pátek 21. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Projekt řízení ČT:
  • Česká televize v roce 2000 a nejblíže následujících letech (Dušan Chmelíček, kandidát na ředitele ČT; nenatáhne se jako součást Kompletních BL) Diskuse:
  • Vysvětlení Martinu Vadasovi a omluva Janu Šternovi (Milan Šmíd)
  • Digitální vysílání ČT a averze pánů Čulíka a Lipšanského vůči mé osobě (Ivo Mathé)
  • Kritika neznamená osobní averzi (Jan Čulík) Debata o generálním řediteli BBC:
  • Nedávno jmenovaný šéf BBC vlastnil akcie soupeřící komerční televize Dějiny filmu:
  • Zemřela Hedy Lamarrová, hvězda Machatého Extáze (1936) Česká politika:
  • Demonstrace slepých a hluchých lidí vyvolává stud (Ivan Hoffman) Reakce:
  • Tak podle pana Vadase přímo zavinil Ivan Kytka krizi, v níž je dnes Česká republika? (Petr Novotný) Komunální správa:
  • Petardologie: Obecní vyhláška má být službou (František Roček) Člověk:
  • Vědecky potvrzeno: neschopnost sebereflexe u druhu Homo Sapiens (Václav Pinkava) Literární noviny:
  • Co bude znamenat pro lidi digitální televize a co si myslí Umberto Eco o lidské schopnosti vnímat svět (Jan Čulík) Česká televize:
  • Katovna: Je Vladimír Just přesně informován? (V. Novák)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

  • Upozornění: Titulky článků v Britských listech bývají redakční, zejména pokud autor pošle materiál bez titulku anebo s titulkem, který jasně neinformuje o obsahu článku. Je to běžná editorská praxe.

    Co je nového v České republice

  • Etika novinářské práce České televize na jaře r. 1998, zejména práce Jana Šterna, byla skutečně pozoruhodná. "Bamberské memorandum" z r. 1995, podle něhož prý měli představitelé ČSSD po případném vítězství ve volbách nabídnout česko-švýcarským podnikatelům za příslib půjčky vliv na ekonomický vývoj v ČR, zfalšoval podle vyšetřovatele česko-švýcarský podnikatel Jan Vízek. K tomuto závěru dospěl šéf zvláštního odboru republikového úřadu vyšetřování Martin Hádek. Podle Hádka se Vízek dopustil v souvislosti s takzvanou Bamberskou aférou dvou trestných činů: pomluvy a poškozování cizích práv. Vízek je švýcarský občan a česká policie předá své podklady švýcarským úřadům. "Vízek si vytvořil fiktivní zápisy o jednáních, ke kterým nikdy nedošlo, a přetáhl na ně podpisy ze zápisu o jiném jednání," vysvětlil Hádek. Vízek podle vyšetřovatele stál i za rozpoutáním celé aféry v českých médiích, neboť se měl v roce 1998 obrátit na některé sdělovací prostředky s nabídkou, že má zajímavé informace týkající se několika českých politiků. Média pak jeho tvrzení nekriticky zveřejnila. Takzvaná bamberská aféra propukla v březnu 1998, kdy Česká televize v pořadu Nadoraz uvedla, že vedení ČSSD v roce 1995 navázalo kontakty s česko-švýcarskými podnikateli. Česká televize se na této neexistující aféře prostřednictvím pořadu Nadoraz živila čtyři měsíce. Když lidem z Nadorazu tehdy člověk namítl, že vysílají neověřené a nedovyresearchované informace, odpovědí bylo obvinění, že je kritik bolševik. Jestlipak bude zahájeno trestní stíhání také proti Janu Šternovi za pomluvu? Mělo by k tomu dojít, aby se takového "žurnalistické" nehoráznosti nemohly opakovat. Co bránilo České televizi, aby už v roce 1998 zjistila totéž, co nyní zveřejnil vyšetřovatel Hádek? Jenže oni její novináři to nechtěli neúplatně zjišťovat.

  • Vizitka kandidáta na místo generálního ředitele České televize Kamila Čermáka:

  • Sebrané lhaní Kamila Čermáka
  • Jak se Kamil Čermák posléze hájil
  • Dva tisíce žáků osmých a devátých tříd účastní akcie zaměřené proti braní drog.

  • Děti Země vítají, že vyhláška připravovaná ministerstvem životního prostředí stanovuje emisní limit pro dioxiny vypouštěné do ovzduší ze spaloven odpadu na úrovni států Evropské unie, ale dodávají, že ČR bude muset učinit další opatření, nejlépe opustit chlorovou chemii.

  • Pacienti prý nezávisle na plakátu České lékařské komory s výzvou ke sponzoringu (viz zde v BL) chtějí lékaře sponzorovat. V ordinacích, kde už plakáty jsou vyvěšeny, nevzniklo žádné nedorozumění.Uvádí to ústředí Svazu soukromých lékařů a podnikatelů ve zdravotnictví.

  • Loni se v ČR zastavil šest let trvající růst kriminality, uvedl policejní prezident Jiří Kolář.

  • Sníh a vítr stále komplikují silniční dopravu. Očekávané sněžení může zhoršit dopravní situaci na českých i moravských silnicích, které jsou v současné době se zvýšenou opatrností a dobrou výbavou převážně sjízdné. Kalamitní stav je jen na Bruntálsku, Jesenicku a Šumpersku. Kritická je situace ve vyšších polohách okresu Ústí nad Orlicí, Vsetínsku a na silnicích vedoucích k hraničním přechodům na Cínovci a Moldavě.


  • Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je k dostání v internetovém knihkupectvi Eliška, (knihy.cz, informace o knize je na tomto místě), v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. Určitý počet výtisků by nyní měl být k dispozici znovu v internetovém knihkupectví Kosmas. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

  • Konkurs na lektora češtiny na Glasgow University. Katedra slavistiky Glasgow University hledá pro školní rok 2000-2001 lektora češtiny. Podrobnosti konkursu jsou zde.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Nad recenzí Viktora Šlajchrta knihy Jak Češi myslí a nad iniciativou Děkujeme, odejděte uvažuje anglicky v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě o tom, zda je vhodné pro porozumění postojům některýchčeských komentátorů a veřejných činitelů studovat marxismus, alespoň v jeho pokleslé oficiální verzi z reálného socialismu. (CER vychází v pondělí k poledni středoevropského času.)

