Co je nového v České republice

Vážený pane Štěpánku,

Vaše fotografie ke svému článku jsem sháněla, kde se dalo. Volala jsem na tiskové oddělení Novy paní Miladě Rezkové, volala jsem do agentury Technika i mediálnímu zástupci CET 21 Romanu Bajčanovi - všichni vám to mohou potvrdit -, ale zcela bezúspěšně.

Věděla jsem, že Blesk Vaše fotografie měl, a proto jsem se zeptala Dalibora Máchy, kde je tehdy sehnali.

Řekl mi, že jim je dal k dispozici mluvčí ČNTS Dalibor Balšínek, ten mě odkázal na zástupce CME Michala Donatha, který mi je obratem zaslal do redakce na cédéčku. Byl jediný, kdo vaše fotografie měl.

To je celé spiknutí. Podařilo se mi trochu vám ulevit alespoň od jedné z vašich paranoidně konspirativních teorií? Nebylo by totiž dobré, abyste svým voličům ještě navíc psychicky ochořel. Stačí, že se nedokážete rozhodnout, jestli jste zrovna "vlahý déšť" nebo "vichřice zlá"...

Vazeny pane Culiku,

Martin Komarek se opet vyznamenal. Doporucuji clanek "Co vsechno umi Stanislav Gross", vcerejsi MfD strana 8 (Nazory). Zajimalo by me, co vsechno umi Martin Komarek.

Poznámka JČ: Viděl jsem to v letadle do Prahy, kde MFD rozdávali. Martin Komárek neví, že politik nemusí mít profesní znalosti k tomu, aby mohl řídit daný obor - vlastně profesní znalosti v daném oboru často ani mít nemá, aby byl nezávislý. (Například není dobré, aby byl ministrem zdravotnictví lékař.) Politik má projevovat profesionální úsudek. Má mít k dispozici efektivní a odbornou státní správu, která mu předloží jasně a přesvědčivě všechny argumenty, a pak rozhodne. Otázka je, zda existuje v ČR efektivní státní správa. Ta by se měla budovat, ale opakuji: politik nemusí být profesním odborníkem v oboru, který řídí - snad s výjimkou ministerstva financí. Komárkův útok je účelový: je jistě součástí strategie MFD útočit na všechno, co dělá sociálnědemokratická vláda.

Roma in the CR
Forum Monday, April 17, 9:30 A.M. - 5 P.M. at Columbia University,
Dag Hammarskjold Lounge, International Affairs Bldg, 420 West 118 St., New York City - Open to general public - free admission

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147). Pár posledních výtisků je ještě k dostání pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.)

Výběr textů z posledních dní:

O to vic jsem byla prekvapena, kdyz jsem si precetla Vase hodnoceni sobotniho poradu Ozveny plus, ktery dle meho nazoru porusoval principy etiky a profesionality redaktora verejnopravniho rozhlasu. Pracovali s citovanymi vyroky bez overeni pravdivosti citace.

Porad, ktery chvalite, byl vystaven na lzivem a nedolozenem tvrzeni.

Jeho autorkou jsem podle redaktoru verejnopravniho rozhlasu mela byt ja. Opirali se pritom o tvrzeni sveho kolegy, novinare tydeniku Respekt. Abyste mel pro sve hodnoceni prace medii presne informace uvadim podrobnosti z komunikace redaktoru CRo, tykajici se zminovaneho poradu.

Redaktori Cro po mne chteli komentar k vyrokum redaktora Respektu, ktere mi neprehrali, ani pisemne nedolozili.

Odmitam komentovat nedolozene vyroky, navic prostrednictvim treti osoby a proto jsem redaktorovi Cro v telefonickem rozhovoru nabidla primou konfrontaci nazoru mych a redaktora Respektu, o jehoz nedolozene tvrzeni se cely porad opiral.

Toto me stanovisko k tvrzeni redaktora Respektu bohuzel Cro nezverejnil, nicmene na tvrzeni, ktere jsem odmitla komentovat, cely porad Cro postavil.

Asi si nyni kladete otazku, proc neresim celou situaci soudni cestou.

Celou zalezitost jsem konzultovala s pravniky a jejich odpoved byla jednoznacna a jasna - neuspela bych.

A jejich argumenty proc?

Ctete prosim pozorne.

Po odvysilani poradu jsem pozadala redaktora Respektu, ktery mi vlozil svou citaci do ust vety, ktere jsem nikdy nerekla, o verejnou omluvu - tento postup jsem povazovala za nejlepsi vychodisko z cele situace.

Redaktor Respektu mi bohorovne odvetil, ze ma slova sice nemuže dokumentovat zvukovym zaznamem, ale ze ma svedka, ktery vse potvrdi (fotografa Respektu).

Jak jste si vsiml, zamerne neuvadim jmena, ale hovorim o institucich. Jsem si vedoma sve zranitelnosti. Zajima me Vas nazor na to, zda vyse popsane postupy patri k vybave odpovedne a seriozni novinarske prace. Osobne si myslim ze ne.

A tecka na zaver - rozhovor s redaktorem Respektu jsem vedla pro tydenik Respekt (nikoli pro CRo) dne 16. 3. 2000. Rozhovor se mnou uz vysel 20. 3. 2000, jak si muzete snadno overit . Inkriminovana veta tam neni. Redaktor nepouzil me udajne skandalni tvrzeni pro svuj casopis, ale objevil ji az pro porad verejnopravniho rozhlasu 1. 4. 2000.

