Firma InnoVatio má pro své analýzy sdělovacích prostředků vynikající mezinárodní pověst
Vážený pane Čulíku,
Na Britských listech jsme nalezli dopis Jakuba Puchalského ze dne 16.12.1999
a stanovisko Christiana Blankenburga respektive Petera Vosse z ARD. V dopise
bylo mimo jiné tvrzeno, že serióznost našich kvalitativních a kvantitativních
analýz televizního zpravodajství je pochybná a že tuto zkušenost má jak ARD,
tak Česká televize.
Pro Českou televizi jsme zpracovávali jednorázovou analýzu zpravodajství za
období 8.3. - 8.4.1999 dle specifického požadavku šéfredaktora redakce
zpravodajství Zdeňka Šámala. Až do doby zveřejnění srovnávací studie
zpravodajství za první pololetí roku 1997 a stejné období roku 1999, kterou
si u nás objednaly nezávisle na sobě redakce Lidových novin, Týdne a
Respektu, nebyly vzneseny vůči předložené zprávě žádné námitky.
Stanovisko vedení České televize stejně jako stanovisko ARD je pro nás
iritující také proto, že vlastně pracujeme s podobnými cíli, usilujeme o
jednoznačnou definici veřejnoprávní služby a tím také o vymanění se z pod
vlivu politických stran a partikulárních zájmů.
Tvrzení, že nezveřejňujeme naši metodiku je prokazatelně nepravdivé. V každém
časopise Media Monitor, v každé prezentaci stejně jako na internetových
stránkách jsou k dispozici metodologická východiska. Obvinění, že odpovědi
šéfredaktora časopisu Media Monitor na metodologické pochybnosti pana
Puchalského byly v tisku opakovaně nevěcné je rovněž nesmyslné a potvrdí je
každý, kdo si veřejnou diskusi prostuduje (třeba na www.innovatio.cz ).
Daleko pravdivější je tvrzení, že Česká televize o žádnou diskusi nestála,
což je možné doložit také reakcí během našeho setkání s J. Puchalským a Z.
Šámalem 22.10.1999 nebo následnou e-mailovou korespondencí mezi Z. Šámalem a
InnoVatiem.
Knihy "Grundversorgung - Pflichte und Rechte" se stanoviskem
Prof. Dr. Ernsta Mahrenholze, který se v SRN na úrovni Ústavního soudu
zabýval problematikou definice "veřejnoprávní služby", se během jednání nikdo
z vedení ČT ani nedotkl.
Vedení České televize nikdy nezveřejnilo své
vlastní výsledky nebo výsledky jiných organizací, ačkoliv tvrdí, že se jejich
údaje od našich výsledků liší. Směšný je útok vůči mezinárodnímu renomé
našich výzkumů a zpochybňuje nejen nás, ale také práci desítek vědců, kteří
se oborem komunikace a obsahovou analýzou zabývají akademicky, přičemž
využívají naše data.
Když jsme konzultovali naši metodologii s ZUMA (Zentrum
fuer Umfrage, Methoden und Analysen Mannheim - zabývá se rozvojem metod
sociologického výzkumu), prof. Nanny Wermuth vyjádřila nejen nadšení nad
detailností a propracovaností, ale označila náš standard práce za budoucnost
oboru obsahové analýzy médií.
Stejně pozitivní jsou stanoviska například
Prof. Maxe Kaase z Wissenschaftszentrum Berlin, který se řadí k
nejvýznamnějším vědcům zabývajícím se problematikou televizí. Dr. Steven
Coleman z Hansard Society resp. London School of Economics dokonce ve své
zprávě "Electronic Media, Parliament and the People - Making Democracy
Visible", která byla předložena zástupcům všech politických frakcí britského
parlamentu a také stanicím BBC a ITN hovoří o tom, že InnoVatio/Media Monitor
International předložilo nejrozsáhlejší obsahovou analýzu nejdůležitějších
zpravodajských pořadů stanic ve Velké Británii od doby, kdy kamery vstoupily
do Parlamentu. (This is the most extensive content-analysis of main UK news
broadcasts conducted since cameras entered the Commons).
Libor Mihalka a Marek Prorok
Prezidentská kancelář je otevřený úřad dávno před zákonem o přístupu k informacím
Ivo Mathé, Ladislav Špaček
Vážený pane Procházko,
nevíme, proč jste čekal na platnost zákona o svobodě informací, abyste
(nám) mohl položit několik otázek, na které se zákon č. 106/1999 Sb. stejně
nevztahuje.
Mylně se domníváte, že informace poskytujeme teprve dva
týdny, protože nám to uložil zákon. Kancelář prezidenta republiky odpovídá
po řadu let denně na nejrůznější dotazy týkající se její práce nebo práce
prezidenta republiky. Podmínky zákona jsou pro nás daleko liberálnější než
jsme si my sami už dávno stanovili (např. na dotazy odpovídáme obvykle
během jednoho či několika dní, nikoliv do měsíce, informace o struktuře a
činnosti KPR najdete na internetových stránkách už dva roky, nikoliv od
příštího roku, jak ukládá zákon atd.). Náš úřad není nijak tajuplný, jeho
struktura i personální obsazení funkcí jsou veřejné, každý týden najdete na
internetu i program prezidenta republiky a všechny potřebné informace.
Nevíme, proč se domníváte, že KPR má 350 úředníků. Kdybyste se zeptal,
zjistil byste, že KPR zaměstnává 112 pracovníků (plný stav plánovaný na
rok 2000, proti loňsku zredukovaný, je 130 pracovníků), z nichž 56 má
vysokoškolské vzdělání. Užívání akademických titulů je osobní věcí každého
občana a s výkonem funkce nijak nesouvisí. (Nerozumíme Vaší poznámce
o akademických titulech prezidenta republiky; je obecně známo, že je
nositelem řady čestných doktorátů, které ovšem nikdy neužívá. Podrobnosti
najdete na adrese www.hrad.cz)
K Vašim otázkám: rádi bychom Vám vyhověli, kdyby se kterákoli z
Vašich otázek týkala činnosti úřadu. Ptáte se ovšem na věci, které ze
zákona Kanceláři prezidenta republiky nepříslušejí.
Ad (1): Trestní věci podle par. 103 KPR neeviduje, protože se jí netýkají, snad
jen v těch případech, kdy prezident udělil obviněným či obžalovaným milost.
Informace byste mohl získat snad na Ministerstvu spravedlnosti.
Ad (2)-(4): Občanskoprávní spory vedené prezidentem či proti němu se KPR
vůbec nedotýkají, KPR se na nich nijak nepodílí, ba nemá ani povinnost mít
o nich povědomost, protože jde o soukromé záležitosti prezidenta a jeho
právních zástupců.
Zákon o svobodném přístupu k informacím ukládá povinným
subjektům poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. KPR
poskytuje prezidentu republiky servis v souvislosti s výkonem jeho
pravomocí, s jeho protokolárními povinnostmi a veřejnou činností.
Informace, o které žádáte, nijak nesouvisejí s činností KPR.