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.h tm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blp ostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/preh led.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Vysvětlení Martinu Vadasovi a omluva Janu Šternovi

    Milan Šmíd

    Vážený pane kolego Vadasi, se zájmem jsem si přečetl Váš příspěvek, děkuji za jeho seriózní tón.

    Zpytoval jsem své svědomí a tázal se i hlasu lidu - kamarádů v hospodě - zda jsem skutečně až příliš "nepřiostřil hrot své tužky" při kritice svých názorových oponentů. Vždyť pana Tomáše Marka jsem dokonce nazval ignorantem. Kupodivu, ten Marek mi u kamarádů prošel, zatímco u Jana Šterna mi řekli: "To nebylo moc dobré, byla tam cítit taková podivná osobní zaujatost."

    Sám nemám rád, když se diskuse vedou ad hominem namísto aby se vedly věcně ad rem, a nyní jsem se sám něčeho podobného dopustil (odpovědnost za titulek ovšem nese pan Čulík, já ho tam neměl). Pokoušel jsem se nahlédnout do temné komory svého nevědomého id, abych zjistil, co mne vedlo k tomu, že jsem právě jeho osobě - nikdy jsme se spolu nesetkali, nikdy neskřížili své meče ani zájmy - věnoval tolik kritické pozornosti.

    A pak jsem přišel na to, že nikoli Jan Štern osobně, ale novináři a žurnalistika určitého typu ve mně vyvolávají rozhořčení a odpor, a to konkrétně žurnalistika ideologicky předpojatá, navíc nekvalitní a zkreslující skutečnost. Já jsem o tomto typu žurnalistiky už jednou v Britských listech psal v materiálu O předpojatosti novinářů aneb Už jste přestal bít svoji ženu? a to na adrese http://blisty.internet. cz/9810/19981027e.html#04. A jestliže Jan Štern takovou žurnalistiku nekriticky hájí a navíc by - podle dojmu, který jsem z jeho vystoupení získal - z ní chtěl udělat ideální model publicistiky ČT, tak jsem zareagoval.

    Odnesl to Jan Štern (ty kariérní reminiscence jsem si, pravda, mohl odpustit), ačkoliv v podobném typu žurnalistiky si libuje mnohem širší záběr českých televizních žurnalistů na všech programech, kteří tak rádi a často kladou otázky "Už jste přestal bít svou ženu?", neboť je jim už předem všechno naprosto jasné. A rád bych podotkl, že taková žurnalistika mi vadí nez ohledu na to, zda šlape či nešlape na kuří oka bývalým komunistům.

    Položil-li jsem vedle sebe jména Čulík, Štern, Vadas, Just vedle sebe, pak jsem tak učinil trochu bez rozmyslu, spíše na základě vlastního pocitu, že právě jejich žurnalistická vystupování často vycházejí z ideologického vidění světa, které tak dobře má už předem rozškatulkováno, kde v daném zkoumaném případě je pravda a kde je lež, nebo - budu-li parafrázovat z výše uvedeného linku na jiný můj materiál - "jejich stranění právu proti bezpráví vychází z předpokladu, že si odpověděli na otázku po pravdě, že vidí skutečnost "správně", že morální předpoklady jejich usuzování jsou naprosto správné a že jsou obecně závazné. A kdo se takovému nároku vzpírá, ten se tím okamžikem vystavuje podezření z oportunismu, nebo dokonce z cynismu. Bude se mu předhazovat, že zjevně odmítá "přesvědčovat lidi", nechce bojovat za spravedlnost, a dokonce pochybuje o tom, v čem spravedlnost obecně i v jednotlivých případech spočívá." Tolik citát německého odborníka Petra Vosse z diskuse na semináři Koordinačního centra Občanského fóra v roce 1990, vydáno v publikaci KCOF, editor: Daniel Korte.

    Netrvám na tom, že by můj názor by měl být směrodatný, berte ho jako jeden z mnoha. Přijímám kritiku za to, že vedle výše uvedených jmen v citované větě ("Bude-li televize na obrazovce jednostranně prosazovat jenom jednu jednou pravdu - ať už je to pravda Čulíkova nebo Šternova, Vadasova, či Justova...atd.") chybělo jméno Milan Šmíd. Mělo tam být.

    Rovněž použití slova "pravda" nebylo nejšťastnější. Mělo tam být slovo "názor". Tím jsem se sice u Juliany zařadil mezi ignoranty ve věci epistemologických teorií, ale na druhé straně by bylo zajímavé, kdyby to vyprovokovalo diskusi o gnoseologii žurnalistické práce.

    Diskuse o změnách zákona o ČT se rád zúčastním a budu-li mít čas, něco k Vašim návrhům napíšu. Ale nejříve si musím prostudovat současnou verzi vysílacího zákona tak, jak šla do parlamentu a jak je zveřejněná na http://www.psp.cz v parlamentních tiscích č. 482 a 483.

    Milan Šmíd, pedagog katedry žurnalistiky FSV UK


    Digitální vysílání ČT a averze pánů Čulíka a Lipšanského vůči mé osobě

    Ivo Mathé

    Na úvodní stránce BL z 19. 1. 2000 jsem si se zpožděním všiml pod titulkem Co panu Mathému bránilo zavést v roce 1998 digitální vysílání citace z jakéhosi textu pana Lipšanského.

