Co je nového v České republice

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Výběr textů z posledních dní:

Jiří Jírovec

Pane Čulíku Ota Ulč napsal pro Lidové noviny zajímavý článek nazvaný "Kam míří tuneláři a jejich peníze" . Je to něco na způsob návodu, co by člověk mohl udělat, kdyby si něco vytuneloval.

Když jsem se pročetl k mezititulku "Koho všeho okradl Kožený", napadlo mě: Jak to vlastně s tímto pánem je? V západním světě totiž většinou vládne presumpce neviny, takže napsat o někom, že je zloděj není jen tak. Může to stát žalobu a hodně peněz.

V daném případě existují tři možnosti. Pan Ulč nebo LN to jen tak plácli, pan Ulč nebo LN se domnívají, že by takovou věc mohli u soudu prokázat a vyhrát nebo Viktor Kožený byl za okradení právomocně odsouzen a je tedy oficiálně zlodějem (a mně to uniklo).

V souvislosti s druhou variantou se musíme samozřejmě ptát, co tedy dělá policie a prokuratura.

No nejspíš nic, protože Kožený není víc než produkt současné (nechť mi Ferdinand promine) kapitalistické společnosti v níž chamtivost po zisku vrhá dostatek stínu v němž se daří operacím na hraně předpisů a zákonů. A kde účel světí prostředky.

Ota Ulč píše: "(Kožený) neváhal vzít na hůl jak prostý český lid, tak boháče kalibru finančníka Charlese Schwaba či zkušeného politika, exsenátora George J. Mitchella. Rovněž obral magnáta Richarda Friedmana, Clintonova osobního přítele, a další".

Jenže je to tak úplně pravda? Tito pánové s ním šli do holportu proto, že věřili, že jim pomůže nebývale rozmnožit jejich majetek. Věřili, že se mu azerbajdžánskou nebo jakou naftu podaří "vytěžit" stejně jako českou privatizaci.

Pokud se Viktor Kožený s azerbajdžánci nešábnul o peníze zaplacené za privatizační kupóny, nemůže mu nikdo nic vyčítat. Lze snad pochybovat o tom, že finančníci typu Charlese Schwaba neměli ahnung o tom, jak Kožený zbohatl, nebo že by jim to snad přímo vadilo?

Jistěže ne, protože jinak by si s ním nezačínali. Získat cizí statky za babku je OK, přijít o pár vlastních miliónů je hrůza.

Stěžovat si, že je Kožený podfoukl, je naprosté pokrytectví, protože oni se snažili podfouknout jiné.

Filosoficky vzato, při české privatizaci nešlo o nic jiného než o uplatnění pravidla levně koupit a pak draho prodat. Kožený levně nakoupil, protože privatizace byla zorganizována tak, aby si každý, kdo se ke žlabu dostal, levně nabral.

Lidé, kteří privatizaci prováděli sice byli placeni za to, aby prodejní cena byla co nejvyšší, ale to by byli bývali sami proti sobě, protože jak se zdá, mnohdy prodávali a kupovali zároveň.

V principu je úplně jedno, kdo ten majetek získal. Z čistě filosofického hlediska je lhostejné i to, zda zaplacená cena byla malá nebo dokonce záporná, přestože posledně jmenovaná varianta se podobá loupeži.

České specifikum bylo v tom, že politikové rozostřili, více než bývá jinde zvykem, hranici mezi legálností a nelegálností různých machinací. Což byl v jistém smyslu vlastně úspěch.

Při pohledu z tohoto zorného úhlu můžeme klidně konstatovat, že není důvod, proč Klause nepovažovat za nesmírně úspěšného politika a reformátora. Podařilo se mu v historicky krátké době převést podstatnou část kolektivního vlastnictví do soukromých rukou a to za cenu, která kupující jistě nezklamala.

Navíc jako politik dokázal zmáknout své příznivce tak, že mu odpouštějí těch několik set miliard korun, kterými na transakce posléze přispějí.

To je úspěch, který nám jistá část svět zjevně závidí, a proto o tom jezdí Klaus přednášet po světě.

Tento úspěch kalí pouze snaha presidenta Havla očernit Klause na domácí půdě zmínkami o vytunelovaných miliardách. Je to pokrytecké, protože president musí znát zákon zachování peněz.

Pokud je nespálíte (což je nejspíš trestné) zůstávají v oběhu, a je jedno zda je vydává pan Novák ve čtvrté cenové skupině za pivo nebo symbol českého úspěchu Viktor Kožený za radovánky na Bahamách.

Pokud jde o ráj, kde lze roztáčet získané peníze, Ota Ulč tak trochu objevuje Ameriku. Bohatý přestane přečuhovat jen mezi bohatými. Jinde by mu jen záviděli.