Zdravi Vas pravidelna ctenarka Britskych listu

Kateřina Dostálová

Poznámka JČ: V hodnocení pořadu Ozvěny plus z minulé soboty jsem uvedl, že slabinou pořadu bylo, že výroky Kateřiny Dostálové, které tvořily jádro pořadu, neměl pořad k dispozici v autentické nahrávce. Předpokládal jsem, že odvysílá-li veřejnoprávní rozhlas takto kontroverzní tvrzení, neodváží se ho připsat poslankyni, pokud ho nebude mít stoprocentně doložené. Nyní se ukazuje, že v situaci rozkolísaného právního vědomí v České republice musejí být důkazy, podkládající odvysílaná tvrzení, ještě podstatně tvrdší a spolehlivější než jinde, nemá-li pořad ztroskotat na podezření z nevěrohodnosti. Charakteristickým rysem současné české společnosti bohužel - také v důsledku neefektivnosti soudních procedur - je to, že svědectví svědka může být sice průkazné u soudu, u veřejnosti však stoprocentně pochybnosti nerozptýlí, neboť křivé svědectví je v ČR - bohužel - relativně běžným zvykem a zřejmě neexistují procedury, jak přísným křížovým výslechem u soudu zjistit, zda dotazovaný svědek lže či mluví pravdu.

Navzdory této slabosti pořadu Ozvěny plus, která, jak je nyní vidno, je ještě podstatněji výraznější, než si mi to jevilo minulou sobotu, bez znalosti všech okolností, přesto opakuji, že téma pořadu bylo záslužné. Argument, že není dobré, když se politikové dotazují na okolnosti vzniku pořadů kritických vůči státní správě, protože to ochromuje potřebnou nezávislost televize, je stále platný. Na ten pořad Ozvěny plus, navzdory svému nedostatku, upozornil.

Jenže my bychom velmi rádi věděli, jaké tedy zastává Kateřina Dostálová názory na roli sdělovacích prostředků. Je tedy ochotna jasně konstatovat - třeba v příspěvku pro Britské listy,

Uznává Kateřina Dostálová, že

Je ochotna důrazně prohlásit, že by nikdy nepronesla takovou nehoráznost, jako že

Čekáme na toto prohlášení Kateřiny Dostálové, jíž velmi rádi pro ně v Britských listech věnujeme čelné místo.

s velkým zájmem jsem si přečetl Váš text v Britských listech "Kdo by měl sedět v Radě ČT?" Je pravda, že kdo v současné době hovoří o obsazování míst v radách, o kvalitě programu televizí, o vedení České televize nebo o mediálních zákonech, je okamžitě obviněn z hájení politických a mocenských zájmů.

Protože jste ve svém článku použil také odkaz na analýzu televizního zpravodajství zpracovanou naší organizací, nemohu než Vás upozornit na některé nepřenosti a poprosit vás o opravu mylných informací ve Vašem původním textu.

Nejprve obecněji - analýzou televizního zpravodajství se v ČR zabýváme od roku 1996. Myšlenka kontinuální analýzy vznikla v souvislosti s potřebou chránit veřejnost, politiky i novináře před paušálními výroky typu "média jsou..." Snažíme se popsat, o čem a částečně také jakým způsobem jednotlivé zpravodajské relace informují své diváky.

Nepracujeme v zájmu žádné politické ani komerční instituce.

Nevím, na základě čeho soudíte, že je naše "analýza zpravodajství" zdeformována účelovým výběrem kritérií a dat. Také nevím, kde jste se s analýzou seznámil. V původním rozsahu má analýza téměř 200 stran (pravdpodobně bude celá k nahlédnutí v Praze na úřadu Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání), částečně je publikována ve zprávě Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání za rok 1999, částečně na našem serveru. S výsledky a s metodologií získávání dat byli seznámeni novináři, kteří přijali pozvání na tiskovou besedu na začátku měsíce března. Pro další využití byla data poskytnuta několika studentům a akademickým pracovníkům.

Příspěvky na Nově, Primě a ČT jsou kódovány naprosto stejným způsobem. V první fázi zjišťujeme (vedle informací o formě, datu, pořadí v relaci) hlavní téma příspěvku v závislosti na převažujícím obsahu. Struktura témat obsahuje v současné době více než 480 jednotlivých aspektů, které sdružujeme do "KATEGORIÍ TÉMAT" podle příbuznosti. Kategorie se z velké části kryjí s náplní práce jednotlivých ministerstev. Kategorie "ZDRAVOTNICTVÍ" tak obsahuje například témata: "privatizace zdravotnických zařízení", "financování zdravotní péče", "hodnota bodu", "zdravotní pojišťovny", "práce ministerstva zdravotnictví"... Uvedená klasifikace umožňuje interpretovat výsledky jak na úrovni kategorií, tak na úrovni jednotlivých témat.

Technika zpracování dat navíc umožňuje setřídit jednotlivá hlavní témata také do jiných kategorií témat podle jiných kritérií. Je možné vytvořit speciální kategorii STÁT, STÁTNÍ SPRÁVA a umístit do ní všechny informace o jednotlivých ministerstvech (zdravotnictví, vnitra...), stejně jako zprávy o činnosti vlády, parlamentu, BIS, policie, orgánů samosprávy atd. Z tohoto třídění vycházel autor zmiňovaného příspěvku v Lidových novinách.