    Jen několik stručných poznámek (jejichž obsah nemůže být oběma pánům neznámý):

    1) ČT od roku 1997 distribuovala oba svá programové okruhy digitálně přes satelit,

    2) ve svém projektu (odevzdán 5.1.1998) píšu v kapitole VI.c) ..k prvnímu pokusnému digitálnímu terestrickému vysílání dojde podle mého soudu lokálně již koncem roku 1998. Obsah tohoto tvrzení byl důkladně prodiskutován s technickými experty České televize (kteří v ní tehdy ještě byli), a proto jsem si byl realizací jistý (projekt byl v březnu 1998 zveřejněn!),

    3) generálním ředitelem České televize jsem byl do 31. března 1998,

    4) zároveň se mnou (či brzy po mně, nejpozději do konce roku 1998) museli z ČT odejít kupř. ředitel výroby a techniky Jan Horský, šéf inženýringu ČT Jiří Rajdus, hlavní inženýr ČT Karel Trpák (mezinárodně uznávaný odborník a člen technické komise EBU a skupiny DVB), šéf informatiky Jan Šebek aj.,

    5) bez vůle a zmíněných odborníků ovšem žádný "knoflík stisknout" nešlo,

    6) ČT se pod novým a mladým vedením zařadila mezi "vyčkávající" a nepokrokové vysílatele,

    7) ČT pod novým a mladým vedením zřejmě podlehla zájmům privátních stanic,

    8) mrzí mne to, stejně jako jistá averze panů Čulíka a Lipšanského.

    I.M.


    Reakce Jana Čulíka:

    Kritika neznamená osobní averzi

    Ivo Mathé, jak vyplynulo z dalšího jeho dopisu, dovozuje mou osobní averzi vůči němu z údajně nedoložené, systematické kritiky kvality zpravodajství za jeho působení v České televizi (kritizuji ovšem ještě ostřeji kvalitu zpravodajství ČT za působení Jakuba Puchalského; je zajímavé, že navzdory všem zveřejněným informacím považuje např. nynější kandidát na funkci generálního ředitele ČT Dušan Chmelíček její zpravodajství za dobré - vysvětluji si to tím, že pan Chmelíček předpokládá, že se pracovníkům ČT bude muset nejprve lichotit, jak jsou dobří, než se podaří prosadit nějakou změnu. Snad je to praktická strategie, vzhledem k tomu, co jsme dosud zažili. - Na druhé straně pan Chmelíček otevřeně přiznává, že např. pořad Katovna "není optimální"...).

    Dále vadí Ivo Mathému, že jsem neposkytl dostatečnou publicitu jeho kritice mého rozhovoru s Ivanem Kytkou proč selhala reforma zpravodajství v České televizi. Mathého kritiku jsem zveřejnil, nepovažuji ji však za přesvědčivou - obsahuje celou řadu skutečností, kterou by bylo potřeba vyjasnit v konfrontaci s oponenty. Tato Mathého reakce je totiž příliš motivována jeho usilovnou snahou prezentovat svůj režim v ČT jako ideální.

    Žádnou osobní averzi vůči Ivo Mathému přirozeně nechovám. Pokusím se ještě jednou, jasněji, aniž bych byl nucen přikročit k detailní analýze jednotlivých zpravodajských a publicistických pořadů za Ivo Mathého, shrnout kritiku vůči zpravodajství v jeho éře.

    Mathé možná skutečně docela efektivně bránil nezávislost České televize navenek (projevilo se to například jeho spory s Vladimírem Železným o bojem a televizní poplatek), avšak interně existoval problém. Domácí redakce zpravodajských pořadů nebyla nestranná. Těmito pořady prosakoval nekritický obdiv k tehdejší vládnoucí garnituře a současně nekritický odpor vůči sociální demokracii - televizní redaktoři se o sociálnědemokratických politicích vyjadřovali s naprostou samozřejmostí a vědomě pejorativně jako o "socanech". (Když byly volby v červnu roku 1996 nerozhodné, vykřikoval během volebního dne, jak přicházely výsledky, Ota Černý v kuloárech České televize, "To je druhý Únor!!" )

    Myslím, že není přesné uvádět, že Jan Štern vytvořil v České televizi investigativní žurnalistiku - pozorovatelé vzpomínají na některé investigativní publicistické pořady z  let 1990 - 1991, které byly prý kvalitnější než Šternův Nadoraz. Ze způsobu, jakým reportéři pořadu Nadoraz zpracovali bamberskou aféru a některé další pořady, vyplývá, že tito reportéři naprosto nerespektovali některé základní principy pravé investigativní žurnalistiky, totiž cross-checking citovaných zdrojů. Jak se staví Ivo Mathé nyní k tomu, že jeho televize v pořadu Nadoraz ještě za jeho éry zahájila dezinformační bamberskou kampaň?

    Znovu opakuji, že byl Mathé v mnoha ohledech dobrým manažerem. Za jeho vedení však zpravodajství a publicistika pracovaly metodou nekritického přebírání jakýchkoliv informačních zdrojů, které poskytovanými informacemi konvenovaly s politickým přesvědčením producentů nebo redaktorů. Pojetí politicky nezávislého novináře bylo v České televizi neznámé. Tento přístup má paradoxně oporu i v zákoně o České televizi, který ho zakotvuje, aniž by ukládal České televizi přinášet informace přesné, nestranné, pravdivé a ověřené.

    Je pro Českou televizi naděje, že by se dostala do moderní éry? Dovolte mi závěrem citovat ještě jednu poznámku, kterou jsem dostal: Tuto instituci lze za současné situace v ČT buď "převzít" vojenským převratem, nebo se ředitelem může stát jedině člověk zevnitř, se schválenými mocenskými vazbami.


    Nedávno jmenovaný šéf BBC vlastnil akcie soupeřící komerční televize

    Minulou neděli přinesl týdeník Sunday Times informace, že nedávno nově jmenovaný generální ředitel BBC Greg Dyke vlastní akcie v hodnotě 6 milionů liber (cca 360 milionů Kč) hlavního soupeře televize BBC, významné regionální komerční televizní stanice Granada.

    Proces jmenování nového generálního ředitele BBC po odcházejícím Johnu Birtovi byl velmi dlouhý a velmi bolestný. Greg Dyke je ovšem velký televizní profesionál - před časem zachránil komerční televizní stanici, vysílající výlučně ranní pořady, před bankrotem. Dokáže vyrábět špičkové zábavné pořady, srší nápady, jeho pracovní výsledky i styl, jímž komunikuje, mu přinesl respekt v televizní branži i mimo ni.