Poznámka JČ: Jasně argumentoval americký hospodářský časopis Fortune v nedávném článku o Koženém a amerických finančnících, že finančníci Koženému svěřili své miliony, i když věděli, že je to podvodník, právě protože byli chtiví peněz. Článek je v českém překladu zde.

Václav Špíka

Vážený pane Čulíku,

dne 17. února t.r. jste v BL uveřejnil příspěvek, týkající se bytové otázky v ČR. Z následující diskuse vyplynulo, že získání bytu je pro drtivou většinu potřebných občanů zcela nereálné. Prakticky všechny nově postavené byty jsou "již od 25 000,- Kč/m2".

Dle věcného rejstříku přišlo celkem k tomuto tématu 13 příspěvků a zdá se, že tím celá záležitost končí.

Já osobně jsem alespoň dostal nabídku na práci ve sdružení nájemníků SON (Solidarita - ochrana nájemníků), které využiji, i když bytová situace mé rodiny je prozatím dobrá. Myslím, že by tuto možnost mělo využít mnohem více lidí, roční příspěvek je 200, u nevýdělečných 100,- Kč. Dokud se nebude mnohem více lidí angažovat, nedojde k brzké změně nejen v otázce bytů. Jedinou naší nadějí tak zůstává (možné) přijetí do Evropské unie.

Bohužel, typickou vlastností českého člověka je, nestarat se o věci, které ho bezprostředně nepálí. Tak např. v oblasti námořní dopravy mají Holanďané naše námořní loďstvo, Kožený peníze a Češi holé zadky. Byl jsem překvapen, jak to téměř nikomu nevadí.

Další známou vlastností je neochota a možná neschopnost přemýšlet a diskutovat. Jen s nemnoha lidmi jiného názoru je možno diskutovat, dovídat se a promýšlet jejich argumenty. Většinou následuje poučování, pak okřikování a nakonec přerušení kontaktu, následované často dlouhodobou nenávistí.

Pokládám za tragické, jestliže jsou v tomto duchu vychováváni i studenti některých vysokých škol. Zde bych chtěl připomenout článek amerického profesora Saxonberga, uveřejněný před časech v Lidových novinách. (též v BL, viz zde.)

Jadrně řečeno, narazil na významné humanitní fakultě na hysterické nenávistné tupce.

To se bohužel projevuje i v některých dopisech Vám. Nejen nesouhlas, ale rovnou nálepkování a neuvěřitelné osočování. I když věřím, že si z toho mnoho neděláte, domnívám se, že je povinností nezaujatého čtenáře se Vás zastat.

Já osobně sleduji Britské listy teprve několik měsíců a musím prohlásit, že je považuji za mimořádně přínosné právě v oblasti rozšiřování analytických schopností a seznamování se s názory, se kterými se člověk ve vnitrostátních sdělovacích prostředcích setká jen příležitostně.

Tento článek vyšel v anglické verzi v časopise Central Europe Review zde.

Yankee Go Home. Nato is Nazo. American trash culture. (Americká odpadková kulktura).

Tyto nápisy jsou skoro na všech zdech. Pohrdání se zdá být všeobecné. Amerika a Američané jsou považováni za odpornější než kdy předtím. Je to na hranici nenávisti a xenofobie.

Hovoříme snad o Srbsku uprostřed jeho kosovského křtu ohněm? Ale nikoliv. Útoky na Spojené státy jsou, jak se zdá, jevem, který se týká bohatých (České republiky) i chudých (Makedonie) zákon respektujících (Řecko) i bezzákonných (Rusko), na západ orientovaných (Bulharsko) i zbožně slavofilských (Srbsko). Často se stávají Spojené státy a Británie (anglosaský společník Američanů) náhražkou a obětním beránkem za onoho těžko přesně definovatelného nepřítele, Západ. Jindy jsou rozdíly pociťovány přesněji a Francie nebo Skandinávie se například netýká všeobecný odsudek a rozhořčení.

Američané - oni patriarchové politické propagandy, tzv. spin-doctoring a vytváření marketingových "image" si stěžují, že existuje ob rovský nesoulad mezi fakty a jejich vnímáním. Říkají, že Amerika je daleko nejvelkomyslnějším státe na světě (a to je pravda). Opakovaně riskují Spojené státy život svých vojáků a diplomatů ve službě chvályhodných kauz po celém světě. Často se musejí Američané vyrovnávat s vlastními hospodářskými škodami, když se snaží zkrotit a vychovat nezkrotitelné tyrany. Amerika musí vynakládat peníze na zbraně a musí riskovat ostrakizaci svého podnikání po celém světě. Americká agenda je důležitá a ctnostná.

Spojené státy prosazují lidská práva, občanskou společnost a mír. Aktivně se angažují při prosazování těchto hodnot. Nikdy v lidské historii nevěnovala supervelmoc své schopnosti a svou sílu záslužnějším a nesobečtějším cílů. A je to všechno pravda.