(Závěrem doufám, že kdyě už jste zvolil takto veřejnou formu svých
dotazů, budou Vaše otázky a naše odpovědi čtenáře Britských listů zajímat.)
Ivo Mathé
Ladislav Špaček
Poznámka JČ: Pan Procházka směřuje zřejmě svým dotazem k tomu, že chce zkoumat, do jaké míry se mohlo stát, že výjimečné postavení prezidenta republiky mohlo ovlivnit způsob vedení soudních procesů s jeho protivníky. Zdá se to být legitimní otázka, která by měla být zkoumána. Z tohoto hlediska tedy zjevně není otázka soudních procesů, spojených s jeho osobou, jen čistě soukromou prezidentovou záležitostí. Prezidentská kancelář by asi měla veřejnost pomáhat při zkoumání této otázky, anebo alespoň poradit, kam se obrátit.
Vraťte Ivo Mathého do funkce generálního ředitele ČT!
Asociace českých kameramanů
Mladá fronta Dnes
Senovážná 4
111 21 Praha 1
4. 1. 2000
Vážená redakce,
žádáme Vás o uveřejnění reakce Asociace českých kameramanů na článek pana Josefa Chuchmy ze dne 31. 12. 1999 s názvem "Ruce pryč od České televize, Ivo Mathé!" Naši reakci uveřejněte prosíme v plném znění.
Při zveřejnění Vašeho článku, pane Josefe Chuchmo, v MF Dnes z 31. 12. 1999 nás udivil už nadpis, který bohužel připomněl neblaze proslulé články v Rudém právu z dob normalizace, začínající právě "Ruce pryč od ... (Kuby, socialismu, atd.)" Když jsme si ale Váš článek přečetli pozorně, uvědomili jsme si, že to, co nás zarazilo, nebyl nadpis, ale nedostatečné informace, které máte o skutečném dění, problémech a současném stavu České televize. Rádi bychom Vás proto informovali, jak vlastně tato situace z našeho pohledu vypadá.
Pan Ivo Mathé, po dobu, kdy stál v čele ČT od konce roku 1991, postupně a pracně vybudoval s pomocí svých spolupracovníků nezávislou instituci (i s finančními rezervami), která byla dostatečně silná na to, aby odolávala politickým tlakům i tlaku ostatních komerčních stanic, kterým mohla směle konkurovat. Současně musel řešit vnitřní nemalé problémy ekonomické i personální. Během této doby se mnohému naučil a získal tak neocenitelné zkušenosti, které se nabývají jen dlouhodobou praxí při každodenním zajišťování chodu a řešení různých situaci při provozu České televize. Poznal ji zkrátka od A do Z a naučil se také jak ji dokonale uhájit před různým ovlivňováním zvenčí. A právě tato nezávislá pozice se stala trnem v oku lobbistických skupin.
Po nástupu pana Puchalského na post generálního ředitele došlo k velké výměně vedoucích pracovníků. Někteří zkušení profesionálové raději sami odešli hned, jiní to ještě nějaký čas vydrželi, aby nakonec odešli také. V ČT se na vedoucích místech objevily nové tváře, někteří se znalostmi z jiných podobných institucí, jiní jak Vy říkáte "zvenčí". Jejich zkušenosti ale nebyly dostatečné, a tak se teprve začali učit, jak Českou televizi vést, a to se neobešlo bez chyb. A ty se pochopitelně po čase začaly projevovat jak ekonomicky, tak i na programu ČT. A tehdy se pracně vybudovaná kvalita České televize začala hroutit. Docházelo tu k tomu, čemu se jinde říká "nepovedený podnikatelský záměr", a ten bohužel způsobila nezkušenost nových vedoucích pracovníků (v zahraničí si totiž vedoucí kádry v podnicích postupně vychovávají a vědí proč).
A tehdy se začaly ozývat profesní organizace, umělci, televizní pracovníci, protože především oni své práci rozumějí a mohli snadno srovnávat ČT v době, kdy byl generálním ředitelem pan Ivo Mathé, s dobou generálního ředitele pana Jakuba Puchalského. Poukazovali na určité chyby vedení, ale mnoho sluchu jim nebylo dopřáváno.
Neměli bychom také zapomínat na televizní diváky. Začaly se ozývat hlasy, že se program ČT 1 svojí náplní začíná přibližovat k tematice, kterou vysílají komerční stanice. Odpověď zněla, že to tak diváci chtějí. Ale my bychom, s naší zkušeností, české diváky neradi podceňovali. Svědčí o tom stabilní sledovanost kanálu ČT 2 a obliba kulturních pořadů, počínaje filmy o přírodě, architektuře, sociální problematice a dalších podobných témat, a konče vybranými hranými filmy na vysoké umělecké úrovni. Takto koncipované programy skutečně dovedou divákovi cosi sdělit, vychovávat ho a vzdělávat. Také svědčí o kulturnosti národa to, že veřejnoprávní televize dokáže nabídnout program, který nám mohou některé evropské TV stanice jenom závidět. Ale je tu opět tlak některých lobistických skupin na odebrání druhého programu České televizi s tím, že bude přidělen nějaké další komerční stanici. To by si pan Železný zamnul ruce! Tomuto tlaku uměl již dříve pan Mathé velice nekompromisně odolávat. Že by to byl jeden z dalších důvodů, proč ho někdo nechce opět vidět na místě generálního ředitele České televize? Nebo někdo chce dále experimentovat s řediteli ČT do té doby, než se dostatečně oslabí její pozice v konkurenci s komerčními stanicemi? Podobných důvodů, kdy se určité skupiny obávají, že pan Mathé udělá z České televize v krátké době opět fungující a různým tlakům odolávající nezávislou veřejnoprávní televizi je jistě více.
Proto Asociace českých kameramanů, FITES, Česká filmová a televizní akademie podporují jmenování pana Iva Mathé do televize, protože jsme přesvědčeni, že jen on má tak velké zkušenosti a znalosti k tomu, aby ČT opět získala svou dřívější prestiž. Vidíme v něm osobnost, která jediná v současné době dovede rychle a efektivně Českou televizi stabilizovat. A opravdové osobnosti nepotřebují - a teď Vás cituji, pane Chuchmo: "informace nabyté v předešlém místě vytěžovat na novém postu".
A proto nás mrzí, pane Josefe Chuchmo, že jste se na tuto problematiku nepodíval z našeho pohledu a nezeptal se také zaměstnanců ČT na jejich názor.
Že jste se nezeptal členů profesních organizací.
Že jste se nezeptal diváků.
Věříme, že to příště uděláte.
Přejeme Vám mnoho zdaru, pane Chuchmo.
Za Asociaci českých kameramanů
Jasoň Šilhan
viceprezident A.Č.K.
Asociace českých kameramanů
Senovážné náměstí 23
112 82 Praha 1
P.P. 820
Česká republika
Varuji před návratem Ivo Mathého do České televize
Jan Čulík
Na jiném místě těchto Britských listů jsme zveřejnili otevřený dopis, zaslaný Mladé frontě Dnes, který zaslala Britských listům Asociace českých kameramanů. Odmítá článek Josefa Chuchmy z MFD z 31. 12. 1999 "Ruce pryč od České televize, Ivo Mathé!" a výrazně se zasazuje o návrat Ivo Mathého do vedení České televize. Téměř royalisticky zbožný dopis Asociace českých kameramanů vidí Ivo Mathého skoro jako spasitele, jako zkušeného zachránce, který na poslední chvíli vezme do svých pevných rukou uvolněné kormidlo potácející se České televize a všechno bude zase v pořádku.