    Nicméně, v tisku při procesu vybírání šéfa veřejnoprávní BBC vyvolalo kontroverzi vyvolalo například to, že se zjistilo, že před několika lety věnoval Dyke větší finanční částku Labouristické straně. Dyke se ovšem zapřísahal, že bude řídit BBC nestranně a podle některých komentátorů je vlastně toto odhalení kladem pro konzervativce, protože BBC bude muset být vůči britským konzervativcům velmi nestranná, ne-li vstřícná, protože při každém kritickém rozhovoru s konzervativním politikem si konzervativci začnou stěžovat, že k tomu došlo proto, že Dyke je v kapse labouristů.

    Když Sunday Times minulý týden informoval BBC, že jeho reportéři vědí, že Greg Dyke, který začal pracovat v BBC v listopadu jako náměstek generálního ředitele, vlastní šestimilionový podíl v konkurenční komerční televizní stanici, BBC vydala oficiální prohlášení, podle něhož se Dyke zavázal v kontraktu z loňského června, týkajícím se jeho jmenování generálním ředitelem BBC, že tyto své akcie prodá nejpozději do dubna 2000. Dykův plat generálního ředitele veřejnoprávní BBC je 500 000 liber ročně (cca 2,5 milionu Kč měsíčně).

    Sunday Times citoval informované kruhy, že se Dyke snažil odložit prodej těchto akcií na co nejpozdější dobu, aby jejich hodnota stoupla.

    Ukázka komunikace v BBC

    Včera dostali všichni zaměstnanci BBC tento e-mail:

    Subject: FW: Granada Plc shares: A message from Greg Dyke

    From: Corporate Internal Communications

    Sent: Thursday, January 20, 2000 2:49 PM

    Subject: Granada Plc shares: A message from Greg Dyke

    I have today disposed of my complete shareholding in Granada Plc.

    I have done this because I do not want my early days as Director-General of the BBC to be dominated by questions and controversy about my shareholdings at a time when there are so many other things to do and so many other ideas I want to discuss with the staff at the BBC.

    This was my decision and mine alone. I have not sold these shares because I was asked to do so by the BBC, nor because I have in any way behaved unethically. As the Chairman of the BBC made clear earlier in the week I have scrupulously followed the terms of the agreement I reached with the BBC when I was appointed last June.

    Greg Dyke

    Director-General Designate

    Issued by Head of Corporate Internal Communications Room 3365 Broadcasting House
    London W1A 1AA
    Tel: (020 776)53612
    Fax:(020 776)55033

    Věc: Akcie v podniku Granada plc. Zpráva od Grega Dyka.

    Dnes jsem prodal veškeré své akcie podniku Granada plc.

    Učinil jsem to, protože nechci, aby počátek mé práce jako generálního ředitele BBC byl zastíněn otázkami a kontroverzí ohledně toho, jaké akcie vlastním, a to v době, kdy je zapotřebí udělat tolik jiných věcí a kdy mám mnoho představ, o nichž chci hovořit se zaměstnanci BBC.

    Prodat ty akcie bylo jen moje vlastní rozhodnutí. Nepožádala mě BBC, abych tyto akcie nyní prodal. Neprodal jsem je nyní ani proto, že bych se nějakým způsobem zachoval neeticky. Jak předseda Rady BBC vysvětlil začátkem týdne, velmi pečlivě dodržuji podmínky dohody, kterou jsem uzavřel s BBC, když jsem byl loni v červnu jmenován šéfem BBC.

    Greg Dyke

    dezignovaný generální ředitel BBC

    Vydalo ředitelství vnitropodnikových komunikací,
    místnost 3365, Broadcasting House
    London W1A 1AA
    Tel: (020 776)53612
    Fax:(020 776)55033


    Zemřela Hedy Lamarrová

    Ve středu 19. ledna 2000 zemřela Hedy Lamarrová, která proslula ve věku 18 let, když hrála pod svým původním jménem jako Hedy Kieslerová v českém experimentálním filmu Gustava Machatého Extáze (1936) několik minut nahá. Film je natočen v podstatě podle poetiky němé kinematografie, Machatý v něm experimentuje s vyjadřováním emocí vizuálními prostředky.

    Deník Guardian Lamarrovou charakterizoval jako herečku, kterou Hollywood inzeroval jako "nejkrásnější ženu na světě", která však ve své kariéře často učinila katastrofální rozhodnutí. Zemřela nyní na Floridě zcela osamocena.

    Za druhé světové války Lamarrová patentovala techniku vysílání rozhlasových signálů takovým způsobem, aby je nepřítel nemohl identifikovat. Podle předem dohodnutého a synchronizovaného časového rozvrhu se při vysílání signálu rychle měnily rozhlasové frekvence. Ten, kdo neměl možnost sledovat proměnnou změnu rozhlasových frekvencí, zaslechl z vysílaného signálu na fixní frekvenci občas jen bezvýznamné pípnutí.

    Deník Guardian včera přinesl tento nekrolog, z něhož vybíráme:

    Ve čtyřicátých letech byla Hedy Lamarrová, která nyní zemřela ve věku 86 let, považována za nejkrásnější ženu světa a stala se symbolem ženské přitažlivosti a romantického kouzla. "Krása jí nahrazovala občasnou neschopnost hrát," poznamenal King Vidor, který režíroval Lamarrovou v jednom z jejích nejlepších filmů (Pan H M Pulham) a v jednom z jejích nejhorších filmů (Soudruh X). "Pravděpodobně nebyla rodilou herečkou, ale povšimněte si její určité nejistoty, která jí poskytovala jistou dětskou přitažlivost."

    Lamarrová sama zastávala názor: "Každá dívka se může stát symbolem romantické přitažlivosti: stačí stát nehybně a mít stupidní výraz." I když Hedy nikdy nevypadala stupidně - měla v očích určitý posměch, zaměřený na sebe - často nehrála nic jiného než mramorovou manekýnu, jako ve filmu Dívka z rodiny Ziegfeldů (1941).