Dávejte si pozor na Američany přinášející dary

Ale Amerika dává bez noblesy a bere beze studu. Je to národ, založený na kontraktech, na tom, jak ruka ruku myje, na smlouvání a na soudních sporech. Spojené státy jsou zosobněním mamonu, který se zbláznil, dodržování zákonnosti, z něhož se stala rakovinově se šířící posedlost a podnikání, které zešílelo.

Peníze nahradily veškeré hodnoty a strach se stal nahrážkou svědomí. Americkými barony jsou zloději, američtí hromadní vrazi se stávají celebritami, američtí politikové jsou zkorumpovaní dvojí infekcí financování politických kampaní a úzkých politických zájmů. Americká diplomacie je nástroj, jehož prostřednictvím šíří Spojené státy své hrubé kovboje z Divokého západu, i svou kulturu krátkých mediálních štěků.

A americká "pomoc" jde vždycky ruku v ruce s určitými podmínkami. I když to není výslovně stanoveno, splátky jsou okamžité a automatické. Zboží lze kupovat za americké peníze jen od amerických výrobců. Země přijímající americké dary jsou využívány jako smetiště pro americké přebytky, ať už jsou vojenské nebo zemědělské. Hejna poradců přijíždějí, aby zajistila americké zájmy a trhy, aby odrazila protivníky a aby intervenovala v místní politice, brutálně, pokud je to nutné.

Důsledkem toho je skutečnost, že americká dobročinná činnost, ono bájné stvoření, se stává terčem posměchu jako nová forma amerického kolonialismu. Porušené sliby a ostré obchodní ochranářství jen zesilují pocit, že se Západ více zajímá o photo opportunities, příležitosti k reklamnímu fotografování, než o podnikatelské příležitosti. Zdá se, že se Západ méně zajímá o prospěch těm, jimž zamýšlí pomáhat, než o diety pomahačů. Peníze i proviant směřují nikoliv tam, kde je toho nejvíce zapotřebí, ale směrem čekajících televizních kamer.

Nezdravé motivy

I "domorodci" ze středovýchodní Evropy a z Balkánu akceptují, že západní diplomacie je prodlouženou rukou jejího podnikatelského společenství. Velmi obtížně však přijímají její dvojí morálku, pokrytectví, kazatelství a špatné a neinformované poradenství, které jim vnucují nekvalitní poradci třetího řádu a bankéři z třetího světa čtvrtého řádu. Odmítají pompézní politiky, jako je Tony Blair - jejichž vlasy jsou umělecky rozcuchány ve špinavých uprchlických táborech - kteří nabádají, kážou a zapřísahají, zatímco pohodlně zapomněli na přísliby, které učinili před nedávným časem.

Středo a východoevropští "domorodci" jsou šokováni, když je Němci kritizují za politickou korupci, Francouzi za protekcionářství a Britové je poučují o tom, jak mají vést zdravotnictví. Anebo tím, když se Američané zapřísahají, jak jsou nesobečtí, objektivní a jak vůbec nemají skryté motivy. Amerika hraje podle jiných pravidel, je osvobozena od mezinárodního práva i od mezinárodních institucí. Krátce řečeno, domorodcům vadí, když jsou považování za idioty.

"Multilaterální" instituce (jako je Mezinárodní měnový fond, Světová organizace pro obchod a Světová banka) jsou prodlouženou rukou Spojených států a v menší míře Evropské unie. Jsou to kluby pro bohaté lidi. Jejich hlavním cílem je podporovat rád zločineckých pošetilců, jímž je středovýchodní Evropa a Balkán. Tolerují zkorumpované politiky, kteří je poslouchají, a ignorují i porušování veškerých možných práv - pokud je dodržována bažinná stabilita. Jsou to monolity, vyjednávající tichým hlasem, které připravují jménem volného trhu a občanské společnosti cestu pro americké a západní podnikatele. Ta trocha dobra, kterou dělají, se ztrácí v jejich zaujatosti, nevědomosti a krátkozrakosti. Jsou poslušným hlasem svého pána.

Možná že by se Západ měl pokusit - a nejvíce právě jeho anglosaská součást - o něco opačného než je bezbřehý narcismus. Možná, že by měl dávat Západ zadarmo a neměl by oplátkou přijímat nic, ani vděčnost. Možná, že by už Západ neměl nikoho k ničemu nutit a nikomu vyhrožovat, měl by dopustit, aby byly multilaterální instituce skutečně multilaterální, a měl by podporovat pluralismus prostřednictvím tolerance. Více vděčnosti i více podnikatelských příležitostí přichází směrem k těm, kteří je nevyhledávají.

Omar al-Khayam, perský básník, řekl: "Chcete-li získat ptáka, pusťte ho na svobodu."

Ale Spojené státy přece nebudou brát vážně nějakého Íránce, že?

