Střet zájmů: ministrem zdravotnictví by neměl být lékař
Vazeny pane Culiku,
Jsem redaktorka tydeniku Zdravotnicke noviny a zaroven predsedkyne
Obcanskeho sdruzeni na ochranu pacientu.
Ve vasich listech sice obdivuji vas
smysl pro objektivitu ale ta zavisi na dostupnosti informaci. Bohuzel jste o
ceskem zdravotnictvi zatim informovan spise jen jednostranne od lekaru a
nikoli od uzivatelu zdravotnickych sluzeb.
O ceskem zdravotnictvi je obtizne
ziskat objektivni informace nebot mnoho dat je tabuizovano a zverejnovane
udaje jsou casto zkreslovane autory - lekari.
Napriklad i Ustav
zdravotnickych informaci a statistiky v Praze je v rukou lekaru.
Obcanske sdruzeni na ochranu pacientu dosud marne nekolik let usiluje o
rovnopravne postaveni uzivatelu zdravotnickych sluzeb.
Na rozdil od V.
Britanie v CR nemaji obcane zadny vliv na kvalitu zdravotni pece, na pocet
sluzeb, na vyuziti verejnych prostredku, stiznosti pacientu nejsou v rukou
nestrannych pravniku (jsou reseny komisemi lekaru bez ucasti pacienta) atd.
V soucasne dobe buji korupce v ceskem zdravotnictvi, ackoli jednotliva
nemocnicni oddeleni pracuji nevytizena (napr. jen 50 procentni vykonnost),
takze je nadbytek prazdnych luzek lekaru pristroju i operacnich salu. Presto
se prodluzuji cekaci doby na operace - podle libovolneho rozhodnuti lekaru
- a mnozi se informace o uplatcich.
Vladimíra Bošková
Občanské sdružení na ochranu pacientů, Praha, tel. 57018230
Co vlastně potřebuje české zdravotnictví?
Pokud Britské listy informovaly o událostech ve zdravotnictví ČR,
dělo se tak dosud převážně z pohledu lékařů či na podkladě informací od
nich. Jak ale české zdravotnictví vidí občané - pacienti?
V ČR se před několika lety zformovalo Občanské sdružení na ochranu
pacientů, které se na rozdíl od politiků seznámilo se zdravotnickými zákony
vyspělých zemí (SRN, Rakousko, Švýcarsko, Holandsko, Kanada, USA aj.). Při
srovnání těchto zahraničních zdravotnických zákonů se stávajícími
právními normami uplatňovanými v českém zdravotnictví je dobře patrné, že
hlavním problémem není nedostatek peněz pro české pacienty a profesní
pracovníky, ale je to trvalý a široce rozvětvený konflikt zájmů ve
zdravotní politice ČR.
Od roku 1989 až dosud prakticky vždy je v ČR ministrem zdravotnictví
lékař. V západních zemích ministrem zdravotnictví většinou nebývají lékaři,
a pokud by v minulosti toto povolání vykonávali, nestačilo by to k
jejich nominaci na tento post - musejí mít zpravidla také vzdělání z
oblasti práv, finančních věd a výkonu státní správy.
V ČR se střet zájmů neomezuje jen na křeslo ministra zdravotnictví,
neboť lékaři jsou hojně zastoupeni ve státní i veřejné správě na všech
úrovních: v okresních i obecních úřadech. I těmto lékařům - úředníkům
chybějí potřebné znalosti z oblasti práva či ekonomie a nejsou
profesionálně připravováni pro výkon státní a veřejné služby.
Střet zájmů v neprospěch uživatelů zdravotnických služeb
se projevuje i na úrovni zdravotních pojišťoven, v jejichž správních
radách, v křesle ředitele pojišťovny či na dalších místech vedoucích
pracovníků zdravotních pojišťoven často opět zasedají lékaři.
Tento zvláštní model zajištění chodu zdravotnického systému, v němž
na všech možných úrovních dominují lékaři, nemá ve vyspělém světě obdobu.
Nevýhodu pro pacienty představuje nejen udržovaný střet zájmů u
úředníků státní a veřejné správy i pojišťoven, ale také přetrvávání
komunistického stylu právních předpisů.
Přestože po roce 1989 pro české zdravotnictví vznikla řada nových
zákonů, jsou přímo odvozovány od komunistického zákona o péči o zdraví
lidu, nikoli od zdravotnických zákonů západních zemí. Tato skutečnost se
projevuje např. tím, že zákony obsahují pouze mlhavé deklarace o právech
či povinnostech jedinců nebo institucí, ale na tyto deklarace nenavazují
žádné nástroje či mechanismy, jejichž prostřednictvím by bylo možno právo
vymáhat v praxi.
Jakýkoli paragraf lze v českém zdravotnictví vyložit libovolně či
dvojznačně a každá instituce, od níž jedinec něco potřebuje, se snadno
vymluví, že zákon dostatečně neupřesňuje povinnosti této instituce, takže -
nic se řešit nebude, občan má smůlu.
Například Česká lékařská komora by měla podle příslušného zákona
dbát na kvalitu zdravotní péče a etiku profesních pracovníků, jenže zákon
neupřesňuje, jakým způsobem se má povinnost plnit. Takže v praxi se neplní
nic.
Zdravotní pojišťovny mají podle zákona kontrolovat kvalitu zdravotní
péče, jenže zákon opět neupřesňuje, jakým způsobem. Takže ani tyto
instituce se kvalitou zdravotní péče nezabývají.
Komunistický zákon o péči o zdraví lidu tvoří základní osa: vše drží
v ruce centrální prokádrovaný politik, jemuž podléhají níže postavené úřady
v okresech, zdravotnická zařízení (jejich vedoucí pracovníci), a
prokádrovaní vedoucí pracovníci zdravotnických zařízení zase drží v šachu
řadové lékaře a další profesní pracovníky. Teprve na konci jako poslední v
řadě je pacient.
