pátek 4. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize a státní správa:
  • "Právo vědět" a Ministerstvo zahraničí (Tomáš Škrdlant) Václav Havel:
  • Prezidentská kancelář znovu odpovídá J. J. Procházkovi (Ivo Mathé, Ladislav Špaček) Evropská unie a suverenita:
  • Je správné, že Evropská unie ostrakizuje Rakousko kvůli Haiderovi? (Jan Čulík) Sdělovací prostředky:
  • Kdo si myslí, že média nelžou, ať nezvedá ruku ) Štěpán Kotrba)
  • Poznámky k zahraničním úsudkům Štěpána Kotrby (Jan Čulík) Česká zahraniční politika:
  • Rakousko a my (Ivan Hoffman) Pokračování diskuse o rasismu:
  • "Nejsem rasista, jenom tomu, kdo si to zaslouží" (Jan Novák)
  • Chce-li někdo lidská práva pro menšiny, jen se tím zviditelňují partikulární zájmy (čtenář)
  • Tím hůř pro fakta (Jan Kyncl)
  • Každý si plká to své (Petr Partyk)
  • Zlidšťující programy my nepotřebujeme, my Romy známe (čtenář)
  • Nesouhlasím s Čulíkem (Dalibor Žůrek) Čečensko:
  • Štětinův film (Ludvík Vavřina)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Ministerstvo zahraničí nepožaduje zastavení pořadu "Naskočíme?". Jak jsme informovali už včera, ministerstvo však rozvázalo smlouvu s produkční společností K2. MZV však nadále nebude seriálu pomáhat finančně ani odborně. Tomáš Škrdlant, jeden z autorů pořadu, argumentuje v dnešních BL, že se prý MZV pořad pokusilo "cenzurovat". Jak jsme se obávali, ministerstvo zjevně neodstoupilo od podpory seriálu proto, že by si bývalo uvědomilo, že je střetem zájmů, financuje-li ve veřejnoprávní televizi státní pořady, ale proto, že pořady nebyly podle jeho libosti. Čtvrtý díl seriálu se týkal možností přístupu k informacím v ČR, a to prý neodpovídalo "záměrům ministerstva". Pavel Štingl z firmy K2 konstatoval, že žádné peníze nevrátí, protože poskytnuté čtyři miliony korun už byly "spotřebovány". Česká televize chce seriál dál vysílat, neví ale, zda ho bude moci sama financovat. Seriál připravuje Monika Pajerová, signatářka výzvy Děkujeme, odejděte, a šéfredaktor Respektu Petr Holub - kontroverzním způsobem politicky zaujaté osoby.

  • Parlament naléhá na zbytek Rady ČT, aby odstoupila. Z Rady ve středu odešli tři z jejích devíti členů. Poslanci chtějí zbytek Rady na schůzi 11. února odvolat, a to tím, že se dvakrát formálně během téže schůze usnesou, že ČT "neplní své veřejnoprávní poslání". Přijmout takové formální usnesení by byla v nynější situaci nehoráznost. Bohužel, nehorázností je i zákon o České televizi, který parlamentu umožnil vykonávat na Radu ČT takovýto neslýchaný tlak. Veřejnost by se měla zasazovat o to, aby příští Rada České televize byla bez přímého politického vlivu parlamentu, aby radní byli jmenováni nejen parlamentem ale i nezávislými institucemi, jako jsou univerzity, církve a odbory.

  • Romové z Nového Boru varují před emigrací. Raději se mají Romové v ČR domáhat svých práv. Konstatují, že nemají stejná práva jako bílá většina. Není pro ně práce, na úřadech se s nimi nejedná slušně, jejich děti se nemohou zařadit do společnosti. "Chceme se zapojit do veřejného života, žít a pracovat tu jako každý jiný, nikdo o to ale nestojí," uvedl předseda novoborské ROI Pavel Turko. Nemůžeme si s úředníky neustále jen dopisovat a navštěvovat se. "Je čas ukázat, že si svá práva budeme hájit," dodal.

  • Václav Klaus bude svědkem v procesu s bývalým místopředsedou ODS Liborem Novákem, jemuž hrozí až dvanáctileté vězení za daňový únik. Spolu s Klausem budou v procesu vyslýchání jako svědci i jiní bývalí i současní politici z  ODS.

  • OECD zveřejnila zprávu o České republice. OECD odhaduje růst HDP pro rok 2001 ve výši 2,3 procenta. Zpráva také zdůrazňuje potřebu fiskální transparentnosti. Podle zprávy je daňové zatížení v ČR vyšší, než bylo v zemích OECD v době, kdy byly na úrovni srovnatelné s dnešní ČR. Podle údajů, které vydala OECD v listopadu 1999 a které se týkají roku 1998, je míra zdanění v ČR 38,3 procenta HDP, zatímco průměrná míra zdanění v zemích OECD je 32,8 procenta HDP. Jedním z hlavních důvodů vysokého podílu daní na HDP v ČR je neúnosně nákladný sociální systém. (Je to důsledkem Klausovy privatizace - rozdal státní podniky, které mohly financovat vznik soukromého důchodového zabezpečení a podstatně snížit daně, jak jsme o tom nesčetněkrát psali .)

  • Na prodej státního podílu v České spořitelně rakouské Erste Bank Sparkassen doplácí podle místopředsedy KSČM Václava Exnera každý občan České republiky desítkami tisíc korun. Komunistická strana je stále nespokojenější s rostoucím vlivem zahraničního kapitálu v ČR a s tím, že stát tak stále více ztrácí možnost ovlivňovat českou ekonomiku, prohlásil Exner.

  • Moskva přijala s politováním středeční rozhodnutí české vlády vypovědět bezvízový režim pro cesty ruských občanů do České republiky.

  • Jestliže se kontroverzní postoje Jörga Haidera, šéfa rakouské strany Svobodných projeví ve vládní politice Rakouska, vyvodí z toho Česká republika "příslušné důsledky", praví se ve včerejším oficiálním prohlášení českého ministerstva zahraničních věcí.

  • Ke kolektivní vině a zabíjení od skinheadů. Napsala Juliana:

    Myslim, ze Sartre rekl: Clovek je zodpovedny i za to, cemu se nepokusil zabranit. Vlastne ani poradne nevim, jak ten citat zni, dnes se mi po dlouhe dobe pod vlivem diskusi o vine a zodpovednosti vynoril z hlubin pameti. Takze si nejsem jista, jestli je tam "Clovek je zodpovedny i za to, cemu se mu nepodarilo zabranit." nebo "Clovek je zodpovedny i za to, cemu se nepokusil zabranit."  Druha verze by byla logictejsi. Co chteji rict, je jasne. Lhostejnost  nezbavuje zodpovednosti.

    Ted jsem si jeste vzpomnela na Karla Jasperse. Knihu "Otazka viny" znam temer zpameti. Ale myslim, ze nez premitat o metafyzicke vine ("Je vase vina, ze jste necinne prihlizeli, kdyz se pachaly zlociny"), by bylo lepsi poslat alespon kondolenci te pani z filmu, co ji skini zabili muze.

  • Etika nezávislých novinářů, pracujících pro MFD. Loni na podzim zjistilo vedení deníku Mladá fronta Dnes, že reportér listu Karol Wolf vlastní pětatřicetiprocentní majetkový podíl v PR agentuře Dynamic Relations , která pracuje pro slovenskou vládní koalici a je to slovenská pobočka české lobbingové agentury Dynamic Partners, v jejímž čele stojí kontroverzní Ivo Slavík. Šéfredaktor MFD Petr Šabata okamžitě Wolfovi nařídil, aby se nechal ze slovenského obchodního rejstříku vymazat (ne aby svůj podíl v  PR agentuře prodal) a také to hned bylo, aspoň ve zkrácenější verzi rejstříku , kupodivu okamžitě provedeno. Nakonec však nedávno Wolf musel z MFD odejít. List to zdůvodnil rozhodnutím zrušit místo reportéra pro Slovensko. Blíže o tom zde.

  • Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • O rozporech mezi banálními vystoupeními Dušana Chmelíčka ve sdělovacích prostředcích a jeho zajímavým projektem pro řízení České televize píše anglicky v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě. (CER vychází v pondělí k poledni středoevropského času.)

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.h tm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blp ostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/preh led.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    • Výše uvedené nahrávky jsou k dispozici také ve streaming Real Audio, a to zde.

    "Právo vědět" a Ministerstvo zahraničí

    Analýza sporu

    Tomáš Škrdlant

    V televizním pořadu PRÁVO VĚDĚT (4. díl cyklu "NASKOČÍME?" vysílán 9.1.) rekapitulujeme informační otevřenost státních a samosprávných institucí, zvláště pokud jde o nakládání s penězi daňových poplatníků. Mimo jiné připomínáme i loňskou situaci, kdy Úřad vlády, tiskové oddělení vlády, i odbor poradců odmítali zveřejnit jakékoliv údaje o poradcích premiéra Zemana. Tato situace vykazovala všechny typické rysy neposkytování informací:

    1/ Odmítání nebylo nijak zdůvodněno.

    2/ Odmítání bylo chaotické: Úřad vlády posílal tazatele přímo na premiéra Zemana, premiér Zeman zpět na Úřad vlády, vedoucí úřadu vlády odkázal na Tiskové oddělení, to na Odbor poradců, Odbor poradců zpět na tiskové oddělení.

    3/ Posléze byla informace uvolněna, pod tlakem a postupně: napřed pouze přibližný počet poradců, potom přesný počet, nakonec i jména těch, kteří pracují na plný úvazek. Za neveřejný údaj jsou nadále považovány jejich platy, přestože jde o nakládání s veřejnými prostředky.

    Při schvalování pořadu 18.1. prohlásil Boris Lazar, zástupce Ministerstva zahraničí které se na celém projektu podílí, že nesouhlasí s tím, že v pořadu je napadán premiér Zeman a že tuto pasáž je nutno vystříhnout! Přítomní autoři projektu Pavel Štingl a Monika Pajerová, dramaturgyně Hana Stibralová a Michaela Fialová, i autor schvalovaného dílu Tomáš Škrdlant, takový zásah odmítli. Později při dalším jednání vyslovilo ministerstvo zahraničí požadavek, aby tento díl nebyl vysílán. V písemné podobě této žádosti už nefiguruje jako důvod zákazu kritika premiéra, ale nový argument, že téma přístupu k informacím nebylo uvedeno v původní koncepci celého cyklu "NASKOČÍME?" a že tento problém se prý netýká Evropské unie.