(Dr. Sam Vaknin je generálním ředitelem firmy Capital Markets Institute, Ltd., poradenské firmy, která působí v Makedonii a v Rusku. Je hospodářským poradcem makedonské vlády.)

Jaroslav Plesl

Petr Štěpánek bojuje jako lev, aby dokázal, že nic špatného neprovedl. Napadá mě, že mu chci záměrně ubližovat, pročež manipuluji s fakty.

Veden dobrou vůlí odhalit svá selhání při psaní článku o panu Štěpánkovi, několikrát jsem si příspěvek pana Štěpánka pozorně přečetl. Musím však bohužel konstatovat, že Štěpánek nevyjmenoval ani jedno mé profesionální pochybení. Za má selhání označuje většinou své vlastní dojmy. A to je v argumentaci trochu málo.

Tak tedy postupně:

Štěpánek se ptá, proč se článek o jeho osobě objevil kromě týdeníku EURO i v jiných publikacích. Má zřejmě na mysli Hradecké noviny, list jeho rodného kraje. Odpověď je jednoduchá, sám jsem tento článek do Hradeckých novin posílal. Žádná PR agentura v tom prsty nemá, nebo o tom alespoň nevím.

"První Pleslova rána vedle je tvrzení, že Langer mi jako spolustraník kryje záda. Proboha, v  čem, jak a proč? Pleslova "koza" je v  tom, že zřejmě jaksi automaticky předpokládá, že veřejní činitelé jsou vzájemně se kryjící zločinci, kteří nemyslí na nic jiného, než jak zneužívat svých funkcí a týt z nich," píše Štěpánek.

A já dodávám: Bingo. Štěpánek to uhodl. Přesně toto je předpoklad, na němž stojí práce žurnalisty. A tak mě to také učili profesoři z Columbia University. Štěpánek, jako mediální expert, však tato pravidla zřejmě dodnes nezná.

"Úplně fantasmagorické bylo tehdy Pleslovo vyšetřování zda, kdy, kde a proč jsem se sešel s Ivanem Rösslerem (Nova)," tvrdí Štěpánek.

Já to však považuji za novinářskou povinnost. Viz výše.

"Plesl píše, že jsem se na  Nově neobjevil dříve, než jsem se začal Železnému hodit," říká Štěpánek.

Má pravdu. To si opravdu myslím bez ohledu na to, že s tím Štěpánek nesouhlasí.

"Nepřesný je Plesl i ve věci mého dřívějšího "plotu" na Nově. Uvádí sice, že Železný mi v  rozhovoru takový příkaz popřel, neuvedl však už moji úvahu, že také mohlo jít o docela obyčejnou horlivost některého řadového dramaturga," napsal Štěpánek.

Je nepřesností necitovat úvahu, ptám se zase já.

"Další Pleslovy omyly: Zřejmě neví nic o  tom, že dramatik Milan Uhde je členem Rady Českého rozhlasu a  spisovatel Václav Erben byl donedávna členem Rady České televize. Jejich díla se v éteru běžně objevují."

V článku jsem psal o Radě pro televizní a rozhlasové vysílání České republiky. To ovšem Štěpánek manipuluje a vztahuje na rady pro ČT a ČRo. Zase vedle.

"Úplně vedle je Plesl také, když cituje poslance Jaromíra Talíře (KDU-ČSL) ... Plesl také nekriticky cituje Petru Buzkovou.," říká Štěpánek.

Co to je "nekriticky citovat? To je nějaká hloupost, ne? Jak říká Štěpánkův stranický předseda: "Nadechněte se a zkuste to říct ještě jednouŠ"

"Není to na jeden článek přece jenom nějak moc nepřesností, omylů a překrucování faktů?" stojí dále ve Štěpánkově reakci.

Tak to spočítejme, odpovídám já. Výsledek není zrovna záviděníhodnou výpovědí o Štěpánkových argumentačních schopnostech. Jestli takové výkony předvádí i v Radě pro rozhlas a televizi, měl být už dávno odvolán. A to myslím vážně.

Poznámku, která má zřejmě naznačit, že jsem uplacen americkou stranou sporu, beru jako folklór. Jak asi už čtenář pochopil, Američanům straním, protože ve skutečnosti nejsem redaktorem týdeníku EURO, ale agentem CIA. Štěpánek, který jistě vládne angličtinou, se na to může zeptat na americké ambasáděŠ

Je tu však ještě jeden argumentační lapsus pana Štěpánka. Ptá se, zda za mými články o Nově stojí stádovitost, aby krátce na to ukázal na dvě černé ovce české žurnalistiky: Plesla a Ciglerovou. To jsme tedy s Janou vytvořili hezké dvoučlenné stádečko! Všechny ostatní "individuality" asi zcela "nezávisle" podporují Vladimíra Železného.