Argumentace, kterou uvádí dopis Asociace českých kameramanů, je ale nepřesvědčivá. Dopis neobsahuje konkrétní informace, z nichž by se dalo vycházet a na jejichž základě by si nezávislý pozorovat mohl udělat vlastní úsudek.
Je skutečně pravda, že nové vedení Jakuba Puchalského bylo donuceno odejít, protože bylo nekompetentní, anebo je naopak pravda, že bylo donuceno odejít, protože chtělo Českou televizi zmodernizovat? Anebo je pravda někde v polovině? Autor tohoto článku se nechce stavět ani na jednu, ani na druhou stranu, protože prostě nemá dostatečné informace, které by ho přesvědčily tak, či onak. Tyto informace nemá ani česká veřejnost.
Není možno rozhodnout, zda Puchalský musel odejít, protože byl neschopný, anebo proto, že se proti němu postavily vnitřní zakonzervované struktury se svými partikulárními zájmy. Nikdo nepředložil konkrétnější informace, podle nichž by bylo možno situaci nezávisle zhodnotit.
Není možno ani určit, zda se Asociace českých kameramanů zasazuje o návrat Ivo Mathého do ČT z vlastních lobbistických zájmů (koncem minulého roku proběhla tuším českým tiskem zpráva, že jedním z hlavních důvodů nespokojenosti českých filmových pracovníků s Jakubem Puchalským bylo to, že Puchalský zpochybnil možnost dalšího trvalého výdělku pro některé členy filmových asociací...) anebo proto, že je opravdu schopna věcně dokázat, na celé řadě faktů, proč by byl návrat Ivo Mathého do ČT tak přínosný.
Argumentuji, že postoj Asociace českých kameramanů k Ivo Mathému je nekriticky idealistický. Je sice pravda, že se Mathému podařilo v rozkolísaném televizním prostředí uhájit relativně kvalitní okruh ČT 2 a taky nakonec vyhrál Vladimírem Železným nevybíravě vedenou bitvu o televizní koncesionářský poplatek. Avšak tvrzení, že Mathé dokázal za svého funkčního období v České televizi uchránit této veřejnoprávní instituci politickou nezávislost, je hrubě zidealizované. Existuje množství důkazů, že tomu tak nebylo a že zpravodajství České televize bylo v kapse politiků víceméně stejně, jak je tomu dnes. Nezávislá a kritická televizní žurnalistika, která by lidem svět kolem nich jasně vysvětlovala, umožňovala jim se v něm orientovat a předvídala a interpretovala by problémy, neexistovala za Mathého a neexistuje ani dnes. Neztrácím idealismus, že se Radě České televize podaří najít takového generálního ředitele, který bude schopen během času takovou televizní žurnalistiku, hlavní raison d'etre veřejnoprávní televizní stanice, skutečně v ČR vypěstovat. V ČR jsou někteří dobří novináři, kteří by tuto práci mohli dělat. Inteligentní manažer by je v ČT shromáždil a dobře by jim zaplatil.
Největší význam má veřejnoprávní Česká televize pro vznikající českou demokracii právě jako potenciální hlídací pes demokracie, jak instituce s vynikající, nezávislou a neúplatnou žurnalistikou. Za Ivo Mathého byla novinářská práce České televize špatná. Řekl bych, že Ivo Mathé je velmi dobrý technický manažer, který dokázal televizi technologicky vybavit na kvalitní úrovni a byl schopen udržovat ve zkostnatělé instituci prostřednictvím psychologických kompromisů víceméně funkční příměří. O tom, jak má fungovat skutečně kvalitní veřejnoprávní televizní stanice zejména v oblasti žurnalistiky, nevěděl Ivo Mathé bohužel příliš mnoho.
Otázka je, zda nemám na českou společnost i na Českou televizi příliš vysoké nároky. Česká společnost je možná schopna vytvořit jen právě takovou nedokonalou instituci, fungující prostřednictvím vnitřních neformálních řídících vazeb, nepříliš otevřenou, posedlou různými existenčními strachy, které vyvolávají při veřejné kritice iracionální nepřiměřené reakce... a tak dále. Možná má Asociace českých kameramanů pravdu, že česká společnost nemá na víc než na royalistický návrat krále techniků Ivo Mathého do České televize. Pokud mají čeští kameramané pravdu, je to škoda. Kromě toho, v moderních veřejnoprávních společnostech se v zájmu plurality nestává, aby v jejich čele stál jediný člověk po několik funkčních období. Nelze dvakrát vstoupit do téže řeky. Udělejme kompromis: Bylo by možná dobré, kdyby Ivo Mathé skutečně znovu pracoval v České televizi, avšak nikoliv na první, ale jen na řekněme páté nejvyšší funkci - jako schopný technický ředitel.
Doufám, že česká společnost má na víc, než aby přiměla Českou televizi vrátit se tam, kde nepříliš slavně pobývala začátkem roku 1998. Že by se v desetimilionové zemi skutečně nenašli žádní noví, inteligentní, schopní a zkušení lidé, kteří by dokázali z České televize vybudovat moderní instituci? Neexistuje v ČR skutečně žádný inteligentní, profesionální novinář s dobrým manažerským zázemím, který by roli šéfa ČT mohl ku prospěchu společnosti převzít?
Ústí a Dvořák (skvělé zprávy)
Úřad pro dohled nad družstevními záložnami by možná měl být přejmenován na úřad pro uvalování nucených správ na družstevní záložny po té, co včera tímto způsobem odřízl od úspor další tisíce střadatelů hned ve dvou ústavech na jednou.
O špatné zprávy tohoto typu není nouze a na jejich pozadí začínají působit jako blesky z čistého nebe zprávy dobré.
Včera se takto na lepší časy zablýsklo hned dvakrát. Evropská unie udělila vyznamenání městu, které úctyhodně zlepšilo kvalitu ovzduší snížením emisí znečišťujících látek ze třiceti tisíc tun na dvanáct.
Je příjemné, že tím městem, ke kterému Evropská unie shlíží s úctou a respektem, je Ústí nad Labem, tedy město o kterém se v Evropě hodně ví ve zcela jiné souvislosti.
Neméně radostná je i další zpráva, která naznačuje, že šance důstojně se vyrovnat s minulostí nemusí pocházet pouze z říše snů.
Bez jednoho roku sedm desetiletí usiluje Společnost Antonína Dvořáka o to, aby byla v Praze vztyčena socha tohoto hudebního velikána. Nepředstavitelné by se mělo stát skutkem dvanáctého května.
Před zahájením hudebního festivalu Pražské jaro by se měl Antonín Dvořák objevit na schodech Rudolfina na náměstí Jana Palacha. Z tohoto místa to pak má již jenom několik kroků do středu zmíněného náměstí, kam ho ovšem před několika lety předešlo vyústění vzduchotechniky z podzemního parkoviště.