I když se budeme držet původního třídění témat, kopírujícího strukturu jednotlivých ministerstev, dojdeme k mnohem plastičtějším závěrům, než jaké je možné publikovat v jakémkoli denním tisku. Do kategorie "VNITŘNÍ BEZPEČNOST, KRIMINALITA" budou v takovém případě skutečně zahrnuty také informace o BIS, nebo o záležitostech ministerstva vnitra. Jestliže z analýzy vyplyne, že kategorie témat "BEZPEČNOST, KRIMINALITA" je na prvním místě jak na Nově, tak na ČT 1, musí bezodkladně následovat otázka po struktuře témat této kategorie. Z 865 příspěvků, které byly kódovány v ČT do kategorie "BEZPEČNOST, KRIMINALITA" jich o kriminálních činech bylo 167, o hospodářské kriminalitě 108, o práci a záležitostech policie 82, o zásazích proti distribuci drog 49, o rasisticky motivovaných činech 46, o kriminalitě cizinců na území ČR 45, o kriminalitě v řadách policie 33, o záležitostech BIS 32, o zneužití pravomoci veřejného činitele 30, o drogové problematice všeobecně 26, o nelegálních přechodech hranic 25, o záležitostech ministerstva vnitra 17, atd. V případě TV Nova byla struktura zpráv z kategorie "BEZPEČNOST, KRIMINALITA" následující: z 1644 příspěvků této kategorie se 809 týkalo jednotlivých kriminálních činů, 102 hospodářské kriminality, 95 kriminality cizinců na území ČR, 84 záležitostí policie, 60 kriminality v řadách policie, 45 BIS, 43 drogové problematiky všeobecně, 34 rasisticky motivovaných činů, 33 zásahů proti distribuci drog atd. Z tohoto detailního pohledu vyplývá jasně rozdíl ve struktuře zpráv, a to podle našeho názoru ve prospěch České televize.

Faktem zůstává, že mezi jednotlivými tematizacemi vévodí domácímu zpravodajství "kriminální činy" se 167 analyzovanými příspěvky na ČT 1 a 809 analyzovanými příspěvky na TV Nova. Pro zajímavost na dalších místech se v případě ČT umístila tato témata: "ČSSD" (113), "informace o více politických stranách" (113), Romové (113), "společenské aktivity" (113), "hospodářská kriminalita" (108), "česká humanitární pomoc v zahraničí" (106) atd.

V případě Novy po tématu "kriminální činy" bylo druhé téma "zajímaví lidé" (198) a dále pak "zdravotní stav, zdravověda" (133), "informace o více politických stranách" (123), "ČSSD" (121), "prezident, Hrad" (109), "hospodářská kriminalita" (102), "kriminalita cizinců na území ČR" (95) ATD.

Způsobu třídění je v analýze věnována před každou sekcí detailní pozornost. Vaše tvrzení, že v analýze nebyl uveden fakt o způsobu třídení a zařazování jednotlivých témat do "Kategorií téma" je zavádějící a ověřitelně mylný. Prosíme proto o opravu.

Rozdílné je řazení příspěvků v jednotlivých relacích. Mezi tzv. "otvíráky", tedy prvními nejdůležitějšími zprávami relace v případě Událostí dominuje kategorie témat "ZAHRANIČÍ BEZ VZTAHU K ČR" (105), následuje kategorie "STRANICKÉ ZÁLEŽITOSTI" (35), "STÁT, STÁTNÍ SPRÁVA" (29) atd. Na Nově dominuje kategorie "BEZPEČNOST, KRIMINALITA" (89), následují kategorie "NEHODY, NEŠTĚSTÍ, KURIOZITY" (45), "STÁT, STÁTNÍ SPRÁVA" (27), "SPOLEČNOST, LIDÉ" (19). Po tomto detailním pohledu nám nikdo nemůže podsouvat, že "apriori zastáváme tezi, že není příliš velký rozdíl mezi veřejnoprávním a komerčním zpravodajstvím."

Pokud jde o Vaši poznámku k měřítkům grafů: Skutečně každý graf má své vlastní měřítko, osy jsou důsledně popsány, zpravidla v našich prezentacích není publikován více než jeden graf na jedné straně.

Vaše tvrzení, že jsme svévolně vypustili kategorii témat "ZAHRANIČÍ BEZ VZTAHU K ČR" je prokazatelně mylné, protože v prezentaci výslovně prohlašujeme, že se jedná o analýzu domácích příspěvků, Pro zajímavost, podíl zahraničních příspěvků bez vztahu k ČR je 32 procent na ČT 1 (2965) a 27 procent na TV Nova (2599). Prosíme proto o opravu také tohoto výroku.

V duchu novinářských pravidel Vás ještě jednou prosím o opravu mylných interpretací ve Vašem textu. Pro další inforamce jsem pochopitelně k dispozici.

Libor Mihalka

předseda občanského sdružení InnoVatio

Milan Šmíd

Vážený pane Čulíku,

doufám, že zveřejníte dopis, který jsem dostal z agentury InnoVatio a Vám byl zaslán na vědomí. V dopise jsem žádán, abych opravil svá tvrzení.

Nevím, co bych měl opravovat, nanejvýš snad formulaci o tom, že "InnoVatio zřejmě chtělo dokázat svoji apriorní tezi, podle níž prý není příliš velký rozdíl mezi veřejnoprávním a komerčním zpravodajstvím."

