Chcete si koupit dítě?
Toto je ukázka z pravidelného pořadu rozhlasové stanice BBC
Radio Four "From our own correspondent" (Naši dopisovatelé hlásí), který se
vysílá dvakrát týdně. Tato reportáž Sue Lloyd Robertsové z Rumunska se
vysílala v sobotu 26. 2. 2000. Televizní film této reportérky o osudu dětí
v Rumunsku se bude vysílat v pořadu Newsnight na BBC 2 ve středu 1. března
večer.
Moderátorka: V sociálním a hospodářském chaosu, který postihl
bývalou komunistickou část Evropy, nejvíce trpí především děti. Po otevření
východního bloku před deseti lety se ukázalo, jak drasticky bývají
zanedbávány děti v institucích, jako jsou sirotčince. V prvních letech po
pádu komunismu plynula do těchto zemí ze Západu pomoc charitativních
organizací i odjinud. Ale jak zjistila Sue Lloyd Robertsová v Rumunsku,
hospodářské podmínky způsobují, že je mnoho dětí i v současnosti ve velmi
obtížné situaci.
Reportérka Sue Lloyd Robertsová: Existuje jen málo více
deprimujících úkolů pro reportéra než se vydat do sirotčinců ve východní
Evropě. Naleznete tam tisíce dětí, které byly násilím odebrány od rodičů, o
nichž úřady usoudily, že jsou neschopni se o děti starat, možná kvůli
alkoholismu, narkomanii nebo politickému přesvědčení. Ať už jsou ulehčující
okolnosti jakékoliv, převládá názor, že stát je nejlepší rodič. V Rumunsku
naleznete také mnoho dětí, které převedli jejich rodiče do sirotčinců,
kteří si prostě nemohou dovolit je živit.
Vcházím do Casa de Copii, do dětského domova v severním Rumunsku.
Zápach moče, slabé osvětlení a zima jsou mi z těchto institucí už dobře
známé. Moře mladých tváří ke mně vzhlíží s nadějí. Za několik málo vteřin
mě vezmou za ruku dvě malé ruce. Jiné děti hledají pod matrací své dětské
kresby. Nikdo nemá skřínku, do níž by si mohl dát osobní věci. Kresby mi
pak ukazují s napětím, co si o nich myslím.
Děti zoufale chtějí dát tyhle kresby někomu, komukoliv. Volají: "Jak
se jmenuješ? Jak se jmenuješ?" Mám zadrhlo v hrdle, tak nemůžu odpovědět.
Pošlete mě radši kdykoliv někam na bojiště, ale ušetřete mě emocionálního
traumatu stadětí, které hledají matku.
Chvíli to trvá, než člověk nalezne nějakého dospělého vychovatele,
což není překvapující, vzhledem k tomu, že jsou ve službě pro přibližně sto
dětí v tomto dětském domově jen tři osoby. Ptám se, zda je pravda, že v
některých sirotčincích v Rumunsku je jen jedno procento dětí skutečnými
sirotky. Ostatní děti jsou posílány do dětských domovů z ekonomických
důvodů.
"Nevím," odpovídá ředitelka a dívá se kolem na všechny děti, údajně
bez totožnosti. "Jejich dokumentace se ztratila. Ale většinu těchto dětí
nikdo nenavštívil déle než půl roku," vysvětluje. Což znamená, že podle
rumunských zákonů jsou ty děti nyní oficiálně majetkem státu.
A tohle není návrat do doby před deseti lety, k oněm záběrům
polovyhladovělých, zanedbaných dětí, nemluvňat, pravidelně se kymácejících
v postýlkách, nad nimiž jsme se tak zhrozili, když byli poprvé do Rumunska
po pádu komunismu vpuštěni novináři. Nalezli jsme tedy 150 000 dětí, které
byly ponechány napospas státu.
Mezitím uplynulo deset let. Situace se trochu zlepšila. Nyní je v
rumunských sirotčincích 140 000 dětí.
V příjemně čistě vonících úřadovnách Evropské unie v rumunském
hlavním městě Bukurešti má šéf legace hlavu v dlaních. Když byly loni v
rámci vyšetřování, které financoval Brusel, objeveny desetitisíce
podvyživených dětí, byl zahájen nouzový potravinový program. Ale kdykoliv
se činitel EU Fortiades pokusil přesvědčit rumunské úřady, aby od kořenů
změnily celý systém, pokaždé narazil na pevnou zeď partikulárních zájmů. V
těchto státních institucích jsou zaměstnány tisíce lidí, vysvětluje. Je to
průmysl s dětmi. Také tady v Rumunsku dochází k industrializaci matčina
břicha, poznamenává jeden jeho poradace.
Rozhodla jsem se vystupovat jako bohatá budoucí adoptivní matka
rumunského sirotka, a tak jsem zjistila, co tím mínil. Jestliže v Británii
legálně zažádáte o adopci rumunského sirotka, trvá to dlouhé měsíce. Úřady
pro vás vyberou dítě.
Pokud jste ochotni zaplatit, můžete si dítě sami vybrat. To jsem
dělala v jednom městě asi tři hodiny jízdy autem od Bukurešti. Podle
místních nepodložených zpráv si na tomto obchodu vydělává místní ředitelka
sirotčince celé jmění. Má vlivné přátele a policie to nesmí vyšetřovat.