Protože za přemístění ventilace chce vlastník garáží šestnáct milionů, a město je nemá, bude Antonín Dvořák na pražskou definitivu ještě několik let čekat.
Pro nesmrtelného autora to pravda nepředstavuje problém, má ostatně sochu na skvělém místě v New Yorku. A pokud jde o nás, smrtelníky? Buďme rádi, že k vyústění klimatizace nepovažovali stavitelé podzemní garáže za vhodné použít Rudolfinum.
Vysílá se ve čtvrtek 13. ledna ráno.
Poznámka JČ: Podzemní garáže na Palachově náměstí v Praze jsou vydřidušské i jinak. Účtují parkujícím automobilům naprosto horentní částky, a proto v nich většinou parkují jen zahraniční podnikatelé. - V Británii bývá zvykem v obdobných podzemních garážích uprostřed velkých měst, že se parkovací taxa na dobu přes noc snižuje na symbolickou částku. Ne tak ve vydřidušských podzemních parkovacích prostorech pod Palachovým náměstím: tam i za noční parkování zaplatíte plnou lichvářskou taxu několika stovek korun. Je to hanba: domníval jsem se, že obdobná zařízení mají sloužit občanům k veřejnému užitku za poctivou cenu, že nemají být pouze jednotlivci prostředkem k nehoráznému vydírání druhých.
Iniciativy Děkujeme, odejděte a Impuls 99 jsou prospěšné
Odpověď Václavu Žákovi
(Viz Václav Žák, K článku Simona Smithe: Cross-kulturní analýzy musí být přesnější , jinak mohou zavádět, Britské listy 20.12.99)
Pokud jde o schopnost Brita porozumět tomu, co se odehrává v České republice, úsudek přenechávám jiným. Otázka platnosti cross-kulturní analýzy je ovšem jiná věc. Přestože souhlasím s panem Žákem do té míry, že bych taky vyzval k opatrnosti a pozornosti vůči národním a dalším specifikům, nicméně se mi zdá, že v případě diskuse kolem
Impulsu 99 a výzvy Děkujeme, odejděte! je zdání české exkluzivnosti přehnané.
Chybí
jednak připravenost se podívat ven, jestli náhodou něco podobného už nebylo, jednak
vědomí řady studií , nebo spíš celého sociologicko-politologického oboru.
Navíc
nejeden teoretik (Touraine, Keane) vyvíjel své pojetí "nových sociálních hnutí" nebo občanské společnosti částečně na základě poznatků z tehdejších
komunistických států, anebo dokonce (Castells) z ještě odlišnějších zemí třetího světa. Většinou usilují právě o cross-kulturní anebo univerzální platnost.
Můžete polemizovat o tom, do jaké míry se jim to povedlo, ale nedá se říct, že jsou to teorie cizí jako takové.
Při pokusu umístit českou zkušenost do širšího kontextu jsem přitom neargumentoval, že jsou věci totožné. Mimo jiné jsem chtěl dokládat zvláštnost výzvy Děkujeme, odejděte!, jíž přičítám zvláštnosti české historické zkušenosti s demokracií
a totalitou.
Právě proto u ní může dojí t ke "směšování rolí", nebo může vytvořit "ideální podhoubí pro demagoga". V tom snad souhlasíme. Jenom nemyslím, že tu je
historická nutnost, ale pouze rizika: aktivizace občanské společnosti může, ale taky vůbec nemusí
vyústit v demagogii. Upozorňuje na to ostatně slovenská sociologická studie o občanství provedená v letech 1991-1993.
Za předpokladu, že je srovnání se Slovenskem panu Žákovi přijatelnější , stručně shrnuji některé její výsledky.
Identifikovala typy občanů na základě různého občanského potenciálu, přičemž převažovaly nedostatky - v
neochotě se aktivizovat, v nevědomí toho, co je demokracie a právní stát, v stálé přednosti státnímu paternalismu nad občanskou svépomocí anebo ve sklonu k nereflektované (a
proto zneužitelné ) mobilizaci. Závěr však nesouzní s Žákovem doporučením, že
prozatím "Česká [případně Slovenská] republika potřebuje mnohem víc než občanské
iniciativy upevnění politických struktur". Zní následovně:
"Podistým platí , že občania sú takí , aký je štát, a v tomto zmysle si z
prednovembrovej reality odnášame plné batožiny pasív a necností. No rovnako platí aj to, že štát je taký, akí sú občania. V tomto zmysle sa ako
občania nemožeme zbaviť zodpovednosti za kultivovanie vlastného štátu.
Od nás závisí , či to bude skutočne občanokratický štát alebo nejaký invalidný deviant." (R. Roško, Smer moderné občianstvo, Bratislava,
Sociologický ústav SAV, 1995, str.102)
Důkazem pravdy těch slov je úspěch Občianskej kampaně OK 98 jako jedné z
rozhodujících sil s vysokou účastí slovenských občanů a zvlášť mládeže ve volbách na
podzim 1998. Kampaň se držela principiálně nadstranicky, přičemž měla jasný
opoziční podtext. Vznikající občanská sdružení však zvládla složitou
spolupráci s opozičními stranami, aniž by podlehla demagogii. Právě
vměšováním se do politiky nesporně přispěla k demokratizaci slovenské společnosti. Z dnešního pohledu může vypadat jako chyba spíš, že se po volbách rychle stáhla.
Impuls 99 nás může zklamat - uvidíme. Rozhodně to nebylo dobré znamení, když stáhl svůj
podpis Richard Falbr - třeba to dalo za pravdu Žákovi, že je to iniciativa proti-levicová. Jenže Falbr
zdůvodnil své rozhodnutí kritikou, že Impuls je málo aktivní: na rozdíl od Žáka by chtěl
vidět ještě víc občanského zasahování do politiky. Proč? Protože chce ží t v
evropském kulturní m prostoru ("V západních zemích existuje něco, čemu se říká
sociální hnutí. To mně u nás velice schází." (Právo, 29/7/99)) a protože myslí , že Češi na to mají. Nejvíc však jeho zkušenosti v odborovém hnutí ho přesvědčovaly o
naléhavosti překonávat vlastní minulost: "Stejně jako si mnoho občanů za těch čtyřicet let komunismu odvyklo chovat se jako občané, odvykli si i odboráři chovat se jako odboráři.
Místo aby sami uvažovali, co je třeba dělat, ptají se, co pro ně udělá vedení. Jenže bez aktivní členské základny toho moc nezmůže." (Právo, 20/6/98). Jestliže česká společnost opravdu potřebuje nejvíc dobu klidu na upevnění politických struktur, kdy se potom
Češi začnou učit té nikde neustanovené, pořád jenom vyhledávané a obnovované roli jménem občanství?