Ta formulace byla z mé strany zjednodušená, neboť InnoVatio skutečně neříkalo, "že není příliš velký rozdíl", nicméně všemi silami se snažilo dokázat, že zpravodajství ČT se nebezpečně bulvarizuje, a rychle se přibližuje v tématech zpravodajství TV NOVA. Takové bylo poselství analýzy, kterou InnoVatio vloni na podzim připravilo pro Lidové noviny, a kterou bohužel nemám k dispozici, s výjimkou srovnávacího grafu pololetí let 1997 a 1999.

Lidové noviny o tom doslova napsaly 11.10.1999

a pokud vím, tak Innovatio tento článek nikdy nedementovalo ani se neohradilo proti způsobu interpretace, naopak v diskusi s Puchalským a Šámalem na svých závěrech trvalo.

Jsem proto velice rád, že pan Mihalko ve svém dopise podrobněji rozebírá zkoumané kategorie kriminality, kriminálních činů a srovnává zde ČT s TV NOVA, což uvádí na pravou míru loňské informace o údajném "rychlém přibližování ČT1 k TV NOVA", které novináři a politici vloni na podzim začali brát jako hotovou záležitost, a které - jak se ukazuje - neodpovídají skutečnosti.

Jsem rád, že pan Mihalko názorně ve své argumentaci předvádí, jak záleží vždy na tom, jak jsou nastaveny kategorie a témata (Innovatio v úvodu analýzy roku 1999 říká, že vypovídací hodnotu posiluje "vhodné slučování témat"). Jeho dopis zároveň potvrzuje, že jsem měl pravdu, když jsem protestoval proti tvrzení LN, které vyšlo z prezentace analýzy InnoVatia, a které znělo "Zpravodajství všech televizí vévodí kriminalita". Kriminalita nevévodila, protože vévodily zprávy ze zahraničí, ze statistiky předem vyřazené. A navíc šlo o sloučenou kategorii "kriminalita, bezpečnost", což v Lidových novinách vypadlo.

Ale nebudeme se hádat o detaily. Těch důkazů o zavádějící interpretaci údajů zjištěných v analýze InnoVatio mám v zásobě více, neboť jsem byl požádán Úřadem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, abych analýzu vyhodnotil. Pokud vím, výňatky z analýzy InnoVatio jsou publikovány jako příloha výroční zprávy Rady za rok 1999 a jsou k dispozici na www.rrtv.cz, takže si je může přečíst každý, nejen já.

Pokud mně zadavatel zakázky dá svolení, já to svoje zhodnocení zveřejním. Moje kritika se netýká vlastní práce InnoVatia, ale interpretací zjištěných dat (o nichž velkoryse přepokládám, že jsou seriózně a jednotně zjištěná a kódovaná, a kódéři kontrolováni podobným způsobem jako tazatelé u sociologických výzkumů). Ze svého hodnocení alespoň částečně cituji:

Vyjádření k jednotlivým kapitolám analýzy

Dále následuje několik stran textu, který nakonec uzavírám:

Závěr:

Tím chci jenom dokázat, že nezpochybňuji činnost InnoVatia a jeho metodiku, ale interpretaci získávaných údajů. Problém vidím v tom, že v podstatě neutrální data, ony prvočinitele, které se v InnoVatio při monitorování získávají, lze seřadit a interpretovat nejrůznějšími způsoby (tady si neodpustím poznámku: statistikou lze "dokázat", že nejnebezpečnějším místem na světě jsou nemocnice, vždyť tam umírá nejvíce lidí).

A analýza InnoVatia, když se do ní ponoříte hlouběji, podává důkazy, že se analytik někdy soustřeďuje na jediný trend, pro nějž vyhledává důkazy kombinováním kategorií a témat, a jiné trendy pomíjí. Je přirozené, že InnoVatio se snaží vycházet vstříc zákazníkům, kteří data a analýzy kupují, že se potřebuje zviditelnit. A je přirozené, že zákazník (například Lidové noviny) si analýzu koupí a zaplatí, jestliže je v ní skryto nějaké zajímavé aktuální poselství (nezapomínejme, že na podzim 1999 se začalo diskutovat o Puchalském v ČT).

A právě z onoho slavného a často citovaného srovnávání dvou pololetí let 1997 a 1999 vysílání Událostí ČT1 lze vyvodit více závěrů, z nichž InnoVatio a Lidové noviny si vybraly jen jeden.

Ano, téma bezpečnost, kriminalita se zvýšilo o 126 příspěvků, percentuálně však zvýšení tvořilo 3 procenta z 10,6% na 13,5%. Ano, nehody, katastrofy "poskočily" z 19. na 7. místo, ale v souhrnu to znamenalo, že z někdejších 1,4% tvořily 6% v celkovém objemu témat (což jest jen zlomek toho, co se objevuje na Nově).

Kdyby ovšem analytik chtěl, mohl ze srovnání dvou pololetí, tedy ze stejné tabulky, vyvodit i jiné závěry. Například, že kategorie hospodářská politika a hospodářský život, které v roce 1997 zaujímaly 16,3%, v roce 1999 se zvýšily na 17,9%, což nesvědčí o nějaké výrazné "bulvarizaci" ČT1, spíše naopak. Nehledě na to, že se v ČT1 zvýšil výskyt témat o české zahraniční politice a obraně, armádě a NATO, což byl ovšem jev podmíněný událostmi v Kosovu v roce 1999.