    K původní námitce chci uvést, že:

  • Z kauzy nevyplývá, že utajování informací vzniklo na přímý popud premiéra. Ten tam naopak v synchronním záběru říká: "Myslím, že když s e obrátíte na úřad vlády, tak vám tato jména uvedou."
  • Veškerý použitý materiál týkající se Zemanových poradců byl z televizního zpravodajství, které bylo v loňském roce opakovaně vysíláno.
  • Tato kauza není hlavním tématem a kritičnost celého pořadu je nadstranická: v komentáři je výslovně řečeno, že "všechny dosavadní vlády i všechny úřady veřejné zprávy se snažily a snaží utajovat před občany informace o své práci." V obrazové ilustraci komentáře vidíme bývalého premiéra Klause, ministra Skalického, ministra Rumla, ministra Lánského, ministra Baštu, ministra Talíře, i další.

  • Podrobně a s osobním vyjádřením je v pořadu dokumentováno také utajování ze strany ministra Kočárníka (1996) a výroky p. Pištory z tiskového odboru Klausovy vlády (1997) o tom, že "vládní usnesení jsou jenom pro vládu a jinak jsou neveřejná". Hned poté konstatujeme, že naopak současná vláda zveřejňuje všechna vládní usnesení na internetu.
  • V úhrné bilanci se dokonce většina případů utajování informací, které jsou v pořadu probírané, týká minulých vlád i minulého vedení magistrátu (primátor Koukal).

    Tolik k objektivitě kritického zaměření pořadu.

    Za mnohem závažnější však považuji skutečnost, že ministerský úředník požadoval cenzuru pořadu veřejnoprávní televize. Domnívám se, že takový požadavek je nepřijatelný z následujících důvodů:

  • V pořadu není žádná věcná chyba.
  • Kritizovaná sekvence o Zemanových poradcích se v nejmenším se nevymyká základní koncepci celého cyklu, totiž medializovat jednotlivá témata vstupu ČR do EU, jak se o nich zmiňuje Pravidelná zpráva komise EU. Toto zadání díl PRÁVO VĚDĚT splňuje, což při schvalování nezpochybnil ani Boris Lazar, ani druhý zástupce ministerstva, Libor Boháč.
  • Informační otevřenost je všeobecně uznávaným základním principem demokracie, jednou z nemnoha pojistek proti korupci a zneužívání moci. Tento princip se už v minulých staletích podílel na formování nejstarších světových demokracií - britské, francouzské, americké i švédské. Je jasně formulován i v dokumentech Evropské unie. Deklarace o právu na přístup k informacím je součástí Maastrichtské smlouvy.
  • Ministerstvo zahraničí se na cyklu NASKOČÍME? sice finančně i koncepčně podílí, ale z toho nemůže vyplývat jeho právo na cenzurní zásahy. Žádná instituce si nemůže zaplatit loyalitu veřejnoprávního média. Finančním podílem může v rámci své komunikační politiky přispět k vyšší informovanosti o obecně prospěšných tématech, ale nemůže žádat, aby informace byly selektivní a zamlčovaly její vlastní nedostatky.

    Závažnost celé situace přesně vyjadřuje paradox, že pořad o právu na informace se stal příkladem omezování práva na informace.

    Domnívám se, že tato kauza by měla být impulsem k široké diskusi o dvou zásadních otázkách:

  • Patří ke "komunikační strategii" Ministerstva zahraničí snaha cenzurovat Českou televizi?
  • Jaký má být vztah mezi státem a informačními médii?

    Tomáš Škrdlant


    Poznámka JČ: Jádrem problému je skutečnost, že si ministerstvo zahraničních věcí, tedy státní instituce kupuje vládní propagandu pro vysilání v údajně nezávislé, veřejnoprávní televizi prostřednictvím PR agentury a bývalé zaměstnankyně MZV, která je nyní členkou protivládního politického seskupení. Je to typický příklad středu zájmů a ke konfliktu muselo dojít. Vláda si nemůže objednávat ani financovat vlastní propagandu ve sdělovacích prostředcích. Takové pořady nejsou věrohodné a veřejnost by je měla rázně odmítnout. Česká televize měla natočit seriál o stupni připravenosti ČR na vstup do EU s vlastními, nezávislými novináři na základně vlastních, nezávislých výzkumů a z vlastních finančních zdrojů.


    Prezidentská kancelář odpovídá J.J. Procházkovi na jeho dotaz ohledně Václava Havla

    Ivo Mathé

    Vážený pane Procházko,

    naši odpověď na Váš dotaz učiněný prostřednictvím internetových Britských listů jsme nechali přezkoumat ředitelkou odboru Legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky (KPR) JUDr. Brigitou Chrastilovou. Z jejího vyjádření vyplývá, že naše sdělení (zaslané Vám i Britským listům) je v souladu se zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Pokud jste se, jak uvádíte, nedozvěděl vše, co jste potřeboval, je tomu tak proto, že jste se obrátil na nepatřičnou instituci.

    K dané problematice z materiálu dr. Chrastilové uvádíme:

    1. Počet osob trestně stíhaných za jednotlivé trestné činy je možno zjistit z každoročně vydávaných statistických ročenek Ministerstva spravedlnosti, popř. ze Zpráv o stavu státního zastupitelství (rovněž jedenkrát za rok). V případě, že se jedná o trestný čin, za který byl trestně stíhán natolik zanedbatelný počet osob, jak je tomu obecně u trestných činů podle hlavy I. trestního zákona, je možno požadovanou informaci zjistit dotazem přímo na Ministerstvu spravedlnosti. Zpracování odpovědi trvá, podle našich informací, nejdéle tři dny.

    2. K otázce zpřístupnění informací o občanskoprávních sporech vedených prezidentem republiky nebo proti němu upozorňujeme na, i pro dnešní situaci podnětné, Usnesení Ústavního soudu ČSFR ze dne 8. července 1992, kterým se podává výklad pojmu "jednání spojené s výkonem funkce prezidenta ČSFR" (sp. zn. II.ÚS 312/92).

    V závěru citovaného usnesení ÚS se praví: "Vzhledem k tomu, že náš právní řád nedává přesnou odpověď na to, co vše tvoří náplň funkce prezidenta, je nutno v těch případech, kdy vzniká pochybnost, vykládat jeho jednání tak, že je činí jakožto hlava státu. Na něj je totiž takto objektivně pohlíženo veřejností, on sám má větší odpovědnost politickou i morální. Tento závěr samozřejmě neplatí absolutně, nicméně pokud by měl být v takových případech konstatován opačný závěr, t.j. že prezident nejednal jako hlava státu, muselo by se to ze všech okolností případu spolehlivě dovodit." Tak je tomu tehdy, vystupuje-li prezident při realizaci svých práv, které má jako každá soukromá (fyzická) osoba, např. práva majetková, plynoucí z poměrů rodinněprávních, autorskoprávní vztahy. Evidenci občanskoprávních sporů, které vedl Václav Havel, vedou bezpochyby jeho právní zástupci v těchto sporech. KPR jim však takové zadání nemůže uložit, protože je neplatí.

    Závěrem si Vás dovolujeme informovat, že 21 pracovníků KPR má právnické vzdělání, což je ve srovnání s obdobnými úřady vysoké číslo.

    Ivo Mathé

    Ladislav Špaček

    únor 2000


    Je správné, že Evropská unie ostrakizuje Rakousko kvůli Haiderovi?

    Jan Čulík

    Jeden čtenář napsal:

    Z hlediska "integrity BL" pred Vami nyni stoji tezka otazka.

    Je siroce znamo, ze podporujete demokracii "pro vsechny", tzn. propagujete jednani s ceskymi komunisty a ohanite se anglickou, resp. snad i evropskou praxi.

    Nyni (prevazne levicove) evropske politicke strany prestavaji byt ochotne jednat s rakouskymi haideristy a snazi se je tak vytlacit z politiky.

    Duvod je nasnade, obavaji se, ze prijeti haiderismu jako normy, by mohlo vest k proliferaci podobnych stran i v jejich zemich, ke xenofobii, fasismu v nejake jeho nove podobe, v cele Evrope. Stejne duvody k ostrakizaci komunistu byly ale i v CR, byt lokalniho razu (a globalniho znovupripojenim smerem na vychod), a vy jste je zasadne odmital.

    Pred Vami nyni stoji nelehka uloha, totiz jak okomentovat tento jev, zda se postavite "za cistou" demokracii, tj. vcetne podpory spoluprace s Haiderem, nebo zda nejak velmi sofistikovane vyjadrite rozdil v tom, ze Haidera ostrakizovat, ale komunisty ne.

    Zeme Vam budiz lehka, ale tahle uloha pred Vami bezesporu nyni stoji.


    Nečinil jsem nikdy žádných rozdílů mezi pravicovým či levicovým extrémem. Vždycky jsem zastával - především angloamerický - názor, že v demokracii musejí mít právo být slyšeny i odporné hlasy, s nimiž většina nesouhlasí. (Dobře to vyjádřil Formanův film o Larry Flyntovi.) Zároveň jsem argumentoval, že podporuje-li v ČR nyní stále rostoucí počet občanů komunisty, nelze před tím zavírat oči a je urážkou dvaceti procent národa, jestliže odmítá Václav Havel představitele KSČM - přijmout: pozor, to neznamená, že musí s jejich názory souhlasit. Naopak by se se stoupenci KSČM mělo asi intenzivně veřejně diskutovat, abychom zjistili, co je vede k tomu, že zastávají nesmyslnou politiku KSČM. (Tato strana si ovšem může dovolit vyhlašovat nesmyslnou či nereálnou politiku, protože zatím jí nehrozilo nebezpečí, že ji bude muset realizovat. Se stoupajícími preferencemi komunistů se však zdá, že i komunisté budou časem připuštěni do některých parlamentních výborů, a budou muset na  extrémní rétorice slevit.)

    V žádném případě nezastávám názor, že by měli státní úředníci či tzv. společenská "elita" či novináři rozhodovat, co smí či nesmí říkat občan na veřejnosti, cenzurovat to. Petr Pithart napsal pro Literární noviny článek, v němž navrhuje, aby byl v ČR zaveden zákon, v jehož rámci by bylo trestné popírat nacistický holocaust. S tím nesouhlasím. Zdá se mi, že se české "elity" silně vyvyšují nad ostatní občany, když jim zakazují říkat, co si myslí.