Panu Štěpánkovi tímto děkuji za rétorickou lahůdku a už se těším na další. Možná by však předtím mohl využít svých brilantních jazykových schopností a vyrazit do světa na nějakou tu stáž. Pochopil by pak třeba, že dívat se na svět jen z Prahy je setsakramentsky málo.

Jan Lipšanský

Vazeny pane Stepanku,

mel bycj na Vas par dotazu. Neni mi totiz jasne:

1. Proc jste nevystoupil trebas v Ceske televizi nebo na Prime ci na Galaxii? Proc zrovna v TV Nova, ktera je ted samozrejme diky trem arbitrazim v centru pozornosti medii?

2. Vite, co znamena uplatek protisluzbou?

3. Byla by Vase skupina nejak znama, kdyby nevystoupila v TV Nova? Takto se to brat i jako reklamni kampan za Vasi skupinu.

4. Je pravda, ze Vase skupina existuje uz 10 let a nemela valne uspechy, maximalne v regionalnim meritku?

5. Skutecne minite kandidovat na senatora? Nedelate si pak spise tzv. medialni tvar, aby Vas lide vic znali?

Dekuji za odpovedi

Jan Lipšanský

nevim, jestli ma cenu uvadet na pravou miru clanek I. Hoffmana z 15. 3. Autor se tam dopustil rady nepresnosti a asi poradne nevi, o cem pise.

Mozna by bylo zajimave uvest, proc vlastne Bill Clinton ucinil zavazek, ze se bude snazit o zpristupneni informaci o lidskem genomu.

Projekt, ktery ma urcit sekvenci (poradi nukletidu) celeho lidskeho genomu, byl puvodne odstartovan ve statnich laboratorich. Nejvetsi cast vyzkumu probiha v NHGRI (National Human Genome Research Institute) v USA. Ukoncen mel byt v r. 2003. Pak se ale vyzkumem zacala zabyvat soukroma firma Celera (USA), ktera chce ukoncit vyzkum uz v r. 2001. Vysledek by si patentovala. Znalost poradi nukleotidu a identifikace genu sice jeste nic nevypovida o jejich funkci, ale pokud ji budou mit patentovanou, mohli by pockat, az nekdo tuto ulohu zjisti a komercne tuto znalost vyuzit. Eticke to neni, ale zisk je zisk. NHGRI a spolupracujici akademicka pracoviste se snazi vyzkum zrychlit a dat zjistene udaje do verejne pristupnych databazi, aby je nemohl nikdo patentovat, blokovat je a pouzivat jen pro sebe. Diskuse mezi Celerou a verejnymi laboratoremi (NHGRI, MIT , NIH [vsechno USA] a Wellcome Trust [UK]) jsou dost ostre a  dosud neskoncily.

I. Hoffman si plete geneticky kod (pravidla, ktera urcuji, jakou aminokyselinu koduje urcity triplet nukleotidu pri synteze bilkovin - geneticky kod je az na vyjimky universalni u VSECH organismu - je proto hloupost mluvit o "lidskem" genetickem kodu) a  genom (soubor genu - ten je u kazdeho organismu unikatni).

Co si autor predstavuje pod terminem "cely text chromosomu"? Poradi nukleotidu?

PS Nektere zajimave informace o lidskem genomu jsou zde:

http://www.ncbi.nlm.nih.gov /genome/guide/

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Kniha, kterou jako svůj program sepsal Adolf Hitler, jeden z největších a nejodpornějších zločinců, se v českém překladu objevila jakoby nic na pultech našich knihkupectví. Jedná se o text úplný, nekomentovaný a pochopitelně se okamžitě začalo diskutovat o tom, zda byl vydáním této knihy spáchán trestný čin podpory a propagace fašismu.

Vydavatel sice tvrdí, že takový úmysl neměl, že pouze vydal knihu, a názor ať si o ní každý udělá sám, nicméně ji vydal a jiní lidé ji prodávají.

Obtížně lze přehlédnout, že odporná kniha je šířena, a sotva tím mohou být propagovány jiné myšlenky, než jsou ty, které obsahuje.

Bez ohledu na to, jak skandál posoudí policie a právníci je třeba říct, že oživovat Hitlerovy ideje nemá nic společného se svobodou slova.

Vydání knihy je minimálně necitlivé k menšinám, které mají na nacizmus ty nejhorší možné vzpomínky, ale také je urážkou všech slušných lidí.

Vydělávat na vydání špatného textu špatného autora je pokaždé politováníhodným činem, v tomto případě pak navíc nakladatel vydělává na textu, kterým se ideologicky omlouvalo vraždění milionů lidí.

Něco takového může napadnout pouze člověka, který je absolutní cynik, anebo trpí politováníhodnou naivitou.

A co si myslet o těch knihkupcích, kteří Hitlerovu knihu bez jakýchkoli skrupulí prodávají? Počínají si pragmaticky, anebo zvrhle?