    Lamarrová se narodila v Rakousku jako Hedwika Eva Maria Kieslerová a vyrostla v bohaté rodině - tatínek byl ředitelem Vídeňské banky. Začala vystupovat jako herečka v divadelní společnosti Maxe Reinhardta v Berlíně, Louis B. Mayer jí změnil jméno na Lamarrovou podle krásky z éry němého filmu Barbary LaMarrové, protože se obával, že jméno Kiesler zní příliš podobně jako židovské slangové slovo pro zadek.

    V osmnácti letech se octla Lamarrová v ohnisku mezinárodní kontroverze, když se objevila nahá ve filmu Extáze (1932) českého režiséra Gustava Machatého (záběry jsou z dnešního hlediska zcela nevinné, pozn. JČ). Papež Pius XII. film odsoudil, Hitler ho zakázal a nahé scény byly z většiny amerických a evropských kopií tohoto filmu vystřiženy. Film samotný je plný lyrické krásy a stylové erotiky a zadek Kieslerové není skoro vůbec vidět. (Záběry nahé dívky jsou brány z dálky, malá rozlišovací schopnosti tehdejšího filmového materiálu způsobuje, že je na plátně spíš vidět jen bílá skvrna.) Manžel Lamarrové, německý zbrojařský magnát Fritz Madl, kterému bylo nad padesát let, vydal obrovské finanční částky ve snaze skoupit po celém světě všechny kopie Extáze. Jako jeho dekorativní manželka hostila Lamarrová v jejich domácnosti Gustava Mahlera, Franze Werfela, Hitlera i Mussoliniho.

    Nakonec se přestrojila za jednu ze svých služebnic a utekla do Paříže vlakem s dostatečným množství šperků, aby si mohla koupit jízdenku do New Yorku na lodi Normande, kde se setkala s Louisem B. Meyerem. Než loď přistála v Americe, měla nové jméno a kontrakt na sedm let - její počáteční plat byl 500 dolarů týdně. Mayer osobně dohlížel na všechny podrobnosti jejího přerodu ve filmovou hvězdu, i když nevěděl moc, co si s ní počít.

    Mayer ji půjčil Walteru Wangerovi, tak jako první hrála ve filmu Alžír (1938). Dalším exotickým filmem byla Dáma v tropech (1939), což byl po dvou letech kontraktu její první film u společnosti MGM. Filmbyl neúspěšný.

    Film Beru si tuto ženu (1940) se Spencerem Tracym a s Lamarrovou se vyráběl dva roky: do té doby byl ironiky přejmenován na Znovu si beru tuto ženu. Třikrát se u filmu změnil režisér a množství záběrů bylo odmítnuto. Tento film o manželské krizi diváky příliš nezaujal a Mayer začínal o Lamarrovou ztrácet zájem.

    Nejlépe hrála Lamarrová Dolores Ramirezovou ve filmu Tortilla Flat (1942). Kdyby býval film byl úspěchem, MGM by jistě našlo pro ni lepší role. Původně se s ní počítalo pro slavný film Gaslight (1944), ale studio nemělo v Lamarrovou důvěru a dalo roli Ingrid Bergmanové, která za ni získala Oskara. Proto Lamarrová v roce 1945 opustila MGM a založila vlastní výrobní společnost, v níž hrála v "osudovou svůdkyni" v celé řadě nudných televizních seriálů .

    Už byla téměř úplně odepsána, když si ji vybral Cecil B de Mille, aby zahrála nejosudovější svůdkyni ve filmu na biblická témata Samson a Dalila (1949). Film byl největším kasovním úspěchem její kariéry a zdálo se, že se její kariéra obnoví. De Mille ji nabídl roli v dalším filmu, ale odmítla, protože se jí režisér zdál příliš autokratický. Pak už natočila jen několik málo filmů, ale odchod do ústraní neznamenal, že opustila palcové titulky novin. Byla zatčena za krádeže v obchodě v roce 1966 a pak znovu v roce 1991, kdy v drogerii na Floridě údajně odcizila kosmetické zboží v hodnotě 25 dolarů. Byla v obou případech shledána nevinnou. Začala se soudit o hlouposti, například s najatými autory (ghost writers) svého provokativního životopisu a také s Mel Brooksem, že použil bez jejího svolení její jméno v Blazing Saddles, kde vystupuje osoba jménem Hedley Lamarr, jíž jde na nervy, že jí všichni říkají Hedy Lamar. Nevyhrála soudními spory nic a musela prodávat svůj majetek, aby se uživila.

    Byla šestkrát vdaná: například jejím čtvrtým manželem byl texaský ropný milionář W. Howard Lee. Nakonec si vzala vlastního rozvodového právníka.

    Teprve nedávno vyšel najevo jeden další rys jejího života. Během druhé světové války Lamarrová spolu s hudebním skladatelem Georgem Antheilem vynalezla systém, jak zakódovat vysílání signálů prostřednictvím proměnných rozhlasových frekvencí. Vynález byl patentován, ale armáda usoudila, že je systém příliš složitý na praktické využití. Nicméně ho přesto armáda využila, a to až v roce 1957 a poprvé byl prakticky užit v době kubánské krize v roce 1962. Až do poloviny osmdesátých let byl tento systém přísně utajován jako vysoce důvěrný obranný vojenský mechanismus. Posléze byl využíván komerčně, zejména telekomunikačními společnostmi k tomu, aby nebylo možno odposlouchávat mobilní telefony.

    Její syn Anthony Loder vysvětlil: "Má matka byla neobyčejně inteligentní žena, vždycky byla plná nových nápadů. Byla známa jen jako hezká ženská, ale nyní je uznávána, že vynalezla brilantní vědeckou záležitost, i když na tom nikdy nevydělala ani cent." Vědcům, kteří opožděně její vynález uznali, vzkázala Lamarrová: "Jsem ráda, že jsem vynález nevymyslela nadarmo." Občas, jako stařena, která žila na Floridě, když mluvila s lidmi, říkala jim poslední dobou: "Věřili byste, že jsem kdysi bývala slavnou filmovou hvězdou? Je to skutečně pravda!"