Po roce 1989 část centralismu v českém zdravotnictví zůstala
zachována, částečně se vedoucí pracovníci zdravotnických zařízení i řadoví
lékaři vymkli nevhodné, ale bohužel i vhodné kontrole. Pacienti však
i nadále zůstali jako poslední v řadě, v roli podřízených vůči lékařům i
vedoucím pracovníkům zdravotnických zařízení.
Občanské sdružení na ochranu pacientů v současné době nemá žádný
vliv na zlepšení výše naznačené situace. A tak jeho členové převážně dále
studují zahraniční zákony a vše užitečné příležitostně zveřejňují, aby se
obyčejní občané vůbec dověděli, že by se ve zdravotnictví mohli mít lépe.
Vladimíra Bošková
Praha, telefon 57018230
Skákal pes
aneb Notně chaotická poznámka k poznámce Václava
Pinkavy
Chybami se člověk učí. Je tomu již drahně let, co jsem, ovšemže pod
vlivem mladistvé lehkovážnosti, opomněl oslovit doktorku práv plným titulem
a místo obligatorního "paní doktorko" pronesl cosi jako "paní Nováková".
"Paní DOKTORKO Nováková," opravila mne ona dáma tónem nadmíru důrazným a
jak se záhy ukázalo, díky mému neodpustitelnému lapsu z další konverzace
sešlo.
Teď už to vím: ve střední Evropě patří k člověku titul, ať
akademický nebo profesní, stejně, jako k podnikateli éry výherní
privatizace bílé ponožky a mokasíny nebo k moderátoru České televize doby
současné nevkusný a nepadnoucí (sponzorovaný) oblek.
Že je to komické? Z pohledu zvenčí snad, ale pro našince se
titulování stalo druhou přirozeností. Některé tituly jsou, pravda,
kuriózní: např. znám několik brněnských podnikatelů, kteří se nechávají
svými zaměstnanci titulovat "pane majiteli". V České televizi jeden z
moderátorů proslul oslovením "pane stínový ministře" a pamatuji se, že po
odstoupení Jana Kalvody ze vŠech politických funkcí vznikla trapná pomlka,
když redaktorka najednou nebyla schopna najít pro J. Kalvodu adekvátní
titul.
Odpusťme tedy, Karlu Koecherovi, že ctí místní zvyklosti, mysleme
pozitivně a oceňme preambuli jeho příspěvku
jako brilantní ukázku umění maskovat se v cizím prostředí.
K věci samé: Je jistě pravda, že bez znalosti čínštiny mohu stěží
vytvořit smysluplný (meaningful, sinnvoll) výrok o syntaktických
zvyklostech mandarínské poezie, a nemám-li elementární přehled o moderní
fyzice, bude jakýkoli můj text na kosmologické téma patafyzickou travestií,
jak ostatně nejlépe předvedla ve svém pojednání
Dana Cihelková.
Logicky by totéž mělo platit i pro téma, jemuž Britské listy
věnovaly nedávnou sérii polemických článků, totiž otázku víry, Boha nebo,
chcete-li, transcendentality. Háček je ale v tom, že k takovému vývodu by
bylo třeba připustit objektivní existenci Boha. Jestliže ji neuznám, rázem
se pro mě vsechny výroky o Bohu stávají stejně (i)relevantními: je-li Bůh
pouze subjektivní představou existující v kolektivním podvědomí, a to je
premisa, kterou jako racionální a Occamovou břitvou vyzbrojený člověk musím
zastávat, je označení jakékoli debaty o něm za nekvalifikovanou samo
nekvalifikované. Potud tedy dávám za pravdu Václavu Pinkavovi.
Karel Koecher se dotkl i jiné věci, totiž znamenitého českého - a
zdaleka nejen komunistického - zvyku kádrovat dílo osobní historií a/nebo
národní příslusností autora (psal jsem o tom anglicky v Central
Europe Review). Všichni jím jmenovaní pánové, a seznam by se snadno dal
rozšířit o další jména jako např. Roman Jakobson, měli smůlu, že ač
působili ve středoevropském prostoru, jehož byly Čechy (nebo, přesněji
řečeno, Böhmen), historickou součástí, patřili k nepřátelskému kmeni a
jejich dílo bylo proto Čechy vnímáno jako apriori podezřelé a pochybné.
Velké potíže měli i ti, kdo, ač národnostně vyhovující, odmítali vyjadřovat
svou příslušnost k národu účastí v rituálních tancích (K. Koecher se
zmiňoval např. o Emanuelu Rádlovi) a šli proti "duchu doby".
Neochota identifikovat se s (převážně německy mluvící) střední
Evropou a potřeba vytváření slavných rodáků zacházela leckdy ad absurdum:
vynálezce lodního šroubu Ressl, objevitel genetických zákonů Mendel,
spisovatel Kafka, hudební skladatel Mahler, ti všichni byli - v různých
obdobích - označováni buď za Čechy úplné (Mendel), za Čechy-sympatizanty
(Kafka) nebo aspoň za Němce proti své vůli (Mahler).
Ze vseho nejpozoruhodnější je jev, který bych si dovolil pracovně
nazvat "kádrování na dálku". Současná česká specifika se při něm přenášejí
do odlišného prostředí nebo do zcela jiné časové roviny a např. John
Steinbeck nebo Voskovec a Werich jsou v českém prostředí 90. let chápáni
jako nepřijatelně levicové osobnosti.
Důsledkem tohoto (Jan Čulík by řekl parochiálního) pohledu na lidskou
společost je ovsem izolovanost a z ní plynoucí duchovní chudoba xenofobního
a do sebe uzavřeného národa. Jestě horší je, že takto diskriminující
prostředí bude dál ztrácet, protože jeho elity nebudou motivovány vracet se
do této společnosti a žít v ní: málokdo je ochoten smířit se s premisou, že
po několika málo letech strávených v cizině už není plnohodnotným Čechem a
raději si zařídí existenci tam, kde chápou pluralitu a odlišnost jako
normální jev a ne jako stigma.