Znovuzaložení demokracie po roce 1989 v Československu prošlo dvěma fázemi: po vzniku občanského hnutí s hlavním cílem rozbít starý systém rychle následovala částečně cílevědomá, částečně přirozená demobilizace. Klíčový moment byla transformace OF z
hnutí ve stranu, kdy přestalo působit jako kanál pro veřejné angažování. Už na olomoucké schůzce OF v prosinci 1990 Václav Klaus formuloval tezi, že občanská aktivita je ve své
podstatě destruktivní , proto vhodná pouze v prvních "revolučních" měsicích,
potom nežádoucí. Každému je přitom jasné , že po zbourání muselo následovat přestavení.
Protinázor pouze konstatuje, že role občanů v tom nemusí být rolí dodatečného inspektora práce. Když jsem mluvil o netrpělivosti jako o ctnosti, šlo mi o pomyslnou třetí fázi, kdy by se
občan vrátil do středu dění .
Simon Smith
Pár dojmů čtenáře Britských listů
MZ
1) Upoutala mne zprava o mozne brzke satelitni kontrole ukaznenosti britskych
ridicu co se prekracovani rychlosti tyce. Vidim, ze opravdu nezadrzitelne
spejeme k orwellovskemu idealu globalni vesnice se vsim vsudy !
Jsem zvedav, kolik let ci desetileti bude jeste trvat do doby,
nez se takovato kontrola (pres prijimace umistene nejen v aute) rozsiri
i na dalsi lidske aktivity. Predstavuji, si jak potom budu muset
povypinat spoustu cidel v predmetech, ktere mne obklopuji, budu li chtit
chvilku zustat sam se sebou v case, ktery bude definovan jako soukromy
- a v nemz budu konecne moci vykonat nestandardizovane cinnosti, jako je
schuzka s manzelkou blizniho, svindl pri plneni ukolu, odevzdani uplatku,
zakopani tela protivnika v lese apod. nebo i jen lelkovani nepredepsanym
zpusobem, psani soukromych mailu a telefonovani v praci apod. :-)
V demokraticke spolecnosti snad jeste budu mit pravo vypnout nektera
takovato (permanentni) cidla - ci budu mit (pokud to ovsem budu umet:-)
alespon moznost ucinit "neverejnymi" mista, kde ziskane informace z nich
budou ulozeny ! (Vse samozrejme za patricny "manipulacni" poplatek.)
2) Mrzi mne Vase vzajemna averse s p. Slajchrtem, ctu si v jeho
Literach obcas se zalibenim, byt jsem proti nemu spis levicak :-)
Jeho silvestrovska charakteristika globalniho imperialismu neni asi nova
ale mne se libila: (Vidim, ze ma na Kosovo stejny nazor jako treba ja
... a jsem rad, ze tento nazor jde napric politickym spektrem v CR.
Politicti manipulatori maji v Cechach porad co dohanet ! )
Cituji po pameti (ne presne):
Zatimco imperialismus lokalni uspokojuje tuzby jednoho naroda na ukor
druheho, imperialismus globalni uspokojuje tuzby mezinarodniho
spolecenstvi televiznich divaku na ukor reality...
Pred par dny jsem konecne znechucene odhlasil (kdysi davno mnou
v polistopadove euforii predplaceny) Time. I kdyz jubilejni vytisk
venovany Einsteinovi - a nikoliv tedy Hitlerovi ci Elvisovi Presley
jak by si emailove masy praly - nebyl spatny (pominu li reklamy na
Patek Philippe maskovane jako Einsteinuv zivotopis a jine reklamni
triky, ktere budou vzdy tvorit podstatnou soucast techto periodik ;-).
To kombinace rekneme Pravo + blisty + Litery + dalsi odkazy
na internetu je pro mne mnohem zajimavejsi :-)
(Ted vlastne nevim, pisu ten dopis Vam nebo panu Slajchrtovi ? :-)
3) Byl jsem ted v Berline a zaujal mne jeden statisticky udaj (mam ho, po
pravde receno, z Time :-) dokumentujici jak se dve zdejsi hlavni komunity
vuci sobe stale chovaji, po 10 letech, trochu jako olej a voda: z 15 000
nedavnych meziberlinskych manzelstvi je jich mene nez 400 typu ossi/wessi.
(To je snad, rekl bych, jeste mene nez srbskoalbanskych manzelstvi v Kosovu
i kdyz se pry dotycne komunity mezi sebou prilis nemisily nikdy, na rozdil
od muslimu/chorvatu/srbu/zidu treba v Sarajevu.)
Co takhle nekdy uvest v blistech udaje o smisenych manzelstvich
treba v Britanii :-) At si o instituci manzelstvi myslime cokoliv,
prece jen odhodlani vzit si nekoho (dokonce z jine kultury) muze
slouzit jako dost relevantni indikator urovne vzajemnych vztahu :-)
Nemyslim ted skodolibe na pary brit/rom... tech asi moc nebude na rozdil
od "rasistickych" Cech (samozrejme vezmeme li to relativne vzhledem k
stupni geograficke promichanosti obyvatelstva).
Zajimavy by byl i exkurs do historie, cesko nemecke vztahy by
z tohoto hlediska vysly asi docela dobre.
(Problem samozrejme je, ze udaje o narodnosti ci rase jsou nyni
cim dal vic "nekorektni" - a tak se nejspis casto neuvadeji.)
4) Sledujete diskusi k chystane nove 17 fakulte UK ?
(humanitnich studii, otcove myslenky panove Pinc, Sokol, Havel) ?
Mozna by stalo za to vyvolat takovou diskusi i z Glasgowa...
Zdravim Vas
M.Z.
Poznámka JČ: Nemám žádnou averzi vůči Viktoru Šlajchrtovi.
Ohrožení svobody slova
aneb
Uvrzte pochybovače do šatlavy!
V médiích jsme se doslechli, že se uvažuje o novém zákoně, který má umožnit trestní stíhání "osvětimské lži", tedy vyjadřování pochybností o skutečné existenci holocaustu.
Jakkoliv by takový zákon mohl řešit bezmocnost policie při stíhání extremistů, domnívám se, že jeho prosazení není příliš dobrý nápad. Jestliže totiž jednou začneme prosazovat neústavní omezování svobody slovy ve jménu ochrany "nezpochybnitelné pravdy", můžeme se jednoho dne dožít trestního stíhání za pochyby o "nezpochybnitelné" vedoucí úloze nějaké strany (říkejme jí třeba "občanská sociálnědemokratická").
Pro sci-fi scénáře nemusíme chodit do daleké budoucnosti. Již dnes platí v USA zákon, podle názoru jeho kritiků porušující ústavně zaručené právo na svobodu slova, právo na spravedlivý soudní proces a princip presumpce neviny. Tento zákon byl mimo jiné použit v případě kontroverzního případu šíření programu DeCSS po Internetu.
(Program DeCSS slouží k přehrávání DVD disků na počítačích s operačním systémem Linux. Pro tyto počítače se výrobci DVD přehrávačů jaksi neobtěžovali nic vyrobit, a proto tento program vznikl z iniciativy uživatelů. To by ale byla jiná - a dlouhá - povídka.)