    Ale nyní k Rakousku a k Jorgu Haiderovi. Nemyslím si, že by bývalo bylo správné Haidera a jeho stranu umlčovat - a dokud nehrozilo, že se dostane Haider do vlády, ani Evropská unie se pokud vím do vnitrorakouské politiky nevměšovala.

    Dostane-li se Haider do vlády, měla by reakce Evropské unie záviset na tom, jak se tam bude Haider chovat a co bude dělat. Domnívám se, že dosavadní reakce Evropské unie proti údajnému "rakouskému nebezpečí fašismu" byla možná trochu ideologicky a politicky korektně přemrštěná. Kromě toho taky pokrytecká: v Itálii je premiérem bývalý komunista D'Alema, který svého času veřejně chválil opravdu dost velké komunistické dogmatiky. A co všichni ti pracovníci OSCE, kteří podepisovali dopisy albánskému komunistickému diktátorovi Enveru Hoxhovi "Yours in solidarity"?

    Dobře, ale nechme Haidera Haiderem. Z celé věci vyplývá několik zajímavých, složitých a důležitých záležitostí.

    Věc je možno si ozřejmit na extrémním případu. Představme si, že by skutečně v současnosti v Rakousku, v členské zemi Evropské unie, hrozilo, že se tam dostane k moci nějaký nový Hitler. Bylo by oprávněné, aby Brusel zasáhl do politiky členské země, která by si například ve volbách zvolila vládu s programem stavby koncentračních táborů pro barevné?

    Táňa Zajícová správně poznamenala na Fóru Britských listů, že důležitým rysem Evropské unie je omezování státní suverenity členských zemí. To je známá věc - nevím, nakolik je známá v České republice. Vědí čeští občané, že vstupem ČR do EU získají mnohé výhody, přesně řečeno vyhnou se mnohým nevýhodám, ale budou se zároveň muset podrobovat "diktátu Bruselu", založenému na kompromisním rozhodnutí všech členských zemí? Česká republika ztratí podstatnou část své suverenity, stejně jako ji už ztratila např. Velká Británie - britští euroskeptikové neustále ztrátu této suverenity hlučně oplakávají, takže v Británii každý ví, co je cenou za vstup do EU.

    Evropská unie vznikla mimo jiné proto, aby korigovala extremistické výstřelky, které by se mohly nekontrolovaně rozvinout v různých zemích evropského kontinentu. Také proto, aby mezi sebou už evropské státy - nebo alespoň západoevropské státy - nevedly války. Německo a Francie je přesvědčeno, že těsná federální struktura EU může přinést právě tyto pozitivní výsledky. Britští euroskeptikové a například i Táňa Zajícová (a tuším i Václav Klaus) se obávají, že přílišná federalizace vytvoří protitlak a v EU naopak vzniknou nacionalistické, odstředivé síly. Je těžko určit, kdo bude mít pravdu.

    Myslím si ale, že kdyby se v Rakousku nebo v jiné zemi Evropské unie skutečně dostal do vlády nějaký Hitler, Evropská unie, právě protože je to spolek zemí s omezenou suverenitou, a každá země, která do tohoto spolku vstupuje, to předem ví EU má podle svých předpisů asi právo mu ve vládě zabránit.

    Podívejte se na to takto: EU je novým státním celkem, v němž platí jeho unifikované zákony. Tyto zákony jsou nadřazeny zákonům jednotlivých členských zemí. Pokud schválí demokraticky zvolené státy většiny zemí Evropské unie zákon, podle něhož nesmí vlády např. - vezměme ten extremní příklad - zakládat koncentrační tábory pro barevné, Brusel má prostě právo v dané zemi zasáhnout. Děje se to každodenně na daleko běžnější úrovni. Britská vláda pravidelně prohrává soudní procesy, které proti ní v Bruselu vedou britští občané. Nedávno vyhrál jeden důchodce, že je diskriminací, že v Británii smějí ženy odcházet do penze už v 60, kdežto muži musejí pracovat až do 65. Právě v těchto dnech vydal Brusel velmi přísný verdikt, podle něhož porušují britské kuřecí velkofarmy většinu hygienických předpisů Evropské unie - velkými náklady se to všechno bude muset měnit.

    Opakuji tedy:

  • Jsem stoupencem práva na svobodu vyjadřování jakýchkoliv názorů, pokud to neporušuje zákon. Zákon by neměl trestat verbální vyjadřování názorů, ale až konkrétní činy.

  • V případě Rakouska by neměla Evropská unie propadat politické korektnosti a vyčkat, jak se Haider ve vládě začne projevovat. Pokud tak, že bude porušovat zákony Evropské unie, EU bezpochyby rychle a razantně - právem - zasáhne.

  • Protože členství v Evropské unii znamená souhlas s omezením suverenity jednotlivých členských zemí.

  • Extrémní příklad: Kdyby se v Rakousku dostal k moci nějaký nový Hitler, který by například chtěl stavět koncentrační tábory pro barevné, Evropská unie by pravděpodobně našla ve svých předpisech zákony podle nichž by měla právo proti jeho vládě zasáhnout. Právo EUje totiž určováno celoevropský konsenzem, který má zajišťovat, že se extremní politika neprosadí.


    Kdo si myslí, že média nelžou, ať nezvedá ruku

    Poněkud rozsáhlá odpověď Julianě

    Štěpán Kotrba

    McLuhana a Habermase cenu číst má. Pro sebevzdělání. Jednu Habermasovu stať - Postnárodní konstelace a budoucnost demokracie - jsem dokonce vyadal v českém překladu (Pražský Demokrat, teoretická příloha Tendence, 1999). Pro poučení o vztahu médií a klientelismu jen tehdy, pokud žijete jinde než v ČR. A ani v matičce serióznosti - Británii - nemám iluzí o serióznosti "kamenných" novinářů. Jen jejich působení musí být jemnější a "sušší" (jako portské oproti ryzlinku z Mikulova), připravené s bystrostí a elegancí pánů v cylidrech na londýnské City. V kontaktu s fakty a fenoménem internetu ale i tito mediální kosmopolité narazí občas "hubou na zeď reality".

    A. Kosovo

    Dovoluji si připomenout přílišnou vstřícnost "oficiálním" informacím NATO o podobě jugoslávského konfliktu, kdy britská média až na výjimky papouškovala "ve jménu britských zájmů" doublespeak tiskového mluvčího NATO Jamie Sheaha, podkládaný dokonce autentickými fotografickými záběry - povětšinou "technicky dokonalých" zaměřovacích záběrů kamer, umístěných přímo na bombách. Válka v přímém přenosu (zpožděném přes vyhodnocovací centra NATO a PR oddělení tamtéž o několik hodin až dní), díl 2.. (První díl informační války se odehrával na pozadí írácké války proti Saddámu Hussejnovi).

    Autenticky lze vidět i to, že vás váš manžel nepodvádí se sekretářkou, a to i tehdy, pokud je najdete spolu ve své manželské posteli... Jde jen o to, jaké interpretaci reality jste ochotna/i uvěřit.

    (Mohu zveřejnit zde na BL nezcenzurované záběry z "vedlejších účinků" bombardování jednoho civilního konvoje uprostřed Jugoslávie - traktory a valníky -, které "vypadaly" pro bombardér jako tanky... Fotografie, pořízené místními srbskými fotografy těsně po explozích jsou černobílé i barevné. Krev a utrhané hlavy a končetiny civilních obětí "humanitárního bombardování - cit. V. Havel" je na všech. Na některých jsou i dětské botičky. Ty ale britští novináři určitě vidět nemohli ... Proč také? Vždyť šlo přece o vedlejší účinky.)

    Tady se ptát na čí objednávku je zbytečné na úrovni primární, v rovině politicko-ekonomického prospěchu je situace jiná a veskrze zajímavá... Ptám se tedy jinak. Komu ekonomicky prospěla nevyhlášená letecká "kampaň" proti svrchovanému státu, mimo mandát RB OSN?

    B. Dubček

    Dovoluji si připomenout nikdy nevysvětlené otazníky kolem smrti Alexandra Dubčeka. Upozorňuji, že řada pochybností a zjevných pochybení byla tehdy i interpelována. Bez výsledku. Média se přidržela striktně oficiální verze. Vše ostatní bylo odsunuto do říše bájí. Nebyly to báje. Na čí objednávku musel zemřít?

    C. Bartončík

    Dovoluji si připomenout panický strach z volebního výsledku křesťanů a sérii předvolebních podrazů, která vyvrcholila aférou Bartončík. Role "investigativně-manipulativního centra české žurnalistiky" je zde nepopiratelná. Nikdy se nedospělo k objasnění pozadí této útočné mediální operace. Na čí objednávku vznikla?

    D. Pražská minulost Billa Clintona

    Dovoluji si připomenout skandál kolem sbírání materiálů o pražské minulosti Billa Clintona, které měly být využity proti němu ve volební kampani. Do těchto špinavých operací mělo být namočeno vedle pracovníků české tajné služby i několik žurnalistů. Na čí objednávku?

    E. Bamberk, atd.

    Dovoluji si připomenout Bamberk a syrské tanky, Baštovy kufříky a Vlčkovu genialitu - ačkoliv ty asi ani zmiňovat nemusím... Mediální obrázky z nedávné historie ČSSD jsou stále aktuální. Asi tak, jako strašívají maminky své děti čertem.

    F. Útoky na příbuzné Miloše Zemana

    Dovoluji si připomenout již téměř pozapomenutou historii mediálních útoků na příbuzné Miloše Zemana. Na čí objednávku?

    G. Ostouzení ministra Kavana.

    Dovoluji si připomenout ostouzení ministra zahraničí Kavana a účelové vyrábění afér na jeho osobu. V rozporu s realitou, v rozporu s fakty. Naposledy se týkala dokonce údajné distribuce drog. Na čí objednávku?

    H. Ukradené smlouvy a Štiřín

    Dovoluji si připomenout ukradené smlouvy a smazané databáze o nich na MZV či štiřínské propletence. Nejbližší je mi v této věci stanovisko stínového ministra zahraničí za ODS Zahradila, který okomentoval omluvu premiéra Zemana v duchu památného výroku "A přece se točí". Kritizoval totiž neobyčejně a nezvykle intenzivní rojení a křik novinářů a připoměl nadstandardní vztahy Zielence s některými z nich. Otázky bych si ani nekladl.