Lze Mein Kampf vnímat jako zboží, jehož užitečnost posoudí trh? Prodej této knihy nám může pouze potvrdit zkušenost, kterou máme i bez ní. Člověk je fascinován zlem, neštěstím, přitahují ho tragédie a katastrofy, za někdy velice tenkou civilizační slupkou se skrývá agresivita, nesnášenlivost k těm, kteří jsou svým názorem, či prostě od pohledu jiní. Hitler si i dnes najde svého čtenáře, v tom je vydavatelova intuice jistě přesná.

22. března 2000.

Ing. František Sviták,

technický ředitel ŠKODA JS a.s.

Jaderná energetika je často spojována s rizikem zneužití jaderných materiálů pro zbraně. Vztah je to ovšem velmi komplikovaný a do značné míry pochybný. Fyzikálně se v obou případech jedná o uvolnění energie při řetězové štěpné reakci. Zatímco při řízeném procesu štěpení izotopů jaderného paliva v energetickém reaktoru vzniká kontrolované množství tepelné energie, principem jaderných zbraních je okamžité a neřízené uvolnění obrovského množství energie, tj. jaderná exploze. Izotopy, při jejichž štěpení vzniká energie v reaktoru, jsou stejné jako ty, které jsou schopny generovat jaderný výbuch. Vhodným izotopem využívaným v jaderném palivu i v jaderných zbraních je izotop uranu U-235. Naštěstí je U-235 z hlediska výskytu a dostupnosti velmi vzácným izotopem, a jeho obsah v přírodní uranové rudě tvoří jen asi 0,72 %. Nejrozšířenějším izotopem uranu v přírodní formě je U-238, který však není vhodným štěpitelným materiálem. Pro vznik a udržení řetězové štěpné reakce (ať již řízené v jaderném reaktoru, nebo neřízené v jaderné zbrani) je proto nutno zvýšit obsah štěpitelného izotopu U-235 na určitou hranici procesem tzv. obohacování. V čerstvém energetickém jaderném palivu je běžný stupeň obohacení izotopem U-235 do 5 % (nízko obohacený uran). Aby byly jaderné zbraně technicky realizovatelné, je nutno zajistit kritické množství štěpitelného materiálu při únosné hmotnosti nálože. K tomu je zapotřebí obohacení izotopem U-235 přes 90 % (vysoce obohacený uran). Proces obohacování uranu je nesmírně nákladná a vysoce specializovaná technologie, kterou disponuje jen několik málo zemí ve světě. Tato skutečnost vytváří technologickou a nákladovou bariéru mezi použitím uranu U-235 pro jadernou energetiku a pro jaderné zbraně. Komplikace mezi jednoznačným oddělením je v tom, že při provozu komerčního jaderného reaktoru vznikají izotopy dalšího štěpitelného materiálu, plutonia. Některé z nich, zejména plutonium Pu-239, jsou vhodným materiálem jak pro jaderné zbraně, tak i pro další energetické využití v jaderných reaktorech (MOX palivo po přepracování vyhořelého jaderného paliva). Lehkovodní, tzv. tlakovodní a varné reaktory (80% všech reaktorů ve světě, včetně ruských typů VVER) jsou obecně mnohem horším zdrojem plutonia, než reaktory grafitové či těžkovodní. Množství a složení izotopů plutonia vzniklého za provozu reaktoru je také závislé na stupni vyhoření jaderného paliva. Plutoniový cyklus je tedy největším možným nebezpečím zneužití štěpitelných materiálů. Tímto rizikem je znemožněno důsledné oddělení programu jaderné energetiky a jaderných zbraní, neboť separace plutonia vzniklého za provozu energetického reaktoru není zdaleka tak náročnou technologií, jako izotopické obohacování. Současná produkce plutonia v energetických reaktorech některých zemích je tak velká, že nahromaděný inventář přesahuje předpokládanou spotřebu plutonia pro sektor jaderné energetiky.

Dosavadní zkušenosti ukazují, že národní programy zaměřené na jadernou energetiku a případně na jaderné zbraně, se mohou vyvíjet odděleně a nezávisle. Ačkoliv přímý vztah mezi nimi technicky selhal, je výsledkem úsilí světového společenství a mezinárodní jaderně energetické politiky kontrola proti možnému zneužití jaderné energie k vojenským účelům. Naprosto zřetelnou obavou je, že některé státy mohou zvládnout program obohacování uranu ve specializovaných zařízeních (a tím mít i přístup k výrobě jaderných zbraní), aniž by vůbec provozovaly jadernou elektrárnu (např. obava USA ze zneužití iráckých jaderných zařízení). Opačně mohou státy provozující jaderné elektrárny zneužít jaderné palivo k vojenským účelům jen velmi obtížně, neboť jaderný inventář je pod přísným mezinárodním dohledem. Hrozba zneužití jaderné energetiky není tedy v přímém exportu technologie jaderných elektráren do rizikových oblastí, ale v obavě o zpřístupnění informací o jaderném know-how, jako potenciálně zneužitelné vědní disciplině. Proto rozvinuté země, vlastnící technologii jaderné energetiky a jaderných zbraní, jsou ochotné umožnit transfer technologie pro jadernou energetiku pouze do zemí, které se zaváží k tomu, že nebudou vyvíjet jaderné zbraně.

