Stejně jako Jan Čulík, ani já nečtu české noviny každý den. Tedy hlavně, co se týká politických komentářů. Už předem vím, kam bude jednotlivý autor směřovat a koho si vezme na paškál. Navíc zaujatost, se kterou většina těchto "nezávislých" novinářů píše, je až příliš průhledná. Netvrdím, že by snad tito lidé byli placeni, aby psali, to co píšou. Ono to bude nejspíš tak, že zaujaté komentáře píšou, protože to tak prostě cítí. Možná o to je to horší. Už je mi samotnému trapné zastávat se premiéra Paroubka. Nejsem žádný levicový živel, bolšán, koumouš, marxista, leninista, ale přesto je mi skutečně hodně trapné, když čtu články s titulkem "Paroubek je nesvoboda", který např. napsal na rozlučku bývalý šéfredaktor MF Dnes Pavel Šafr.

Vymýšlíme úžasné věci jako třeba navigační systémy či internet, s morálkou jsme ale na tom pořád stejně jako za biblických časů. Zejména co se týče metod, kterými odrovnáváme svoje protivníky. Zejména ve veřejném životě používáme s oblibou staré dobré metody skandalizování. A tak s Osvobozenými pověděno: "Seďme klidně na židli, čtěme Bibli, tam to všechno je".

České překlady Bible užívají pro skandalizování - skandalizein - české slovo pohoršiti, pohoršovati. Skandalon skandál znamená pohoršení, ale také past, léčku, pobuřování, urážku. Bible tohoto výrazu požívá zejména pro situace, kdy něco nechceme dělat, či se v něčem angažovat, s něčím či někým se solidarizovat a tak si to zdiskreditujeme, abychom to mohli odmítnout.

Ve svém posledním článku zmiňujete Independent a jeho přepočítávací tabulku ročních příjmů. Mohl bych, prosím, až budete mít chvilku času, dostat bližší odkaz, píše František Koukolík.

Je to ZDE

pátek 18.00: V pátek odpoledne jsem bezvýsledně strávil další hodinu jednáním s Eurotelem, ve snaze přimět je, aby mi zprovoznili český mobil. Tentokrát v prodejně Eurotelu nahoře na Václavském náměstí.

Pracovník, s nímž jsem jednal byl velmi vstřícný, na rozdíl od osoby v prodejně Eurotelu u Anděla si nechal ukázat údaje na stránkách konta Britských listů u Raffaisenbanky, dokazující, že platby požadované na nás od Eurotelu byly uhrazeny už dávno, tj. 28.2. Doklady o zaplacení si dokonce vytiskl a odfaxoval je na příslušný byrokratický úřad. Pokusil se také telefon zprovoznit. Bezvýsledně. Ukázalo se, že software Eurotelu neumožňuje zprovoznit telefon, dokud interní systém Eurotelu nezaznamená platby. A platby systém Eurotelu nezaznamenal, přestože byly provedeny před čtyřmi dny.

V prodejně Eurotelu jsem také zakoupil nabíječku pro mobily Nokia. Stála 424 Kč. Obdobnou nabíječku jsem nedávno koupil v neznačkové prodejně za Kč 200.

K tomu: Jan Čulík, "Kafkovská zkušenost s Eurotelem" ZDE

Tisková zpráva Iuridicum Remedium

23. února 2006 rozhodl Okresní soud v Tachově v prvoinstančním hlavním líčení o tom, že trestní stíhání našeho klienta obviněného v souvislosti s akcí Czech Tek 2005 konanou vloni na přelomu července a srpna u Mlýnce na Tachovsku z útoku na veřejného činitele se podmíněně zastavuje. S tímto postupem souhlasil i státní zástupce; rozhodnutí je pravomocné.

Ráda bych se s Vámi podělila o své rozhořčení nad úrovní českého tisku a přišla se svou troškou do mlýna. Ve čtvrteční i-dnes vyšel článek s titulkem "Policie v Chebu přistihla při činu dětskou prostitutku".

Autor/ka článku pan/í tk opravdu nedělá čest novinářské profesi. Titulek článku o zneužívání čtrnáctileté dívky k prostituci "Policie v Chebu přistihla při činu nezletilou prostitutku" je skandální a svědčí o neznalosti a neprofesionalitě, vedle okoralosti srdce.