    Slepí a hluší

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Není demonstrace jako demonstrace. Zástup lékařů a zdravotníků v bílých pláštích, shromáždění učitelů, anebo odborářský mítink vyvolají u veřejnosti zájem a věcnou diskusi, ve které někdo demonstranty podpoří a někdo ne.

    Demonstrace slepců ovšem vyvolává spíše zděšení a stud.

    "Nevidíme, ale nejsme blbí", stálo na jednom z transparentů a heslo je to přesné. Nevidomí vědí co potřebují a umějí spočítat, kolik to stojí. Jestliže ministr Špidla označil demonstraci za nedorozumění, pak podstatou nedorozumění je především skutečnost, že slepci musí o dotace žádat.

    Potřebné částky by měli oznamovat. A nejen oni. V seznamu projektů, které ministerstvo nemíní nadále podporovat, anebo je míní utlumovat, je například také sedmnáct projektů pro neslyšící.

    I v jejich případě je rozhodnutí odborné komise předběžné a bude zajímavé sledovat, jaké bude definitivní, když před ministerstvo mlčky nepřinesli hesla o tom, že sice neslyší, ale myslí.

    Nejhorší na celé záležitosti je to, že kdo nevidí a neslyší jsou ve skutečnosti především úředníci.

    Proč chodit kolem horké kaše - to, čeho jsme svědky budí podezření, že se jedná o aroganci zdravých, kterým aktivity postižených lezou na nervy.

    Svou iniciativou, obětavostí a úspěšností totiž lidé handicapovaní a jejich blízcí usvědčují státní zaměstnance z neschopnosti. Právě úspěšné projekty jsou podle postižených byrokratům trnem v oku.

    Je příznačné, že mezi vyřazenými projekty je například sociálně terapeutické centrum Fondu ohrožených dětí, anebo že ve zmíněných předběžných likvidačních seznamech najdeme třicet projektů České katolické charity.

    Obětavého občana vnímá úředník spíše jako rivala, než jako partnera. Toto je důvodem, proč naši slepci mají strach. Cítí, že je ti úředníci nemají rádi.

    Vysílá se v pátek 21. ledna 1999. Britské listy jako přinesly informace o tomto problému už v pondělí 17.1. na tomto místě. Děkujeme Českému rozhlasu, že tomuto závažnému problému dělá publicitu.


    Tak podle pana Vadase zavinil Ivan Kytka krizi, v níž je dnes Česká republika?

    Petr Novotný

    Dobry den,

    tak me tak napadlo:

    Podle p.Vadase doslo vinou pokusu o reformu zpravodajstvi ze strany p.Kytky k tomu, ze volby dopadly nejak "spatne" a doslo k politickemu patu, blbe nalade, a tak vubec, a ze je ted vsechno v pr*eli...

    Dobra, tak se podivejme, ktera ze to strana mela pet mesicu pred volbami obrovske preference, a pak se (asi kvuli nejake zmene v televizi?) jeji preference poztracely az na ubohych 8% ci kolik - napada vas nejaka? Napovim vam, ze v televizi je stale premlynarovano :-)

    Takze podle p.Vadase CT selhala v tom, ze prestala vysilat agitaci US, ta ve volbach dostala mene, nez mela, a vse je v prachu, o ty zly muj osude. Jeste ze byl Kytka vyhozen - ted se US aspon docka satisfakce.

    Neco jsem snad precetl spatne?


    Petardologie: Obecní vyhláška má být službou

    František Roček

    Obecní vyhláška je službou, neboť vše podstatné bylo (čti: by mělo být) řečeno v zákonech a prováděcích vyhláškách. Obecní vyhláška má tudíž za úkol podle místní situace specifikovat to, co již v zákoně je popsáno. Proto v  Šumperku, ale i v Ústí nad Labem, se radní sekli.

    Pan Štemberk má pravdu, že by mohla obecní vyhláška specifikovat, kde a jak lze v obci prdopšoukově petardit.

    Rozumný obecní (městský) úřad může podle zákonných kšand, které jsou v tomto případě definované v rozhodnutí Ústavního soudu, popsat podle jednotlivých paragrafů příslušných zákonů zabývajících se petardologií, co lze a co nelze, kdy a jak.

    Do toho spadá i možnost definovat zóny, kde petardit není možno ze zákona a přesně popsat tyto zóny, aby kdokoliv si to mohl v obecní vyhlášce přečíst a říct si: v ulici F pšoukat nemohu, protože tam bydlí špitál, ale za rohem v ulici Bž už mohu. Zóny mohou být dané geografickou polohou objektů, které jsou tak blízko sebe, že vytvářejí síť - celistvé antipetardové zóny.

    Z tohoto hlediska, pokud bude popsáno přesně, co zákony zmíněné údem ústavní soudní moudrosti lze v obci páchat, je obecní vyhláška ne nějakým omezením, ale službou, kdy se lidé po lopatě dozvědí, co by jinak museli pracně dohledávat v paragrafové džungli. Obecní úd tedy nevymyslí nic moc originál svého, ale bude přesně aplikovat to, co bylo uzákoněno. A to je služba občanům.

    Druhou otázkou je, jaká pšoukadla lze vystřelovat lidem do obličeje a do oken. Podle zákona lze petardit pšoukadly I. a II. stupně. Na vše ostatní už musí být od(p)borné školení se státně licencovaným papírem. Vzpomínky lidí z říše královny Bětky II., že kdysi se pšoukalo v ostrovní říši razantněji než dnes nemají příliš váhu, protože jsou založené na dojmech. Naopak by bylo více než zajímavé, ba spíše velmi dobré, kdyby existovalo oficiální srovnání povolených prostředků petardologie v  různých EU-státech. Tím by bylo přesně řečeno do jaké míry pšoukáme v Českomoravsku silněji než jinde. Pokud výrobky z Číny, které tvoří podstatnou část českého petardího trhu jsou volně k dostání i na západ od českých pivovarů...? Bez tohoto srovnání je diskuse o petardí razanci k ničemu. Právě proto mi schází na českém politicko - publicistickém hřišti periodikum, nebo odborný občasník, který by informoval ve srovnávacích statích o zákonech v EU v konkrétních oborech. Tím by se omezila diskuse bez informační koncovky proč a  kolik let za či před opic emi. Od petard po lidská práva.