Podle zákona platícího v USA (promiňte, nejsem si jistý, zda se skutečně jedná o federální zákon) musí poskytovatel Internetu odstranit stránky svého zákazníka, jestliže je o to požádán třetí osobou. Ano, nepřeslechli jste se: nikoliv na příkaz soudu, a nemusí žádat majitele stránek o souhlas. Podmínkou je, aby žadatel uvedl v žádosti, že podle jeho názoru dochází uveřejněním inkriminovaných stránek k porušení autorských práv.
Například když automobilový výrobce oznámí poskytovateli, že informace o vadné sérii brzd vystavené na WWW stránkách jeho zákazníka by mohly obsahovat informace podléhající autorským právům (v orginále "copyrighted information"), smí žádat o jejich neprodlené odstranění. (Takový případ se podle dostupných zdrojů prý skutečně stal.)
Všimněte si prosím, že ona třetí osoba neformálně obviňuje majitele stránek ze zločinu (porušování autorských práv), aniž by předložila jediný důkaz. Zároveň nemá obviněný právo hájit se před soudem, neboť odstranění jeho údajně zločinných stránek se účastní údajně poškozený a poskytovatel webového serveru. Ani obviněný, ani soud do toho nemají co mluvit.
Vtip je totiž v tom, že pokud poskytovatel odmítne inkriminované stránky odstranit, stává se automaticky účastníkem eventuálního soudního sporu jako spolupachatel. A to i v případě jakýchkoliv budoucích, nesouvisejících žalob o porušení autorských práv s úplně jinými "pachateli". Hádejte co vydírané rukojmí, pardon - suverénní podnikatelský subjekt - asi udělá? Měli jsme možnost to vidět v praxi.
A zde se dostáváme obrovskou oklikou zpět k "osvětimské lži". Pokud bude někdo trestně odpovědný za pouhý výrok, je to skryté porušení ústavního principu svobody slova, je to konec svobody myšlení a názoru. Po určité "inkubační lhůtě" takového zákona bude možné přistoupit k dalším omezením, například toho druhu, o kterém píši výše. Nakonec se ještě naše generace dožije dne, kdy bude trestné si myslet kdeco, co se nebude politické "elitě" nebo vlivným lobbistickým skupinám hodit do krámu: že poslanci mají příliš velkou imunitu, že nepotřebujeme jaderné elektrárny, že není dobré stavět dálnice vedoucí středem města, atd. apod.
Osobně se domnívám, že by bylo vhodnější vzít na extrémisty nějaký jiný klacek, který by neohrožoval "slušnou většinu". A to i s vědomím, že v EU už takový zákon proti tajtrlíkům platí.
Já jsem jenom naivní hlupáček a mám velké oči. Ale chcete-li mne vyvést z omylu, jen do toho!
P.S. Kdyby někoho přece jenom zajímal případ DeCSS, spousta informací se nachází na různých zpravodajských serverech - např. CNet (http://www.cnet.com/), Linux Today (http://linuxtoday.com/). Jeden příklad za všechny. Pohled za strany zastánců programu je na http://www.dvdfree.org/
Poznámka JČ: V Británii právě probíhá u Nejvyššího soudu soudní proces mezi několika americkými historiky a nakladatelstvím Penguin na jedné straně a kontroverzním britským historikem Davidem Irvingem na druhé straně, který je obviňován, že popírá holocaust. Včera u soudu Irving uvedl, že holocaust nepopírá, ale že v žádném případě nemohli nacisté v koncentračních táborech usmrtit šest milionů lidí, jejich kapacita to nedovolovala. Proces je široce sledován sdělovacími prostředky.
Vánoční a novoroční pyrotechnika: V ČR v porovnání s Británii máme dávno republiku a jezdíme vpravo!
Dobrý den
Pane Čulíku, takto reagoval na můj další dotaz ohledně možnosti regulovat
používání zábavné pyrotechniky náš pan starosta Miroslav Hrčka:
Miroslav Hrčka wrote:
Podle telefonické informace z odboru pro místní správu
Ministerstva vnitra
ČR obec nemůže zakázat prodej nebo používání zábavné pyrotechniky.
Toto lze
omezit jenom zákonem. Platí tedy bez výhrad to, co jsem Vám už napsal.
K odpovědi p. Čuříka uvádím, že pokud je člověk pošetilec jen
proto, že
nechce porušovat zákon, potom pošetilcem rád zůstanu. Kromě toho jsem
dotazem na velvyslanectví V.B. v Praze dnes zjistil, že ani u nich
neexistuje ze strany obcí, ale ani státu žádný zákaz používání pyrotechniky.
Potvrdili, že prodávat se může jen pyrotechnika schválená, ale to
platí i
u nás.
Dodávám, že i u nás veškerá vozidla, za která není vidět,
dávají
výstražná znamení při couvání. To bylo v naší vyhlášce už před půl
stoletím.
Pan Čuřík se ve své aroganci zřejmě domnívá, že lezeme po stromech.
A zrovna
pokud se týká V. B. bych nepoužíval v porovnání s jinými státy, že
je někdo
sto let za opicemi. My už, na rozdíl od V.B., jezdíme vpravo, požíváme
metrickou soustavu a máme už dávno republiku.
To nic nemění na tom, že souhlasím s Vaším názorem, že požívání
petard
může být velmi nebezpečné. Ale nebezpečné je jistě i kouření, jízda
autem,
chůze po chodníku... Já se domnívám, že vše je tak trochu o zdravém
rozumu.
I rozumné používání pyrotechniky nikomu neublíží. Je to zase spíše
o lidské
blbosti, když někdo odpálí petardu v blízkosti člověka. A to platí
obecně o
mnoha lidských činnostech.
I atom může člověku velmi dobře sloužit,
ale může
také zabíjet.
To je všechno věc dlouhé diskuze. Platí však, že město není
oprávněno
obecně závaznou vyhláškou regulovat prodej a používání pyrotechniky.
Je to
tak trochu podobné, jako s prostitucí.
S pozdravem
Miroslav Hrčka
Peter Erbák odpověděl:
Vážený pane starosto.
Bohužel, vaše reakce jenom potvrzuje moje obavy, že o tento problém
zřejmě nebudete mít zájem. O důvodech se mohu jenom dohadovat.
Vaše výroky o zaostalosti Velké Británie jste ale určitě mínil jenom
jako žert.
Chlubit se "naším" metrickým systémem, jízdou vpravo a republikou mi
připadá mírně
rečeno taky opravdu dost pošetilé.
Vaše snaha o striktní dodržování zákona mě potěšila. Při té příležitosti
bych se Vás ale zeptal, jestli se například týká i třeba Národní aliance.
Četl jsem ve včerejším rakovnickém Raportu váš rozhovor. Tlumočíte
tam svůj názor na kauzu předsedy Národní aliance pana Vladimíra Skoupého
na jeho výrok při demonstraci 28. října 1999 v Praze 3, když prohlásil že
"...žádných šest milionů neexistovalo, neexistovaly ani žádné plynové komory,
neexistovalo žádné vyhlašování Židů..." Což jse komentoval slovy: " Jsme
v právním státě, a za výroky, které V.Skoupý řekl nemůže být nikdo stíhán.
To že někdo tvrdí, že neexistovaly plynové komory a že holocaust nebyl,
je sice pustá lež, ale rozhodně ne trestný čin..."