Ukazuje mně šedesát dětí, které měla ten týden ve svém obchodu s
dětmi. Všechny vypadají čistě, ale přesto projevují onu tendenci k
pravidelnému kývání se sem a tam, což dělají zanedbaná nemluvňata. Dává mi
možnost, abych si vybrala ze tří nemluvňat. Andrej, Nico, Oliviu. Jsou to
tři děti, u nichž ví, že od jejich chudých rodičů lehce získá povolení k
adopci. "Můžu, bude-li to nutné, zfalšovat podpisy jejich rodičů," říká.
Hovoří se o částce 20 000 dolarů. Ředitelka vysvětluje, že může zařídit
dodávku dítěte i s perfektní dokumentací - její dcera je právnička - až do
mého bytu v severním Londýně.
V okolních vesnicích nalézám síť, která poskytuje zboží pro tento
obchod. Kdekoliv se zastavím, chodí ke mně vesničané a ptají se: "Chcete si
koupit dítě?" Dostávám informace o jedné manželské dvojici, která přišla o
dvě děti, které jsou teď v sirotčinci. "Dali jsme je tam na zimu,"
vysvětluje otec a po tvářích mu tečou slzy, "protože jsme neměli peníze na
jídlo pro ně. A když jsme si pro ně pak přišli, bylo nám řečeno, že jsou
pryč." Jejich čtyřletý bratr, který zůstal doma, se přitom s úzkostí pevně
drží otce.
Pak jsem šla navštívit ženu, která rodí děti pro obchod s dětmi.
"Poskytla jsem sirotčinci už šest dětí," vysvětluje, "a nechala jsem si
dvě. Tohle poslední si taky nenechám," říká a dává mi na klín
devítiměsíční dítě. "Můžete si ho vzít, jestli chcete." - "Za 1100 dolarů,"
dodává otec rychle.
Vracím sedmé dítě, které mi bylo za poslední týden v Rumunsku
nabídnuto, omlouvám se a odcházím.
Předpokládá se, že americká ministryně zahraničních věcí
Madeleine Albrightová bude kandidovat na prezidenta České republiky
Podle zpráv týdeníku Time, kde zřejmě nemají co dělat, se
rozletěla do světa tato poněkud exotická informace. Už mi e-mailoval jakýsi
italský rozhlas, že chce k tomu vyjádření. Řeknu jim, že je to nesmysl, pro
Čechy nemůže být přece přijatelný jako hlavní představitel země někdo, kdo
žil dlouhá léta mimo domácí české společenství, i když se jim jistě líbí,
že nějaký Čech dosáhl "ve světě" tak "vysokého" postavení jako Albrightová.
Je to jistě iniciativa českých chattering classes, několika "intelektuálů",
Žantovského, Peheho, Havla, kteří jsou poněkud odtrženi od toho, co si
myslí normální lidé. Bezpochyby, s Albrightovou ve funkci českého
prezidenta by měla ČR ve Spojených státech i jinde ve světě určitou
protekci, ale zdá se mi, že z vnitropolitického hlediska by byla
Albrightová zcela nepřijatelná: vždyť české domácí politice vůbec
nerozumí... (Zdá se mi to obdobný nepříliš přesvědčivý podnik, jako když
Václav Havel usiloval o převedení Svobodné Evropy do Prahy, že v tom
případě prý Západ Československo při útoku z Východu neopustí... - Není
samozřejmě vůbec jisté, zda se Západ v případě krize na Českou republiku
nevykašle, NATO neNATO...) Domníváte se, že se na záležitost dívám příliš
skepticky? Britské listy rády zveřejní vaše reakce k této věci. JČ.
Prezident Václav Havel už otevřeně hovořil o tom, že by ho mohla nahradit
Madeleine Albrigtová, až odejde v roce 2002 z prezidentského úřadu, uvádějí
internetové stránky BBC.
Spekulace se prý tento týden zvyšují, jak se Albrightová připravuje
na návštěvu ČR, kde se narodila. Michal Žantovský, bývalý český
velvyslanec ve Washingtonu, uvedl v neděli, že se minulý týden setkal s
Havlem a hovořil mezi jiným i o tom, že by mohla Albrightová Havla
nahradit. Konstatoval: "NIkdy jsem nečinil tajemství z toho, že by
Madeleine Albrightová mohla jednoho dne v budoucnosti hrát velkou roli v
české politice."
Časopis Time cituje nejmenované zdroje, že Albrigtová začala
"uvažovat, se bude na funkci českého prezidenta kandidovat". Hlavní Havlův
politický poradce, Pavel Fischer, sdělil týdeníku Time: "Není vyloučeno, že
Albrightová a Havel budou o této věci hovořit."
A Jiří Pehe, (někdejší, JČ) poradce Václava Havla, také sdělil
týdeníku Time: "Záleží to na ní. Myslím, že by byla pro tuto funkci
nejlepším kandidátem."
Precedenty
Mluvčí Madeleine Albrightové James Rubin se nechtěl k věci
vyjadřovat. Uvedl: "Ministryně je naprosto spokojená s tím, že slouží
Spojeným státům."