Jan Honner: "Jsem v exilu a hlavně naživu"
Sdelovacim prostredkum
V USA dne 22.2.2000
Okolnosti , ktere nyni nastaly mne vedou k tomu , abych ucinil toto
prohlaseni:
Vzhledem k tomu, ze jsem byl pro svou politickou cinnost nekolik let
persekvovan a posleze v zari 1999 skoro zabit, nemel jsem jine volby nez
odejit do exilu. Ziji jiz ctvrty mesic v USA. V Americe jsem legalne, v
bezpeci a hlavne v demokratickem a pravnim state, kde mi nehrozi smrt. (viz
http://welcome.to/cesky.ombudsman).
Dozvedel jsem se, ze v poslednich dnech vsak vlna zastrasovacich
akci v mem pripade i nadale pokracuje. Prostrednictvim pana Ondrouska z
Policie CR obvodniho oddeleni Brno - stred a dalsich policistu v ramci
Jihomoravskeho kraje je opet zneuzivana pravomoc verejnych cinitelu k
politicky motivovanym ucelum.
Tato trestna cinnost je organizovana pod rouskou MV CR , tak jako
"pseudosetreni" meho prepadeni a ochrana, ktera mi nebyla poskytnuta.
Praktiky jsou stejne jako pred rokem 89. Totiz kdyz nemohou primo na
mne, vyslychaji dalsi osoby , ktere ja povazuji za blizke, a pod vyhruzkou
vysoke financni pokuty zjistuji protipravne podrobnosti o mem soukromem
zivote.
Vse se odehrava pod zaminkou, ze byl na mne podan jakysi podnet k
zahajeni trestniho stihani.
Vzdy jsem svou politickou cinnosti poukazoval na porusovani lidskych
prav a zakonu v CR. Odsuzoval jsem jakekoliv projevy fasismu, tedy vcetne
nacismu a komunismu. Pomahal jsem lidem, kteri byli v rozporu z
mezinarodnim pravem persekvovani.
A to vse jenom kvuli tomu, ze zastupci st.organu CR ignorovali ci
vedome porusovali zakonne normy. Muzu nyni verit i tomu , ze zitra nebo
pozitri mne krive obvini i z nekolika znasilneni, vrazd, kradezi a kdovi z
ceho jeste.
Proto timto verejne apeluji na soudruha praporcika Ondrouska a dalsi
pohunky komunistickych manyru, aby okamzite zastavili perzekuci mych
nejblizsich pratel a pribuznych. Apel rozsiruji i na jakekoliv dalsi statni
organy v CR, ktere by mohly v budoucnu vyvijet podobnou protipravni
cinnost.
V zahranici jsem v bezpeci a do CR se za soucasnych podminek
nevratim. Pokud mne chce tato pseudo-policie CR z neceho krive obzalovat,
posleze vykonstruovat proces a protipravne zavrit, at pozada interpol o
spolupraci, popripade at mi posle jakakoliv obvineni na mou internetovou
adresu:
S pozdravem Jan Honner - predseda Ceskeho Ombudsmana, tohoto casu v exilu a
hlavne nazivu.
Přílohy pro osvěžení - noviny Slovo a Dnes
Predseda sdruzeni Cesky ombudsman Jan Honner odchazi ze sveho bytu do
ilegality
Slovo 7.10.1999
Brno - Odejit ze sveho brnenskeho bytu a zdrzovat se na tajnem miste
se rozhodl predseda obcanskeho sdruzeni Cesky ombudsman Jan Honner. »Po
svem propusteni z nemocnice do domaciho leceni jsem zjistil, ze se mne
chysta znovu nekdo napadnout, a proto odchazim na cas do ilegality,«
zduvodnil sve rozhodnuti. Oznamil, ze si poridi zbrojni pas.
Pripomenme, ze Honner byl 28. zari vecer prepaden tremi muzi u
sveho bydliste pri prichodu z posilovny. Zatimco dva z nich ho drzeli,
treti mu zasazoval udery a podle Honnera ho klidnym hlasem varoval, ze
jestlize »neprestane rypat do politiky, tak ho podrezou«.
Po utoku byl hospitalizovan. Osetrujici lekar Petr Hasek uvedl, ze
prepadeny utrpel zlomeninu nosnich kustek, mnohocetne pohmozdeniny a otres
mozku.
Honner vcera predal redakci kopii dopisu, ktery obdrzel po prijezdu
z nemocnice a jenz ho take primel opustit byt. Stoji v nem mimo jine :
»Hledal Vas clovek, 30 az 40 let, kulaty oblicej, kratky strih, vyska asi
175 centimetru, v dzinach. Rekl, ze Vas stejne dostane.«
Honner zaznamenal take nekolik vyhruznych telefonatu. »Policie
slibila informovat kriminalisty. Rekli, ze ochranu mne nemohou poskytnout a
v pripade nebezpeci mam volat linku 158,« sdelil Honner.
Protokol nesepisovali, protoze, jak rekl, se neciti byt prozatim
fit. Obava se, ze by mohl podepsat nepresne zaznamenanou vypoved.
»Kdo ma zajem na mem odstraneni, netusim. Ma cinnost predsedy
ombudsmana se tyka problemu politickych stran, statni spravy i
podnikatelske sfery,« premyslel nahlas Honner .
Nedavno napriklad odeslal na urad vladniho zmocnence pro lidska
prava Petra Uhla vice nez jednu stovku dopisu obcanu, kteri se domnivaji,
ze byla porusena jejich lidska prava.
Honner nabidl k prohlednuti i sbirku dopisu, ve kterych mu bylo jiz
pred zbitim spilano. V nekterych mu autori slibuji »poveseni po vitezstvi
komunistu«.
Honnerovi někdo vyhrožuje, proto raději opustil svůj byt
Mladá fronta DNES 7.10.1999
B r n o - Utoky proti predsedovi obcanskeho sdruzení Cesky ombudsman
Janu Honnerovi pokracuji i pote, kdy ho v pondeli propustili z nemocnice.
Zde se lecil po fyzickem napadeni, pri kterem mu dosud neznami muzi
zpusobili otres mozku a zlomeniny nosnich kustek.
"Po navratu z nemocnice me ze spanku probudilo hlasite bouchani na
dvere a agresivni zvoneni. Do kukatka jsem se ani nemohl podivat, protoze
bych prozradil, ze jsem zpatky doma z nemocnice," popsal Jan Honner.