Tak zaprvé: vzhledem k tomu, že v Česku prostituce není trestná, nelze prostitutku "přistihnout při činu".

Zadruhé, dětská prostitutka, tedy zneužívané dítě , je v tomto případě obětí, nikoli zločincem, jak insinuuje titulek i-dnes. Pokud je někdo zneužíván k prostituci ve 14 letech, nese za to těžko nějakou zodpovědnost, neřkuli vinu, každopádně však není trestně odpovědný za to, že ho někdo zneužívá. Zločincem je zde kuplířka a především zákazník, tedy muž, který platí za to, aby mohl dítě zneužívat.

V článku Jana Čulíka o úrovni tisku v ČR se objevila zajímavá myšlenka, týkající se očividné zaujatosti některých českých deníků. "Tato zaujatost je tak otevřená, že hlavní české deníky, když je vezmete do ruky, nutně vyvolají v čtenáři pocit, že jde o politickou reklamu. Divím se, že šéfredaktorům nevadí, že tohle musí být čtenářům naprosto zjevné, a musí to v nich vyvolávat zcela kontraproduktivní reakce." Věřím tomu, že mezi novináři jsou takoví, kterým je v podstatě jedno, co říkají, a jsou rádi, že mají plat. Podle mě jich však není většina. Podle mě většina těch, kteří se činí v tzv. seriózním tisku, jsou přesvědčení o tom, že mají pro svou "žurnalistiku" plné oprávnění. Smysl žurnalistiky u nich nespočívá v ovlivňování veřejného mínění objektivním pohlížením na skutečnost, ale v tom, že se snaží ovlivňovat veřejné mínění tím, o čem jsou přesvědčeni, že je to "pravda". Kontraproduktivní reakce čtenářů zatím není vidět a většina jich "své" noviny doslova baští.

Chci upozornit na nespornou skutečnost, že ve veřejnoprávních mediích panuje nelítostná cenzura i autocenzura. Kupříkladu Česká televize zrušila veškeré diskusní pořady, počínaje Sněží a konče Bez obalu. Neznám člověka, který by Českou televizi chválil. Ředitel Janeček mi připomíná ministra vnitra Bublana. Oba podlízaví vůči momentálním mocným, nevýrazní, bez charisma, nevýkonní. I TV Prima se prý zalekla Paroubka a zruší svůj trochu slabomyslný, ale jediný diskusní, polemický pořad Dementi.

V tomto sterilním prostředí nám zbývají noviny, na něž Paroubek a jeho pochopové nemohou. Divíte se, že Lidovky a MF Dnes jsou protisocanské, protiparoubkovské? píše Valentin Štorkánek a pokračuje:

Se zájmem jsem si přečetl článek Jana Čulíka "Aktivismus a vulgárnost" i reakci Bohumila Kartouse "Novináři v ČR: O jedno celé civilizační období před zaostávajícím kapitalismem", která mi nepřišla ani tak polemická, jako spíše původní článek rozvíjející a doplňující, píše Jakub Tayari. To že jsou česká média povětšinou strašná, je, myslím, smutná pravda. O tom, že jsou vytvářena s opravdovým zaujetím a vírou v dobrou věc, jsem ovšem také přesvědčen a přijde mi to tak ještě mnohem smutnější. Tento amatérismus je, jak píše Bohumil Kartous, vlastní novinářům, stejně jako čtenářům. Je ovšem zcela cizí velkým společnostem a nátlakovým skupinám, působícím na našem trhu, jež ho naopak dokáží velmi dobře zhodnotit (ve svůj prospěch).

Internetoví podvodníci, kteří se snaží získat z důvěřivých uživatelů přístupové údaje k bankovním účtům, postoupili do další fáze. Své e-maily začali rozesílat v češtině.

E-maily začaly v masovém měřítku chodit dnes ráno, zatím jsem je dostal čtyřikrát v rozpětí hodiny. Upozorněte, prosím, své méně zkušené známé a kolegy, že jde o podvržený e-mail. A zkuste jim vysvětlit, že i když je v mailu logo Citibank a někdo jim nabízí peníze, je to podvod...