Ale takové rozhodnutí má precedenty. Americká ústava zabraňuje
Albrightové či jiným osobám, které se narodily v zahraničí, aby se staly
americkým prezidentem, ale jak se zdá nijak nebrání, aby se Američan stal
prezidentem jiné země.
Nynější litevský prezident Valdas Adamkus je bývalý americký vládní
byrokrat, jugoslávský bývalý premiér, Američan Milan Panič byl kalifornským
milionářem, než se vrátil domů a do Izraele se přestěhovala z učebny v
Milwaukee Golda Meierová a stala se tam premiérkou.
Havel "lituje"
Václav Havel vznesl tuto myšlenku poprvé v roce 1998.
Po návratu z oficiální návštěvy do Spojených států vyjádřil
politování, že se jí nezeptal, zda by byla ochotna ho nahradit.
"Napadlo mě to v letadle cestou domů," řekl Havel, "takže jsem neměl
možnost se jí zeptat."
Návštěva
Třídenní návštěva Madeleine Albrightové začne 5. března a připadá na
oslavy 150. výročí narození národního hrdiny Tomáše Masaryka, který byl po
rozkladu Rakouska-Uherska prvním československým prezidentem.
Albrightová, jejíž funkční období jako americké ministryně zahraničí
končí v roce 2001, se podle průzkumu veřejného mínění jedněch českých novin
těšila velké popularitě. Byla tehdy uvedena jako jeden z nejvýznamnějších
žijících Čechů.
Ale její popularitu možná poškodila válka o Kosovo, která byla v
České republice všeobecně nepopulární.
Unie a ti druzí
Unie svobody na svém republikovém shromáždění zvolila svého předsedu
a místopředsedy, především ovšem dospěla k rozhodnutí, jak míní komunikovat
s ostatními politickými stranami.
Nejsou to myšlenky nové, nově jsou
ovšem schváleny delegáty sjezdu.
Končí improvizace, na stole jsou
noty, podle kterých bude Unie hrát.
Do příštích voleb se Unie
svobody nemíní účastnit debaty o tom, kdo s kým má vládnout, a míní se
věnovat své opoziční práci.
ČSSD a ODS mají k disposici jasnou
zprávu, že s Unií svobody do voleb nemohou počítat.
Pokud jde o
příští volby do poslanecké sněmovny, Unie řekla ano společnému volebnímu
programu čtyřkoalice, společné kandidátce, jmenování společného lídra.
Mít v debatě s partnery jasno o programových zásadách by Unie chtěla
mít do konce roku.
Padl i návrh, aby čtyřkoalice sestavila stínovou
vládu z lidí, kteří by po případném vítězství ve volbách zasedli do
ministerských křesel.
Jednání republikového shromáždění Unie svobody
potěšilo její partnery ve čtyřkoalici, zatímco ODS a ČSSD se nevzdávají
naděje, že je možné čtyřkoalici ještě rozdělit.
ČSSD si míní nadále
namlouvat lidovce a ODS Unii svobody.
Touží najednou velké strany
skutečně po spolupráci s těmi malými? Nesledujeme pouze manévr, jehož
smyslem je zabránit vzniku silného bloku, se kterým se při podpisu opoziční
smlouvy nepočítalo?
Problém ODS a ČSSD je v tom, že čtyřkoalici už
nelze rozbít, ale ani se s ní dosud nelze utkat.
Je na politické
scéně přítomna, ale neuchopitelně: Nemá šéfa, na kterého by bylo možné
útočit.
Nemá program, o kterém by bylo možné říct, že je špatný, či
neuskutečnitelný.
Není možné kritizovat její činy, které nečiní.
Lépe než dnes už na tom čtyřkoalice politicky nikdy nebude.
28. února 2000
"Cestovatelská" skrytá reklama II. - tentokráte v MfD
Svatá boží prostoto...
Když můj pohled nedávno padl na stránky Práva, domníval jsem se (a k
tomu se
přiznám), že tamní redaktorce "ujely nohy"...
Jaký byl můj údiv, když jsem v tentýž den, v sobotu, otevřel druhé
noviny :
Mladou frontu DNES. Omlouvám se Právu - pokud tam se pouze "jemně"
naznačuje, pak o něco méně inteligentní čtenář MfD dostane PR informace v
zarámečkované podobě jako součást celostránkové reportáže i s telefonním
číslem.
Posuďte sami:
Místo: MfD, příloha Na cestách, str. I., II.
čas: 26. 2. 2000
autor: Jan Rybář
Název:
Dominika - zapomenutý kout Karibiku
http://noviny.trafika.cz/press2/art.asp?s=mf&d=000226&t=1&f=m048c01b.htm
Skrytě veřejná reklama nastane až na konec článku. V rámečku "Může
se hodit"
se dozvíte, že: "na Dominiku nelétají žádné přímé mezinárodní
linky. Nejsnazší je dostat se tam přes sousední Martinik či Guadeloupe, kam z
Evropy létá Air France. Dále je pak možné pokračovat místními leteckými
linkami či lodí, což samo o sobě stojí za to. Na Dominiku se v Čechách
specializuje cestovní kancelář Indalo Space (telefon: 02/6975088). "
No - a víte všechno. Stačí zvednout telefon..., a ten PRAVÝ účel celého
článku je splněn.