O tom, ze se snazi nekdo s Honnerem za kazdou cenu setkat, svedci i
dopis, ktery dostal vcera. "Hledal vas clovek (30 - 40 let, kulaty oblicej,
kratky strih, v dzinach), chodil po chodbach a ptal se po panu Honnerovi.
Rekl, ze vas stejne dostane," napsal anonymni pisatel, ktery chtel nejspis
predsedu Ceskeho ombudsmana varovat
. Prestoze se Honner obratil okamzite na policii, dorazili strazci
zakona az za hodinu a pul. "Rekli, ze se se mnou spoji, a ted je to uz
sestadvacet hodin. Ani jednou me nevolali. Zadal jsem je, aby mi poskytli
ochranu. Jedine, co mne poradili, bylo, abych je zavolal, az se bude neco
dit," uvedl zklamany Honner, ktery nyni nevychazi na ulici bez zbrane.
Podle Honnera, ktery bojoval za dodrzovani lidskych prav jiz za
totality, mu nevyhrozuji lide kvuli nektere z kauz, do kterych sdruzeni
Cesky ombudsman zasahlo.
"V posledni dobe dostavam cim dal vice anonymu. Nadavaji mne v nich
do fasistu, debilu a vyhrozuji mne napriklad, ze poznam, jak umirali lide v
koncentracich," poznamenal. Prestoze Honner, ktery musi byt podle lekaru po
nedavnem napadeni jeste tri tydny v naprostem klidu, zadal policii o
konkretni opatreni, nedockal se jich.
"Pripad je v setreni. Ja vam reknu akorat, ze se to setri. Nic vam
nereknu. O opatrenich policie k zajisteni jeho bezpecnosti nic nevim,"
rekla k pripadu Vladimira Tepla z policejniho oddeleni v Brne-Zidenicich, v
jehoz obvode Honner bydli.
Zastupce zdejsiho vedouciho po Teple vzkazal: "Na ochranu maji narok
jen ustavni cinitele, at si pan Honner najme soukromou bezpecnostni
agenturu."
Podle mluvciho brnenskeho reditelstvi policie Zdenka Lubase vsak ma
obcan na urcita policejni opatreni pravo. "Obvodni oddeleni by melo
napriklad posoudit, jestli by kolem domu nemela chodit policejni hlidka
casteji," rekl Lubas.
Jan Honner se vsak rozhodl opustit svuj byt. "Je to i kvuli
neschopnosti policie. Nikdo nevi, kam odjizdim, ale jedu hned dnes
odpoledne. Sdruzení Cesky ombudsman vsak ve sve cinnosti samozrejme
pokracuje," dodal vcera v poledne znechuceny Honner.
Znepokojeni nad soucasnou situaci vyjadrila napriklad i predsedkyne
ceske exilove organizace v Mnichove Sidonie Dedinova: "Je to skandal a
ostuda cele republiky. Budu o tom informovat vybor americkeho senatu."
nahlednete na internetovou adresu http://welcome.to/cesky.obudsman
Telefon. na jednatele CESKEHO OMBUDSMANA pana M. Michalka 0603422659
Jak pracuje policie v ČR a jak v Británii: porovnání přístupu
policie ve dvou případech vloupání
Ziji jiz nejaky cas v Britanii, konkretne ve skotskem Paisley.
Minuly rijen jsme byli s kolegou na sluzebni ceste v Nemecku a CR.
Cestovali jsme universitnim vozem do Prahy. Diky tomu mam moznost porovnat
pristup policie v Cechach a v Britanii na dvou pripadech "obycejnych"
vloupani, ke kterym doslo behem rozmezi pul roku.
V Praze mi byl behem prvnich dvou dni pobytu dvakrat vykraden ten
automobil. V Paisley se mi pred mesicem kdosi vlamal do bytu. Kdyz si
predchozi dve vety prectu, tak musim ihned zduraznit, ze tento clanek
nepisi proto, abych si ulevil nad osudem, ale pouze kvuli sanci srovnani
dvou porovnatelnych udalosti. Kvuli srovnani, ktere si myslim, ze stoji za
to, aby bylo udelano.
Prvni cast kradeze v Praze jsem zjistil jedno sobotni rano asi tak v
deset hodin. Zavolal jsem policii a cekal u auta. Po ctvrt hodine se
objevili dva policiste-pochuzkari - sli za nejakym jinym pripadem o tri
domy vedle.
Jelikoz se mi podarilo upoutat jejich pozornost, tak se u mne
zastavili. Kdyz jsem se ujistil, ze se timto pripadem opravdu nebudou
zabyvat, tak jsem se zeptal, jestli by mi mohli zjistit, kdy nekdo prijede.
Odpoved znela, ze tak do hodiny, a ihned k tomu prispechali s utechou, ze
mam kliku, ze vcera odpoledne bych cekal tech hodin aspon pet.
Z auta zmizely nejake me osobni veci, ktere jsem nechal v kufru. A
tak jsem se snazil se na celou vec koukat s presvedcenim, ze "pullitr je
zpulky plny", protoze autoradio zustalo na svem miste. Dokonce jsem vysekl
horce-ironickou poklonu ceskym pobertum, "ze to aspon nejsou blbeckove,
protoze kdyz vidi, ze autoradiu chybi karta s chipem, tak ze jim dojde, ze
si na nej moc nezahrajou".
Policiste prijeli asi za dalsich 45 minut. Zjistili stav veci,
zapsali si vse do notesu a nabidli mi, ze mne svezou na stanici, aby se to
vse sepsalo. A tak jsem zamkl automobil a jel s nimi. Po priblizne 15
minutovem cekani v cekarne policeni stanice zaclo sepisovani protokolu.
Prvni a nejdulezitejsi veci v Cechach je - stale a porad - miti u
sebe obcansky prukaz. Cestovni pas nakonec stacil. Po pul hodine bylo vse
sepsano, orazitkovano kulatymi razitky, "ktere nesmi za zadnych okolnosti
opustit budovu policejni stanice - s vyjimkou pozaru ci mobilisace".