Jak říkám, k datové základně je třeba dávat i seriózní interpretační výklad, třeba takový, jaký dává pan Herzmann k výsledkům výzkumů Sofres-Factum. Obávám se, že InnoVatio je v tomto ohledu veřejnosti hodně dlužna. A navíc, nelze se vymlouvat jen na novináře, kteří by výsledky InnoVatia nějak o své vlastní vůli zkreslovali. Jestliže anglicky psaný Media Monitor International napíše, že v ČT se vyskytují "alarmující trendy", a že "špatná kvalita zpravodajství.... vedla k rezignaci Jakuba Puchalského", lze důvodně předpokládat, že takové informace vydavatel nemá ze sebe ani od českých novinářů, ale někdo mu je z Česka dodal, zřejmě občanské sdružení InnoVatio, které ke skupině Media Monitor patří.

Nevím, co si počít s větou pana Mihalka:

Ano, úvod analýzy uvádí jistou orientaci v tématech. Já jsem ono tvrzení "nebyl uveden fakt" zmínil pouze v souvislosti s vypuštěním kategorie "zahraničí bez vztahu k ČR", které veřejnosti bylo - s výjimkou zastrčené poznámky v úvodu analýzy, která nikde na veřejnosti nebyla prezentována - zcela utajeno. Takže oprava může být jenom částečná.

Jinak chce-li si někdo udělat představu o analýze InnoVatio - a zvláště o kvalitě doprovodných komentářů analytika - svůj vlastní názor, nechť navštíví www.rrtv.cz a stáhne si přílohy výroční zprávy Rady ČR pro R a TV vysílání.

Já si osobně myslím, že monitoring InnoVatio je sám o sobě užitečnou věcí pro média. Problém však vidím v tom, že k nám byla importována sofistikovaná metodika a technologie monitoringu, leč obsluha tohoto importovaného a dobře vymyšleného stroje ještě nedosahuje požadovaných parametrů (včetně používání českého jazyka).

Milan Šmíd

Na vědomí: Innovatio

Poznámka JČ: Rád bych k tomu ještě podotkl, že zjevně pouhá tematická analýza toho, čím se sdělovací prostředky ve svých pořadech zabývají, nestačí. Informace, že se počet zpráv v ČT v kategorii hospodářská politika a hospodářský život od roku 1997 zvýšil ze 16,3% na 17,9% v roce 1999 je naprosto absurdní a neznamená s odpuštěním skoro nic. To minimální percentuální zvýšení může být přece ovlivněno událostmi, třeba tím, že vláda ČSSD vydává daleko více energie na státní podporu podniků (zatímco Václav Klaus se o něco takového příliš nezajímal) - podobně jako náhlý vzrůst počtu zpráv z Kosova zřejmě měl něco vzdáleně společného s válkou o tuto provincii. Daleko důležitější je strukturní analýza jednotlivých příspěvků, co do jejich obsahu, zaměření, profesionality a případné politické zaujatosti. Je neobyčejně důležité, aby si české monitorovací instituce vypracovaly metodologii právě pro takováto hodnocení - nejlépe ve srovnávání s obdobnými zahraničními televizními a rozhlasovými pořady. Můžeme se totiž v budoucnu záslužně někde dočíst, že veřejnoprávní ČT věnovala třeba 50 procent zpravodajství s tematikou "občanské společnosti" - statistická analýza už nám nepoví, že byly třeba tyto zprávy povrchní, neinformující a chaotické - nebo naopak velmi jasné, informativní a nové.

Oliver Craske

Dá se snad říci, že je Velká Británie relativně tolerantní země; není sice bez etnického napětí a má své hollywodské koloniální komplexy a svým způsobem je velice typicky britsky "ostrovně uzavřená". Má však dlouhou historii vřelého přijímání přistěhovalců a Londýn je pravděpodobně nejúspěšnějším příkladem moderního evropského multikulturního města. Takže proč došlo poslední dobou téměř k hysterickému záchvatu u velkého počtu novinářů a politiků, který údajně vyvolal nový a "obrovský" příliv "falešných" žadatelů o asyl na ulicích britského hlavního města?

Původním katalyzátorem, proč se tyto zprávy objevily ve sdělovacích prostředcích, bylo to, že byla k soudům v Británii předvedena hrtka romských žen, které byly zatčeny za žebrání v londýnském metru. Po loňských demonstracích v Doveru proti romským přistěhovalcům a po podivné asylové vedlejší zápletce, k níž došlo v únoru během dramatu týkajícího se únosu afghánského letadla, které přistálo na čtvrtém londýnském letišti Stansted, najednou vzniklo v britském tisku proti přistěhovalcům naprosté peklo.

Tito žadatelé o asyl, jak jsme byli informováni, nejen profitují z velkomyslnosti britského sociálního zabezpečení, ale také agresivně žebrají na ulicích. V důsledku toho došlo k drastickému vzrůstu pouliční zločinnosti a kvete černá ekonomika. Výtěžek z žebrání se prý posílá po Evropě zpět do romských komunit ve východní Evropě. V současné době jsou ústředním terčem nenávisti romské ženy, které mají u sebe nemluvňata a nosí šátky, tyo ženy jsou údajně tak cynické, dočetl jsem se, že dávají nemluvňatům utišující prostředky, aby nebrečely a staly se jen dojemnými rekvizitami, jichž jejich matky zneužívají pro žebrání o peníze. Všechno tohle a mnoho dalšího plnilo stránky britského tisku celý minulý měsíc.

"Cikánští parazité si z obrovských majetků, které získávají z lehce zneužitelné Británie, stavějí paláce," napsal nechvalně známý bulvární deník Sun, nejčtenější britský list palcovými titulky.