"Cestovatelská" skrytá reklama III. - tentokráte opět v MfD
Zamilovaný redaktor MfD
Místo: MfD, příloha Na cestách, str. III.
čas: 26. 2. 2000
autor: (tt)
Název: S Valentýnem do světa
http://noviny.trafika.cz/press2/art.asp?s=mf&d=000226&t=1&f=m048c03d.htm
Znění - posuďte sami:
"Na sv. Valentýna, svátek zamilovaných, se letos pilně cestovalo. Agentura
GTS International pro tuto příležitost připravila pro studenty a mladé lidi
nabídku cenově výhodných letenek do mnoha míst světa. Největší zájem byl o
Jižní Ameriku a Asii. V žebříčku nejžádanějších destinací zvítězila Manila.
Do hlavního města Filipín se na oslavu Valentýna rozhodlo letět z České
republiky 208 mladých lidí. Celkově valentýnské nabídky využilo 1015
studentů. "
Bez komentáře.
"Cestovatelská" skrytá reklama IV. - tentokráte znovu v MfD
MfD plná komerce? Může se hodit
Místo: MfD, příloha Na cestách, str. IV.
čas: 26. 2. 2000
autor: spolupracovnice redakce Alena Drábová
Název: Domažlice plné Chodů - nejen v muzeu
http://noviny.trafika.cz/press2/art.asp?s=mf&d=000226&t=1&f=m048c04a.htm
Tatáž logika, jako v díle II. . Na stránce článeček, u článečku
rámeček a v
rámečku inzeráteček...: "Může se hodit".
"NENECHTE SI UJÍT: Domažlice: vyhlídku z ochozu věže kostela Narození
P. Marie, Klenčí pod Čerchovem: muzeum spisovatele J.Š .Baara, jeho pomník na
Výhledech, odkud je krásný pohled do širokého okolí, Újezd: statek rebela
Jana Koziny, známého z Jiráskových Psohlavců
KONTAKT: Městská informační služba, tel. 0189/72582, Muzeum Chodska -
Chodský hrad Chodské nám. 96, tel. 189/776009 "
"Cestovatelská" skrytá reklama V. - kde jinde, než v MfD
Haider sem, Haider tam, nám už je to všechno jedno...
Místo: MfD, příloha Na cestách, str. I., VIII.
čas: 26. 2. 2000
autor: spolupracovník redakce Jindřich Lion
Název: Na ples v opeře
http://noviny.trafika.cz/press2/art.asp?s=mf&d=000226&t=1&f=m048c01a.htm
Císař nechtěl radovánky dovolit
http://noviny.trafika.cz/press2/art.asp?s=mf&d=000226&t=1&f=m048c08b.htm
Velká reportáž z Vídně s jednou fotografií přes 4 sloupce, druhou přes 3
sloupce a s doplňkovým historickým exkurzem pro Neználky.
Na konci článečku rámeček, v rámečku inzeráteček... (to už znáte z
minula) -
ale tentokrát POZOR ! Hry na skrytou reklamu se účastní RAKOUSKÁ STÁTNÍ
REKLAMNÍ AGENTURA Oesterreich Werbung !!!!
Plné znění rámečku:
"Může se hodit
INFORMACE
Informace o Plesu v opeře, ale i o turistice v Rakousku vůbec, vám podá:
Österreich Werbung, Krakovská 7, Praha 1, tel: 02/22211 2 82, fax:
22210256
OBJEDNÁVKY
Objednat si lístky na Ples v opeře i hotel musíte mnoho měsíců předem,
protože o ples je vždy veliký zájem.
KDY SE PLES KONÁ
Protože pro letošek už jsou vstupenky vyprodány, jedinou šancí, jak vidět
Ples v opeře budete mít, když si pustíte 21. března ve 22 hodin vídeňský
televizní kanál, který bude dávat jeho záznam. "
Jsem raději, když lidi se mnou polemizují, než když mě nekriticky
citují
Připomínka k článku v CER
Pane Culiku,
obavam se, ze jste ne zcela dostatecne porozumel tomu, co jsem chtel
vysvetlit ve svych poslednich prispevcich (nemel jsem na mnoha fakta cas,
a tak jsem ty informace dal do odkazu, ale bohuzel Prague Business
Journal dava zadarmo clanky jen jeden tyden, ale na druhe strane snad ten
Respekt byl dostatecne instruktivni, nebo ne?).
Vec se ma tak, ze IPB banka a jeji holding ma financni problemy. Oni to
resili tim, ze "vyvedli spatna aktiva ve vysi 12,7 mld. Kc z bilance banky"
(citace z tydeniku Ekonom 8/2000, str.20) kamsi na Kajmanske ostrovy.
Takovato metoda cisteni bilance banky neni obecne prijimana jako
regulerni. Projevilo se to mj. tim, ze rating IPB klesl, a ze (podle clanku v
PBJ) nektere zahranicni banky prerusili sve operace s IPB. Bankovni
dohled tuto transakci nechce uznat jako regulerni, chce aby na spatne
uvery byly vytvorebny opravne polozky. Pokud se tak stane, IPB se
dostane do velkych potizi.