Druhou kradez jsem zjistil v nedeli pozde v noci. Zmizela ta
vetsinova cast autoradia. Ja vim, souhlasim a mate vsichni naprostou
pravdu. Ano, nerad v tomto pripade priznavam, ze jsem velmi naivni
idealista, ktery si mysli, ze blesk neuhodi dvakrat za sebou do stejneho
mista a ktery a priori lidem veri, nez ze by je predem podeziral.
Patrola se objevila temer okamzite. Byli to titiz policiste, kteri
sli v sobotu rano o tri domy vedle. Hnedle mne bez pozdravu 'vitali': "Tak
my jsme si mysleli, ze se pan poucil a radio si vyndal. Sli jsme tady kolem
toho auta uz v sest vecer a to radio tam nebylo."
Ze si policiste v sest pri tom nevsimli i tech priotevrenych dveri,
potazmo rozsvicenych sveltylek uvnitr auta, je neprofesionalita, ale budiz
vsichni jsme omylni.
Pozdeji jsem se pokusil si predstavit tutez situaci v Britanii, a
doslovny anglicky preklad tech vet vlozit do ust mistnimu britskemu
policistovi. Proste nepredstavitelne! To, ze to zni horkosmesne, mi snad
potvrdi Ti, kteri anglictinou vladnou, a nejaky cas v Britanii stravili.
Nerikam, ze se to zde nemuze za zadnych okolnosti stat, ale spis bych si
vsadil na to, ze zitra tady pristanou Martani.
Rekli mi at si zajdu na stanici to vsechno sepsat. Bylo pozde. Byl
jsem unaveny, a tak jsem rekl, ze tam zajdu zitra rano.
"Ne. Vy si tam zajdete tedka, protoze rano tam budete cekat pet
hodin". Tohle doslovne zneni mi zni v usich jeste tedka a nevim jestli se
mam smat ci jen kroutit nevericne hlavou.
Odpoved rozhodne velmi prinosna obsahem, samozrejme. Ten dotycny
policista si urcite myslel, jak moc mi pomaha. Beru, ale predstava, ze s
Vami britsky policista mluvi v teto situaci rozkazovacim zpusobem?!?
Ja bych musel zase mluvit o Martanech, a tak si to odpustim. Po
projizdce nocni Prahou a dalsi cca pulhodine sepisovani jsem se vracel domu
obdaren dalsi slozkou protokolu s nezbytnymi kulatymi razitky.
Jeste jsem nezminil jednu dulezitou skutecnost. Pokud si dobre
vzpominam, behem ani jednoho z tech dvou "vysetrovani" tech vloupani
neprisla ani rec na moznost sejmuti otisku prstu pripadneho pachatele.
Pokud ano, tak k nemu rohodne nedoslo.
Nyni, k udalosti ve Skotsku. Pred par tydny se mi kdosi vlamal do
meho/universitniho bytu. Kdyz jsem se vratil pozde vecer ze sportovniho
centra, nasel jsem nezamcene dvere a kastlik na dopisy ve dverich vylamany.
Se systemem dveri, ktere jsou v byte, staci tato dira, abyste se
dostali dovnitr. V Britanii je totiz naprosto nemyslitelne, abyste mohli
zevnitr zamknout vchodove dvere klicem. Za vsim jsou, samozrejme,
tentokrate nikoliv absurdni pozadavky na zdravi a bezpecnost (Health and
Safety Requirements) - v tomto pripade konkretne pozarni predpisy.
Urcite tu neuhorite ve svem byte z duvodu, ze byste nemohl najit
klice od zamcenych vchodovych dveri. Bohuzel, dava to sanci zlodejum.
Nastesti, universita se alespon rozhoupala ke zlepseni zabezpecovaciho
systemu dveri.
Po vejiti dovnitr jsem zjistil, ze vse vypada zdanlive stejne jako
kdyz jsem odesel, akorat bylo rozsviceno. Clovek zacina od veci, ktere ma
nejradeji - piano, plastika pana Wericha, obrazky od malire Otakara
Stembery, lyzarska vybava, spacak, vse na svem miste. Tak jsem prosel byt
znovu - u postele chybel prenosny CD prehravac.
Dosel jsem zavolat policii. Pry, ze hned jedou. Za hodinu jsem sel
volat znovu. Tentyz hlas ze sebe vyblekotal jakousi omluvu, ze snad na to
ta dotycna zapomnela (!), ale ze uz jsou na ceste.
Za dve minuty tu byli. Nechtel jsem verit, ze by na to mohla ta
spojovatelka zapomenout, a tak jsem se policistu hned po jejich prijezdu
zeptal, jestli maji rusnou noc.
"Ani ne ted jsme sedeli tri ctvrte hodiny na zadku". (!!) (velmi
volny preklad odpovedi britskeho policisty - sezeni na zadku lze nahradit
dloubanim v nose - ve skutecnosti pry sedeli nekde v autaku)
Vzhledem k tomu, ze bylo po pulnoci a ja musel rano relativne brzo
vstavat, byla ma nalada kolem absolutniho bodu mrazu. Kdyz se na to ted
koukam skrze perspektivu te ceske zkusenosti, tak bylo alespon jejich
chovani profesionalni, jenze to je v Britanii samozrejmost.
Peclive prozkoumali vylamany kastlik, a pak si vse zapsali do notesu
sedice u mne doma v kuchyni. Behem vyslechu neprisla vubec rec na to, ze
bych se musel nejak identifikovat. Kdyz se dovyptavali, tak se mi zacali
omlouvat za to, ze jejich skupina pro snimani otisku prstu nepracuje v
noci, a tak ze si mam zitra zavolat, a dohodnout se na terminu, ktery mi
bude vyhovovat. Navrhl jsem jim, jestli by mi mohli zaridit, aby mne prisli
daktyloskopove hned rano v pul osme vzbudit.
"Samozrejme, prijdou sem jako na svuj prvni zitrejsi, pardon, dnesni
pripad." (Presny preklad odpovedi britskeho policisty).