Bulvární tisk se skoro mohl posednout, když škodolibě zjistil, že čtyřměsíční syn jedné Romky, odsouzené za žebrání, se pyšní jménem Lucifer.

Takové zpravodajství však není v žádném případě omezeno jen na senzacechtivý britský tisk. Deník Daily Mail, list střední kvality, který se ovšem vždycky ostře stavěl proti přistěhovalcům, charakterizoval Romy jako "kletbu". Jeho druh, polobulvární londýnský list Evening Standard, otiskl zprávu, že "cikánské město v Rumunsku posílá do Londýna žebráky v organizovaných výpravách a ty živí komunitu 4000 obyvatel." V Daily Telegraphu poznamenala Marie Woolfová, že vládne široká veřejná nespokojenost nad tím, ževiditelně stoupl počet žadatelů o asyl, kteří hledají krátkodobé pracovní příležitosti a kteří na ulicích žebrají.

Ale jak si povšiml v deníku Guardian Roy Greenslade, navzdory tomu, že Evening Standard a Daily Mail vyslaly přes celou Evropu samostatné reportéry, jejichž úkolem bylo odhalit mramorové paláce, které si budují romské hordy, které zbohatly prostřednictvím britské velkomyslnosti, reportérům obou listů se jaksi podařilo interviewovat jen tutéž jedinou rodinu, Constantinovy. "Anglie je zahrada plná bohatého ovoce," řekl jeden "cikánský starší", asi netušil, že jeho slova budou otištěna ve všech britských novinách. Proč interviewovali jen jedinou rodinu? Možná ostatní Romové mramorové paláce neměli?

Xenofobní výlevy v britském pravicovém tisku bohužel nejsou tak řídké, aby vyvolávaly velké překvapení, i když ostrost tónu některých nedávných článků je skutečně znepokojující. Palcové protiimigrační titulky také znepokojují britskou labouristickou vládu, která je známa svou posedlostí "manipulovat" zpravodajství tak, aby z toho měla prospěch. Labouristická strana zjistila na základě průzkumů veřejného mínění, že je přistěhovalectví na třetím místě zájmu britských voličů, hned za zdravotnictvím a školstvím. Situaci taky silně komplikuje obrovská fronta žadatelů o asyl, kterou musejí imigrační úřady ještě zpracovat. Ve frontě je stále ještě 105 000 žadatelů, přestože se jejich počet minulý měsíc trochu snížil. Každý žadatel má právo na sociální podporu, zatímco čeká od imigračních úřadů na rozhodnutí, a průměrná délka čekání je 13 měsíců.

Britská vláda reagovala tím, že dala najevo svůj úmysl založit na různých místech Británie soukromá "rychlostní" imigrační střediska, kde se budou žádosti o asyl zpracovávat bezodkladně. První takový "internační" tábor byl 20. března otevřen v Oakingtonu u Cambridge. Vláda oznámila, že si přeje z Británie rychle a účinně deportovat všechny osoby, které nebudou v žadatelském řízení úspěšné. Také se rozhodla odebrat žadatelům o asyl finanční sociální podporu. Namísto toho budou dostávat kupóny; podle nových předpisů budou žadatelé o asyl, čekající na rozhodnutí, dostávat 25 liber týdne v kupónech a jen 10 liber týdně na hotovosti. (Pozn. JČ: Průměrný britský týdenní plat je cca 350 liber týdně.) Při čekání na rozhodnutí o žádosti o asyl nesmějí žadatelé pracovat. Vzhledem k tomu, že tato sociální podpora je asi o 30 procent méně než základní existenční minimum, není vůbec překvapující, že se někteří asylanti obracejí k jiným zdrojům příjmů.

Britská vláda chce napodobit příklad Německa, které omezilo svůj roční příliv přistěhovalců z více než 400 000 v roce 1993 na loňských 95 300 a zamýšlí zavést účinné odstrašení proti hospodářským přistěhovalcům.

Jinde zacházejí britské soudy tvrdě s žebráky. Evening Standard otiskl článek s titulkem "Rumun chtivý peněz odsouzen do vězení za žebrání v Londýně". Eurostar, firma provozující mezinárodní vysokorychlostní vlaky pod kanálem La Manche, oznámila, že bude přísně kontrolovat cestující, aby se do vlaků nedostali ilegální přistěhovalci, a Evropská unie oznámila projekt, který má financovat návrat žadatelů o asyl, jejichž žádost byla odmítnuta. (Jak jsem zjistil v Praze, tento projekt je velmi pofidérní a naprosto nepromyšlený, JČ.) Aby nezůstala pozadu, opoziční (konzervativní) mluvčí pro otázky vnitra Anne Widdecombová (intenzivně věřící katolička, pozn. JČ) požadovala, aby byli všichni žebrající žadatelé o asyl okamžitě uvězněni a automaticky deportováni.

Moudrý názor

Nick Cohen v deníku Guardian cituje názor, že "vždycky bychom měli dávat bedlivý pozor na to, jak zachází vláda se žadateli o asyl, protože to ukazuje, jak by zacházela s námi všemi, kdyby si myslela, že jí to projde." A skutečně: reakce nynější britské vlády na hysterickou kampaň tisku hovoří velmi výmluvně o tom, kde leží její priority: prvním úsilím vlády je ustupováním uklidnit tisk a anglické střední vrstvy, a dodržovat vyrovnaný rozpočet. V žádném případě není vládní prioritou pomáhat uprchlíkům.