A tady se ted vede bitva mezi lidmi od financni skupiny IPB (neni to jen
banka) a statem, ktery reprezentuje soucasna vlada. Prave o tom psal i
Machacek v Respektu, i kdyz to bylo v souvislosti se starsim pripadem,
kdy IPB zoufale hledajici, jak posilit sva aktiva, provedla pozdni najezd na
Ceskou sportielnu a snazila se zpochybnit vladni exkluzivitu pro Erste
Bank Sparkassen (viz materialy, ktere se o tom objevily v Lidovych
novinach v lednu).
Ja mam obavy, ze tyto vsechny odkazy jste necetl a souvislosti zcela
nepochopil. Jinak byste nemohl napsat do CER, to co jste napsal o
Agrobance v souvislosti s poradem Na vlastni oci. Co se tady stalo??
Nahle se v mediich objevily na prvnich stranach zpravy o tom, jak byl
obvinen byvaly spravce Agrobanky, jak mu udelali dokonce snad i
domovni prohlidku. Ze pry tim, jak oddelil dobrou cast Agrobanky od te
spatne casti (ktera zustala statu) se cehosi (ted to zpameti nevim) dopustil
a promrhal statni penize.
Spravce Agrobanky ovsem pouze plnil pokyny bankovni rady a CNB,
ktera na posledni chvili vyrvala Agrobanku v roce 1996 z rukou tunelaru z
Motoinvestu, stat ji dostal v dezolatnim stavu a chtel ji privatizovat a
prodat. Aby Agrobanku vubec nekdo koupil, doslo k onem vyse
zminenym zachrannym operacim a deleni na dobrou a spatnou cast. Ta
dobra byla prodana General Electric, ta spatna zustala na krku statu. Ale
podle odborniku to pry bylo porad lepsi reseni, nez Agrobanku nechat
zkrachovat, stat by to stalo jeste vice.
Nicmene tato vicemene standardni predprivatizacni operace nahle byla
napadena zalobou se zcela jasnym cilem - zautocit na CNB, bankovni
radu, oslabit je tak, aby nemohli nebo nechteli IPB slapat na paty. Ten
utok byl tak rasantni, ze se do toho vlozil i prezident (viz dalsi odkaz, ktery
jsem pricinil).
Novinari typu Radka Johna a Josef Klimy pak bud z nevedomosti, ale
mozna i nekym podniceni se do teto kampane zapojili.
To byl smysl meho prispevku.
Ale nikde jsem tam nerikal, ze Na vlastni oci uvedlo, ze CNB tunelovala
Agrobanku a nechala z ni jen prazdnou skorapku.
Nekdy mam pocit, ze z kazde informace, kterou poskytnu Vasemu
periodiku, se ve Vasi nekriticke interpretaci (vzdyt jsem v rade pripadu
vyslovne uvedl, ze jde o NEPODLOZENE HYPOTEZY nebo
SPEKULACE) stava traskavina, ktera muze ohrozit i moji duveryhodnost.
Veci jsou nekdy slozitejsi, nez je vidi intelektual vzdaleny od politicke
praxe.
Ten Lauder a Milevsko je rovnez hypoteza. Vsimly si ji dnes i Lidove
noviny v komentari Nebezpecne znamosti pani Livie. Muze, ale nemusi to
byt pravda. Ta se ukaze mozna teprve v okamziku, az se dozvime, kdo ty
odreknute dodavky vzduchotechniky do Busehru nakonec namisto
Milevska doda. Pak se bude videt, zdali to byl skutecne matter of principle
dane politicke linie.
Za precteni dnes stoji i Hospodarske noviny, kde se k pripadu IPB uvadi
rozhovor s bankerem Prochazkou a hypoteza, ze IPB proda
Klinkhammerovi Primu..
Pokud chcete, muzete tento dopis otisknout vcetne tohoto odstavce, v
nemz znovu opakuji svuj nazor: cesta k poznani vede pres diskusi. Nekdy
jsem radeji, kdyz mne nekdo kritizuje a kvalifikovane oponuje, nez kdyz
jsem nekriticky citovan.
Poznámka JČ: Nemám v úmyslu citovat Milana Šmída nekriticky. Ve
svých příspěvcích pro Central Europe Review každý týden v angličtině
shrnuji, co považuji za posledních sedm dní za nejvýznamnější vývoj v České
republice; nezřídka cituji podle mého názoru nejzajímavější materiály z
Britských listů.
Nedomnívám se, že jsem Šmídovy texty ze včerejších BL nějak
zkreslil: jasně jsem dal najevo, že jde v případě úvah o spojení mezi
Madeleine Albrightovou, vývozem elektrárenského zařízení do Íránu a
Ronaldem Lauderem a CME o spekulaci:
"Rumours circulate asserting that Ronald Lauder, the
chairman of Central
European Media Enterprises, has had a certain say in this matter.
(Česky: "Kolují dohady, které tvrdí...")
Další část článku, proti němuž Milan Šmíd v jeho anglické verzi namítá, zní:
According to the report, the Czech central bank has wasted a
large amount of
funds preparing Agrobanka (a bank that later went bankrupt) for
privatisation,
thus turning this bank into an empty shell.
