoupil Dušan Chmelíček (eventuálně Jiří Hodač) hned ve čtvrtek večer sám s přesvědčivým projevem?
Kdyby tvrdil totéž, co se píše v prohlášení, neuvěřil bych mu asi stejně, ale rozhodně bych mu dal "the benefit of the doubt". Takto mi nezbývá než si povzdechnout, jaký Chmelíček, takový Hodač, a čekat, jestli Rada ČT v úterý rozhodne o pokračování agonie nebo ranou z milosti celou burleskní záležitost ukončí, i za cenu, že hledání nového ředitele reformu zpravodajství o další půlrok pozdrží.
Reakce redaktorů zpravodajství ČT na odstoupení Zdeňka Šámala
Musíme reagovat na důvody rezignace Zdeňka Šámala. Stejně jako on nesouhlasíme s nařízením managementu ČT odvysílat v hlavní zpravodajské relaci veřejnoprávní televize reakci vedení ČT na článek MfD. Bez ohledu na její formu se domníváme, že Události neslouží k prezentaci stanoviska managementu ČT v mediálních sporech. Podle našeho názoru má hlavní zpravodajská relace především sloužit veřejnosti. Právě z těchto důvodů se stavíme za odstupujícího šéfredaktora zpravodajství ČT. P.S. Ten, kdo souhlasí s tímto textem, má možnost se pod něj podepsat v kuřárně na velíně.
Co si myslet o dramatickém vývoji v redakci zpravodajství České televize v posledních dnech
Tomáš Pecina
Milý pane Čulíku,
obávám se, že Vaše páteční poznámka je typickým projevem "wishful thinking" - přacího myšlení. Protože si nejste schopen připustit, že Ivan Kytka se v řízení redakce zpravodajství doupouštěl zásadních chyb (a já jsem - přes veškerou úctu ke Kytkovi jako k novináři - přesvědčen, že tomu tak bylo), trápíte se teď spekulacemi, zda je Hodač nepopulární, protože postupuje profesionálně (jako Kytka), či snad z jiného důvodu.
Platím-li už mezi přispěvateli Britských listů za "nervózního, dotěrného buřiče" (či jak to půvabně napsal pan Izák), mohu si dovolit upravit skutečnost Occamovou břitvou a vyslovit následující hypotézu:
1. Jiří Hodač je velmi špatný manažer a chybná Chmelíčkova volba. Svědčí o tom skutečnost, že do ČT nepřišel "z BBC", jak tvrdí, ale ve skutečnost BBC opustil již o několik měsíců dřív, poté, co jeho pracovní místo bylo zrušeno pro nadbytečnost (je známo, že Jiří Hodač se odmítl zúčastnit konkursu, po jehož úspěšném absolvování by jedině mohl v práci pro britskou stanici pokračovat, a kromě toho měl i v BBC pověst velmi neefektivního manažera). Neúspěch vést nepočetný kolektiv BBC musel téměř jistě vést k neúspěchu při řízení daleko početnějšího kolektivu redakce zpravodajství.
2. Není nic trapnějšího, než šéf, který nadává na neschopnost a tupost svých podřízených, místo aby ty neschopné a tupé neprodleně vyměnil. Této chyby se dopustil Kytka a doplatil na ni (byť to bylo za mocného přispění stranických špiček). Ale trapný a respekt nezasluhující je i šéf, který posílá tak závažná rozhodnutí jako změnu osoby moderátora neosobní elektronickou poštou. Pokud Hodač skutečně takto s lidmi v redakci jednal a nedokázal Prorokovi vysvětlit svoje rozhodnutí z očí do očí, nemůže čekat, že ho budou jeho podřízení respektovat.
3. Klausův pokus zastrašit Dušana Chmelíčka není ani první, ani poslední snahou ovlivňovat dění v České televizi. Chmelíček je ovšem nesebevědomý a nepříliš zkušený mladý muž, který byl na své místo natolik citově vázán, že místo aby Václava Klause (stejně jako kohokoli jiného) poslal do háje, zareagoval nepřiměřeně a přivodil své televizi malér, ze kterého se ČT bude jen těžko dostávat. V Klausově kanceláři nemohli čekat lepší výsledek a ještě teď si tam musejí mnout ruce.
4. Pracovníci redakce zpravodajství si zaslouží lepšího šéfa než Jiřího Hodače a televizní diváci si zaslouží lepšího ředitele televize než Dušana Chmelíčka. Očekávám proto, že ještě před prázdninami, nejpozději v září, nás čekají další dvě resignace. Hodač, přes stranické kolečko, o kterém tak tak naivně hovoří v Mladé frontě, selhal jako šéf a nepřežije, a Chmelíček byl Klausem a Jaklem elegantně zombifikován. Ano, i zombie může vést určitou dobu televizi (v této podobě ji ostatně dost dlouho řídit Jakub Puchalský), jen bych nerad, v zájmu diváků i pracovníků ČT, kdyby to trvalo příliš dlouho.
5. Lidé v redakci zpravodajství si konečně zaslouží slušného a schopného šéfa, který v zavede jasná pravidla a začne honorovat výsledky, ne servilitu. Z této pozice pak bude moci celá televize tlačit i na legislativní úpravy, které by jí zaručily nezávislost (indexace televizního poplatku, způsob jmenování Rady ČT, transparentnost jejího jednání). Jinak skutečně hrozí, že celá ČT skončí do tří let v privatizaci.
Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo 