|
Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.
Postgraduální stipendia na Glasgow UniversityK svému pětsetpadesátiletému založení (v roce 1451) vypisuje Glasgow University ve Skotsku stovku tříletých postgraduálních stipendií pro studium ve všech oborech k dosažení doktorského titulu pro studenty z celého světa. Hodnota každého stipendia bude cca 9000 liber (cca půl milionu Kč) ročně. Celkově plánuje vydat Glasgow University na tuto stovku postgraduálních stipendií 1,5 milionu liber (cca 82,5 milionu Kč). Žádosti o stipendium podávejte do 14. dubna 2000. Informace pro uchazeče o stipendia jsou zde.Co je nového v České republice
Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.
Výběr textů z posledních dní:
Příspěvek Petra Štěpánka je bohapustá nehoráznostJaroslav PleslPrispevek Petra Stepanka (15.3.2000) je bohapusta nehoraznost. "Az to mlati dvermi," rekl by muj otec. Tohle (viz nize) jsem zverejnil v prosinci v tydeniku EURO. Ze clanku jasne vyplyva, ze se Stepanek (ODS) zacal na Nove objevovat podstatne drive nez 1.11.1999, kdy "laskave" zaslal dopis Ivanu Langerovi (ODS). V TV Vladimira Zelezneho se vsak Stepanek neobjevil drive, nez se zacal Zeleznemu hodit. Pochopitelne. To je v clanku take dolozeno. Langer jako spravny medialni famulus Vaclava Klause (ODS) Stepanka kryje. Jsou prece z jedne strany a Klausovi se spoluprace se Zeleznym hodi. Nova na Klause od srpna 1999 neutoci. Proto take, myslim si, predseda zakonodarneho ustavniho organu odmita videt evidentni porusovani obchodnich smluv mezi Zeleznym a Lauderem. Z toho vyplývá:a) zapamatujme si velmi dobre, co ted rika Langer o mezinarodni arbitrazi proti CR a proti CME b) sledujme pak, jak se bude ODS (Langer, mozna vsak i Klaus) Zelezneho zastavat, az arbitraz prohraje c) poskytujme verejnosti co nejvice podlozenych informaci o tom, proc nejsou Klaus ani Langer dobrymi zastupci zajmu verejnosti a proc je dobre nedat jim v pristi volbach hlas JP
Konflikt zájmůTajtrlík na NověPoslancům se nelíbí aktivity Petra ŠtěpánkaJaroslav PleslPřed třemi lety si ředitel TV Nova Vladimír Železný se členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petrem Štěpánkem nemohli přijít na jméno.V lednu 1997 vystoupil Štěpánek na tiskové konferenci rady, kde uvedl: "Já se domnívám, že televizi Nova si platí český divák, občan této země, když kupuje ty jogurty, prací prášky, žvýkačky, to, na co běží reklama v Nově. Problém je, že... zisk jde úplně jinam. Z tohoto zisku se de facto budují televize v jiných okolních zemích." "To jsou echtovní, opravdu zásadní marxistické názory... A pak ten populismus: Naše české peníze, naše české jogurty...," reagoval Železný v pořadu Volejte řediteli z 25. ledna 1997 a dodal, "jenom je špatné, že kdejaký tajtrlík se může otírat tímto veřejným způsobem a ještě se zaštiťovat některými funkcemi. Věci se mění¨ Tři roky jsou dlouhá doba. Letos v dubnu se Vladimír Železný rozešel ve zlém se svými americkými partnery a začal mluvit stejným tónem jako kdysi Štěpánek. Oba muži si k sobě našli cestu. Nyní je Petr Štěpánek (ODS), stále zasedající v radě, častým hostem Železného televize.Hned v květnu se objevil se svou hudební skupinou Unisono v pořadu Čundrcountry show, který moderuje Ivan Mládek. Už dvakrát byla písnička stejné skupiny nasazena v sobotní hitparádě Eso. Petra Štěpánka je možné spatřit i ve videoklipu, který Nova 17. listopadu nasadila do ranního pásma Snídaně s Novou a měl by se také objevit v silvestrovském vysílání. Vladimír Železný ovšem tvrdí, že je všechno v pořádku. "Pan Štěpánek se vystupováním ve vysílání televize Nova v žádném konfliktu zájmů neocitl. Je to stejné, jako když rozhlas vysílal divadelní hry Milana Uhdeho, když byl ještě předsedou Poslanecké sněmovny, nebo Václava Erbena, někdejšího mluvčího ČSSD, tvrdí Železný. Zapomíná přitom, že žádný z těchto straníků nezastával funkci v orgánu pro dohled nad elektronickými médii. Reklama zdarmaAktivity Štěpánkova hudebního tělesa se ale vůbec nelíbí členům sněmovní komise pro sdělovací prostředky. "Já bych dal do kontrastu dva postoje. Postoj pana Poštulky, který byl předsedou rady Českého rozhlasu a který z podobných důvodů sám rezignova l, a postoj pana Štěpánka, který naopak vystupuje na sjezdu své strany a drží se zuby nehty členství v orgánu, který má být politicky nezávislý. Já mu nerozumím a nesouhlasím s tím. Do toho zapadá i skutečnost, že vystupuje v jedné konkrétní televizi, o jejímž fungování má jako člen rady rozhodovat," uvedl člen mediální komise Jaromír Talíř (KDU-ČSL). Další členka tohoto orgánu, místopředsedkyně sněmovny Petra Buzková (ČSSD), mluví ještě ostřeji. "Mám pocit, že pan Štěpánek je soustavně ve střetu zájmů a že by se měl velice vážně zamyslet nad svým dalším působením v radě," uvedla Buzková v rozhovoru pro týdeník EURO. O tomto případu jednala minulé úterý i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Štěpánek svým kolegům popsal své soukromé aktivity a doložil, že všechny honoráře nechal zaslat na konto Bariéry. O hodnotu neplacené reklamy pro hudebn í skupinu Unisono se však rada podle slov mluvčí Heleny Havlíkové nezajímala. Rada se dále dozvěděla, že podle názoru právního odboru tohoto orgánu není Štěpánkova umělecká aktivita v rozporu s českou legislativou. V přijatém usnesení mu však doporučila "zdržet se všech podobných aktivit po dobu jeho funkčního období v radě . Na návštěvě u ředitelePetr Štěpánek nechápe, proč je kritizován. "Včas jsem radu upozornil, že vydání naší nové desky budou doprovázet standardní propagační aktivity ve sdělovacích prostředcích. Informoval jsem i předsedu mediální komise Poslanecké sněmovny Ivana Langera, říká, a vysvětluje tak svá vystoupení v televizi Nova. "Navíc jsem vystoupil nejen na Nově, ale i v TV Prima a natáčel jsem také vystoupení pro televizi Galaxie," dodává. Faktem zůstává, že se Štěpánek začal v programu televize Nova objevovat až poté, co se Železný rozešel s Američany. Předtím měl, jak tvrdí, v televizi Nova "plot". "Předchozí desku jsme vydali u společnosti BM Music, která zajišťovala i její propagaci. Když však lidé z BM Music chtěli naši písničku dostat do Snídaně s Novou, bylo jim řečeno, že Štěpánka na obrazovku nepustí," tvrdí. Letos na jaře se proto Štěpánek Železného zeptal, zda vydal podobný zákaz. "Bylo mi ře čeno, že ne," uvedl Štěpánek v rozhovoru pro týdeník EURO. A tak v květnu vystoupil v Čundrcountry show. Ještě předtím ale navštívil Železného v jeho nové kanceláři v Jungmannově ulici. "Ano, několikrát jsem tam jednal s Ivanem Rösslerem (umělecký šéf TV Nova, který odešel se Železným - pozn. red.) a náhodou jsem potkal i Železného. Vymyslel jsem totiž projekt písně ve stylu ’We Are The World', kterou by zpívali čeští zpěváci a výtěžek by šel na konto Bariéry," hájí se Štěpánek. Podle svých slov se podobně sešel i se zástupcem americké strany sporu, Fredem Klinkhammerem. "To je normální," dodal.
Občanské sdružení založené Václavem Klausem přijalo sponzoring od polostátního monopoluŠtěpán KotrbaAčkoliv se CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, založené Václavem Klausem zaštiťuje termínem "občanské sdružení" a tvrdí o sobě, jak "je subjektem nezávislým na politických stranách a nehodlá být od politických stran jakkoliv přímo či nepřímo podporováno", opak je pravda. Jedním ze dvou sponzorů posledního semináře o přistoupení ČR do EU pod názvem "MY A EU: ARGUMENTY MÍSTO ILUZÍ", který proběhl včera v podvečer v Národním domě na Vinohradech, byl POLOSTÁTNÍ TELEKOMUNIKAČNÍ MONOPOL - ČESKÝ TELECOM. Ten samý telecom, kterému poslanci ODS zajistili svými hlasy pokračování jeho monopolu ještě další dva roky. Není to krásné? Poslanci PRAVICOVÉ STRANY hlasují pro udržení monopolu - tedy proti liberalizaci, dceřiná firma (pardon - občanské sdružení) zkasíruje sponzorství formou naprosto otevřenou a vzápětí zveřejní i politickou představu, jak si tyto výsady uchovat i nadále. Jak nepřijmout pravidla, platná v oné "západní" Evropě... Vzpomínám, jaký poprask nastal při tzv. sponzorské večeři Václava Klause. Tehdy byli ve hře také sponzoři z polostátních firem. Opakování nemusí být vždy matkou moudrosti. Stalo se. Předvčírem. V Praze. V České republice. Kde jinde by to taky bylo možné?
Seminář o EU: Iluze falešných argumentůŠtěpán Kotrba
Centrum pro politiku a ekonomiku, které založil Václav Klaus na podzim 1998 - poté, co se rozešel s Liberálním institutem - pořádalo opět jeden ze seminářů, které volně navazují na myšlenky vzešlé z loňské ideové konference ODS. Tentokráte se setkání uskutečnilo na téma My a EU: ARGUMENTY MÍSTO ILUZÍ. Na dvouapůlhodinovém semináři vystoupili stínový ministr zahraničních věcí za ODS Jan Zahradil, bývalý náměstek ministra zahraničních věcí Cyril Svoboda (KDU-ČSL) , za "akademickou" obec Miloslav Bednář z Filosofického ústavu Akademie věd s teoretickým rozborem koncepce "české státní ideje" a za exekutivu náměstek ministra zahraničí Pavel Telička a ministr zahraničních věcí Jan Kavan (ČSSD). Seminář moderoval (a do diskuze kupodivu příliš nezasahoval) přededa ODS a správní rady CEP prof. ing. Václav Klaus. S nechutí poznaná nutnostPlný sál Reisova sálu Národního domu na Vinohradech dával tušit, že diskuse nebude nezajímavá. "Vstup České republiky do EU se jeví jako nezbytný a nevyhnutelný." To je základní teze, na které se shodli všichni přednášející. Ale zatímco ministr Kavan vidí v našem "návratu do Evropy" příležitost, jak se stát lepšími, jak lépe obstát v globální konkurenci, jak přispět k přeměně Evropy a jejich institucí, z úst představitelů ODS zaznívaly obavy. Kupodivu se "euroskeptický" slovník hlavního "liberálního" mluvčího, stínového ministra zahraničí poslance Zahradila zjemňuje. Nicméně hned na úvod své přednášky prohlásil: "Česká republika je relativně malá, otevřená ekonomika, která stranou integračního procesu nemůže obstát. Velikost, počet obyvatel, geografická poloha ani ekonomický potenciál jí to prostě neumožňují. Česká republika, stojící stranou integračního procesu, se nemůže podílet na čtyřech základních svobodách ( tedy volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu ) ani spolurozhodovat o evropských politických procesech. Tomu je třeba zabránit...Vstup do EU je ale spíše "poznanou nutností" než čímkoliv jiným." Dvě Evropy?A tak stojí nadále, i po včerejším semináři, proti sobě dvě základní koncepce. Evropa regionů a Evropa národních států. Evropa samosprávné, občanské společnosti (která může vyústit za určitých globálně ekonomických podmínek i v kontinentální federální stát o stamilionech občanů) a Evropa státních administrativních celků, kde se každý státní útvar bude úzkostně držet jakési "národní ideje". Myšlenka jednotící "národní ideje" (vysvětleno jako státně-politická idea obyvatel státního útvaru) není v posarajevské politice ODS nová. "Urychlená, nepřirozená, umělá, politicky motivovaná demontáž národního státu může vyvolat v dlouhodobějším horizontu například vlnu etnického či regionálního nacionalismu izolacionistického a xenofobního typu," nechal se slyšet stínový ministr zahraničí a nechtěně tak jakoby povolával Haiderova ducha do budoucnosti ČR. Je s podivem, že před několika lety Václav Klaus jako premiér vůbec podal přihlášku ČR do EU... Korunu všemu nakonec nasadil jeden návštěvník (prý za Českou pravici) dotazem na ministra Kavana, jestli se hodlá v Bruselu zeptat, jak se z EU vystupuje... Více než kdy jindy vystoupila programová blízkost KDU-ČSL i ČSSD a principiální neslučitelnost těchto proevropských postojů s nedůvěrou a opatrnictvím ODS. Budoucí boj o EvropuNávod na řešení předložený Janem Zahradilem, totiž vyvolat renegociaci asociačních dohod však vyvolává spíše podiv, ne li obavy. Obavy z nedostatku odpovědnosti ODS. Přehodnocovat nyní asociační dohody by znamenalo znevěrohodnit úsilí ČR patřit do evropského kulturního i ekonomického prostoru. Přehodnocovat nyní plnění asociačních dohod by znamenalo žít jako Don Quijote. Šťastně, hrdě, podle svých idejí - ale nepochopen, osamocen, opuštěn a vysmíván všemi. A protože ODS není nevýznamná stranička o několika procentech, ale nejsilnější opoziční strana v zemi, tak bez ohledu na "toleranční", "opoziční" či "stabilizační" dohody s ČSSD se na politickém obzoru rýsuje velký boj. Boj příštích parlamentních voleb, který bude o pro- či proti- evropské referendum, který bude o pro- nebo proti- evropské postoje voličů. Boj o charakter příští politické scény v ČR, boj o Evropu. Boj o odvahu překročit práh k demokracii, kde nevítězí kupónové experimenty, ale práce. A pradoxem dějin je, že ho nepovedeme proti Brežněvovým generálům, povedeme ho proti tmářství pod zástěrkou české národní ideje.
ARD se omluvila InnoVatiuV Ostravě 9.3.2000 Vážený pane Čulíku, v prosinci jsme byli na stránkách Britských listů obviněni z toho, že nepracujeme vědeckými metodami, a že jsou proto výsledky našich výzkumů snadno zpochybnitelné. Byvalý generální ředitel České televize Jakub Puchalský toto stanovisko demonstroval na základě dopisu vyžádaného u ARD. Dnes Vám můžeme zaslat oficiální omluvu ARD. Informuje-li o účastnících trhu veřejnoprávní médium (ARD), máme za to, že jsou jeho tvrzení považována za důvěryhodná. Informovat pravdivě a přesně je přece pro televizi veřejné služby jedním ze základních úkolů. Protože výroky ARD byly a jsou důvodem zpochybnění naší důvěryhodnosti, a tudíž i poškození obchodních zájmů InnoVatia (respektive Medien Tenoru - Institutu fuer Medienanalyse GmbH), rozhodli jsme se nespokojit se pouze s omluvou, která navíc byla učiněna téměř dva měsíce po naší žádosti o nápravu, a budeme pokračovat soudním sporem. O dalším vývoji Vás budeme informovat. Se srdečnymi pozdravy Libor MihalkaPříloha: Překlad dopisů zaslaných GŘ ČT Dužanu Chmelíčkovi a Rolandu Schatzovi
Erstes Deutsches Fernsehen Pan
Dušan Chmelíček
Das Erste, 22. února 2000 Medien Tenor/ARD ředitelství programu Váženy pane Chmelíčku, v mém dopise ze dne 1.12.1999, adresovaném Važemu předchůdci, panu Jakubu Puchalskému, jsem uvedl: "Spočívá to předevžím v tom, že InnoVatio - Media Monitor nezveřejňuje metodologii svych výzkumů, zato rozšiřuje silně a často i politicky zabarvené teze, a tím se automaticky vmanévrovává do pozice nedostatečné vědeckosti." Paušálnost mého výroku byla bezpochyby důvodem k iritacím. V této souvislosti Vám posílám také dopis adresovany Medien Tenoru SRN. S přátelskými pozdravy Christian Blankenburg
Erstes Deutsches Fernsehen Pan
Das Erste, 22. února 2000 Medien Tenor/ARD ředitelství programu Váženy pane Schatzi, ve svém dopise ze dne 1.12.1999, adresovaném dřívějšímu řediteli České televize, Jakubu Puchalskému, jsem mimo jiné uvedl: "Spočívá to především v tom, že InnoVatio - Media Monitor nezveřejňuje metodologii svych výzkumů, zato rozšiřuje silně a často i politicky zabarvené teze, a tím se automaticky vmanévrovává do pozice nedostatečné vědeckosti." Paušálnost mého výroku - jak informujete - byla bezpochyby důvodem k iritacím. Toho lituji. K svému paušálnímu vyroku se již proto nebudu vracet. Dnešního dne jsem zaslal odpovídající sdělení také vedení České televize. S přátelskými pozdravy Christian Blankenburg Impuls 99 k ohrožení nezávislosti médiíPoslanecká sněmovna Parlamentu České republiky minulý týden odvolala Radu České televize s odůvodněním, že neplní své veřejnoprávní poslání. Uváděné důvody (například seriál 30 případů majora Zemana) pokládáme za zástupné. Objektivní výzkumy (Opinion Window v listopadu 1999 a agentury STEM na začátku března 2000) jednoznačně prokazují, že česká veřejnost zastává zcela opačný názor než poslanci. Se službou České televize je spokojeno přes 75% občanů. Útok na nezávislost ČT již vzbudil pozornost tisku demokratických zemí. Impuls 99 vyjadřuje vážnou obavu o budoucí nezávislost České televize. Impuls 99 se rozhodl věnovat oblasti svobody slova a tedy nezávislosti médií maximální pozornost. Proto: Za Impuls 99: Za pracovní tým I99 pro média: mluvčí Poznámka JČ: Jak už jsem psal včera, je chvályhodné usilovat o to, aby byly v Radě České televize zastoupeny nezávislé osoby. Česká televize se však nemůže skrývat před kritikou svého nekvalitního zpravodajství poukazem na to, že ji "politikové chtějí ovlivňovat". Pravda se nezjišťuje statisticky. To, že je 75 procent českých občanů s Českou televizí spokojeno, je důsledkem toho, že čeští občané dobré televizní vysílání neznají. Je ovšem nutno bedlivě zkoumat, zda politikové skutečně nezamýšlejí zneužít nekvalitního zpravodajství ČT k prosazování vlastních politických cílů. Výrazným zlepšením své práce především v oblasti zpravodajství by Česká televize vyrazila politikům argument z rukou. Impuls 99 by neměl pouze brojit proti politikům (čti opoziční smlouvě), ale měl by také systematicky zkoumat kvalitu vysílání českých médií, neboť česká společnost se musí naučit o sobě racionálně hovořit, a k tomu právě potřebuje dobrá média. Jak využívala při odvolání Rady České televize mediální komise Poslanecké sněmovny Britských listůViz http://ww w.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/022schuz/22-12.html poslankyne Dostalova (ODS)Jak je možné, že si rada nepovšimla zásadního porušení pravidel o skryté reklame v redakci sportu? Jak je možné, že rada nereagovala a nežádala vysvetlení o podivné pravidelné reklame jednoho nejmenovaného soukromého týdeníku... Jde o neochotu zverejnit projekt Jakuba Puchalského, na základe kterého se stal generálním reditelem Ceské televize. Rada argumentovala ochranou autorských práv pana Puchalského, což považuji za absurdní.... Dále jde o nejasný a netransparentní postup pri volbe nového generálního reditele. "Pokud bych chtela použít silné názorné nadsázky, mohla bych ríci, že pokud rada zvolí generálním reditelem napr. medvídka Pú a my se jí dovolíme zeptat, zda vládne rídícími a manažerskými schopnostmi, budeme obvineni z politických tlaku. Pokud si dovolíme dotázat se rady, zda se clenem vrcholného managementu stal i Kryštufek Robin a dovolíme si zeptat se, zda umí cesky, budeme obvineni z politických tlaku. Nicméne na faktu, že generálním reditelem byl zvolen, je a bude medvídek Pú, nezmeníme absolutne nic." poslanec prof. JUDr. Jičínský (CSSD):Doporucuji kolegum precíst si velmi zasvecený clánek pana Šmída v posledních Listech i radu rozborů Jana Čulíka v Anglických listech k této věci. poslanec Vymetal (CSSD) - mediální manipulace:...ješte smutnejší fakt, že porad byl natocen za financní podpory Ministerstva pro životní prostredí CR a Státního fondu CR pro podporu a rozvoj ceské kinematografie. Dílo bylo vyrobeno za spolupráce Ceské televize a spolecnosti s rucením omezeným Originální videožurnál v roce 1999. ministr kultury Dostál (CSSD):Pokud mediální komise jako kontrolní orgán snemovny ve své vetšine napríc politickými stranami dojde k názoru, že Ceská televize neplní své verejnoprávní poslání, je naší povinností se tímto problémem zabývat bez ohledu na to, že nás Ivan Hofman bude zítra ráno prohánet ulickou hanby. A je to tedy také naše slabost, která zpusobuje, že si neumíme predstavit jiný zpusob volby rady, volby, která by minimalizovala závislost clenu rady na jakékoli - opakuji na jakékoli - politické strane. poslanec Filip (KSCM):Ocekával jsem, že pokud chceme politicky o tom jednat, že se napr. dozvíme, kdo a jak využívá prostoru ve zpravodajství a jakým zpusobem je zajištena vyváženost informací. poslanec Kucera (CSSD) v odpovedi poslanci Filipovi:Já s ním naprosto souhlasím, chci jen ríci, že my jsme žádali o analýzu toho, o cem on hovorí, ale analýzu jsme bohužel dostali až vcera ve výrocní zpráve Ceské televize poslanec Španbauer (CSSD):Docela nepatrný prusak v minulém období ukázal, že piar skupiny, vlivové skupiny se domlouvají na charakteru a tvorbe poradu mimo vedomí vedení Ceské televize. Konec koncu, to co zminuji, je pokus jistého oddelení za peníze koncesionáru vyrábet porad, který by delal permanentního impresária jednomu politikovi tady z nás. To jsou zhoubné principy, a pritom šéf toho oddelení to zduvodnoval úplne bez uzardení. ŠancI pro obcana a pro média vidím v tom, že prijdou cestou privatizace a cestou zavádení významných investic peníze, které zredí ty naše místní, a v tom je šance, že zredí i vliv na naše média,... , tenhle kšeft postoupil mnohem dál. V tomto kšeftu se obchoduje s politickým vlivem. poslanec JUDr. Matulka (KSCM):Bez ohledu na to, co dnes ríkal Ivan Hoffman ve svém ranním komentári, se domnívám, že Poslanecká snemovna, jestliže nevolá dlouhodobe, nekolik let Radu Ceské televize k odpovednosti za své rozhodování, tak si sama pocíná nezodpovedne. Jed ve studnici historiePravda vždycky nakonec vyjde najevo, napsal včera v souvislosti se soudním vítězstvím britské komerční televize ITN nad časopisem Living Marxism v deníku Guardian Ed Vulliamy. Časopis Living Marxism obvinil ITN, že zfalšovala záběry ze srbského koncentračního tábora Trnopolje v Bosně, které se vysílaly v britské televizi dne 6. srpna 1992. Living Marxism byl shledán vinným z pomluvy a musí reportérům a stanici ITN zaplatit celkem 375 000 liber odškodného. Zároveň musí uhradit dalších přibližně 300 000 liber soudních nákladů. Očekává se, že to zřejmě povede k jeho bankrotu. - Ed Vulliamy je slavný investigativní novinář deníku Guardian, známý svou neohrožeností a integritou. Někteří lidé budou tvrdit, že časopis Living Marxism "vyhrál válku v oblasti pí ár", ať už to má znamenat cokoliv. Jiní se budou přidržovat puerilního melodramatu, že vítězství ITN nad časopisem Living Marxism v soudní síni bylo vítězstvím Goliáše nad jakýmsi chrabrým malým Davidem, který se jen pokusil kritizovat mediální establishment. Avšak historie - a zejména historie genocidy - se naštěstí nepíše na základě public relations ani melodramat, ale píše se na základě pravdy; pokud je to nutné, pravdy, kterou zjistí zákon. A historie tohle zaznamená: že ITN zveřejnila pravdu, když odhalila v srpnu 1992, že Srbové vytvořili pro své muslimské a chorvatské oběti gulag strašlivých koncentračních táborů. Zákon nyní zaznamenal, že Penny Marshallová a Ian Williams (a mimochodem také já) jsme nelhali, ale že jsme říkali pravdu, když jsme odhalili tento zločin