    Neschopnost sebereflexe u druhu Homo Sapiens

    Václav Pinkava

    Londýnský večerník Evening Standard vydal ve středu 19. ledna 2000 reportáž, na kterou mne upozornil můj bratr Pavel. Nabízím překlad:

    Why the inept are blissfully ignorant

    by Richard Allen

    THE truly incompetent are blissfully ignorant of their lack of ability, according to a study by two American psychologists.

    Whereas people who do things well underestimate their performance, the inept have no idea how bad they are, according to the research.

    This means they suffer twice, say Dr David Dunning of Cornell University and Dr Justin Kruger of the University of Illinois.

    Writing in the Journal of Personality and Social Psychology they state: "Not only do they reach erroneous conclusions and make unfortunate choices but also their incompetence robs them of the ability to realise it."

    Their tests have found that the skills needed for competence are the same skills necessary for recognising it.

    Those who scored in the bottom quarter in tests of logic, grammar and humour were also those most likely to have delusions of competence.

    Asked to evaluate how well they had done at the logic test, those who scored in the bottom eighth reckoned that their ability was in the top third. Those in the bottom tenth in grammar also believed that they were in the top third. Those who really were in the top third, however, tended to underestimate themselves.

    In the absence of information on how well others do, they tended to assume others were just as competent.

    When shown other people's work the competent soon revised their opinion but the incompetent did not - some even inflated their estimates of themselves.

    Blažení neschopní

    píše Richard Allen

    Američtí psychologové potvrdili, že lidé skutečně neschopní žijí v blažené nevědomosti o tom, jak jsou omezení.

    Zatímco schopní lidé svůj výkon podceňují, neschopní nemají ani potuchy, jak špatně jim to všechno jde, tvrdí výzkum.

    To ale znamená že [neschopní] jsou postiženi dvojnásob, říká Dr David Dunning, Cornell University a Dr Justin Kruger, University of Illinois.

    Ve studii, kterou vydal Journal of Personality and Social Psychology konstatují autoři: "Nejenže neschopní dospějí k mylným závěrům a nešťastným výběrům, ale postrádají schopnost si toto uvědomit."

    Výzkum odhalil, že schopnost 'být schopný' je v podstatě stejná jako schopnost si svou schopnost uvědomit.

    Ti, kteří se v testech logického myšlení, gramatiky a humoru propadli do poslední čtvrtiny, byli zhusta právě ti, které blud vlastní schopnosti neopouštěl.

    Když byli požádáni o vlastní hodnocení, jak dopadli v testu logického myšlení, nejhorší osmina se odhadem pasovala do horní třetiny. Do horní třetiny se taktéž pasovala nejhorší desetina respondentů v testech gramatiky. Ti, kteří v horní třetině skutečně byli, však měli tendenci se podceňovat.

    Pokud jim nebylo sděleno jak to zvládají ostatní, obvykle soudili, že ostatní jsou s nim ve schopnostech srovnatelní.

    Když jim bylo dílo ostatních předloženo, zatímco schopní své hodnocení přepracovali, neschopní se nezmohli ani na toto - někteří své sebehodnocení dokonce ještě více nafoukli.


    Pár úvah na závěr: Autor se nechal trochu unést anglickou frází 'ignorance is bliss' - která má vedle původního erbenovského významu "lepší nevědět" (... před sebou čirou temnotu), i druhý výklad "blažená blbost".

    Schopní lidé jsou tedy schopni trefného úsudku o sobě dosáhnout na základě zpětných informací, i když se a priori podceňují, respektive přeceňují druhé. Určitě člověk není blažený z pocitu, že se mýlil v sobě i druhých, a že se ve své snaze o toleranci a neazujatost naletěl takto zásadně. Důležité je však poučit se a takové dobročinné úsudky neopakovat. Chvilkový pocit blaženosti může vypramenit právě z náhledu: "Aha, takhle to je."

    Ovšem neschopní, kteří si svou neschopnost chronicky nepřipouštějí, také nemusejí být blažení. Své objektivní neúspěchy z vlastního přičinění vnímají jako nevysvětlitelnou nespravedlnost, rány osudu. Jelikož si vlastní neschopnost neuvědomují, mohou být navzdory objektivní situaci pevnější v kramflecích, než jejich schopní, vnitřní nejistotou zmítaní kolegové. Nicméně, jedou nejspíš dál po své slepé koleji a pořáad to k ničemu nevede. Co s tím? Příroda je milosrdná. Pro neschopného je, subjektivně vzato, nedostatek sebereflexe nejlepším východiskem.

    Napadá mne dodatek k aforismu, že 'člověk je tvor, který trpí nespokojeností se současným stavem věcí.' Skutečně moudrý člověk je tedy nespokojen se sebou, avšak nepřeceňuje ani ty kolem sebe, a přitom si to tak nebere.

    Co takhle být blaženě nespokojen s celým našim druhem, potažmo i s oním 'pachatelem' vesmíru.

    Homo Non Sapiens ?