    I. Mediální Sarajevo Václava Klause

    Dovoluji si připomenout "mediální Sarajevo" Václava Klause, které mělo velmi emocionální průběh. Nikdy nebyly dořešeny otázky okolo údajné Klausovy švýcarské vily. Očekávání, které "renomované" české agentury pro průzkum veřejného mínění vkládaly tehdy s předstihem do Unie svobody, se v hodině pravdy nepotvrdily. Připomínám jen tak na okraj tatáž očekávání, která do neexistující studentské strany vkládali prý čeští občané docela nedávno. Exkluzivní průzkum prý veřejného mínění. Opět. Na čí objednávku?

    J. Archív Mitrochin

    Dovoluji si připomenout nedávná "odhalení" několik let starých informací o ruských špiónech v řadách britských institucí a politických stran. Formou na britské poměry nevídanou. Zveřejněním autorizovaných informací, na jejichž autorizaci se podílely samy služby. A zrovna jako na potvoru si vzal český senátor, odborně zaštítěný předsednictvím zahraničního výboru Žantovský do úst stejné téma na základě několik let starých informací... A údajné investice ruské rozvědky GRU v karlových Varech se plácaly a dodnes plácají českým tiskem. Na čí objednávku?

    K. Christopher Hurran

    Dovoluji si připomenout nedávné "rozkrytí" homosexuálně orientovaného rezidenta britské rozvědky v Praze českými "investigativními" žurnalisty. Na čí objednávku?

    L. Korupce Helmutha Kohla

    Dovoluji si připomenout nedávné odhalení korupční aféry "sjednotitele Německa" Kohla a jeho CDU zrovna jako zázrakem v době, kdy se moc nepovedly volby SPD pod taktovkou kancléře Schrödera a jeho koncepce Neue Mitte (Nový Střed - obdoba Blairova New Labour) utrpěla od německých voličů sérii oprávněných volebních porážek pro svou programovou asociálnost - odklon od "státu blahobytu" a sociálního smíru... Schröder byl zralý na odstoupení a jeho smír s kapitány německého průmyslu by tak přišel vniveč.

    Není třeba dodávat že ani Michail Sergejevič Gorbačov nebyl na pražské konferenci k 10. výročí konce své perestrojky nadšen drzou a povýšenou osobou Kohla. Tak rozzuřeného jsem jej neviděl ani tehdy v '86, když sprdával na Národní třídě Antonína Kapka za jeho "skalní" pojetí občanských práv.

    Na čí tedy objednávku vznikla takováto - pilíře křesťansky poctivého Německa bortící - kauza, jejíhož konce nevidět a která své korupční vlny rozleje jako povodeň pravděpodobně i k nám?

    M. Uměle vyvolané asylové vlny Romů

    Dovoluji si připomenout zřejmě uměle vyvolané romské asylové putování po Evropské unii, které s jízlivou syrovostí nastavuje pokřivené zrcadlo pravdy humanitě a demokraci Evropy konce druhého tisíciletí ("odcamcaď pocamcaď" říkávala moje babička) zrovna v době, kdy se k obrovské nechuti "určité části" západoevropské politické scény jedná o co nejrychlejším rozšíření EU11-15 na EU21. Včetně České republiky. Zpátky do Evropy (1989, pamatujete?). Kdo to všechno zaplatí a kolik to bude stát, to neví dodnes ani bruselští účetní. Několik stovek českých Romů nechce ale na byt a stravu - byť humanitární - nikdo. Učíme Evropu nové demokracii. Jiné.

    Velmi důvěryhodný zdroj zde v Praze mi před časem vysvětloval, že rozšířením EU na východ budou nejvíce postiženy kdysi bratrské, nicméně zaostalé státy postsocialistického Balkánu, které po prolnutí Polska, Maďarska a ČR do EU (a platnosti shengenských a jiných dohod) přijdou o značnou část trhu pro svá laciná a docela dobrá rajská jablíčka, která tvoří páteř jejich vývozu zemědělských komodit = zaměstnanosti obyvatel jejich venkova = sociálního smíru = vnitropolitické stability = zahraničněpolitické stability okolních zemí, které se obávají hladového exodu... A že stejný strach měla donedávna i země námi téměř zapomenutá a oplakaná, Slovensko.

    (Čo ste chceli, to aj máte.)

    Romské kauzy (v několika variantách široce rozehraných jako velmi závažná politická témata, dotýkající se samé podstaty demokracie v Čechách i Evropě) vznikly přitom v přibližně té době, kdy jeden bývalý český "novinář" převzal odpovědnost za romskou otázku v jedné české vládě. Asistoval jim - a rád a s nezkrotným nadšením sobě vlastním - další novinář, který přišel na jeho místo v další vládě.

    (To nezkrotné nadšení se mu vymstilo už před deseti lety, kdy vypustil do mediálního étéru kolosální kachnu.)

    Váhavě se připojili i další novináři s různou mírou "investigativnosti", protože téma Romů bylo v kurzu a editoři za ně vypláceli "humanitární" prémie.

    Vepřín jsme málem vykupovali za peníze daňových poplatníků, z českých zvláštních škol málem budou jejich absolventi chodit na střední školy bez přijímaček jako výraz pozitivní diskriminace, magistrátní úředníci v Ostravě se budou povinně učit romsky, polsky, řecky, maďarsky, íránsky, čínsky, vietnamsky a ukrajinsky a policie se bude muset bát chytit zloděje měděných kabelů podél železniční trati, aby náhodou nebyla nařčena z rasismu.

    Nemluvě o trampotách, které zažili pracovníci ČSA v Londýně. Museli umazávat desítky G.

    Otázka rasismu pronikla i do zpravodajství o vrácení poloviny slovenských Romů, cestujících nedávno za "lepším příštím" k německým "příbuzným". A to i zde, na Britských listech... No samozřejmě, proč ne - vždyť uvedenou informaci vydala i ČTK... My přece neposuzujeme reálnost informace, my pouze informujeme o tom, o čem informovali jiní nás. Ošidnost informačních etalonů nám jaksi nedochází.

    Romskou otázkou a rasismem Čechů se nakazili i někteří poslanci Evropského parlamentu či Rady Evropy, řada ctihodných eurounijních úředníků připravila své poplatníky o peníze za letenky a nocleh v Ústí nad Labem, jen aby si "na vlastní oči" prohlédli za laskavého doprovodu vše překládajících a vysvětlujících státních úředníků ČR mediální plot v Matiční ulici, který nás prý "odděluje od Evropy" a ten nakonec po jeho jepičí životnosti budou dražit po kouskách v aukci, když při jeho boření si své brigádnické hodiny v pracovní době odpracovali i pracovníci Úřadu vlády.

    Mediální happening "boření protievropské zdi" utichl za tichého pochechtávání a jinotajů už asi opravdu otrávených novinářů, sprostých nadávek jedné romské starousedlice, kašpařin radnice v Něštěmicích a milosti od dýchavičného prezidenta Havla.

    Ale zcela určitě přijde další díl zpravodajsko-publicistické politicko-romantické telenovely pod dramaturgií i v režii jedné české PR agentury a jejích kamarádů z řad naprosto poctivých a odpovědných novinářů.

    Na čí objednávku tedy vznikla takto rozsáhlá a vpravdě panevropská kauza?

    Buďte vždy ve střehu a nevěřte ani vlastní tchyni Příručky pro medialobbing možná jsou, ale pro použití jako autodidaktického kursu mediální sebeobrany budou i tak k nepotřebě. Osobně doporučuji stav permanentní kritické ostražitosti, o kterém mi Jan Čulík kdysi při našem rozhovoru v Praze znechuceně prohlásil, že hraničí s paranoiou. Dnes už mediální svět v ČR vnímá i Glasgowem hýčkaný Jan Čulík zřejmě jinak.

    Poučení z (krizového) vývoje

    Náčelník Čeky Dzeržinskij si kladl vždy jednu jedinou otázku: Komu "to" slouží? V mediální manipulaci - propagandě a kontrapropagandě - platí více než v jiných lidských činnostech stanovisko velikána politické bezcharakternosti Machiavelliho - totiž že účel světí prostředky. Není podstatné, kdo vymyslel kterou techniku, zda to byl Kristus, Goebbels, Lincoln, McCarthy či Churchill, Caesar či Lenin. Důležité je, zda je dotyčná technika ve variacích vhodná právě pro danou chvíli...

    Na její původ se totiž nikdo neptá, protože ani kolikrát nezjistí, že s ním je manipulováno. Dzeržinského otázku jsem si pro svou potřebu jen nepatrně pozměnil pod nánosem globalizace. Ptám se dnes: Na čí objednávku? Pravý "viník" - investor a zadavatel těch opravdu profesionálních operací (poznají se podle toho, že je při prvním pohledu nerozeznáte od reality) je tak dostatečně odstíněn od výkonných osob, že KOMU to doopravdy posloužilo, je velmi těžké zjistit.

    Kdo dal přímou objednávku, většinou lze poznat, pokud si budete dělat výpisky o autorství článků, které se vám zdají podezřelé, objevíte několik jmen s vyšší frekvencí četnosti a začnete sledovat, s kým tito lidé dělají nejčastěji rozhovory, o kom či o čem píší nejlépe, komu či čemu se přes nápadnou a logickou příležitost vyhnou.

    V řadě případů ani to nestačí, neboť mnohdy je komplexnějším a jemnějším manipulátorem editor, šéfredaktor a mnohdy se manipulace dějí na přímý příkaz či s tichým souhlasem majitele (ovládajícího další média), který se třeba bojí, že by mohl o výhody svého mediálního království přijít.

    A tak lobbuje těmi nejjednoduššími prostředky, které má. To jsou ale poměrně ojedinělé a poměrně "veřejné" případy. Většinou je klientem politická či ekonomickopolitická skupina či jednotlivec.

    V současné době je podle mého odhadu v českých médiích přibližně sedmdesát až osmdesát procent článků, jejichž kořeny tkví v něčí mediální strategii.

    Nevěříte?

    KPZ pro poslední pomoc (na první už je pozdě):

    Na dešifrování malé české mediální manipulace stačí:

    osm a více hodin denně čas číst agentury, tisk a poslouchat televizi, jakákoliv příručka teorie propagandy či sociální psychologie (v češtině např. Milan Nakonečný, Sociální psychologie, Sociologická knižnice, Svoboda 1970), učebnice technik sociologické analýzy, středoškolská znalost matematiky, papír, tužka, kalkulačka, ideová nepředpojatost - programová lhostejnost k emocionálnímu obsahu studovaného materiálu, 5 centrálních deníků denně (LN, Právo, HaNo, MfD, HN, některý z DBoh), dva až tři týdeníky (Eko, EUR), internet pro monitor ČTK, REUTERS, CNN a z dalších zdrojů, televizní přijímač, nůžky, diktafon (posladní položky lze nahradit i vstupem do databáze či některým fultextovým monitorem denního tisku), znalost angličtiny na úrovni 1000 slov, středoškolské vzdělání, asociativní kontextuální paměť či fultextový vyhledávač a pět (trochu obsáhlejších) rad:

    1.