Drive, nez odesli, tak mne pozadali, abych do rana nesahal na okoli
toho dverniho kasliku ani na zasuvku, do ktere byval zapojen CD prehravac.
Po te se mne jeste zeptali jestli nemam jeste nejaky jiny dotaz.
Vycviceny z CR jsem nabyl dojmu, ze mi neco chybi. Neco na zpusob ost
emplovaneho papiru J, a tak jsem alepson pozadal o jejich telefonni cisla a
jmena, i kdyz uz jsem telefon na jejich centralu (Crime Desk) mel napsany.
Mezi jejich prijezdem a odjezdem neuplynulo ani 30 minut.
V 8.45 rano jsem byl vzbuzen daktyloskopy. Sejmuli otisky prstu ze
dveri a zasuvky, a pak mne pozadali o me otisky prstu pro ucely
eliminacniho procesu, pricemz mne upozornili, ze jim je nemusim davat. Cela
akce trvala dohromady 15 minut.
Dva dny na to jsem nasel za dvermi vzkaz od policie, ze jim mam
zavolat. Muj chorobny optimismus mi prihral na mozek myslenku, ze toho
lapku chytli, a tak jsem s radosti vytacel kontaktni telefonni cislo.
Dozvedel jsem se, ze ten otisk prstu, ktery sejmuli ze dveri, bude
vyhodnocen tak za tri mesice, a ze mi vysledek daji urcite vedet.
Tak to jsou pribehy dvou, tedy vlastne tri vloupani, ktera se stala
v dvou zemich v casove blizkem sledu.
Srovnání
Prestoze jsem se jiz nekterych srovnani dopustil v predeslem textu,
doufam, ze nebude vadit kratke shrnuti.
- Uroven vystupovani policistu pri styku s obeti vloupani
Zacnu timto bodem, nejenom proto, ze jsem se jej vyrazne dotkl
jiz predesle casti clanku. Rozdily mezi CR a Britanii byly v teto oblasti
velmi znacne. Netvrdim, ze uroven chovani ceskych policistu je spatna; jsou
to spise ty nektere extremy, ktere byly 'do usi bijici'. Presto, musim
zduraznit, ze jsem nepovazoval a nepovazuji tento bod za nejdulezitejsi. On
byl jednoduse pouze "vnimatelny na prvni poslech".
Zatimco v Britanii jsem pres pozdni prijezd dostal rychle pocit, ze ti
policiste jsou tu kvuli mne, tak v CR byli chvile, kdy jsem mel pocit uplne
opacny.
Obsese ceske byrokracie razitky je v porovnani s byrokracii
britskou obrovska. Policie v tomto pripade neni vyjimkou. V dobe, kdy si
kazdy muze levne nechat vyrobit jakekoli razitko, v dobe pocitacu, kopirek
a laserovych tiskaren schopnych napodobit bankovky temer k nerozeznani od
pravych, pusobi tato fixace ceske byrokracie na instituci razitka opravdu
velice smesne.
Toto souvisi uzce s predeslym. Razitka se davaji na papiry. 'Dej
blbovi funkci a vymysli lejstro'. V tomhle jsou Ti cesti policiste, se
kterymi jsem prisel do styku nevinne. V pripade britskeho vloupani do bytu
nemam v tuto chvili v 'ruce' zadny uredni dokument. Ovsem, znam evidencni
cislo pripadu, a verim, ze bych jej dostal velmi rychle, pokud bych jej
vyzadoval.
Byrokracie je strasne pomala vsude. Trimesicni doba vyhodnocovani
daktyloskopie mi prijde hrozne dlouha. Jak dlouho trva tato "sluzba" v
CR?
- Profesionalita policie jako instituce
Nemohu si pomoci, ale mam z ceske policie pocit, ze je to pouze
urad pro sepisovani trestnych cinu. Predeslou vetu jsem napsal s plnym
vedomim faktu, ze prostredky, ktere ma k disposici britska a ceske policie
jsou pravdepodobne velmi rozdilne - samozrejme v neprospech CR.
Presto, ta rozhodne nejzavaznejsi neprofesionalita se stala na strane
britske - zadrzeni zpravy o trestnem cinu.
Jenze, to je tak posledni vec, ktera se da v tom konkretnim pripade
pristupu britske policie vytknout. Sepisovani protokolu na miste, bez toho
aby clovek musel chodit ('byl odvelen') na policejni stanici, prinasi
britske spolecnosti hodnotu nevycislitelne ceny. Jeji filosofie totiz rika
obcanovi:
"Tvoje policie si na stanici vodi hlavne lumpy. Za Tebou, prava ctici
obcane, se vzdy radi zajedeme podivat, budes-li si to prat."
V pripadech vloupani v CR, doslo ke zcizeni veci v hodnote cca
8000 Kc a 15 000 Kc. V pripade britskem doslo ke skode cca 100 liber
sterlinku (tedy priblizne 6 000Kc). Zatimco 100 liber predstavuje pro
prumerneho Brita radove desetinu mesicniho prijmu (hruby odhad), jsou vyse
uvedene castky v korunach priblizne celym prumernym mesicnim prijmem obcana
CR.
Presto prisla daktyloskopie ke slovu v britskem pripade. Jsou mi
znamy dokonce pripady vloupani z CR, kdy otisky prstu nebyly snimany, i
kdyz doslo ke skodam s v radu nekolika desitek tisic korun. Musim
podotknout, ze si nejsem jist, zdali napriklad jde sejmout otisky prstu z
palubni desky automobilu.
Vse se to opet vraci zpet k filosofii policie jako instituce pro
obcana. Je jasne, ze lidem z britske policie se vyplati zacit vysetrovani
kvuli zcizeni CD prehravace, tj. nezavisle na zpusobene skode, protoze jde
o princip. "Kdyz toho lumpa nechytime nyni, tak mu to spocteme, az ho
chytime priste". Navic, je zde opet ten faktor nevycislitelne hodnoty, a to
ze ma obcan pocit, ze se po nej za jeho danove poplatky alespon cosi cini.