Mnohokrát díky za Váš článek "Aktivismus a vulgárnost", píše Lubomír Novotný. Ve zkratce jste vyjádřil tragickou úroveň českých tištěných mainstreamových médií. Hlavní problém tkví skutečně v naprosto otevřeném aktivismu drtivé části českých novinářů (Mladá fronta je tímto proslulá od svého podvodného privatizačního "vzniku"). Bulvarizace, jednostrannost, prvoplánová demagogická pravicovost (zde se snad částečně vymyká komentátor Reflexu Pečinka) je charakteristickým znakem české polistopadové žurnalistiky.

nenávidm vás vy kurvy zmrdi! ste rudá lůza xděte do prdele, kurva ať žije usa, píše jeden anonymní čtenář.

Článek je účelový a ve svém celku lživý. Údaje uvedené v článku pracují s faktem, že se připravoval prodej, ale ceny a diskuse je lživě popsána. O nakládání s majetkem se velmi pečlivě jedná a posuzuje se každý krok. Proto ověřte si kvalitu Vašich informátorů a informací, píše člen VV ÚVKSČM, RSDr. Milan Pipal.

Pozn. ŠK: Komunisté nezaplatili kdysi Českým drahám 52 milionů za dům v ulici Politických vězňů. Místopředseda KSČM Exner nechtěl prodat komunistům střechu nad hlavou, hospodář Toman nepřipravoval nevýhodnou smlouvu o prodeji s argumentem, že na rekonstrukci KSČM nemá prostředky. Komunisté už ho jednou nevyhodili s podobným nápadem. Podpisem smluv o smlouvách budoucích pro prodej staré budovy a o výstavbě nového objektu vedení strany nepověřilo ihned po odchodu Grebeníčka na počátku října 2005 místopředsedy Tomana a Exnera, aby tento záměr vzápětí poslal výkonný výbor na doporučení právníků a realitních odborníků pod kytičky. "Drtivá většina členů výkonného výboru se pak při hlasování, které probíhalo ve čtvrtek v pozdních večerních hodinách, vyjádřila proti prodeji," - to neřekla mluvčí Monika Hoření 2. prosince 2005 po zasedání výkonného výboru. Budova přitom nemá dnes - podle Grebeníčka - tržní hodnotu skoro 700 milionů, podle konzervativních odhadů 400 milionů.

Po Tomanově smrti nebyl pověřen druhým podpisem pod dokumenty kroutící se ekonom Dolejš. Nové sídlo nemělo po dokončení komunisty přijít zhruba na čtvrt miliardy korun. Komunisté ho neměli finacovat z čtvrtmiliardového úvěru, kterýžto postup schválil výkonný výbor KSČM v únoru 2006. V plánech vysočanského domu nejsou dva suterény a pět podlaží.

Řada organizací strany, včetně např. okresní konference KSČM na okrese Praha-východ v listopadu 2005 si nepřály opětné projednání a nevyzývaly k přehodnocení už schváleného prodeje budovy. Problém s barákem nebude nyní nově řešit čerstvě zvolený místopředseda Čeněk Milota, doteď vedoucí oddělení pro přípravu voleb a bývalý tajemník severomoravského KV KSČ.

A předseda Grebeníček o ničem celá ta léta nevěděl a s ničím nesouhlasil.

Jak jednoduché a jak pohodlné. Nevidět, nevědět, pečlivě posuzovat, pečlivě kývat... Problém je, že o tom psal i Václav Hrníčko z četky a Grebeníček to vyprávěl v prosinci Mladé frontě Dnes. :-)

Komunisté se před časem rozhodli, že sami sebe ožebračí. Rozhodli se, že dělnické třídě je třeba být blíž a proto odsouhlasili prodej domu i pozemku v ulici Politických vězňů za směšnou částku, 56 miliónů. Odsouhlasili své stěhování kamsi na periferii ve Vysočanech, kde chtěli sídlit "skromněji". Tisíce metrů čtverečních kancelářských prostor ve třech křídlech budovy, nádvoří - to vše minutu od Václavského náměstí. Cena jako za dvě větší vilky. Miroslav Grebeníček nyní zmiňuje v opět "otevřeném" dopise o svém "odmítavém postoji k prodeji budovy ÚV". Jakoby ztratil paměť.

odpověď Miroslava Grebeníčka Vojtěchu Filipovi ZDE

Komunistický svaz mládeže (KSM) upravil svůj politický program, který byl podle ministerstva vnitra v rozporu se zákonem o občanských sdruženích. Vnitro změny vyhodnocuje, vyjádřit by se mělo do dvou týdnů, psala včera ČTK a dnes nad tím budou nejspíš povinně mudrovat všichni novinoví "komentátoři".