    Při průměrné ceně inzertní plochy v celostátním médiu 200 000 Kč za jednu celostranu a ceně 30 vteřin reklamního spotu v TV kolem 400 000 Kč se v médiích uprostřed české verze kapitalismu nic neděje náhodou či pouze z vůle novináře, který bere 15 000 Kč měsíčně (zahraničí se mi hůře posuzuje kvůli horší analýze reálií i kvalitě znalosti jazyka - ceny se tam mohou lišit, procento manipulací možná bude nižší, cena za ně vyšší). Jen předpověď počasí a časomíra mají stále stejnou vypovídací schopnost a kvalitu.

    2.

    Pokud vám hlasatel na obrazovku pozval odborníka, je to proto, že své tvrzení potřebuje doložit. Jemu byste tu blbost co říká totiž nevěřili. On by ji musel dokázat, což se během 20 vteřin stihnout nedá. Střih. Zvaný odborník z redaktora nikdy před diváky neudělá blbce. Nepozvaný vždycky. Poto ho nepozvali. Střih. Odborník, který není schopen říci redaktorovi, že i otázka byla špatně položená (což v mnoha případech je) není odborník, ale mediální manipulátor a zároveň oběť manipulace o řád vyšší. Střih. Odborník, jehož sláva spočívá nikoliv v tom, že by byl členem Akademie věd, ale v tom, že jej zve televize, rozhlas i dva celostátní deníky je profesionální mediální manipulátor. Střih. Profesionál se od amatéra liší pouze výší honoráře. Střih. Amatérovi či politikovi stačí, když se večer uvidí. Někteří se i nahrávají. Střih. Ti amatéři, kteří trpí nevyléčitelnou ješitností se pak pouštějí znovu.

    Kontrolní otázka pro čtenáře tohoto odstavce s delším vedením: Je Václav Klaus profesionál, nebo amatér?

    Ti chytřejší odpoví: Tak takhle vypadá hloupá manipulace. Ti ještě chytřejší si položí ještě další otázku: Jak ale vypadá, proboha, chytrá manipulace?

    3.

    Úloha přesných čísel je nezastupitelná. Pamatujete si čísla, nikoliv obsah sdělení. Teze o objektivitě, vyváženosti pořadu či článku je nesmysl, vymyšlený novináři jako morální fangle či muleta. (Fangle se vždy nosí v čele průvodu, muleta slouží na býky.)

    Uplatňována je téměř vždy zásada (já tomu říkám "trvale 49%ní demokracie", ve skutečnosti procento bývá vždy menší) 1,5 - 2:1 v pořadech typu Sedmička, přes 4-5 : 2-3 (V pravé poledne) po 20-30 : 3-5 (Kotel).

    Redaktor stojí téměř vždy na straně většiny. Menšina je přerušována uprostřed věty, bývá s ní polemizováno i demagogií.

    Nejostřejší spor a přitom nejtěsnější poměr bývá v 21 a Tady a teď (1,5-1:1), kde si ale redaktor určuje rámec diskuze předtočenou ilustrativní "reportáží".

    Výhoda pro něj. Také má hodinu předem připraveny otázky, které ale dotazovaná "lovná zvěř" (pokud nemá známé v PR oblasti a ta v redakci) většinou neví dopředu.

    Jedinou výjimkou jsou Přidalovy intelektuální večery či Sněží, (7-10:0) kde ale nejde o konfrontaci, ale o jednostranné souznění víceméně se doplňujících názorů stále stejných, notoricky známých "intelektuálů", kteří svou politickou orientaci ani nezastírají a na neutralitu si nehrají.

    a.. Pokud řeknete na kameru či do mikrofonu něco, co nekoresponduje s trendem či poškozuje neposkvrněnost početí pořadu, jste v TV na dlouhou dobu naposled. (Netýká se některých politiků, kteří mluví rádi, dlouho a o ničem. Mistrem v matení nicneříkajícími slovy býval ministr zahraničí Zieleniec. Neřekl nic, ale řekl to jasně. V poslední době jej předhání pan Kühnl)

    b.. Pokud jste zaměstnán jako redaktor v Lidových novinách, Respektu či Reflexu, máte vstup na Kavčí hory téměř volný. (Jako domu, rračte vašnosto.)

    c.. Pokud je otázka kontroverznější, zve se Mladá fronta Dnes. (Mládí vpřed, aby staří mohli zaujmout svá místa.)

    d.. Pokud jste redaktorem Práva a nejmenujete-li se Alexandr Mitrofanov, na obrazovku veřejnoprávní televize se nedostanete. (Pokud jste Alexandr Mitrofanov, pak sloužíte jako občasná ukázka menšiny mezi žurnalisty...)

    e.. Pokud jste redaktorem Haló novin, zastaví vás už ve vrátnici... (Pro podezření ze šíření nakažlivé choroby. Kupodivu nejdříve se volá bezpečnostní služba, až pak sanitka.)

    f.. Pokud se jmenujete např. Jan Čulík, nezeptají se vás ani po telefonu. (Neznám... Kdo je Čulík? Čulík neexistuje. Čulík je produkt internetové virtuální reality. Paní, vy znáte nějakého Čulíka? NE? No prosím... Dobrý den. Česká televize. Znáte pana Čulíka? Že ne? Děkujeme. Tak vidíte...)

    Většinou jsou jako mediální "odborníci" na cokoliv akceptováni redaktoři "nezávislého" týdeníku Respekt, ekonomové pouze z Patria Finance či jiných privátních obchodních domů s akcionářskými sny a pro sociální otázky se nejlépe hodí státní úředníci nebo právníci. Ti nemohou mít z titulu úřadu názor žádný, takže jen slovy laickými vždy vyloží platný zákon, proč ten či onen nemusel dostat plat za práci, kterou odvedl...

    Neviděl jsem mimo "odborníků" z Liberálního institutu (zvláštní instituce přátelská bývalé VŠE) jiné představitele akademické sféry, poradce odborů či třeba nějaké levicové sociology, ekonomy či politology.

    Ne že nejsou, to jen veřejnoprávní televize a rozhlas mají stejnou politickou orientaci, jako některé privátní deníky. Společně si úkolují i privátní sociologický průzkum - STEM. (Pokud chcete od STEMu relevantní data, vypočítejte si koeficient pravdivosti jeho předpovědí porovnáním volebních výsledků ve třech minulých parlamentních volbách s jeho předpověďmi a průměrem výsledných rozdílů přepočítávejte výsledky jeho průzkumů. Pak to většinou sedí...)

    Čestnou výjimku tvoří teď v ČT po několik měsíců politolog Oskar Krejčí - nově zaměstnaný jako redaktor v Ekonomu. Ale i ten musel zmírnit svou odchylku směrem vlevo a pokud možno necitovat ze svých knih.

    Nemusím dodávat, že jako téměř jediný odborník na problematiku počítačů je televizí i deníky "prověřen" soudní znalec přes počítače - doc. Smejkal, který psal nedávno pro bývalého ministra přes tisková prohlášení (dnes poslance Vladimíra Mlynáře - US) a lobbistickou skupinu soukromých počítačových firem (SPIS) zákon o elektronickém podpisu.

    Zřídkakdy bývá zván ještě např. Petr Koubský (asi proto, že je inside), téměř nikdy Patrik Zandl (asi proto že je jen mobil), o dalších nemluvě.

    4.

    Hlas lidu, hlas boží. Ozvěna od ďábla jest. Všimněte si, jakou tezi chce redaktor podpořit, a pak si všimněte, v jakém pořadí jdou jaké názory lidí. Kolik je totožných s názorem redakce, kolik je neinformovaných a kolik je proti. Jestli se dá podle jejich některých vnějších znaků předvídat odpověď (k sociální situaci ošuntělý bezdomovec, k otázkám kultury typický "barbar", k otázkám politiky liberalismu a globalizace pán právě vystupující z posledního modelu BMW). Všimněte si, který názor je stříhán jako první a který jako poslední. Za kterým člověkem byla dynamické pozadí rušné ulice (takže nebylo skoro nic slyšet), za kterým názorem klid a zeleň parku (a jeho názor zazněl čistě do étéru).

    5.

    Nevěřte viděnému ani slyšenému. Realitu posuzujte pouze hmatem. Jen tehdy máte jistotu, pokud držíte svou peněženku v ruce a nenarazíte přitom na televizní přijímač.

    Mediální manipulace z druhé strany aneb když se beránek chce stát vlkem

    Třináct způsobů, jak čelit obvinění a skrýt pravdu před novináři

    1. Mlčte jako ryba. Jestliže se o něčem nemluví, není žádná zpráva, jakoby se to nestalo.

    2. Rozzuřte se. Technika známá jako gambit s názvem "Jak se opovažujete?"

    3. Označte zprávu za "pověsti", nebo ještě lépe za "divoké nepodložené dohady". Jestliže o něčem nebylo oficiálně informováno a veřejnost se to přesto dozvěděla, mohou to být jenom "dohady" a "pověsti".

    4. Zabývejte se jenom těmi nejslabšími aspekty těch nejméně závažných obvinění. Nebo ještě lépe, sami dejte do oběhu divoké zvěsti o případu a nechte je kolovat předtím, než veřejně vystoupíte, abyste uvedli na pravou míru všechna tato obvinění - reálná i vymyšlená.

    5. Označte ty, kteří se k vašim vysvětlením budou stavět skepticky, za "konspirační teoretiky", "zabedněnce", "chvastouny", "poplety", "výstředníky" a samozřejmě za "šiřitele nepodložených pověstí". Pak je však třeba dávat si veliký pozor a pečlivě se vyhýbat veřejným debatám s takto označenými osobami.

    6. Zpochybněte motivy. Zdůrazněte, že kritikům ve skutečnosti nejde o nalezení pravdy, ale že sledují pouze partikulární politické cíle nebo svůj hmotný prospěch.