světu a že lež byla na straně časopisu Living Marxism a jeho diletantských stoupenců, kteří se snažili, v nechvalně známé tradici revisionismu popřít, že ty tábory existovaly. Samozřejmě, časopis Living Marxism nepředvedl u soudu jediného svědka, který byl onoho odpoledne 5. srpna 1992 v Trnopolje, v táboře, o němž časopis tvrdil, že neexistoval. Na rozdíl od členů redakce časopisu Living Marxism a jejich sympatizantů jsem já v Trnopolje onoho dne s kamerami ITN byl přítomen. Navštívili jsme dva tábory: Omaršku a Trnopolje. Living Marxism se nezmiňuje o táboře Omarška: tam jsme viděli málo, ale stačilo to: kostlivé muže, kteří museli dělat na dvoře pořadová cvičení a kteří jedli vodnatou polévku jako vyhladovělí psi. Jeden muž tam řekl: "Nechci lhát, ale pravdu říci nemohu." Pravda vyšla najevo během času. Ukázalo se, že Omarška je takový tábor, kde byl jeden vězeň donucen jinému vězni ukousnout varlata, kde jinému vězni nacpali do úst živého holuba, aby potlačili jeho křik, jak v bolestech umíral. Dvůr v táboře Omarška byl polem zabíjení, vězni museli nakládat zohavené mrtvoly svých přátel buldozerem na náklaďáky. Trnopolje bylo o trochu méně satanským místem, někteří jeho vězni sem byli převezeni z jiných otřesných táborů a čekali tu na nucenou deportaci. Jiní byli hlídání v davu jak dobytek, anebo tak dokonce utekli, aby se tam skryli před systematickým dělostřeleckým bombardováním a vypalováním jejich domovů. Nevěděli jsme, když jsme zastavili, nevěříce svým očím, na silnici a uviděli jsme skupinu lidí, byla to ta skupina, která byla držena za oním nyní slavným ostnatým drátem. Tehdy jsem nevěnoval příliš velkou pozornost tomu, co se mělo stát krátkozrakou posedlostí časopisu Living Marxism: na které straně sloupů byl připevněn ostnatý drát. Byly důležitější záležitosti, jako například svědectví vyhublého Fikreta Alice (přesné a potvrzené), že té noci mu byl dán úkol naložit mrtvoly 250 lidí usmrcených jedné noci v jiném táboře. Pokud to ještě někoho vzdáleně zajímá, řeknu toto: Vím nyní, že místo, kde byli tito zděšení muži zadržováni, bylo obklopeno na jedné straně nedávno posíleným ostnatým drátem, na dvou dalších stranách řetězovým plotem, u něhož hlídali ozbrojené stráže a na čtvrté straně byla zeď. No a co? Byl to tábor - řekl bych koncentrační tábor - a tito muži byli jeho vězni. Čeho všeho je nutné, aby lidi uznali, že je to pravda? Válka pokračovala dál a britské ministerstvo zahraničních věcí a časopis Living Marxism jednaly v dokonalé synergii ohledně svého mnichovanství ve věci těchto táborů, zatímco byly objevovány další, horší tábory. Soud v Haagu vynesl svůj rozsudek ohledně Trnopolje v roce 1997: byl to rozsudek, který charakterizoval tábor jako daleko horší, než co jsme my zahrnuli do našich zpráv: že to bylo pekelné místo, kde se znásilňovalo, vraždilo a mučilo. Pot vrdila to celá řada svědků. Deník Financial Times nadšeně opakoval tvrzení časopisu Living Marxism, že to všechno bylo vymyšlené, ale pak otiskl spěšné a nesmírně omluvné dementi, když zjistil, že časopis Living Marxism nemá pro své tvrzení žádné důkazy. Bylo deprimující muset informovat, že v prvním roce údajně demokratické, sjednocené Evropy, existovala taková místa jako tábory Omarška a Trnopolje. Bylo ještě horší vrátit se pak do Londýna a najít obskurní skupinu údajných intelektuálů, kteří se velmi snažili přesvědčit společnost, že tábory ve skutečnosti neexistují a že jsem křivě přísahal, když jsem svědčil o jejich existenci u mezinárodního soudu v Haagu. Mí přátelé a kolegové Marshallová a Williams - odvážní reportéři nejvyššího kalibru - byli označeni za lháře. Trpěl jsem o mnoho méně, přesto jsem dostával systematický proud nenávistných dopisů. "Ty svině," psal mi jeden stoupenec časopisu Living Marxism, když se radoval, že bylo zničeno město Vukovar, "pravděpodobně seš odpornej žid." Přirozeně ti, kdo byli nejstrašněji raněni těmito tvrzeními, byli vězňové z těchto táborů a příbuzní lidí, kteří v těch táborech zahynuli. Jsem přesvědčen, že vůči těm, kdo přežijí takové strašlivé zločiny i vůči těm, jejichž příbuzní v důsledku těchto zločinů zahynuli, jsme povinováni alespoň jednou věcí. Máme povinnost jim vrátit jejich život tím, že přiznáme, že to, co se stalo, se skutečně stalo. Nemají-li přijít o zdravý rozum, je zapotřebí, aby historie zaznamenala ohledně zvěrstev, jimž byli přítomni, pravdu. Richard Tait, šéfredaktor studia ITN, si uvědomil, že je nutno obnovit tři věci. Zaprvé, pověst jeho novinářů i jeho pořadu. Zadruhé, důvěryhodnost reportáží z front a z bojišť všeobecně. A zatřetí, jasně zaznamenat pravdu o existenci těchto táborů do historie. Tait byl tím člověkem, který v soukromí a při svém uraženém, spravedlivém hněvu hovořil o "revizionismu" a "fašismu", aniž by se při tom červenal. Když ITN zažalovala časopis Living Marxism, aby splnila tyto tři cíle, vzniklo přirozeně riziko, že takový soudní proces dá revizionismu časopisu Living Marxism obrovskou publicitu. Ale nikdo nemohl předpovědět, jak se tvrzení časopisu Living Marxism rozšířilo a stalo se tématem rozhovorů znuděných intelektuálů na pohovkách Groucho Club. Strategie časopisu Living Marxism byla velmi úspěšná, ale prohnilá britská inteligence mu to velmi ulehčila. Časopisu Living Marxism se podařilo spojit obě otázky, obžaloby za pomluvu i popírání existence táborů. Někteří jeho stoupenci argumentovali, že přijímají, že v Bosně došlo ke genocidě, ale že nicméně - protože se ITN snaží potlačit soudním procesem proti časopisu Living Marxism svobodu