S tímto vaším názorem lze myslím úspěšně nesouhlasit, mně ale zajímá
jiná věc.
Národní aliance v našem městě opakovaně vylepuje svoje plakáty a výzvy
k občanům.
Podle ČL. IX. obecně závazné vyhlášky č. 25/1996 platí:
Vylepování plakátů a umísťování reklamních zařízení
1. Vylepování plakátů na veřejném prostranství je možné pouze na místech
k tomu
určených a v souladu s platnou vyhláškou. Výjimky povoluje pouze MěÚ
1).
Tak se chci zeptat, jestli Národní aliance má podobnou výjimku ze zákona.
Pokud ne, jestli byl i tady striktně dodržen zákon a byly udděleny
pokuty
podle :
Závěrečná ustanovení
1. Za porušení této vyhlášky je možné uplatnit následující sankce:
a) pokutu podle zákona č. 200/1990 Sb., O přestupcích,
pokud nepůjde o
trestný čin
b) pokutu podle zákona ČNR č. 367/1990 Sb.,
O obcích, ve znění předpisů
pozdějších
c) uplatněním postihů podle bodu a) a b) nejsou
dotčena opatření vnější
kontrolní orgánů.
Věřím že ano. Majitel plakátů se na všechny podepsal.
ps.
Určitě Vám nebude vadit, že naši korespondenci opět poskytnu redaktorovi
Britských listů, který se mimochodem jměnuje Čulík, ne Čuřík.
s úctou
Peter Erbák
Rakovník
Poznámka JČ: V Británii se skutečně prodává jen povolená pyrotechnika, a půjde velmi zjevně právě o tu míru, kudy prochází hranice povolenosti. Pamětníci konstatují, že jsou každým rokem prskavky a rachejtle k domácímu použití, které jsou na prodej v Británii, stále nevinnější - někteří lidé s nostalgií vzpomínají na padesátá léta, kdy se v Británii prý prodávaly opravdu pořádné rachejtle. (Na úrazy si nepamatují.) Přičtěte tuto péči o bezpečí a zdraví lidí britskému "nanny state", "pečovatelskému" státu. Pan starosta by se měl na britském velvyslanectví ptát, jaké přesně rachejtle jsou v Británii v běžném prodeji. Ale nemluvme o Británii, mluvme o Evropské unii. Většina britských zákonů je totiž v souladu se zákony Evropské unie, které musejí platit všude. - Píše-li pan starosta, že výstražné znamení u nákladních automobilů platí už padesát let, v životě jsem v ČR neviděl nákladní automobil, který by při couvání automaticky vydával opakované zvukové výstražné znamení. V Británii jsem naopak neviděl nákladní automobil či dodávku, která by to nedělala, i když čtenářka z Walesu nás ubezpečuje, že ona ano. (Možná jsou Walesané náchylnější k porušování zákonů.)
Hit století
Za výše uvedeného bastarda, který se objevil v televizi v sobotu večer, by NOVA měla platit divákům bolestné. Jinak než utrpením nemohu sledování pořadu nazvat. Od výběru písní, přes ztrémovaného moderátora až k "nevšedním" aranžmá a "nezvyklým" interpretům.
Hlavním mottem večera bylo: Uděláme to jinak aneb to jste ještě neslyšeli! Pan Vladyka se chopil moderování. Dobře napsaný text odrecitoval v potu tváře a v křeči, jakoby dělal přijímací zkoušky na AMU.
Režii a skladbu pořadu chápal málokdo. Původní záměr jít po časové ose století, jak naznačila první píseň Po starých zámeckých schodech (s nudným aranžmá a nudnou Bartošovou) a druhá Pětatřicátníci (v rytmu technodiska dupající otylí Maxim Turbulenc), vzápětí postavila na hlavu jakási Anna K s písní, která se do soutěže dostala buď omylem a nebo prapodivně nastavenými kritérii výběru.
Medvídek byl zážitkem pro 4% menšinu. Neustále zabíraný plešatý zpěvák s namalovanou pusinkou jistě vyvolal sympatie u odpovídají části publika.
Vladyka uvedl Písničku českou poznámkou o možné hymně - a přišel Honza Nedvěd v klobouku. Ještě si vzal takový široký, pohřební. Sundal ho až po refrénu. Jak mám Honzu rád, tohle dělat neměl.
Po shlédnutí písní Zvonky štěstí a Holky z naší školky už bylo zřejmé, že se nejedná o hit, nýbrž o škvár století. Zatímco první titul zachránilo komické pojetí Czákové s Müllerem (jen kdyby se Ilona vždycky nezvizážovala k nepoznání), ve druhém to rapující chlapci mysleli vážně - k malé radosti publika.
Daleko největším propadákem byla Kristýnka v podání Damiens. Při jejich vlnění a lkaní se neodbytně vkrádalo podezření, že o interpretech celého večera rozhodoval režisér obálkovou metodou.
Karel Gott se přiživil na předem známé vítězné skladbě. Vejvodům blahopřeji, ale ©kodovku v hospodě, ani u táboráku s kytarou neuslyší. Proč Basiková nasadila v Modlitbě posmrtnou masku, ví asi jen pan režisér Adamec. A Hůlka přišel Holubí dům zazpívat patrně proto, aby se Schellinger mohl v hrobě obrátit.
Ke světlejším okamžikům patřil taneční výkon trojice na hlavách se točících borců, zpěv Severáčku (Modlitba) a dobrý výkon i vzhled Heleny Vondráčkové (Jsi můj pán z Drákuly). Na hit století hubený výsledek. Původně jsem se podivil, že se do výběru neprosadil J. Ježek a K. Kryl. Po shlédnutí pořadu jsem byl rád, že jejich jména v této frašce nepadla. ®e kvalitu a skutečné hity století neuslintali Novákové.
Petr Jánský
Proč jsem založil sám se sebou občanské sdružení Občanský klub
Jak jsem psal již 8.12.99 v Britských listech, podepsal jsem výzvu "Děkujeme odejděte". První týden jsem četl diskusní klub u této výzvy na Internetu. Pak jsem zkusil kontaktovat asi 50-60 autorů příspěvků, kteří se mi zdáli názorově příbuzní. Ozvalo se mi asi 25 z nich. Založili jsme jakousi platformu pro vznik čehosi. První den jsem byli tři, pak nás bylo pět, deset, dvacet pět...
Postupem doby se nám podařilo připravit některé výchozí dokumenty a společný hlasovací systém. Musím podotknout, že z původních 25 respondentů jich vydrželo přes Nový rok cca 14-15. Tato skupina byla velmi pracovitá. Za cca měsíc si vyměnila asi 600 e-mailů a poměrně dobře si vyjasnila, co chce a jak to udělat. Na rozdíl od autorů výzvy "Děkujeme odejděte" se dokázala spořádaně rozdělit na dvě části - jedna podporuje vznik nové politické strany a druhá vznik občanského sdružení. Dohodli jsme se na tom, že naše cíle jsou téměř shodné, ale každá z obou částí se je bude snažit realizovat jinými prostředky.