Je to parafráze těchto Šmídových vět a nemyslím, že je překlad
nepřesný: Šmíd se zmiňuje o reportáži televize Nova Na vlastní oči
"o trestním řízení proti správci Agrobanky, a "o tom,
jak ČNB promrhala peníze při známé předprivatizační operaci , jež udělala z
prázdné Agrobanky prodejné zboží..."
Noční běh Glasgowem
Byl jsem vcera vecer s kamaradkou v centru Glasgow v kine. Mimochodem, The
End of the Affair neni nic moc, obzvlaste kdyz par dni pred tim probdite
noc nad stejnojmenou knihou Grahama Greena. Presto, kdyz jsme pred
jedenactou vypadli z kina, tak jsem mel takovou bezva naladu.
Proste mi bylo fajn. Spousta enrgie, kterou jsem behem dne
straveneho castecne v laboratori, castecne u pocitace v kancelari a
castecne vyukou studentu na University of Paisley, nejak nemel moznost
spotrebovat.
Nevim jestli to neni nejaka uchylka, asi budu muset konsultovat
sveho psychiatra J , ale ja mam v takovychto specialnich pripadech "strasne
dobre nalady" obrovskou chut bezet.
A tak jsem v hlave pomyslne roztrhal zpatecni cast listku na vlak
Paisley-Glasgow-Paisley, a rekl si, ze si domu dobehnu.
Jenze celou tu streku se mi moc bezet nechtelo, uz jsem to parkrat
bezel a mockrat jel na kole, a tak znam Paisley Rd West (ulice, ktera
spojuje Paisley a Glasgow) jak sve boty.
Uvedomil jsem si, ze kdyz se popovezu z centra Glasgowa metrem do
Govanu ci Ibroxu tak, ze si to nejenom trochu zkratim, nejenom pobezim
cestu kterou neznam, ale taky ze budeme mit s kamaradkou kus spolecne cesty
metrem. Rozhodnuto. Metrem na Govan, pak s nohama na ramenou do
Paisley.
Kdyz jsem v Govanu vylezl z metra, bylo tak ctvrt na jedenact. Ach
jo, jak jsem tam nikdy predtim nebyl, tak jsem nevedel kudy. Ulice
vymydlena az na jednu divcinu s uzasne modrymi vlasy, ktera prave taky
vysla z metra. Zeptal jsem se ji kudy do Paisley.
Dostalo se mi velmi logicke odpovedi, ze autobus za chvili pojede. A
tak jsem musel s pravdou ven. Ze mne nezajima autobus, ale ze chci jen
vedet smer, protoze to chci bezet. Vzhledem k pokrocile hodine a typu
otazky, byla mlcenliva odpoved natazenym ukazovackem - doplnena o lehce
utrpny usmev - vice nez milosrdna.
Z hlediska vzdalenosti je to totiz jako kdybyste se v jedenact v
noci ptali v Praze na Dejvicke, jakym smerem je Ruzyne.
Pokud bych to mel porovnat podle toho, co si lide v Britanii o
Govanu respektive Paisley mysli, tj. podle toho jakou maji tato mista
povest, tak je to priblizne jako kdybyste chteli bezet z Vysocan do Libne,
ci z Poruby do Karvine. Ihned jednim dechem dodavam, ze nemam jedinou
spatnou zkusenost z Vysocan, Libne, Poruby, Karvine ani Govanu. A tech
spatnych zkusenosti z Paisley, kde jiz nejaky cas ziji, neni veru mnoho.
Kdyby ta povest, ktera se kolem vsech techto mist toci, byla tak pravdiva,
jak je nafouknuta, tak by tomu, myslim, bylo urcite jinak.
A tak jsem rozebehl stopky na mych hodinkach, chytil rytmus a zacal
si libovat jak mam ty svoje adidasky dobre rozeslapnute. Neubehl jsem ani
200m a straslive, ale opravdu moc, jsem vylekal jednu pani, kolem ktere
jsem si to prosvistel. Zastavil jsem se a vratil se k ni, vypadala na
infarkt.Doufam, ze se ji podarilo v klidu usnout. Omlouvam se ji jeste
jednou, i kdyz tusim, ze Britske Listy zrejme necte.
Podlehnuv spatne povesti Govanu - rikal jsem si "No jo Govan, tady
se lidi strasne bojej chodit v noci po ulici." - mne o par desitek sekund
dale minul docela plny nocni autobus. Do oka mne uderila zarive modra barva
vlasu te divciny - o neco nize se rysoval pobaveny usmev. Autobus zastavil
asi tak 150m prede mnou na zastavce. Nikdo nevystupoval, nikdo
nenastupoval. Ihned mi doslo, ze ten autobusak ceka na mne. Glasgowske
mestske autobusy na zastavkach zastavi pouze tehdy, kdyz chce nekdo
vystoupit, ci pokud nekdo na zastavce na ridice zamava. Kolik mne takhle
ujelo pri mych prvnich navstevach Britanie autobusu.
Nechtel jsem, aby lide uvnitr cekali moc dlouho, zastavit se mi taky
nechtelo, predvadet za behu nejakou sirokou gestikulaci je ptakovina, a tak
jsem akorat zrychlil. Nechavaje autobus za sebou jsem se pootocil a
pohlednul na ridice s nejomluvnejsim vyrazem v tvari, ktery jsem v tu
chvili dokazal vyloudit. Kdyz jsme se s autobusem za dalsich par sekund
mijeli potreti, tak jsem si nemohl nevsimnout jednoho namodraleho usmevu od
ucha k uchu, a navic jsem dostal strach, ze se autobus mozna na mne
prevrati prevazen vlastni vahou cestujicich nalepenych na okynkach smerem k
chodniku.