- A na zaver, uspesnost v dopadeni pachatele
Nelze delat zadne vyznamne zavery z 'mereni' na dvou (trech)
vzorcich. Presto, v soucasne dobe je stav CR - UK 0:0. Ovsem, sance na
zmenu skore, jsou - vhledem k zpusobu vysetrovani - samozrejme daleko vyssi
na strane britske.
Dekuji vsem ctenarum, kteri byli schopni docist tento clanek az sem, a rad
bych na uplny zaver zduraznil, ze jsem si plne vedom faktu, ze veskere
zavery, kterych jsem se dopustil, jsou zalozeny na srovnani dvou (pouze
dvou!) osobnich zkusenosti, ze dvou velmi odlisnych zemi, a proto by mely
byt i takto vnimany.
Z Paisley Vam vsem po probdene noci preje hezky den
Pavel Trtík
Vladimír Mlynář chce za deset let kandidovat na prezidenta ČR a Česká
televize ho bude už od nynějška systematicky filmovat
Jan Čulík
Britské listy obdržely z informovaných kruhů e-mail, který částečně
cituji:
Producent České televize p. Hynie, získal od vedení ČT prostředky
na zpracování desetiletého, tzv. sběrného materiálu o poslanci Unie svobody
Vladimíru Mlynářovi s tím, že jde o osobu, která by v budoucnu měla
kandidovat na prezidenta republiky, proto stojí za to věnovat prostředky a
léta práce na podrobné mapování jeho činnosti.
Zpráva se mi zdála poněkud fantastická, tak jsem požádal o
vysvětlení samotného pana producenta Karla Hynieho. Jeho odpověď, uvedená
níže, je prozaická:
Vazeny pane Culiku,
Vas dotaz ve mne vyvolal nostalgickou vzpominku na "Radio Jerevan", cili
Vase informace jsou v podstate spravne, pouze vyzaduji drobne korekce.
Penize na tento projekt jsem od vedeni CT (zatim) neziskal, protoze
toto (k
dnesnimu dni) jeste nepodepsalo predlozeny navrh koprodukcni smlouvy.
Geneze
tohoto projektu je totiz nasledujici: na podzim lonskeho roku mi reziserka
Lenka Kny (vekova vrstevnice Vladimira Mlynare, je tedy nadeje, ze na rozdil ode
mne se roku 2010 dozije) nabidla namet casosberneho dokumentu o pristich
deseti letech V.M., ktery (podle ni) opakovane deklaroval sve rozhodnuti
kandidovat na ceskeho presidenta v okamziku, kdy dovrsi predepsany vek 40
let, tedy kolem roku 2010 (jestli se nemylim).
Tento napad mi (zrejme stejne
jako Vam) pripadl natolik fantasticky, ze jsem presvedcen o "smysluplnosti"
uvazovaneho dokumentu, necht "sazka" dopadne jakkoli - dokonce by se mi asi
(nejen z dramaturgického hlediska) libila varianta "neuspesna".
Vypracoval
jsem tedy pomerne složity navrh koprodukcni smlouvy mezi CT a autorkou na
desetilete casosberne nataceni (podrobnosti Vas urcite nezajimaji), jejiz
dulezitou soucasti je podminka, ze behem teto doby nesmi byt z natoceneho
materialu cokoli uverejneno.
Jak je Vam jiste znamo, kompetence producenta v CT jsou dnes natolik
limitovane v dramaturgickem i ekonomickem smeru, ze dalsi vyvoj projektu je
v rukou managementu.
S pozdravem Cest Vasi praci (kterou rad a casto sleduji)
Karel Hynie
Poznámka JČ: Nápad natočit dlouhodobě připravovaný dokument o
tom, jak se ambiciózní mladík v přibližně třiceti letechrozhodne, že se
stane prezidentem České republiky, a co všechno pro získání tohoto cíle po
dobu deseti let dělá, než má po dosažení věku 40 let konečně možnost na
českého prezidenta kandidovat, je docela zajímavý.
Všechno závisí ovšem velmi na tom, jakým způsobem bude film koncipován:
bude-li to oslava Vladimíra Mlynáře od kamarádky, anebo bude-li to
neúplatný, "neorealistický" portrét touhy jedné osoby po moci a slávě, či
po službě svému národu v nejvyšší politické funkci, včetně analýzy, co se s
tou mocí a s tou osobou během oněch deseti let stalo.
Drobná potíž je,
že Česká televize poslední dobou čelila nařčení, že sympatizuje nejvíce s
představiteli Unie svobody, a doufám, že předběžné rozhodnutí začít
realizovat tento projekt nepotvrdí v očích kritiků právě tento nedostatek
nestrannosti.
Proč totiž zrovna Vladimír Mlynář z Unie svobody a ne
někdo jiný? Televize je mocný propagandistický nástroj a ČT bude muset být
velmi opatrná, aby se neotevřela obvinění, že Mlynářovi předem buduje
kariéru.
Jiná určitá drobná pochybnost (ale o tom jsme už mnohokrát psali):
je opravdu škoda, že se zájem sdělovacích prostředků v České republice točí
jen kolem několika málo konvenčně známých jmen. Jakmile se někdo dostane do
televize a je dostatečně někontroverzní na to, aby ho tam zvali pořád,
stane se pak "slavným" - sdělovací prostředky se nezajímají o nikoho
jiného. Vím, že v České republice existuje silent constituency,
velká, mlčenlivá vrstva schopných, inteligentních a čestných lidí, kteří
jsou mnohdy daleko zajímavější než pár profláknutých politiků, neustále
kolujících na českých televizních obrazovkách. Škoda, že čeští novináři
nevyvinou žádné úsilí k tomu, aby je našli.
Pouze věda přináší nové informace
Dovolil jsem si "ukrást" název článku Františku Koukolíkovi. A co hůř,
míním na úvod ocitovat i úvod jeho článku. Snad se F.K. neurazí,
ostatně citovanost je jedním z kritérií, jimiž se měří věda.