    7. Dovolávejte se autorit. Zde může dobře posloužit tisk, který kontrolujete, nebo fingovaná opozice.

    8. Smeťte obvinění ze stolu jako "starou zprávu", něco, čím už se není třeba se zabývat.

    9. Přiznejte částečnou vinu. Technika známá jako "přiznej a vyvázni". Tímto způsobem vytvoříte dojem upřímné čestnosti, když připustíte relativně neškodné, ještě ne trestné "omyly". Tato strategie často vyžaduje využití i takových ústupových pozic, se kterými se zpočátku nepočítalo.

    10. Označte příslušné přečiny za neuvěřitelně komplikované a pravdu ve své podstatě za definitivně nepoznatelnou.

    11. Používejte metodu zpětné dedukce, která obtížné důkazy zbaví závažnosti.

    Například: máme svobodný tisk, kdyby se ta věc skutečně stala, určitě by o ní informoval, protože se o věci ví teprve nyní, věc není tak jistá. Nebo jiná varianta na toto téma: proč se s věcí přichází právě teď, proč teprve teď o ní informuje tisk.

    12. Vyžadujte od pochybovačů, aby věc vyřešili zcela a důkladně, teprve potom budou mít právo s ní vyjít na veřejnost.

    13. Změňte téma.

    (Vyhrabáno z archivu.

    Původně zveřejněno v diskusní skupině americké novinářské organizace SPJ, pak přeloženo pro Neviditelného psa, zima 1997, poté přetištěno nezávislým měsíčníkem pro politiku Pražský demokrat, leden 1998. Dodnes neztratilo nic na své aktuálnosti.)

    Těch způsobů je víc, ale všechno přeci vědět nemůžete...

    Mnoho štěstí, nezdolného životního optimismu (pokud by docházel, inspirujte se životopisy svatých), času (spánek vynechte, je zbytečný) a finanční nezávislosti (připravte se na dlouhodobou nezaměstnanost) vám v odhalování zlotřilostí mediální scény (stejně přijdete jen na žabaře, profesionála nechytil za nohu prozatím nikdo) přeje autor.


    Poznámky k zahraničním úsudkům Štěpána Kotrby

    Jan Čulík

    Pánové v City už dávno nemají cylindry.

    Podstatný rozdíl je také, že novináři na západě jsou DALEKO LÉPE placeni než novináři čeští, tedy jsou obtížněji zkorumpovatelní. Těžko budete korumpovat Jeremy Paxmana z BBC, je-li jeho roční plat něco nad 150 000 liber ročně (cca 750 000 Kč měsíčně).

    Co se týče války o Kosovo. Je pravda, že v případě války v Perském zálivu nebyli západní novináři připraveni na ostražitost americké armády vůči sdělovacím prostředkům (důsledek vietnamského traumatu) a nechali se po určitou dobu dost vláčet oficiální armádní propagandou. I tady se však vyskytly výjimky a někteří novináři se navzdory protiopatřením Američanů pokusili proniknout přímo na frontu.

    V případě války o Kosovo nelze říci, že skoro všechny britské sdělovací prostředky propadly propagandě z Bruselu. Celá řada sdělovacích prostředků, určitě BBC, Channel Four (Independent Television News) a deníky jako je Guardian či Independent (najděte si články Roberta Fiska, zaměřené ostře proti bombardování, dokonce i depeše hlavního televizního reportéra BBC Johna Simpsona z Bělehradu byly občas kritické vůči důsledkům bombardová ní a vysloužily si útoky od Blairovy vlády).

    V žádném případě se nedá říci, že by v případě kosovské války vstoupily britské sdělovací prostředky do korupčního srozumění s armádou a s vládní mašinérií. Válku podporovaly podle svého samostatného úsudku - listy jako Guardian či Independent měly v Kosovu své trvalé zpravodaje - a ne jednoho - po celý předchozí rok, ne-li déle, a tito lidé byli dobře seznámeni s poměry na místě. Okamžitě, když se válečné účely začaly hatit, tyto britské sdělovací prostředky zaujaly nezávislé stanovisko.

    Drastické fotografie a záběry z války v Kosovu viděli britští novináři okamžitě. Vždyť byli na místě a srbské úřady je okamžitě vozily na místa útoků na uprchlíky.

    Při leteckých útocích na uprchlický konvoj odvysílaly britské televizní stanice okamžitě srbské televizní záběry této katastrofy a vysloužily si tím kritiku od britské vlády, že slouží srbské propagandě. V britské televizi se ovšem dodržuje pravidlo, že se nevysílají nejdrastičtější záběry zohavených obětí. Redaktoři vedli rozsáhlou debatu o tom, jak drastické záběry mají odvysílat, aby divákům zprostředkovali autentické informace o katastrofě, a které mají vystřihnout v zájmu obyčejné lidské slušnosti.

    Tatáž debata probíhala v deníku Guardian, který po leteckém útoku na uprchlický konvoj přinesl na titulní straně obrovskou barevnou fotografii zkravavené, mrtvé ženy na zasaženém traktoru, opírající svou mrtvou hlavu o pytel s předtištěným nápisem "Americká pomoc". V redakci proběhla vážná diskuse o tom, zda je přípustné fotografii publikovat, zda to není urážka např. příbuzných zemřelé. Převážily argumenty, že ve veřejném zájmu je třeba snímek otisknout.

    I západní vlády se snaží manipulovat sdělovací prostředky, zdá se mi však, že u těch nejserióznějších (Wall Street Journal z mezinárodních, Guardian, Independent, BBC z britských) je otevřená korupce naprosto vyloučena.

    Existuje ovšem tzv. "spin doctoring". Vláda ví, že daného dne bude zveřejněna významná zpráva, pro ni nepříznivá, a tak vydá záměrně jinou zprávu, také pro sdělovací prostředky zajímavou, a doufá, že jí odláká pozornost novinářů od původní nepříznivé zprávy. Často se to podaří.

    Argument, že se válka o Kosovo vedla k ekonomickému prospěchu Spojených států, je promrskaný, ale nepříliš přesvědčivý.


    Výjimkou z výše uvedeného, co se britských médií týče, se zdá být konzervativní deník Daily Telegraph. V něm bezpochyby existují přátelské vazby na britskou rozvědku. Ukázalo se to na to, že když televize Nova "odhalila" rezidenta britské tajné služby Christophera Hurrana, Daily Telegraph po celou řadu dní tiskl články v nichž na českou tajnou službu dštil síru. Bezpochyby to bylo pod vlivem MI5 či MI6.

    Když vyšla kniha cambridgeského profesora historie, založená na studiu archívu knihovníka KGB Vasilije Mitrochina, vyvolalo to v Británii velkou kontroverzi. Poukazovalo se na to, jak je možné, že britská rozvědka o věci vůbec neinformovala vládu, ale jen svého oblíbeného cambridžského profesora, který informace pak zveřejnil, a to bez vědomí vlády. Rozvědka se tím dostala u britské vlády do dosti podstatného průšvihu, který v Británii docela zastínil informace, obsažené v knize.

    Není sporu o tom, že hrozící skandály (Clinton - Lewinská, Kohlova korupce) mohou býti odpůrci načasovány tak, aby měly pro terč aféry co nejničivější dopad, anebo aby naopak co nejvíce pomohly rivalům. Není sporu o tom, že aféry Clinton - Lewinská se snažili využít američtí konzervativci k neústavnímu odstranění dosti populárního prezidenta, který výrazně oživil hospodářství. Jenže proti této manipulaci se skandály se dá vždycky namítnout: bylo přece v silách postižených lidí těm skandálům zabránit: Clinton nemusel mít poměr s Lewinskou a Kohl nemusel tajně přijímat peníze...


    Rakousko (a my)

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Poté, co dnes v poledne rakouský prezident jmenuje koaliční vládu konzervativních lidovců a nacionalistických Svobodných, začne současně čtrnáct zemí Evropské unie uplatňovat politické sankce, které pro případ účasti Svobodných v kabinetu ohlásily počátkem týdne.

    Jestliže se příští rakouský kancléř Wolfgang Schüssel domnívá, že tato politická kaše se nebude jíst tak horká, jakou ji s Jörgem Haiderem navařil, pravděpodobně se mýlí. Rakousko bude pod nesnesitelným dozorem, odpuštěno mu nebude nic.

    Už první reakce na ohlášené jmenování vlády jsou výmluvné: Belgický ministr zahraničí říká, že s rakouským ministrem se nikdo nebude bavit, bude muset trpět izolaci, kterou je lidsky obtížné snášet.

    Rakousko bude ve velice nepříjemné a složité situaci, která se prý projeví nejen v politických, ale také kulturních a ekonomických stycích. Zřejmě nezůstane pouze u přerušení dvoustranných styků, jejich zákaz se promítne i do práce institucí Evropské unie. Lze očekávat, že její členové budou postupovat jednotně a tvrdě.

    A my? Ministerstvo zahraničí říká, že budeme pečlivě sledovat, jak nová koaliční vláda plní svůj program.

    Nás se v něm týká například obhajoba zájmů německojazyčného obyvatelstva, vysídleného do Rakouska na základě Benešových dekretů.

    Kromě otevírání minulosti pak bude ministerstvo pečlivě sledovat snahu Rakouska zkomplikovat nám život prosazením "rozdílné integrační rychlosti, přechodných lhůt a přechodných řešení například ve sféře volného pohybu pracovních sil a služeb".

    Zatímco česká diplomacie bude pečlivě sledovat rakouskou vládu, my bychom měli pečlivě sledovat české ministerstvo zahraničí. Již nyní je zřejmé, že mu na rozdíl od zemí Evropské unie rakouská ultrapravice větší starosti nedělá.

    Vysílá se v pátek 4. února ráno.


    "Nejsem rasista, jenom tomu, kdo si to zaslouží"

    Jan Novák

    Jako bych četl mezi řádky, v některých reakcích na problém rasismu: já nejsem rasista, jenom trochu, jenom k tomu, kdo si to zaslouží.

    Někde jsem si přečetl, jak mravenci, když se do jejich společenství neštastnou náhodou dostane mravenec jiného druhu nebo jen z jiného mraveniště, je nemilosrdně zabit. Stejně tak potkani, kteří se kvůli identifikaci navzájem označují kapičkami moče, jestliže se mezi nimi objevý jedinec z jiného rodu, je zlikvidován. Neúmyslný vetřelec je přitom tak paralyzován, že se ani nemůže bránit. Společenství si brání svoje teritorium a ničí okamžitě konkurenci, aby mohlo snadněji přežít. Taková je příroda. Ale přece jen si myslím, že člověk má mnohem více možností a je na jiné úrovni vnímání. Jsme jedna lidská společnost, což si na rozdíl od potkanů jsme schopni uvědomit a je tomu třeba, přestože se mnozí brání.