projevu - musejí tento časopis podpořit. Ale takové rozlišování bylo zcela nepřesvědčivé. Ti, kdo pomáhali časopisu Living Marxism, musejí uznat, že tím rozmíchali jed, který časopis LM hodil do studně historie, když se pokusila popřít genocidu. Spojením obou těchto argumentů byla genocida devalvována na "mediální debatu", na téma uvolněných rozhovorů nad grilovanými rybami a světlým belgickým pivem. Velký počet příslušníků londýnské inteligence podpořil časopis Living Marxism. Chtěli vyvolat kontroverzi. Podpořili jménem "svobody projevu" ty lidi, kteří označili mě a jiné reportéry za lháře. Tak proč bych je neměl tady taky jmenovat, slavné britské intelektuály? Spisovatelky Fay Weldonová a Doris Lessingová, novináře Harolda Evanse, Tobyho Younga, dokonce i několik přispěvatelů deníku Guardian. Byla to rozmanitá cháska, vždy připravená popíjet údajně vynikající červené víno na účet časopisu Living Marxism v londýnském Ústavu pro soudobé umění, jíst tam chlebíčky a podporovat revizionismus. Ale jak a proč? Lze argumentovat, že to způsobila postmoderní nuda a absence hodnot ve společnosti, posedlé balením. Dá se argumentovat velmi přesvědčivě, že tito lidé naprosto nedokáží pochopit podstatu fašismu a chovají v sobě intenzivní nenávist vůči obětem - konec konců existuje silný historický proud britského pochlebování evropským tyranům, od Franca a Hitlera až k Miloševičovi. Součástí všeho byl také do určité míry proměněný antisemitismus, protože muslimové jsou, svým způsobem, židy Bosny. Ale nejpřesvědčivější odpovědí je to, že znuděná společnost se snaží všechno zrelativizovat, ať už jste historik David Irving, který relativizuje existenci nacistických koncentračních táborů, anebo časopis Living Marxism. Protože stejně jako Srbové byli lacinými nacisty na Balkáně, Living Marxism je laciným popíračem holocaustu, využívá těchže prázdných hesel. V současnosti se pozoruhodným způsobem konalo několik procesů. Proces ITN kontra Living Marxism skončil u britského Nejvyššího soudu; V Haagu sedí na lavici obžalovaných čtyři stráže z táboru Omarška. A v Londýně se chýlí ke konci proces Davida Irvinga proti Deborah Lipstadtové, v níž ji Irving žaluje, že ho označila za popírače holocaustu ve své knize Denying the Holocaust. Jako Irvingovi, i časopisu Living Marxism se do určité míry podařilo bránit se pomocí principu svobody projevu. Byl to groteskní podvod. Časopis Living Marxism je v první řadě apologetou genocidy, řízené z Bělehradu. Thomas Deichmann, autor původního článku v časopise Living Marxism o Trnopolje byl svědkem obhajoby v Haagu pro táborového násilníka Duška Tadiče, který se v roce 1997 stal prvním mužem, odsouzeným za zločiny proti lidskosti. K projevu Václava Havla v Evropském parlamentuJiří JírovecZ projevu Václava Havla před poslanci Evropského parlamentu jsem se dozvěděl zajímavou věc: Jako Kanaďan žiji v občanské společnosti, která je "bohatě strukturovaná, otevřená, decentralizovaná", a protože je založená na "důvěře ve svéprávnost občanů i jejich rozmanitých společenství", je tím pádem "základem demokratického státu a zárukou jeho politické stability". Pan president si, jak praví filosofická hantýrka, zareflektoval, což znamená, alespoň jak stojí v jiné části jeho projevu (volně citováno), kriticky zkoumal soubor hodnot, ideálů a principů. Protože žiji v Kanadě dobrých 700 pátků, napadlo mě taky si trochu zareflektovat a zabývat se, samozřejmě kriticky, otázkou , proč se mi to jeví od (Hluboké) řeky jinak než jemu z výšin Hradu. Můj převládající pocit je, že president svoje reflektování odflákl, nejspíš proto, že ví, že mu na fórech, na nichž mluví, nic nehrozí. Ovace ve stoje jsou součástí protokolu, protože je dobré trochu se protáhnout. Psát pro Britské listy je daleko obtížnější, protože jejich klientela si na ovace nepotrpí. Ale k věci. Uvedený citát z Havlova projevu mě zaujal hlavně tím, jak se jeho celkový dopad mění podle rychlosti, jakou je čten. Přelétnut očima je pustou frází reflektující projevy dřívějších papalášů - stačí nahradit slova "demokratický a občanský" slovem "socialistický". Při pomalejším čtení vyniknou jednotlivá slova, která sama o sobě vypadají krásně. Něco jako "volnost - rovnost - bratrství". Čtěte ještě pomaleji, hledejte použité definice, vybavte si vlastní zkušenost a nejspíš zjistíte, že ten člověk nežije ve stejném světě. Co znamená bohatá strukturovanost? Kanada je například bohatě strukturovaná administrativně. Proto máme na 30 milionů obyvatel 11 ministrů zdravotnictví a10 ministrů školství, abych jmenoval dva příklady z nejvýstražnějších. Tato strukturovanost zde ovšem nepřináší decentralizaci moci. Na federální úrovni vládne železnou rukou ministerský předseda, na provinční úrovni jeho o stupeň nižší protějšky. Mají k tomu pod palcem měšec a k ruce tuhou stranickou disciplinu. Bohatě strukturované jsou i odbory. Dokonce tak, že pro vládoucí moc představují jen malé nebezpečí. Určitá část kanadské společnosti - tedy lidé, kteří mají čas a případně peníze - je dosti bohatě strukturována, pokud jde o zájmovou činnost. Nejde ovšem o nic neobvyklého. Zahrádkáři, sportovníci, lovci a přátelé různých zvířat, hudby či států se stejně hojně vyskytovali i v bývalém Československu. Tyhle apolitické aktivity asi Havel na mysli neměl. Občané většinou nemají dostatek sil a finančních prostředků k tomu, aby se politicky proorganizovali na úroveň, která by umožňovala skutečný podíl na rozhodování. Pokud je u moci většinová vláda, platí zmíněné i pro opozici. Výjimkou potvrzující pravidlo