"V roce 1959 vydal C.P.Snow, Angličan, pozdější lord, knížku. Jmenovala
se Dvě kultury. Snow si všiml, že lidé, kteří sami sebe nazvali
intelektuály, jsou obvykle vzdělanci a publicisté se zájmem o
literaturu a její kritiku, divadlo, výtvarné umění, estetiku, filozofii,
psychologii (hlubinnou, ne experimentální) a historii. Snow byl
překvapen, že literární vzdělanci mezi intelektuály neřadili špičkové
přírodovědce své doby, třeba Einsteina, Heisenberga nebo Morgana. Kromě
toho si všiml, jak bývají literární vzdělanci povznesení. Že by někdo z
nich neměl ponětí o Shakespearových dramatech, nepřipadalo v úvahu.
Že však nemají ponětí o druhém termodynamickém zákonu, genetickém kódu,
vývojové teorii, teorii relativity, kybernetice nebo o kvantové mechanice,
je plnilo hrdostí.
Ve druhém vydání knihy 1963 napsal lord Snow optimistickou kapitolu.
Mezera mezi literárními intelektuály a přírodovědci se podle ní zase
zavře. První kultura, literární, estetická, filozofující a historizující
větev lidského myšlení se spojí s kulturou druhou, myšlením
přírodovědeckým. Výsledkem spojení bude třetí kultura, společný jazyk
první a druhé kultury."
(František Koukolík, Pouze věda přináší nové informace, Týden 26/98)
Obávám se, že Snow i F.Koukolík se ve svém optimismu mýlili. To,
co vzniká, není třetí kultura, syntéza první a druhé. Kdepak!
Intelektuálové (ti "první) dál v podstatě opovrhují "druhými". Jenom
převzali - bez pokusu o pochopení - jejich hantýrku. Resp. to, co za
vědeckou hantýrku považují. "Velký třesk", "superstrunná teorie",
"polyverse", jak vznešeně to zní!
Ještě zamíchat, přidat pár vlastních názorů (které jsou obvykle s
citovaným v rozporu, ale kdo na to přijde?), a máme krásný postmoderní
článek. Sborník Occamova břitva dokonce odkazuje na program, který
takový postmoderní traktát vygeneruje sám. Na pár kliknutí myší...
Když se zachce, ocitujeme Goedela (pochopitelně bez pochopení a
většinou špatně), abychom těm vědátorům ukázali, že vlastně všecko
je jinak, vždyť přece i ten matematik Goedel...
A když se "druzí" ozvou, vyrukuje se s demokracií, svobodou slova,
hlasováním, přece "i člověk
nevybavený odborným vzděláním na téma X má nárok vyjadřovat svůj názor
na téma X". I genocidou je možno pohrozit... Případně člověka, který
se pokouší naznačit, že o věci X má
poněkud větší ponětí, utřeme, aby se svým vzděláním nevytahoval.
Moje zkušenosti z diskusí s "prvními" jsou většinou tristní, připomínají
chůzi hodně hlubokou a hodně mazlavou bažinou, ale přesto
jsem přesvědčen, že hlouposti je třeba odporovat. Zvítězit nelze, ale
odporovat se musí. Jinak totiž zvítězí ona. Takže, po milionpáté (to
cituji Wericha, abych se taky projevil co intelektuál):
V první kultuře možná platí, že vše je možné a všechny závěry jsou stejně
oprávněné. Stovky let se už bádá o Černé dámě v Shakespearových sonetech.
Troufám si tvrdit, že se o tom bude bádat další stovky let, dokud se
najde jediný "badatel", kterého to ještě bude bavit, případně poslední
komise, která na to přiklepne grant. Existuje mnoho
názorů, a vzhledem k tomu, že odpověď je nedokazatelná (těžko lze
očekávat, že se najde vlastnoruční vyjádření W.S. "Černá dáma v mých
sonetech je...", s vlastnoručním podpisem, kolkem a notářským ověřením)
, jsou skutečně
všechna řešení stejně oprávněná. I když, budu-li tvrdit, že W.S. měl na
mysli Marušku Kudeříkovou nebo Franze Josefa, asi se setkám s nepříliš
velkým pochopením.
Druhá kultura je založena na dokazatelnosti, ověřitelnosti, opakovatelnosti,
předpověditelnosti... Tam neplatí, že všechna tvrzení jsou stejně
oprávněná. Jsou tvrzení dokázaná nebo alespoň experimentálně ověřená.
Jsou
tvrzení nedokázaná, neověřená a jsou taky tvrzení, která prostě neplatí.
Jsou spekulace, hypotézy a teorie. Teorie nemohou být v rozporu s daty,
přestože si to Ferdinand myslí. I hypotéza by měla ta data vysvětlovat.
Ostatně i spekulace musí být založena na něčem reálném, jinak to není
ani spekulace ale "kyd mlna" (pozor, zase intelektuálština!).
A především: ono to funguje! Tvrzení, "když přidáte moc toho obohaceného
uramu, tak to bouchne!", funguje. Nedávno se o tom - ke škodě nejen vlastní -
experimentálně přesvědčili nějací Japonci.
Pouze věda přináší nové informace. Pouze věda přináší nové technologie.
Jestliže je všechno možné, proč si mobilně telefonujeme (na základě
fungování kvantové mechaniky) a netelepatujeme si? Protože ten mobil i
s "nepochopitelnou" kvantovou mechanikou funguje, zatímco "pochopitená"
telepatie ne.
Mohl bych pochopitelně pokračovat, ale člověku, který "je na příjmu", to
stačí. A toho, kdo není, stejně nepřesvědčím, ani kdybych byl Jan
Zlatoústý. Takže závěr:
Ano, pane Pinkavo, jistě i člověk bez příslušného školení má právo se
vyjadřovat ke všemu. Máte právo tvrdit, že 1+1=3, nebo něco
složitějšího, stejně smysluprázdného. A já mám právo napsat, že
blábolíte nesmysly! Nebo nemám?
Vrátím se na začátek ke dvěma kulturám a optimisticky očekávané třetí.
To, co nám zde předvedla sl. Cihelková nebo pan Pinkava, to je kultura
nultá. Zvítězí-li, Bůh (v něhož nevěřím), nám buď milostiv!
V. Novák