    Václav Pinkava


    Literární noviny č 3/2000:

    Týden ve světě

    Jan Čulík

    Konec televize, jak jsme ji znali? Ve srovnání se zralými prostředky komunikace - s malířstvím, s dramatem, dokonce i s tiskem, který existuje 500 let, je televize pouhé nemluvně: jako významný společenský jev existuje sotva padesát let. A tato televizní éra, poukazují mnozí odborníci, nyní nenávratně končí. Budoucím historikům se bude zdát podivné, píše Christopher Dunkley, televizní kritik listu Financial Times, jak nereprezentativní byla v prvním půlstoletí své existence televize ve srovnání s tím, čím se pak stala. Nadchází éra digitálního televizního vysílání . Televize přestane být jen několika málo celostátními okruhy, jejichž počet byl omezen nedostatkem vysílacích frekvencí, a přechází do éry digitální hojnosti desítek až stovek televizních stanic v každé zemi. Televize poskytovala národním společenstvím v minulých desetiletích sdílenou zkušenost: všichni se dívali na tytéž pořady. Brzo bude alespoň teoreticky televize schopna nabízet divákům milion nejrůznějších zážitků, podle individuálního vkusu. Zřejmě se stane nástrojem sociální stratifikace, neboť lidé už nikdy nebudou mít společnou televizní zkušenost.

    Na sklonku léta minulého roku byla udělena v ČR licence pro provoz digitálního televizního vysílání firmě Czech DVB Group, která však chce hrát spíše roli nynějších radiokomunikací: poskytovat vysílatelům televizní okruhy, nikoliv vytvářet televizní pořady. O tom, že by se ČT, Nova či Prima připravovaly na digitální vysílání, není příliš slyšet. TV Nova v nynější formě zanedlouho ztratí svou finanční hodnotu: jak uvedl jeden zahraniční komentátor na okraj sporu Železný-CME: Nova provozuje jen bezperspektivně archaické analogové vysílání.

    Poskytovat pořady na mnoha dalších televizních okruzích vyžaduje velké investice: projekt digitálního televizního vysílání např. v Británii už několik let rozvíjejí největší broadcasteři, BBC, ITV i  Sky TV a aktivně ho podporuje i vláda. V ČR je rentabilita desítek či stovek domácích digitálních kanálů pochybná, je tedy pravděpodobné, že televizní vysílání ovládnou zahraniční investoři. Bude digitální televize schopna udržet kvalitu? Vysílatelé budou mít k dispozici velké množství okruhů, ale nebudou mít peníze je naplnit kvalitními pořady. Proto vyžaduje veřejnoprávní BBC v Británii zvýšení koncesionářského poplatku pro uživatele digitální televize o čtvrtinu, aby mohla financovat množství kvalitních nových tematických televizních okruhů. Budoucnost je ovšem nejistá, protože vývoj informační technologie směřuje ke konvergenci televize, telefonů a počítačů. Zanedlouho budeme mít doma, případně na zápěstí jednotný telekomunikační terminál, na němž budeme moci sledovat desítky či stovky televizních okruhů, jehož prostřednictvím budeme nakupovat či brouzdat po internetu.

    Jak poznáváme něco, co jsme ještě nikdy neviděli a  pro co nemáme ve své zkušenosti precedens? Jak víme, že pes je pes a ne klobouk? Touto otázkou se zabývá italský semiotik a spisovatel Umberto Eco ve své nové knize Kant and the Platypus (Kant a ptakopysk, nakladatelství Harcourt Brace, 1999, 464 stran, 28 amerických dolarů). Jak by si Kant poradil s podivným zvířetem ptakopyskem, vzhledem k tomu, že na základě seznamu charakteristických rysů přežvýkavců stál bezradně nad velbloudem? Pokusy identifikovat neznámé jevy (jako třeba španělské jezdce na koni, které jihoameričtí Aztékové původně považovali také za podivné zvíře) nám pomáhají odhalit deduktivní a induktivní procesy, jejichž prostřednictvím identifikujeme známé skutečnosti. Ale autorovo téma je širší: vědci se přou o to, zda studovat způsob, jak zjistit, že určitý výrok ("tohle je pes") je pravdivý, anebo zda studovat, jak to činí semiotika, způsob, jímž úspěšně sdělujeme jiným, že je předmětem našeho pozorování pes. Jinými slovy, jde o zákony pravdy nebo o zákony komunikace? V dnešní době považují filozofové za naléhavější zkoumat relativnost pravdy než její absolutní vlastnosti, zejména vzhledem k tomu, že víra v absolutní pravdu vedla v právě uplynulém století k rozsáhlému vraždění, konstatuje v této souvislosti Carey Harrison v San Francisco Chronicle. Filozofie proto projevuje nyní hlavně zájem o způsoby, jak komunikujeme a přesvědčujeme, a veškeré pravdy se považují za relativní. Ecova nová kniha rozumně ustupuje od tohoto postoje: kniha skromně uznává, že určité všeobecné pravdy jsou přece jen dány. Neměli bychom předpokládat, že žijeme v berkeleyovském vesmíru, kde je všechno jen naší subjektivní projekcí. Měsíc na obloze skutečně existuje, tvrdí Eco a dodává, že v jeho existenci věří stejně jako v existenci všeho ostatního, včetně vlastního těla.


    Katovna: Je Vladimír Just přesně informován?

    V. Novák

    Vazeny pane Culiku,

    v BL jste napsal, ze Vladimir Just asi neni presne informovan.

    Zapominate, ze Vladimir Just je odbornikem na vsechno. Od tlumeni/netlumeni kurovce na Sumave pres stav naseho zdravotnictvi po dostavbu JE Temelin.

    Mimochodem, kdyz vysla ona petice k JETe, udelal jsem si statistiku uverejnenych signataru. Byli mezi nimi herci, hudebnici, sociologove, filosofove, fotbaliste a manzelky fotbalistu, hokejiste a manzelky hokejistu, Just s Rejzkem a 1 (slovy JEDEN !) prirodovedec - profesor botaniky.

    Zadny fyzik, zadny odbornik na jadernou technologii, zadny technik. Nevite, kde se v lidech uvedenych oboru bere jistota, s niz se vyjadruji k vecem navysost odbornym, jimz nerozumi a rozumet nemohou? A je to pristup specificky cesky nebo se totez projevuje i jinde?

    Justovu a Rejzkovu Katovnu povazuji za trapnou plkarnu a jeji sledovani za ztratu casu, jiz si (obcas) mohu dovolit.

    V.Novak


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|