jsou odpůrci moderních technologií (jaderné energie a genetického inženýrství) a milovníci střelných zbraní. Kanadská zkušenost naznačuje, že chce-li se někdo alespoň trochu uplatnit na politické scéně, (provinční, federální) musí se buď vetřít do zavedené politické strany, nebo si založit stranu vlastní. Například Preston Manning založil reformní stranu s níž to dotáhl až na vůdce opozice v parlamentu. Dál to ovšem nejde, protože tím rozštípl pravicové voliče a díky tomu nemůže jen tak porazit silné Liberály. Důvěra ve svéprávnost ať již jednotlivých nebo uspořádaných občanů je zvláštní kategorie. Havel bohužel ani v nejmenším nenaznačuje, kdo komu tu důvěru vlastně dává a kolik. Dává ji moc poddaným nebo všichni tak nějak sobě navzájem? A čím se taková svéprávnost vlastně poměřuje? V roce 1967 jsem se jistou shodou okolností ocitl v Londýně a nechal se mimo jiné unést tím rohem v Hyde Parku, kde si každý říká co chce. Takhle vypadá svobodná společnost, řekl jsem si já, a navrátil se s blbou náladou ze staré dobré Anglie do Prahy. Teprve později mi došlo, že ten "koutek" v Hydeparku symbolizuje nikoli volnost, ale spíše omezenost svobody projevu. Tam to můžete říkat, tam to nikomu nevadí. No možná, že právě tam nějaký řečník přivedl Churchilla na známý bonmot o demokracii, jehož počeštění na "lepší něco než nic" zůstává tou nejlepší útěchou, kterou si může občan v současném světě dopřát. Hyde Park je symbolem důvěry moci v sebe samu. Internet, který je volností a chcete-li šíleností některých myšlenek moderní versí Hyde Parku, tuto důvěru pomalu přesáhl a tak moc hledá hledá cestu, jak znovunabýt kontrolu. Jak těžké je odlišit svéprávnost od nesvéprávnosti, naznačuje nedávné vajíčko hozené po paní Albrightové. Ve Spojených státech teď probíhají primární prezidentské volby. Když si odmyslíme fangličky a obdivně oddané, skoro odporně psí pohledy manželek kandidátů, co zbývá? Prázdné fráze a peníze. Spousta peněz, které republikánský a demokratický establishment poskytuje svým kandidátům, aby si koupili hlasy voličů. Sdělovací prostředky nerozebírají myšlenky kandidátů (pokud vůbec nějaké vlastní mají), ale jejich finanční situaci. Kdy jim dojdou peníze na inseráty a letenky a zabalí kampaň. Jsou to volby bohatých, bohatými a pro bohaté. Jsou voliči, kteří se té frašky zúčastňují, svéprávní? Nebo jsou svéprávnější ti, kteří zůstali doma, protože vědí, že to je stejně jen ztráta času a šetří síly na demonstrace a protesty, až o něco doopravdy půjde? Bylo by zajímavé vědět, z čeho si má vzít český občan, podle Václava Havla ke svéprávnosti teprve směřující, příklad. Jenže proč by to měl objasňovat? Jemu tahle hra vyhovuje. Připomeňme si volným citátem, jak režíroval spontánní demonstraci na Václavském náměsti: Oni si tam zavolají Dubček, Dubček a spokojeně se rozejdou. No zavolali si, zacinkali klíči a rozešli se. Svéprávně nebo nesvéprávně? Zárukou stability politického systému není, jak Václav Havel naznačuje, činorodost, ale resignace. Moc ovšem ke svému štěstí potřebuje mít pocit, že ji lidé uznávají. Husákové a Havlové budou vždy povzbuzovat "svůj" lid k činorodému rozvoji společnosti (občanské, socialistické - podle módy a větru), které vládnou. Byli by sami proti sobě, kdyby to nedělali. Informace o člověkuIvan Hoffman, Český rozhlas, RadiožurnálNení dne, ve kterém bychom z různých stran neslyšeli vyjádření typu, k tomu se nebudu vyjadřovat, bez komentáře, to je předmětem státního, bankovního, či obchodního tajemství. Zcela běžně dokonce na otázky neodpovídají politici, k čemuž si vymýšlejí neuvěřitelně vykonstruované výmluvy, záminky, či zdůvodnění. V takové situaci je pak příjemným překvapením záměr zveřejnit informaci asi důležitější, než jsou ty o výměnách různých místních činitelů, či o uzavření nějakých kontraktů. Při udělování cen za vědecký a technologický výzkum včera americký prezident učinil závazek, že povede světové úsilí o zpřístupnění základních informací o souboru lidských genů. Ve chvíli, kdy se vědci blíží k rozluštění kódu všech třiadvaceti lidských chromozómů, zazněla věta: "Musíme zajistit, aby zisk z výzkumu lidského genomu nebyl měřen dolary, nýbrž zlepšením lidského života." Americký prezident připomněl dohodu Spojených států a Velké Británie, která deklaruje, že lidský genetický kód, v němž je zapsána celá životní stavba člověka, patří všem členům lidského rodu. K tomu, že se o sobě všichni dovíme jak vlastně fungujeme, je ovšem třeba uvést, že celý text chromozómů, který je prý tvořen třemi miliardami bází, nebude nikdy vytištěn na papíře. Zabralo by to půl milionu stránek. Důležité je, když k té informaci budou mít volný přístup vědci a lékaři. Pro nás ostatní se jedná o příležitost k zamyšlení, zda k ohlášenému záměru posílit kvalitu života pro celý lidský druh, postačí například rozluštění tajemství chromozómu dvacet dva, který je klíčovým regulátorem našeho imunitního systému. Zveřejnění takové informace stačit nebude, pokud se ty ostatní informace, které také ovlivňují kvalitu našeho života, budou zatloukat. 15. března 2000 Knižní hitparáda desetiletíPetr JánskýPrůzkumem ve třech největších knihkupectvích města Kocourkova bylo zjištěno, že za posledních 10 let se nejlépe prodávaly tyto tituly: 1. Klaus: Kuponová privatizace - osmý div světa Z přehledu vyplývá, že jasně vede prof. Klaus, kterému město Kocourkov udělilo hrdý titul spisovatel desetiletí. Jako objev desetiletí se jeví H. Pawlowská, která za poslední rok postoupila ze 168. místa na místo desáté a stále jde dopředu...