    Chce-li někdo lidská práva pro menšiny, jen se tím zviditelňují partikulární zájmy

    Autorovo jméno je známo.

    Vazeny pane,

    uvodem diky za vasi dlouhodobou a velmi zasluznou cinnost, ktera se projevuje vydavanim BL., casto se pri cteni dobre bavim.

    Sleduji je pravidelne a chtel jsem se ozvat jiz nekolikrat, nebot se domnivam, ze Vas pohled na tzv. romsky (protoze novotvary nemam rad, tedy radeji) cikansky "problem" je ponekud zaujaty a vychyleny jednim smerem, mozna je tomu proto, abyste vyprovokoval diskusi.

    Myslim, ze postoj vetsiny " normalnich", nekonfliktnich, v republice zijicich obcanu (a to vsech "barev") vyjadruje prispevek Drazdi me pestovani asociace "Cech=rasista".

    Snahy o zlepseni postaveni jednotlivych narodnostnich skupin byly a budou, a to se netyka jen CR.

    Jejich uspesnost je obvykle velmi rozdilna a  hlasity pokrik, ktery vydavaji ruzne zajmove "skupiny" (vytvarene kymkoliv, ruznymi "aktivisty" pocinaje, a cleny "postizene" narodnostni skupiny, ale i nadnarodnimi seskupenimi konce) ji nezajisti.

    Skupiny se krikem jednak zviditelnuji, ale casto (skoro se mi chce napsat predevsim) za nim skryvaji i  vlastni partikularni zajmy.

    Zduraznovani jen jedne strany problemu nikdy k reseni neprispeje. Je jiste hezke o problemu filozofovat, ale jeho skutecna podstata je jinde.

    Nechci se dale rozepisovat, jen prosim, abyste v pripade, ze mne budete citovat, neudaval me jmeno. Nebojim se, ale do diskuse se uz nechci zapojovat.


    Tím hůř pro fakta

    Jan Kyncl

    Pan Čulík se do mě několikrát navezl za můj výrok:

    "Podívejte se, já si myslím, že například Arabové smrdí: všichni, se kterými jsem se setkal a nebyli navoněni tak, že to čich vzdal, smrděli. A ti navonění mi smrděli onou voňavkou. Mám právo si to myslet? Myslím si ovšem, že já Arabům smrdím také a možná hůř. A podle mě si Arabové mohou myslet, že běloši smrdí, případně, že smrdí ten Kyncl.

    Zřejmě nepochopil, co mám na mysli; pokusím se naposled na příkladu situaci vyjasnit; nepovede-li se mi to, vzdávám se.

    Představme si třeba osm převlékáren u tělocvičny. Ve čtyřech budou muži čtyř ras a  ve zbylých budou ženy oněch čtyř ras. Tvrdím, že lze rozlišit osm druhů zápachu. Lidé totiž páchnou, je to součást mezilidské komunikace, tak jak se vyvinula dříve než komunikace verbální nebo písemná.

    V jedné převlékárně budu já a další bílé huby, v jiné budou Arabové. Lze nás čichem odlišit. Pokud pan Čulík dar čichu nemá, je mi to líto a doufám, že mi uvěří.

    Tento fakt ze mě v očích pana Čulíka asi činí morální zrůdu, do které se opakovaně naráží.

    Jenže fakta nejsou ani dobrá, ani špatná. Podstatě pravé tolerance je mnohem blíže můj postoj "já toleruji tvůj zápach, ty toleruješ můj zápach, vždyť jsme lidé a kamarádi", než americké "není možné připustit, že jsme různí, nepáchne nikdo".

    V mém pojetí může být rasismem až osobní hodnocení faktů, zobrazení z množiny faktů do množiny "dobrý, špatný a vše mezi tím" .

    Všimněte si, že přijde-li řeč na fakta o rasách a intelektuálský antirasismus pana Čulíka, prohrávají fakta.

    U pana Čulíka prohrává i ona definice rasismu z encyklopedie: věta "pět Romů včera v Přerově vykradlo samoobsluhu" prostě není "teorie nebo myšlenka, že existuje příčinné spojení mezi vrozenými fyzickými vlastnostmi a určitými rysy osobnosti, intelektu či kultury". Pokud pan Čulík uvedenou definici uznává, ať se jí drží. Pokud ne, proč ji v BL uvedl?

    Do této definice se nevejde ani kritika Kyncla za výroky o smradu: tam jde evidentně o příčinné spojení mezi vrozenými fyzickými vlastnostmi /ehm, to je asi míněna rasa, že/ a jinými fyzickými vlastnostmi.

    Intelektuálští antirasisté by nejraději popřeli, že, že pleť Nubijců má zpravidla jinou barvu než pleť Eskymáků. Když fakta neodpovídají jejich blouznění, tím hůř pro fakta.

    Protože příčiny rasismu rozebírají jiní, zmíním se o příčinách intelektuálského antirasismu. Jde o 

    1. touhu ukázat, že já jsem lepší než zbytek rasistické společnosti

    2. chuť svézt se na módní vlně toho, co se "teď nosí"

    3. tradiční náboženství neumějí ukojit jejich touho páchat dobro v plné míře

    4. hlásáním rovnosti všeliké zastřít tu jednou podstatnou nerovnost mezi lidmi v globálním světě a to nerovnost ekonomickou

    5. flagelanství masochismus: "já, běloch jsem ten špatný"

    Kupodivu si 1 a 5 neodporuje a i kdyby-s fakty si přeci poradíme.

    Takže díky nim budeme žít ve světě, kdy černoch nejen není černý, ale je Afroameričan (nebo Afroafričan, podle toho, kde žije, lidé nevydávají pach /polejeme se kvantem voňavky), Romové v ČR nemají statisticky blíže ke kriminalitě atd. Krásný svět jako z obrázků ve Strážné Věži.

    Jenže v historii nakonec fakta na uzdě udržet nejde.


    Každý si plká to své

    Petr Partyk

    Vazeny pane!

    Debata o rasismu ztraci jakekoliv racionalni mantinely. Take Vasi "zasluhou". Kazdy si plka to sve a argumenty druhych neposloucha.

    Troufam si tvrdit, ze ctenari Britskych listu vetsinou nejsou rasiste. Skinheadi se vyzivaji jinak nez cetbou vami vydavaneho elektronickeho deniku. Proc tedy presvedcujete presvedcene? A proc ctenare BL zahrnujete nediferencovanymi hodnoticimi soudy jako "Ceska spolecnost je rasisticka", "Cesi napadaji Romy" atd.?

    Nad nekterymi Vami pouzivanymi argumentacnimi metodami zustavam v uzasu. Nekteri ctenari zde vyjadrili nazor, ze by sami Romove v CR meli nejak zretelne vyjadrit co si preji, ze by mezi nimi mozna melo probehnout jakesi referendum (ja sam bych byl spis pro vyzkum verejneho mineni). Okriknul jste je, ze to je nepripustne, poradat referendum o tom, co se ma stat s jednou mensinou. Kdyz Vas opravili, ze meli na mysli referendum Romu, ne o Romech, zase to bylo podle Vas spatne. Pritom pisatele pouze reflektovali skutecnost, ze samotni romsti predaci nejsou schopni na cemkoliv se domluvit. Emil Scuka, Ondrej Gina, Karel Holomek, Monika Horakova... Co jmeno, to nazor. Mnozi clenove tzv. bile vetsiny jsou ponekud nejisti a nervozni. Co se od nich vlastne ocekava? Maji podporovat romskou mensinu v jejim usili o socialni integraci? Nebudou obvineni z hegemonistickych snah o kulturni asimilaci? A co vlastne chce romska mensina? Uplnou asimilaci? Nebo socialni integraci bez kulturni asimilace? Nebo oddeleny vyvoj (v jazyce afrikaans: apartheid)? Nebo od kazdeho kousek, jak se to zrovna nekomu hodi?

    Nedavno vypukla opet jedna "rasisticka" afera. Urady prace eviduji romske nezamestnane. A to pry je rasismus. Jenomze tyto urady jsou v ramci tzv. affirmative action vladnim usnesenim zavazany preferovat romske uchazece o praci. Jak je mohou preferovat, kdyz o nich nemaji evidenci?

    Vase nediferencovane utoky na rasismus jsou neucinne. Davate ctenarum jenom dve moznosti: Bud se mohou schovat nekam do ustrani a tam se tise stydet za to, ze jsou rasiste, i kdyz nejsou, nebo maji moznost hadat se s Vami, odsekavat Vam, radikalizovat svou terminologii a postoje, a tak se postupne nechat vmanipulovat do pozic rasistu. Protoze slovo jednou vypustene z huby (poslane mailem po INTERNETu) uz nelze vzit zpet.

    Neznate me, nemuzete proto vedet, kolikrat jsem zdarma poskytl pravni radu svym vietnamskym znamym. Kolikrat jsem jim napsal podani, odvolani, zadost, stiznost atd. Jak jsem jim pomahal vyridit formality, kdyz se u nas chteli ozenit a usadit se. Kdybych si za kazdou takovou konzultaci uctoval jenom smesnych 100 korun, byl bych dnes zamozny clovek. Nejsem.

    Neda mi to, abych nereagoval na ponekud smesne uvahy o tom, kdo komu smrdi. Rozhorcene jste konstatoval, ze J. Kynclovi smrdi Arabove. Obratne jste vsak zamlcel druhou cast jeho vyroku, ze Arabum pravdepodobne smrdi on. Vite, on totiz kazdy clovek nejak pachne. Zeptejte se na to sveho psa. A kazdy pachne trochu jinak. Pamatuji si, jak jsem jednou navstivil sveho cernosskeho spoluzaka na koleji. Po chvili nenapadne, aby me neurazil, otevrel okno. Proste me belosske pizma bylo jine nez jeho cernosske a asi mu nebylo prijemne. Ja sam jsem ve 14 letech prodelal operaci nosni prepazky a od te doby mam oslabeny cich. Snaze proto snasim ruzne neprijemne pachy. Ze vsech lidi, s nimiz jsem se kdy osobne stykal, mi nejmene smrdi Vietnamci. Abych tuto absurdne dadaistickou uvahu o smradu stylove zakoncil, uvedu nazorny priklad sveho ne-rasismu: Kdybych si mel vybrat, zda pojedu vytahem s cernochem nebo s menstruujici beloskou, zvolil bych moznost a).