Autobus zmizel v dalce, ted uz by snad mohl byt klid na pohodovy
beh. Vydrzelo to az do chvile, kdy jsem se dostal asi tak o 3km dal. To
jsem se dostal k nadjezdu nad dalnici Glasgow-Greenock. Ten nadjezd znam,
obcas tam jedu autem a vim, ze na druhe strane nadjezdu zacina/konci
chodnik, a tak jsem suverene zamiril do mist, kde se lide-chodci vetsinou
nevyskytuji. Ackolive, jakys' takys' "chodnicek" asi tak 30 cm siroky tam
je. Pro udrzbu komunikaci Ša pro silence.
Shoda nahod je krasna vec - The 'End of the Affair', ze ktereho jsem
se vracel, je jich plny. A tak co kdokoliv/cokoliv nahore/dole
chtel/nechtel, jak si to klusu po tom nadjezdu tichou uterni glasgowskou
noci, tak se proti mne objevi policejni auto. Konecne ta policie. Ja jsem
psal, ze to bude taky malicko i o ni. Ackolive ziji v Britanii jiz nejaky
cas, tak ma prvni reakce pri spatreni policie ma koreny z dob stravenych v
Cechach. Jednoduse si pri spatreni policie nereknu, ze je to sluzba pro
verejnost, potazmo pak pro mne. Ma prvni reakce je - "Sakra, nedelam neco
proti nejakemu narizeni ci zakonu?", "Mam u sebe obcanku?" nebo nejaka
podobna variace na dane tema.
Dluzno podotknout, ze sitauce, ve ktere jsem byl, byla minimalne na
hrane nejakeho 'prestupku'. Navic, clovek, v dzinach s J-batohem pres
rameno, bezici kolem pul dvanacte vecer po dalnicnim nadjezdu, musi byt
nutne podezrely. Zacal jsem hbite spradat v hlave vymluvy na otazky, co tu
delam, co mam v tom batohu, atd., predpokladaje, ze skotsti policiste
zrejme nebudou znat zasadu treninkovych metod Cimrmanovy predsokolske
telovychovne organizace SUP - "Kdyz Vas bude honit cetnik, taky si
nenazujete tretry a neprevleknete se do trenyrek s lampasy".
Auto se priblizilo, pribrzdilo, pousmal jsem se a zamaval na
policistuŠa to bylo vse. Vic nic.
Tato prihoda se v blede modrem opakovala jeste jednou, a to tesne
pred domovem na pesi zone v Paisley. Ano, i v Britanii jezdi policiste po
pesi zone autem. Co se da delat, nekdo musi jit prikladem. Kazdopadne, opet
zpomalili, okoukli, uznali, ze je vse OK a jeli dale.
Co dodat? Je mozne, ze duvodem k tomu, ze mne nezastavili na tom
nadjezdu, byla treba obycejna lenost, nebo se mozna nemohli zdrzet. Ja si
ale spise rikam, ze je to tim, ze v teto zemi je policista instituci, ktera
je vetsinou docela rozumnou sluzbou verejnosti. "Postav se treba na hlavu,
blazne, pokud pritom neohrozujes druhe, majetek druhych ci sam sebe, budiz
vule Tva, je to Tva svoboda". A to je neco, co se mi na Britanii moc libi.
Pripomina mi to vzdalene idealne-profesionalni pristup strazmistra z
Capkovy povidky Slepeje z Povidek ted-nevim-z-ktere kapsy. I kdyz uznavam,
ze behani po dalnicnim nadjezdu bez chodniku pro pesi muze byt povazovano
za ohrozeni vlastni osoby. Obzvlaste v Britanii, ve ktere jsou nekdy
nektere dusledky pozadavku na zdravi a bezpecnost (Health and Safety
requirements) absurdne komicke. Ale to by vydalo na cely dalsi clanek.
Jedno male srovnani na konec. I v Britanii si policiste v noci
radeji vozi zadky v autech a do ulic se odvazuji pouze ve dne, kdyz se
zviditelnuji pro vetsinu vetsinoveho, vetsinou prava-a-poradek-cticiho
obyvatelstva. Nerikam, ze v noci jsou policiste pouze v autech, ale jsem
presvedcen, ze pravdepobnost narazu do policisty-pochuzkare je daleko vetsi
ve dne nez v noci. Strazmistr ze Slepeji, pochuzkujici ve tri rano po
naproste perifierii jedne klidne mestske ctvrte, budici domovnice, aby
zametly snih, bdici nad vseobecnym poradkem, tak ten tady rozhodne neni,
ten snad existoval jen v pohadkach, pardon, povidkach pana Capka.