Pojídatelná virtuální realita - nákup potravin onlineJan Macháček
Jistě jsem jedním z prvních Čechů, kteří si nechali dovézt nákup potravin objednaný přes internet až domů. Slyšel jsem o tom, že to Tesco již dělá v Londýně, pak inzerovali v novinách, že to rozšiřují i dále, tak jsem to zkusil, ale zklamali mě, jelikož do mého městečka Caerphilly ve Walesu nedodávají. Letmo jsem zkusil ještě druhou společnost Iceland, která se specializuje na mražené zboží, jejichž náklaďák jsem zahlédl s nápisem http://www.iceland.co.uk (není to placená PR - paranoidní poznámka). Oni mě nezklamali. Ihned jsem si objednal nákup za 50 liber (pokud je přes 40 liber, pak je doprava zdarma), včetně jogurtů, mléka, chleba a dalších základních potravin. Zvolil jsem si, že chci, aby mi to dodali ve čtvrtek mezi 10-12. Ve čtvrtek v 11 hodin mi klepe uniformovaný "Icelandman" na dveře a omlouvá se mi, že má téměř vše, ale mléko neměli v troj-pintách, jak jsem chtěl, ale namísto toho mi zdarma posílají 8 pint zdarma. V igelitovém pytlíku mi podal 4 libry jako vyrovnání. To je panečku servis! Američtí, australští a ostatní korespondenti, jak je to u vás? Jan MacháčekCzech Centre London
Konfrontace: Výstava současného českého a britského umění v Londýně14. března 2000 byla v Českém centru v Londýně zahájena vystava Konfrontace. Výstava navazuje na sérii výstav Konfrontace I. až VI, z let 1984 - 1987. Název dnešní výstavy v Londýně však evokuje především potkávání a komunikování českých umělců se světem. V tomto případě se sešli s umělci z Británie, kteří vystavovali v Praze a s českým prostředím už mají nějakou zkušenost. Kurátorka vystavy, Andreé Cooke, je představila ve Window Gallery v British Council v Praze, s kterým kurátorsky spolupracuje od roku 1993. I když tehdy vystavovala umělce poměrně neznámé, dnes představuje hvězdy britského uměleckého života. O to vžýznamnější je představení předních současných českych umělců po jejich boku. Zdá se, že londýnská umělecká scéna toto spojení uvítala. Na vernisáž přišlo nevídané množství (více než 500 lidí), a tentokrát valná většina návštěvníků hovořila anglicky. Tento zájem se jistě odrazí v zájmu britských sdělovacích prostředků. Oslovili jsme několik hlavních aktérů a poěádali je o stručnou reflexi. Andrée Cook, kurátorka:Ředitel Českého centra v Londýně Tomáš Zykán mě oslovil u příležitosti oslav desetiletého výročí revoluce. Dlouho jsem přemýšlela, co by se do těchto zvláštních a "negalerijních" prostor hodilo, až jsem přišla na nápad Konfrontací, což byly tehdy krátké přehlídky a byly spíš o setkávání, o prezentování své práce navzájem. Proto jsem využila vztahů s Window Gallery v British Council v Praze. České centrum je složitý prostor a trápí mě, že není navštěvován víc a chtěla jsem udělat něco proto, aby se anglické publikum dozvědělo něco více o českém umění. Z této generace jsou to pravděpodobně ti z nejznámější. Známí jsou především Christine Borland, Edward Lipski, Cathrine Yass, Simon Periton. Problém byl, že už jsou zvyklí mít samostatné vystavy, skupinově už moc nevystavují, ale souhlasili, protoěe je to zajímalo. Ano celkově to vypadá tak, jak jsem si představovala, nebo spíš přála. Udělali jsme tu obrovské množství práce, postavili jsme nové stěny, vymalovali jsme, postavili místnosti pro videoinstalace. Jiří David, organizátor původních Konfrontací, jeden ze zúčastněných umělcůAndreé se inspirovala Konfrontacemi z osmdesátých let. Mě zajímá hlavně pozitivní konfrontace s britskými umělci. Mám pocit, že takováto akce má smysl, protože na ni jistě přijdou lidé. Je velmi důležité, že tu vystavují pohromadě Češi a Angličané. Inventory, britské umělecké sdružení:My se systematicky zajímáme o neoficiální tiskoviny a vůbev umění v opozici k hlavnímu proudu, takěe nás zajímal samizdat v Československu - dlouho předím, než jsme vystavili ve Window Gallery. Zajímalo nás to, protože jde o nevýstavní prostor a také je zajímavé, jak se lidé sdružují do skupin, aby obešli oficiální instituce. To je blízké tomu, co nás zajímá, a proto jsme se chtěli zúčastnit. Čeští umělci - britští umělci - takhle jsme o tom nepřemýšleli.
|