Já jsem se již od začátku přikláněl k té druhé alternativě, z naší skupiny bohužel sám. Ostatní se kloní spíše k založení politické strany a také v tom podnikají patřičné kroky. Dohodli jsme se, že já založím občanské sdružení, které bude podporovat jejich novou politickou stranu.
Myslím si, že jsem jako sympatizant s výzvou "Děkujeme odejděte" čekal dost dlouho na to, co autoři výzvy udělají dál. Nechci aby výzva "Děkujeme odejděte" zapadla, proto jsem dne 29.12.99 založil sám se sebou občanské sdružení - Občanský klub. Věřím, že podobných nešťastníků je víc - prosím připojte se.
Čekal jsem ještě, co se bude dít 8.1. na Baráčnické rychtě. Neudálo se asi nic významného. Čas utíká a výsledek nevelký.
Chtěl bych Vám alespoň ve stručnosti vysvětlit, co mě vedlo k tomu, že jsem sám se sebou založil Občanské sdružení.
Prvním důvodem byla zkušenost se samotnou výzvou. Z počátku jsem byl nadšen jako tisíce ostatních. Později mi však bylo divné, proč autoři vše pečlivě tají před sympatizanty. Vadila mi i nemožnost navázání kontaktu s autory. Vadila mi jejich nejednotnost již od počátku. Mám za to, že zmátli poměrně značné množství lidí, kteří se nyní "točí" v podobných kroužcích, jako jsem se točil já. Souhlasil jsem a podporoval některé jejich akce, ale vadí mi, že nebyly dotaženy do konce (viz poslední akce s návštěvou poslanců). Vadí mi váhavý postup. Vadí mi kličkování od strany ke sdružení a zpět. Vadí mi názorová roztříštěnost. Obávám se, aby se celá akce nevytratila jako několik předchozích.
Druhým důvodem byly některé mé negativní zkušenosti z platformy, kterou jsme nazvali pracovně "výzva-private". Je to skupina lidí, kteří byli názorově mnohem jednotnější než původní autoři výzvy. Rychle jsme vytvořili komunikační systém, svůj web, pracovali na dokumentech, členové se několikrát setkali. Během tohoto hektického měsíce se však projevily některé chyby, ze kterých jsem si vzal ponaučení do budoucna. Komunikaci dělalo několik lidí. Někteří z nich byli pracovně natolik vytížení, že komunikace občas vázla, to zdržovalo ostatní. Značná část členů po pár mailech odpadla, takže opět blokovali ostatní. Část členů separátně jednala o čemsi, co nedala vědět ostatním - vznikaly tak informační šumy. Komunikace byla dosti složitá - to odradilo několik lidí a bylo to i důvodem, proč jsme nezískali další členy. Nefungovala komunikace pro veřejnost - za to se omlouvám čtenářům BL. Řada členů vyslovila názory, které byly natolik odlišné od "davu", že jejich autoři pak neunesli tíhu svého autorství. Nejsme ještě plně zvyklí na demokracii. Všichni dodnes nevíme, co udělat s těmi, kteří se odmlčeli. Původně sourodá skupina zabředávala do různých diskusí a nebyla schopna jasně formulovat, co chce a jak to udělat. Někteří členové vyslovili natolik tvrdé názory, že to vedlo málem k rozpadu platformy již v počátku. Někteří členové měli přístup na Internet jen občas a vynořovali se a zase ztráceli dle své libovůle.
Třetím důvodem jsou pozitivní zkušenosti z platformy "výzva-private". V plné nahotě zde byly probrány a několikrát seřazeny neduhy, které pálí naši současnou společnost a politickou scénu. Jako hlavní z nich vidím neúctu politiků k veřejnému mínění. Mám teď k dispozici výsledek našeho měsíčního snažení. Věřím, že je velmi dobře použitelný k tomu, abych se s novými spojenci cestou sdružení občanů znovu pokusil vybudovat veřejné mínění takové, že si ho politici alespoň občas všimnou. Ukázalo se také, jak mocný prostředek je Internet. Něco řeknete a za pár hodin a někdy i minut máte názor lidí z mnoha různých koutů země. Je to velmi dobré a pokud to funguje, tak jdou věci rychle k cíli.
Resumé:
1. Pochopil jsem, že to jde.
2. Pokud to má jít, musí to mít nejen myšlenky, ale i systém a pořádek.
3. V jednotě je síla.
4. Základem je perfektní komunikace - raději jednoduchá, ale spolehlivá - Internet.
5. Lepší je malá skupinka pracovitých lidí než stohlavý diskusní klub.
6. Hlavním principem musí být demokracie - o všem hlasovat.
7. Menšina se podřídí kvalifikované většině.
8. Vše musí být veřejné již od zárodku.
9. Systém přijímání nových členů musí být poměrně tvrdý, aby se přidali jen ti, kteří mají velmi podobné cíle a metody.
10. Členové musí nejen chtít, ale musí také moci, musí být vytrvalí a pracovití.
11. Musí být zachována možnost zbavovat se těch, kteří se jen vezou.
12. Musí být zachována možnost kolektivně se rozejít s těmi, kteří jdou opakovaně otevřeně proti většině.
13. Konečně je to jen občanské sdružení a žádná politická strana! Každý, kdo nesouhlasí, nemusí vstupovat.
14. Pro maximální zjednodušení nebude mít hnutí žádný majetek, nepovede účetnictví - vše pro něj udělají členové dobrovolně a zdarma.
15. Protože se nejedná ani o hnutí, ani o politickou stranu, nemusí být sdružení registrováno.
Hledám spřízněné občany, kteří chtějí cestou občanského sdružení s názvem Občanský klub nejprve vytvořit silné a jednotné veřejné mínění a pak legitimními prostředky dosáhnout změny politiky v souladu s tímto veřejným míněním. Měli bychom také podpořit nově vzniklé strany z platformy výzva "Děkujeme, odejděte". Pokud se rozhodnete podpořit mě, předem mě omluvte, že budu po Vás chtít hlasovat o pro mě podstatných věcech hned v úvodu. Jde mi skutečně jen o ty, kteří chtějí být aktivní, nepřejde je to za týden, kteří mají dobrý přístup na Internet a kteří ve většině základních věcí mají podobný názor jako já.
Nabízím alternativu Čechům a Moravákům nejen z České republiky, kterým není jedno, že se zatím nepodařilo něco udělat s naší politickou scénou a se zemí jako s celkem. Dost bylo planých řečí. Chci aby se neschůzovalo, ale věcně se hledaly názory na jednotlivé věci. Moje představa je, že budeme vyhledávat a třídit informace, členové budou předkládat k diskusi své názory na jednotlivé okruhy otázek, ty se prodiskutují a odhlasuje se na ně většinový názor - vše na Internetu. Výsledky zveřejníme na webu. Členové by měli s minimem vynaložených sil odvést maximální kus práce.
Připravil jsem na úvod základní dokumenty sdružení, které do značné míry vycházejí z práce platformy výzva-private. Budu je postupně zveřejňovat.
Naše země zaujímala v minulosti úplně jiné místo než dnes. Pokusme se, aby se vrátila tam, kam historicky patří.