Velice se mi líbí Vaše články o úrovni českých médií, píše René Schwarz. Zcela s Vámi souhlasím; jelikož žiji střídavě v Británii a Čechách, dokáži porovnat rozdíl v profesionalitě tisku a novinářů, kteří mají vliv a odpovědnost ve společnosti. Kvalita médií se odráží také v myšlení a přístupu veřejnosti k důležitým věcem.

Bohužel, nemohu se ubránit pocitu, že česká média jsou mnohem více ovládána korporacemi a lobbistickými skupinami, které manipulují veřejností. V Británii například, každé 16-leté dítě je schopno povídat o geneticky upravených potravinách, o Fair-Trade a jiných environmentálních otázkách, zatímco zde, podle průzkumu z roku 2003 takovéto informace má, či zajímá v Čechách 0,8% populace.

Přesně měsíc vydržela Právu inovace týkající se přístupnosti deníku na internetu.

Vývoj lze charakterizovat slovy "Jeden krok zpátky, dva kupředu." Snaha jistě chvályhodná a povzbuzující. Rekapitulací zjišťujeme, že přehled o tom, co bude v novinách, se dozvíme od 07:00 hod., co v novinách skutečně je, si přečteme po třetí hodině odpoledne. Do ledna bylo možno novinami "listovat" a číst od 10:00 hod. Takže posun sem i tam, ale pokrok v tom venkoncem žádný velký nevidět.

V přímém přenosu na ČT24 u příležitosti návštěvy prezidenta Putina v Praze vedle Michala Kubala a Džazairiho byla přítomna i ruská novinářka Natalia Sudlianková*). Pokud se mluvilo o hospodářské spolupráci, většinou se všichni tři shodovali. Avšak při diskusi o Čečensku se s Džazairim dostávala do sporů.

Zákon o registrovaném partnerství rozděluje českou společnost.. Dělící čára neběží, jak bychom se mohli domnívat z mediálních výstupů KDU-ČSL, mezi křesťany a ateisty, pravicovými nebo levicovými. Společnost názory na tento zákon rozdělují na konzervativní a liberální segment. Negativní postoj vůči této normě zastávají i někteří komunisté, pro které je konzervativní přístup k hodnotám křesťanské morálky nade vše. Jeden z komunistických poslanců, František Koníček, byl ale spolupředkladatelem zákona o registrovaném partnerství. Dokladem liberálního přístupu křesťanů jsou následující vyjádření Českobratrské církve evangelické, jejíž kazatelé i synod se tímto hlásí ke křesťanskému liberalismu. Zatímco KDU-ČSL je většinově hlasatelem konzervativně katolické části křesťanské komunity v České republice.

Z kruhů v americké vládě byl tisku zprostředkován videozáznam, na nemž státní úředníci, odpovědní za opatření proti katastrofám, důrazně varují prezidenta George Bushe několik dní před příchodem hurikánu Katrina, že se bouře může stát městu New Orleans vážnou hrozbou. Vážně vyhlížející George Bush osobně ujistil vedoucí představitele států na pobřeží Mexického zálivu, že je jeho vláda "plně připravena" pomoci.

Jde o záznam videokonference federálních činitelů a činitelů z jednotlivých amerických států, která se konala 28. sprna 2005. Američtí Demokraté zdůrazňují, že videozáznam dokazuje, že Bushova vláda nejednala včas, ačkoliv byla řádně varována. Američtí Republikáni naopak tvrdí, že dokazuje, že Bush byl informován od samého začátku a operační rozhodnutí ponechal úřadům, které byly za opatření proti katastrofám odpovědný.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Nic není na světě zbytečnějšího než umění. Lovec mamutů v Altamiře sice pocítil nutkání, ne-li rovnou nutnost, malovat si po jeskyni, ale předpokládám, že tak činil syt. Nesyt by vzal kyj a hnal se za mamutem, neb hlad je nejlepší kuchař. Kdo ví, možná se už tehdy z tlupy oddělil člověk, který raději čmáral po zdech a hle, viděl, že je to dobré. A ostatní také viděli, že je to dobré a hezké a tak první umělec, donedávna lovec mamutů, zůstával v jeskyni, maloval, míchal barvy a zase maloval, občas mu postála Věstonická Venuše modelem a on sochal a večer dostal kost od šunky, aby si také hlodal.