Historicky vznikl požadavek světového společenství, aby všechny jaderné reaktory (civilní, vojenské, výzkumné) byly pod plnou mezinárodní kontrolou nakládání s palivem a jaderným odpadem, včetně dodržování procedur zajištění bezpečnosti. Za tím účelem byla v rámci OSN vytvořena Mezinárodní Agentura pro Atomovou Energii (International Atomic Energy Agency) se sídlem ve Vídni. MAAE dozoruje provoz všech jaderných reaktorů ve světě, kontroluje a eviduje skladování a stav štěpitelných materiálů (včetně radioizotopů používaných v lékařství). U nově stavěných bloků jaderných elektráren pak monitoruje úroveň zajištění bezpečnosti založené v projektu i kvalitu dodávek z hlediska splnění požadavků jaderné legislativy. Je běžnou praxí MAAE, že při dozorování a auditování jaderně energetických zařízení ve světě oslovuje i české výzkumné ústavy, projektové organizace a výrobní podniky, aby jmenovaly své specialisty do mezinárodních pracovních skupin a misí. Je to důkaz kvalifikace, uznání, zkušeností a vyspělosti české výzkumné, vývojové a výrobní základny.

Vlády některých zemí vyvíjejí značný nátlak na omezení spolupráce v civilním jaderně energetickém sektoru s tzv. rizikovými zeměmi (definice značně nejasná a podléhající momentálnímu hodnocení světové politické situace, zejména momentálním vztahům světových velmocí k těmto zemím). To je také důvodem, proč mnozí dodavatelé jaderně energetických technologií odmítají (nebo jsou pod politickým nátlakem nuceni odmítat) spolupráci na jaderně energetických programech takových zemí, jako je Indie a Pákistán. Obě tyto země zatím odmítly podepsat mezinárodním společenstvím dohodnuté režimy pro nešíření jaderných zbraní a jejich zkoušky (Non-Proliferation Treaty, Comprehensive Test Ban Treaty). O potenciálním nebezpečí, vyplývajícím z možného lokálního konfliktu těchto zemí, svědčí navzájem výhrůžné a opakované zkoušky jaderných zbraní. Je to důkaz o zvládnutí technologie obohacování štěpitelného materiálu využitím speciálních zařízení. V Pákistánu je v provozu blok jaderné elektrárny Kanupp, který začátkem 70-tých let dodala GE Canada. Ve výstavbě je další blok jaderné elektrárny Chasnupp, který dodává Čína. V Indii je v provozu 10 bloků. První bloky v 70-tých létech dodaly firmy GE USA a AECL Canada. Po zvládnutí technologie již Indie buduje svou jaderně energetickou strategii na bázi vlastní koncepce těžkovodních reaktorů. Ve výstavbě a v plánu je dalších 16 bloků (dva z nich jsou ruská dodávka VVER 1000 - obdoba bloků jaderné elektrárny Temelín či Bushehr v Íránu).

Další kategorií zemí je Írán a Severní Korea, tedy země, které jsou signatáři Smlouvy o nešíření a zkouškách jaderných zbraní (celkem podepsalo 187 zemí). V Íránu dostavují Rusové jadernou elektrárnu Bushehr, původně rozestavěnou německou firmou Siemens. Postup prací je pod přísnou kontrolou MAAE, která dostavbu podporuje. Z původních německých dodávek je na stavbě 80 000 položek, z nichž 47 000 bude použito. Pro dalších 11 000 položek strojního a elektro zařízení není k dispozici potřebná dokumentace zajištění jakosti. Po uvalení embarga západních vlád na dodávky od firem ze západních zemí se do jednání o možných dodávkách zapojily také české firmy, které byly osloveny buď přímo íránskou stranou, nebo ruským generálním dodavatelem. Po zamítnutí možnosti dodávek vybraného zařízení primárního okruhu českými firmami (technologie související bezprostředně s reaktorovým zařízením) byl průběh posuzování návrhu dalších kontraktů (dodávka vzduchotechniky, poskytnutí inspekčních konzultací) následující:

• Souhlasné stanovisko Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (".. rozsah dodávek nepatří do kategorie jaderných položek ..")
• Souhlasné stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (".. rozsah dodávek neohrozí zahraničně obchodní zájmy ČR ..")
• Zamítavé stanovisko Ministerstva zahraničních věcí ČR (".. rozsah dodávek ohrozí zahraničně politické zájmy ČR ..")