Když člověk rozmotá rétoriku a dá stranou partikulární zájmy, které se při tom všem prosazují, o co jde? Lze identifikovat několik samostatných problémů. Zaprvé je otázka, zda vůbec Británii zavalila vlna uprchlíků, ať už jsou či nejsou "falešní". Určité důkazy na podporu tohoto honu na čarodějnice existují: podle odhadů vysoké komisařky OSN pro uprchlíky začádalo v roce 1999 v Británii o padesát procet více uprchlíků (to není zrovna překvapující, v Evropě se tou dobou vedla válka), totiž 89 700 a je to druhý nejvyšší počet v Evropě, za Německem. Ale v přepočtu na jednoho obyvatele není situace Británie výjimečná: Švýcarsko stojí v čele a má 5,8 žádostí o asyl na 1000 obyvatel. Evropa jako cele zaznamenala loni dvacetiprocentní vzrůst žádostí o asyl. Podle mezinárodních měřítek není Británie zaplavena uprchlíky. Je uprostřed dlouhého hospodářského rozkvětu a je bezpochyby velmi dobře schopná se o ně postarat.

Existuje také bezpochyby velký, ale samostatný administrativní problém. Čekací fronta žadatelů o asyl se od roku 1997, kdy se Labouristé dostali k moci, zdvojnásobila, a tak vláda není zrovna úspěšná při snaze vyhostit z Británie ty žadatele, kteří nesplňují stále drakoničtější měřítka. (Nejen že čeká na rozhodnutí o své žádosti o asyl 105 000 lidí, ale odhaduje se, že asi 126 000 dalších žadatelů o asyl v Británii zůstalo, přestože byla jejich žádost odmítnuta. Zmizeli, než byla jejich žádost zpracována. Anne Widdecombová nezanedbala žádnou příležitost, aby informovala národ o této chaotické situaci. Avšak, jak si povšiml alespoň jeden autor, příčina, proč vznikla tato dlouhá fronta žadatelů, má souvislost s instalací - za poslední konzervativní vlády, kdy byla právě Anne Widdecombová náměstkyní ministra vnitra - nového počítačového systému, který měl být schopen žádosti zpracovávat.

Pak vyvstává ještě otázka, zda je nyní na britských ulicích více žebráků a zda tvoří větším množství žebráků než dosud cizinci, čekající na rozhodnutí o jejich žádosti o asyl. Nesporně je v britských ulicích více žebráků než před deseti lety a existují namátkové důkazy, že se žebrání stalo více agresivním. Ale situace je složitá. Od osmdesátých let je znovu charakteristickým rysem britských měst, že se na ulicích vyskytuje stále větší počet bezdomovců, po celé řadě poválečných desetiletí, kdy se zdálo, že je tento jev jevem minulosti. Přísnější omezování sociální podpory, spolu s celostátním programem "Péče v komunitě", v jehož rámci se léčí mnoho psychiatrických pacientů ambulantně, bez dlouhého pobytu v psychiatrických léčebnách, vede k tomu, že stále větší počet lidí živoří na ulicích. Ale reakce na tyto domácí žebráky, ve srovnání s nepřátelstvím vůči zjevnému přílivu zahraničních žebráků, je všeobecně neutrální anebo plná porozumění.

Libby Purves napsala v deníku Times: "Na to, aby vzniklo veřejné rozhořčení a aby to vyvolalo nebývalou vládní aktivitu ohledně žen, které žebrají s nemluvňaty, musely ty ženy vypadat jasně cizinecky. Xenofobie a strach z přistěhovalectví vytvářejí explozivní koktejl z toho, co dosud bylo inertní, deprimující životní realitou. Je něco skutečně odporného na tom, že se najednou podnikají drastické akce jen proto, že natažené ruce mají olivovou barvu."

A kromě toho, dokáže skutečně imigrační politika to, co má učinit: totiž vyloučit žadatele, kteří nejsou seriózní, a přijmout ty, kteří opravdu asyl potřebují? Vedoucí redaktor BBC pro zahraniční záležitosti John Simpson energicky dokazuje, že už nynější britské předpisy neplní své vlastní cíle: psal o jednom afghánském lékaři, který pro něho pracoval jako překladatel, když Simpson natáčel v roce 1996 kritický film o afghánské vojenské organizaci Taliban. Tohoto lékaře odmítly britské úřady vpustit do Británie, navzdory důkazum, že je jeho život v nebezpečí. Později dostal asyl v jiné, vstřícnější evropské zemi.

Rasismus

Součástí utrejchu je také jasný rasistický prvek, v jehož rámci krystalizují hluboce zakořeněné emoce, zaměřené proti Romům a proti Východoevropanům. Roy Greenslade v Guardianu udeřil hřebík na hlavičku: "Proveďme onen jednoduchý psychologický test, známý jako asociace slov. Hned vám dodám odpovědi. Představte si, že jsem čtenář listu Daily Mail nebo The Sun. Žadatelé o asyl. Paraziti. Cikáni. Vychytralí paraziti. Rumuni. Nevděční paraziti. Albánci. Špinaví paraziti. Žebráci. Bohatí paraziti."

Samozřejmě, Romové mají dlouhodobé zkušenosti s nepřátelstvím, ať žili kdekoliv, a to platí i dnes - ať jde o Londýn nebo o Ústí nad Labem. Postoje lidí jsou stále velmi znepokojující. Ale možná stejně znepokojující jsou postoje vůči lidem ze střední a východní Evropy, kteří jsou navzdory tomu, že se připravují na vstup do Evropské unie, stále ještě považováni za nezkrocený Východ.