P.S. Poznamka na okraj pro psychology sportu. Kdyz clovek, o tom behani
nemusi premyslet, kdyz se mu v hlave nehoni, ze musi udelat jeste krok a
dalsi a dalsich deset, kdyz ten beh ridi jakysi "vnitrni autopilot" a mysl
pri tom ubiha nekde o dva metry opodal, tak to je pak dokonala radost z
pohybu. Tech skoro celych 10 km, jsem "proletl" ve fantasticke pohode za 44
minut - vykon hodny cloveka pijiciho jak duha, neniliz pravda Rudiku J ?
(viz BL se zapisky z Británie Rudolfa Merknera.)
Jak je tomu s bydlením?
Vážení,
konečně jsem se dostal ke spisování o bydlení. Už jsem jeden
takový článek před asi dvěma lety do BL psal a tvrdil jsem v něm, že bytová
jednotka v třípodlažním, devítibytovém činžovním domě 3+1, 100m2, se dá
postavit za z nejlepších materiálů za 350 tis. Kč.
Tvrdím to stále, mezitím jsem experimentálně ověřil, že taková
bytová jednotka v samostatně stojícím dvoupodlažním domě domě stojí cca 600
tis. Kč. Důvody vícenákladů jsou zřejmé - dražší vnější zdi, větší náklady
na instalace, vytápění, větší náklady na pozemek.
I kdyby to bylo 450 tis. na bytovou jednotku, je to pořád 4,5 tis.
na m2. Že mám pravdu, mohu dokázat ze svého účetnictví, ale dokazuje to i
mimo jiné i v televizi publikovaná zpráva, že v obci Horní Jelení na
Královéhradecku staví dodavatelským způsobem rodinné domky za 645 tis. Kč.
Toto vše v Česku, kde zedníkova hodinová mzda převyšuje základní mzdu
mladého profesora na vysoké škole (typicky 100 vs 95 Kč hrubého na hodinu)
a efektivní zedníkova mzda často i mzdu lecktereho manažera (zedník je
placen za každou , i přesčasovou, hodinu své práce a často nezdaněně).
Obdobně je to s jinými náklady na stavění vzhledem k odpovídajícím
nákladům v jiných oborech.
Takže, kdeže je vlastně ten problém s
bydlením v Česku? Budu-li splácet hypotéku na byt za 450 000 Kč 10 let, mám
splatit cca 650 tis. Kč, tj. něco málo přes 5 tis. Kč. měsíčně. To kdybych
předtím neměl uspořenu ani korunu. Celý problém se tudíž omezuje na Prahu ,
Brno a pár dalších atraktivních lokalit, kde ceny na trhu s byty jsou
způsobeny obří a také koupěschopnou poptávkou. Z toho vyplývá jednoduché
doporučení: pokud si nejste schopen sehnat zaměstnání s platem alespoň 30
tis. měsíčně, odstěhujte se z Prahy. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že se
otevřou netušené možnosti jak dělat něco jiného, než produkovat stohy
papíru, elektronický šum a výfukové plyny.
Jak jsem nevyhrál láhev šampaňského
Jak jsem nevyhrál lahev šampaňského
Jedním z těch, kteří se pozastavili nad bonmotem předsedy vlády byl
i vydavatel Neviditelného psa Ondřej Neff. Vytkl Zemanovi nepřesnou citaci
Talleyranda a nevíc nevhodné použití v souvislosti s návštěvou lidovců v
Rakousku.
Shodou okolností vyšel v českém regionálním tisku článek ing.
Wintra, který ponechal politické okolnosti stranou a zaměřil se na výrok
samý. Tvrdil, že autorem není Napoleonův ministr zahraničí Talleyrand, ale
ministr policie Fouche. Dodává, že se o výroku ve svých knihách zmiňuje jak
Stefan Zweig, tak A. Z. Manfred a další, a to v souvislosti se smrtí
bourbonského prince vévody Enghienského, kterého dal Napoleon zastřelit,
protože k němu údajně vedly nitky protistátního spiknutí. Ministr Fouche
byl jeden z těch, kteří přesvědčovali Bonaparta, aby dal vévodu odstranit.
Potom však mluvil jinak. Jako přesné znění Foucheho výroku uvádí ing.
Wintr: "Bylo to horší než zločin, byl to omyl!"
Znělo to věrohodně, a proto jsem upozornil O. Neffa na chybu. Ten
však trval na svém a tak jsme uzavřeli sázku o lahvinku šampaňského.
Mocné je internetové medium. Neff našel stránku Johna Bartletta,
který již v roce 1901 vydal sbírku známých citátů. Dnes si můžete v
amazon.com koupit 9. vydání této knihy. Ačkoliv přesnější by patrně byla
řeč originální, v angličtině jsou uváděny citáty dva:
1. It is more than a crime, it is political fault. (Memoirs of
Fouché 1763-1820). Je to více než zločin, je to politická chyba.
2. It is worse than a crime, - it is a blunder. (Attributed to
Tallleyrand). Je to horší než zločin, je to omyl.
Zatímco u prvního citátu je jasný jak obsah, tak autor, druhý citát
má logiku slabší a Talleyrandovi je pouze připisován, přisuzován. Navíc
slovo blunder má více významů. Když zavřu obě oči, není vyloučena ani ona
Zemanova pitomost.
Uznal jsem však remízu a s panem Neffem jsme se rozešli smírně.
Shodli jsme se i na tom, že Zeman necitoval přesně a bonmotu použil
nevhodně.