Z výše uvedených důvodů byly zastaveny a navrženým zvláštním zákonem ČR zakázány již dohodnuté dodávky vzduchotechniky od ZVVZ Milevsko. Rovněž tak byla zastavena i další jednání o rozjednaných kontraktech na konzultační služby Škodaexport a.s., ŠKODA Praha a.s., ŠKODA JS a.s., EGP a.s. a dalších českých podniků. Jednalo se výhradně o činnosti spočívající v posuzování kvality ruské dokumentace a inspekce postupu výstavby jaderné elektrárny Bushehr, tzn. nikoliv vývoz technologie ani specifických informací nutných pro vývoj, výrobu, nebo použití jaderných zařízení. Předpokládaný objem tohoto lukrativního kontraktu na inženýrské služby byl 50 mil. USD, což není z hlediska zahraniční obchodní bilance ČR částka zanedbatelná.

Obdobné embargo ze strany USA bylo ještě donedávna uvaleno i na vývoz západních jaderně energetických technologií do Severní Koreje. Situace se ale diametrálně změnila v posledních letech, kdy bylo vytvořeno konsorcium KEDO, vedené USA, Jižní Koreou a Japonskem (členem je i ČR). Jeho cílem je výstavba 2 bloků tlakovodních reaktorů v Kumho v Severní Koreji (technicky obdobné typy reaktorů jako staví Rusové v íránském Bushehr). Tyto reaktory mají nahradit plánované grafitové reaktory v Nyongbyonu a Taechonu (nebezpečného černobylského typu reaktoru, který byl určen nejen pro výrobu energie, ale i pro výrobu dalšího štěpitelného materiálu). Téměř veškeré dodávky pro výstavbu v Severní Koreji budou zajišťovat americké, jihokorejské a japonské firmy. Navzdory tomu, že původně Severní Korea (s ohledem na vztahy k Rusku) striktně odmítala jakékoliv dodávky z Jižní Koreje. Obchodně je případ velmi zajímavý, jedná se o investici v objemu 4,6 mld. USD. Nezbývá než popřát západním dodavatelům, aby navázáním spolupráce KEDO se Severní Koreou se stal tento region politicky i ekonomicky stabilnějším a méně rizikovým. Na základě uzavřené dohody budou zastaveny zkušební přelety severokorejských raket přes území Japonska.

Až donedávna byly rovněž napjaté vztahy mezi USA a Čínou, zejména díky výhradám USA k dodržování lidských práv . Důsledkem byl zákaz vývozu jaderných technologií a zbraní z USA do Číny na základě podezření, že Čína prodává zbraně a zbrojní technologii do třetích zemí. Po uvolnění vzájemných vztahů mezi USA a Čínou byla okamžitě nastartována spolupráce amerických a čínských firem v oblasti jaderné energetiky. Byl umožněn nejen vývoz technologií pro jadernou energetiku, ale i společný vývoj nových typů jaderných reaktorů s pasivní bezpečností (např. APC 600 firmy Westinghouse pro obrovský a nenasytný čínský jaderně energetický trh). Další jaderné elektrárny dodávají do Číny Francie, Kanada a Rusko. Čína je velmi citlivá na posuzování vztahu možných obchodních partnerů k některým problematickým teritoriím (Taiwan, Tibet).

Z výše uvedeného je zřejmé, jak jsou zahraničně obchodní zájmy jednotlivých zemí ovlivněny zájmy zahraničně politickými. Obchodní strategie světových ekonomických velmocí je do značné míry předurčena a předem naplánována podle předpokládaného vývoje vzájemných politických vztahů mezi různými státy ve světě. V případě, že kompetentní orgány České republiky neprojeví obdobnou prozíravost a zůstanou netečnými k současnému vývoji, ukáže se Česká republika jen jako slabý poklonkující subjekt s ještě slabšími a ekonomicky zdevastovanými průmyslovými podniky zápasícími s ochranářskými bariérami silnějších. Když v souvislosti s dostavbou jaderné elektrárny Bushehr přinutily USA před časem Ukrajinu, aby upustila od plánované dodávky turbosoustrojí pro tento projekt, přislíbila Madeline Albrightová při jednání v Kijevě kompenzaci za ztrátu tohoto kontraktu. Současná kauza ZVVZ Milevsko potvrzuje, že české firmy musely v podobných případech vždy vyklidit pozice. Dokumentuje to nejen existující mezery a nejasnosti v legislativě, ale i slabou vyjednávací sílu české diplomacie pro napravení tohoto stavu. Jinak budeme muset podle toho, jak bude zahraničně obchodní strategie České republiky (a tedy i českých firem) ovlivněna okolní politickou situací, permanentně měnit zákony. Ty zákony, jejichž změnu jsme s takovou nadějí vítali začátkem 90- tých let po uvolnění vazalského svazku.