    Nesnasim rasismus, nesnasim davovou psychozu, lyncovani, sikanovani slabsich...

    Ale pateticke a nediferencovane obvinovani vsech nic nevyresi.


    Zlidšťující programy my nepotřebujeme, my Romy známe

    Čtenářova adresa je redakci známa.

    Kdyz uz jsme u tech Cikanu: Volate po zlidstujicich programech ve sdelovacich prostredcich, ukazujici Cikany z jineho, lepsiho uhlu.

    To mozna potrebuji divaci britsti, nikoliv ale Cesi, pro ktere je vetsinou styk s Romy veci kazdodenni osobni zkusenosti. (Vyjma snad tech nej- uslechtilejsich z nas, zijicich treba na Praze 6, kde mimochodem uz za bolsevika byl interni zakaz bydleni Cikanu.)

    Problem vubec neni v tom, ze by Cikani byli pro Cechy lide z Marsu. Naopak, znaji je docela dobre.

    Ja sam poznal radu Cikanu pocinaje detstvim, chmelovou brigadou v cikanskych Sudetech, pokracujic vojnou (kde jsem stravil tydny ve vojenske nemocnici na posteli vedle Cikana, ktery samozrejme v kapse pyzama mel vzdy nepostradatelny nozik :-))) a konce nasim malomestem kam stale jezdim na vikend a kde vetsinou nakupuji u mistnich Cikanu. Jsou tam docela asimilovani, vsechna jim cest, je to asi take proto ze jich neni mnoho; a po meste je znam vyrok mistni Cikanky k jejim detem "musite byt 10 krat cistsi nez bili ! "

    Cikan z vedlejsiho panelaku mi jako dukaz duvery obcas necha traversy a jine stavebniny na zahrade kdyz je potrebuje na par dni uschovat :-)

    Presto mam "predsudky", jak jste videl.

    Mozna by to chtelo na ne ucinneji pusobit pres instituce ktere ve vzajemne komunikaci hraji asi nejvetsi roli - tzn. pres skolu, armadu a vezenstvi. Ve vsech techto smerech se bolsevik snazil vic. Myslim zas na ty "pracovni tabory", organizovane ale tak (jiste by to stalo dost penez) aby pokud mozno nevychovavaly recidivisty. Hledat pro ne potrebna remesla, ktera by vyhovovala jejich naturelu (zit ze dne na den) a dala jim pocit uzitecnosti. Rad vzpominam na jednoho cikana (prave z chmelu, hral s nami na kytaru) ktery na otazku kde pracuje s hrdosti vzdy odpovidal: V tovarne na konzervy, a na me praci zavisi chod cele fabriky ! (Pracoval na samem konci linky, sundaval hotove konzervy z beziciho pasu.)

    A jeste jednu ustepacnou poznamku k vasemu argumentu

    "nepripustna praxe, kdy se pachatel trestneho cinu, pokud je to Rom, za pachatele v novinach, v rozhlase a v televizi otevrene oznacuje, Cech vsak ne".

    Co by pomohlo, kdyby tomu bylo treba i naopak ? Jsou tu prece jen dve hlavni komunity :-)

    Nebo se nema oznacovat ani pohlavi pachatele ?

    To by bylo sice superkorektni, ale treba v pripade znasilneni ponekud smesne...


    Poznámky k diskusi o rasismu: nesouhlasím s Čulíkem

    Dalibor Žůrek

    (Tezko take prijmout pozoruhodne vyroky, ze "Arabove mi smrdi" - prostredi zapadnich univerzit, zejmena v technickych a v lekarskych oborech, je nesmirne mezinarodni. Vedle sebe tam pracuji odbornici z nejruznejsich kultur a zazemi. Tezko si pritom predstavovat, jak se vzajemne ocuchuji a jak je jim neprijemny "zapach jine rasy".)

    1, Nejenom nám smrdí jiné rasy, - naopak i my smrdíme jiným rasám. Svědectví jednoho přítele, který měl nadnormativně " blízké" vztahy s jednou černoškou - studentkou z jedné africké země. Pokaždé musel pod sprchu a použít deodoranty. Toto děvče bylo velmi objektivní a totéž prováděla sama se sebou. Roli samozřejmě hraje i potrava - dejte si pitomý B-komplex a uvidíte, že smrdíte jinak.

    Samozřejmě je možné si navzájem zvyknout a otužit se -stejně jako je možné si zvyknout na soužití s kočkou nebo jiným zvířetem.

    Váš přílad z mezinárodních vědeckých pracovišť je neregulérní. Tito lidé jsou mimořádně vzdělaní, mnohdy přes různé národnosti studovali stejné školy. Tito lidé si navzájem smrdět nemusí, protože možná používají stejné desodoranty, vody na holení, jedí stejnou stravu. a dvakrát denně se sprchují.

    Prostě Vaše závěry jsou stejné, jako když Marťana pozvou do šaten uchazeček o Miss World a on na základě této návštěvy usoudí, že všechny ženy na Zemi jsou krásné. (samosebou, pokud má stejné estetické cítění jako my)

    Az lide uvidi Romy na mistech uredniku, politiku, majitelu kramku, pilotu, policistu, vedcu badajicich nad enzymy a geny a nikoliv vylucne jako hlucne skupiny postavajici na namestich, posedavajicich v parcich atd., pak budeme mit vsichni dukaz, ze se veci vyvijeji dobrym smerem. Ale meli bychom poctive pocitat s tim, ze to je otazka pristich nekolika desitek let.

    Přesně. Vám nevadí Pákistánci, o kterých víte, že si v potu tváře vydělávají na chléb svůj vezdejší ve svých krámcích otevřených od nevidím do nevidím. Jenže obyčejného Čecha, když vidí někoho podobně tmavého, nenapadne, že má před sebou Inda, ale Roma. ( Epizoda z koupaliště s Vaší dcerou.)

    A ví, že četl v novinách, že v některých lokalitách jsou Romové v obrovské části promoření infekční hepatitidou a že nedodržují karanténu a hygienické předpisy. Případně, že zlikvidují nemocniční zařízení, a infekční děti si vezmou domů.( Zažil jsem jako mladý lékař- absolvent infekční hepatitidu na vojně v Mariánských láznéch v roce 76-77, a nebyla to sranda.)

    Vás by možná na lůžku infekčního oddělení hřálo vědomí, že jste se nechoval jako rasista, já se ale raději v případech možného ohrožení zdraví budu jako rasista chovat.

    Osrtatně, je to rasizmus, když Vám před cestou do subtropických zemí řeknou, abyste nejedli a nepili nic domorodého, kromě vybraných podniků na určité úrovni ?

    Anebo, když Vás varují, abyste si nezačínal nic s tamějšími ženami, protože se odhaduje, že je v zemi 40% promoření Aidsem ? I to je podle Vás Rasizmus, protože žena, na kterou narazíte, nemusí být nakažena ? Podle Vašich příkladů by se to mohlo považovat za neoddůvodněnou diskriminaci.

    (kriminalita, pachana Cechy, neni v tisku oznacovana za kriminalitu belosskou, kriminalita, pachana Romy je vzdy oznacovana za kriminalitu romskou).

    Právě naopak. Uvádějí se jen příklady násilí bílých na Romech, uvádět opačné příklady se považuje za rozdmychavání rasové nesnášenlivosti a politicky nekorektní. Jak jsem už napsal, do statistik se rasový původ pachatelů nedává.

    Ještě k Vaší poznámce o čemsi nezdravém v zemi, kde je člověk zabit kvůli barvě pleti a o neschopnosti vyšetřit takovou vraždu.

    Minulý týden jste mi napsal o dvou pověšených chlapcích z pravděpodobně rasových důvodů. Loni byly v Londýně výbuchy v oblastech s koncentrací neanglického obyvytelstva. Vražda je vražda, a nechápu rozdíl . Každá by měla být vyšetřena.

    Mimochodem, Scottland Yard prý už není co býval. Počet vyšetřených vražd prý klesá.


    Štětinův film o Čečensku

    Ludvík Vavřina

    Vazeny pane Culiku,

    sledoval jsem (az ze zaznamu) co natocil Stetina a jeho kolegyne v Cecensku. Nomen omen, v Groznem je to opravdu hrozne. Zoufale narky zen, marne kricicich do kamery, ze oni nic neudelaly, proc zabijeji je a jejich deti, bezmocny vztek muzu, ze se nemohou nijak branit bombam padajicim na jejich hlavy (i kdyz tohle je mi trochu povedome).

    Konfrontace klidneho sebevedomi opravdovych chlapu branicich svoji zem s nestastnym zajatym ruskym vojackem, jeste klukem, zohavene mrtvoly i zohavena tela jeste zijicich lidi. Nebyl to porad pro slabe nervy. Nejhruzneji na me pusobil popaleny konik, zijici ve svete lidi, kteri se navzajem zabijeji. Cim se provinil on?

    S ponekud mensim pohnutim jsem sledoval muslimskeho zoldaka (nebo ze by to byl dobrovolnik?) z Jordanska pod zelenou vlajkou islamu. I to k tomu ovsem patri.

    Bohuzel, politika je vec ryze pragmaticka a teze o kolektivni vine v ni ma sve misto. Ostatne, zda se mi, ze ruska kampan v Cecne se vede vylucne z vnitropolitickych duvodu. Jaky by jinak byl duvod planovat ofenzivu na obdobi, kdy se rozbahni cesty a zhorsi pocasi, ztezujici cinnost letectva. Proste "Vrteti psem". A pak uz to jede, jak rikal saper Vodicka "... vinej, nevinej, berte to po rade!".

    Cecenci maji proste smulu. Proti jaderne velmoci tezko sezenou pomoc a svym bojem riskuji narodni existenci. Ale mozna, ze je Rusko ma jen na to, aby melo kde cvicit armadu. Ta je zrejme stale stejna, pechota je nepouzitelna pro utok, krome situace, kdy obrancum dojdou naboje a Rusum nedojdou vojaci.

    Mam podezreni, ze pokud se v tom Zapad nemuze vhodne mirove angazovat a vytriskat z toho take nejaky politicky kapital (navic to zajmy USA nijak zvlast neohrozuje), bude se o tom mluvit jako o jakesi cizi a nezname zemi, kvuli ktere prece nebudeme kopat zakopy. Tak to proste je a Cecenci si to asi neuvedomili. Byly zahubeny miliony a par set tisic Cecencu se v tom ztrati.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|