Britská vláda se musí vyhnout chybě, jíž tak lehce - a občas dobrovolně - propadají britské sdělovací prostředky. Je nesprávné smísit všechny rozdílné problémy dohromady a považovat je pak za jedno a to samé (stejně, jak tisk nyní stále častěji považuje všechny žadatele o asyl za jedno a to samé). Jsme svědky toho, že vláda zavádí panická opatření: zavádí právní a byrokratická omezení v reakci na titulky v bulvárních novinách o tom, že je souzena hrstka evropských Romek s dětmi.

Naštěstí vzrůstá reakce proti této nesnášenlivosti, a není překvapivé, že se projevuje v článcích, zveřejňovaných většinou (i když nikoliv výjimečně) v deníku Guardian, který sympatizuje s levicovými názory. Bývalý šéfredaktor tohoto listu, Peter Preston, se postavil proti polemice deníku The Sun, zaměřené proti Romům a spojil to s nynějším mrazivým postojem západoevropských vlád vůči Rakousku: "Co bychom řekli - co by napsal deník The Sun, kdyby takovouto zlovolnou bouři rozpoutal Haider? Není třeba se nad tím dlouze zamýšlet - pro něho je charakteristické takto vystupovat."

Jinde provedla Isobel Fonseca dekonstrukci zlovolných mýtů a pověr, které jsou v pozadí pravidelně otiskovaných článků o Romech a Andew Marr zkoumal nevelkomyslnost západní reakce vůči imigraci, kterou Západ v mnoha ohledech vyvolal a povzbuzoval.

Na Jeremyho Hardyho zbylo, aby se vyrovnal s velmi vážným tématem prostřednictvím humoru: "Všichni v Británii by se měli stydět, že se politikové a novináři, kteří tvrdí, že mluví za nás, snaží proměnit tyto ženy ve figury nenávisti. Ty ženy mají přece s sebou své děti! Kam si ti bigoti myslí, že si ty ženy měly ty děti dát? Asi do jeslí pro žebráky na křižovatce Oxford Circus, že?"

Oliver Craske

Odkazy:

"News in brief: Asylum seeker queues grow by 50 per cent," The Daily Telegraph, 22 January 2000

Jeremy Hardy, "It beggars belief," The Guardian , 11 March 2000

Keith Dovkants, "Town that lives off London's beggars," Evening Standard, 14 March 2000

Nick Cohen, "Injustice for all," The Guardian, 19 March 2000.

Andrew Marr, "Our ugly intolerance," The Observer, 19 March 2000

David Bamber, "Immigrants who beg will be kicked out of the country," The Sunday Telegraph, 19 March 2000

"H ysteria and Hate," leader, The Guardian, 20 March 2000

Marie Woolf, "Curbs on asylum seekers who turn to crime," The Daily Telegraph, 20 March 2000

Roy Greenslade, "We hate you," The Guardian, 20 March 2000

Peter Preston , "< I>The Sun could teach Haider a thing or two on Gypsies," The Guardian, 20 March 2000

Ian Burnett, "Eurostar checks to stop bogus asylum seekers," The Independent, 21 March 2000

Philip Johnston, "Asylum 'crackdown' that beggars belief," The Daily Telegraph, 21 March 2000

Isobel Fonseca, "The truth about Gypsies," The Guardian, 24 March 2000

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

"Resorty zůstávají, ministři odcházejí", řekl včera Václav Grulich po té, co prezident přijal jeho demisi. Křeslo ministra vnitra ovšem zřejmě nepatří k těm, u kterých je lhostejné, kdo si na ně sedne.

Odstupující ministr vyslechl na svou adresu slova díků za odvedenou práci, nicméně způsob, jakým odchází, se mu nelíbí.

Podobně ovšem i jeho nástupce Stanislava Grosse mrzí "dusná" atmosféra, která provází pro změnu jeho jmenování.

Václava Grulicha netěšilo, že média dlouhé týdny před jeho rezignací spekulovala o tom, že o křeslo přijde.

Stanislav Gross má asi podobně malou radost, když čte v novinách narážky, že se ministrem stává, aby ho měl šéf pod kontrolou, jaksi z trestu za občasnou prostořekost stran premiérova stylu.

Vše se pak odehrává v situaci, kdy musí odpovídat na otázku zda vymění, či nevymění šéfy útvarů, které se věnují ekonomické kriminalitě a mafiím.

Jistě je již nyní informován o tom, co se na zmíněných útvarech sleduje.

Stanislav Gross se včera loučil se sněmovnou, ve které si vybudoval slušnou pozici, ale i hojnou účast na televizní obrazovce, která mu pak vynesla i slušnou popularitu.

Jako ministr vnitra bude dostávat otázky méně obecné a lze očekávat, že ocení každý jeden den, kdy o něj média nezavadí.

Jestliže míní vážně své předsevzetí, že ministerstvo vnitra není jeho poslední politickou štací, má dvě možnosti. Buďto chladnokrevně vstoupit na tenký led intrik a konspirace, anebo se držet co nejvíc zpátky a ve snaze nedopustit se chyby neudělat téměř nic.

Existuje samozřejmě i třetí možnost: Brát svou ministerskou funkci, jako by to byla poslední štace. Brát se za zájem slušných lidí a šlapat na paty těm, kteří společnosti škodí. Bez ohledu na to, v jaké působí straně. Kdo ví, zda to není jediná cesta jak politicky přežít.

5. dubna 2000