Čtu si noviny. Titulky mi říkají, že jsme porazili Rusy 3:0. Máme tudíž bronzovou medaili. Dokáži i rozlišit - dali jsme 3 góly, dostali 0, vyhráli jsme. Nezáleží na tom kolik. Stačilo by 1:0, které by platilo stejně jako 123456789:0. Pravidla říkají, že vítěz dostane medaili. Švédové také vyhráli. Dostali zlatou. Finové prohráli, dostali stříbrnou.

Je to srozumitelný svět.

Čtyřiašedesátiletý Sir Menzies Campbell zvítězil ve volební soutěži o šéfa třetí největší britské politické strany liberálních demokratů. Porazil své soupeře větším rozdílem hlasů, než se očekávalo. Campbell okamžitě přislíbil, že při příštích volbách "přivede liberální demokraty zpět do vlády" a "propíchne bublinu Cameronových konzervativců".

Oba poražení kandidáti přislíbili vítěze plně podporovat.

Německým lékařům po sto dnech vlády velké koalice dochází trpělivost, protože slibovaná zdravotnická reforma je podle jejich názorů více než vzdálená. Když dvacet tisíc lékařů demonstrovalo 19.ledna letošního roku před spolkovým ministerstvem zdravotnictví, prohlásila jeho šéfka Ulla Schmidtová, že rozumí jejich problémům a situaci, kdy "mnoho lékařů stojí skutečně zády u zdi". Hlavní kritikou směrem k politikům bylo obvinění, že se snaží "podstrčit černého Petra podfinancování zdravotní péče lékařům, kteří, aby udrželi systém, pracují bez odměny".

Cestou vlakem do Ostravy jsem včera v klidu po delší době prolistoval zase všechny české deníky. Nečtu je normálně každý den a systematicky, nejsem ve vleku jejich propagandy, jako někteří čtenáři, kteří nám občas nadávají za způsob novinářské práce, který je v západním prostředí běžný. Je myslím velmi užitečné si vždycky za pár měsíců probrat denní profil veškerého českého tisku, protože tak vás jeho etos jaksi "zavalí rázem".

Tak jak se za pár posledních měsíců české deníky změnily?

Myslím, že navzdory snahám Tonyho Blaira Britové se nikdy nevyrovnají závrať budící, dokonale složité a nelidské kafkovské byrokracii. Posuďte tento příběh:

V rámci hysterie, vyvolávané britskými sdělovacími prostředky ohledně nebezpečí možné pedofilie mezi učiteli ve školách (jistě, je to vážný problém) zavedla Británie zákon, podle něhož musí pracovníci ve školství, tedy i já, vyplnit určitý základní identifikační formulář: jméno, adresu, rodné číslo, číslo pasu a řidičského průkazu.

Formulář jsem vyplnil, odeslal příslušné úřednici na Glasgow University a odjel do Čech. Načež jsem od ní obdržel email, že se velmi omlouvá, že mě o tom neinformovala předem, ale že potřebuje můj pas a řidičský průkaz, aby mohla ověřit údaje, které jsem uvedl v dotazníku. Odpověděl jsem, že to bude tak trochu těžké, protože jsem až do 5. dubna v České republice a oba dokumenty mám s sebou.

Okamžitě přišla rychlá odpověď: "Tak mi prosím pošlete poštou od obou dokumentů fotokopii." :)

Prostě, Britové byrokracii nezvládají. Snaží se, ale neumějí se chovat opravdu byrokraticky! Každý Čech by namítl, že fotokopie se přece dají zfalšovat!

Jedna studentka mi dnes v Ostravě vykládala, že se chtěla minulý týden v Dublinu podívat do knihovny Trinity College a požádala je o přístup. Řekli jí tam, ať jim její děkanát z Ostravy pošle stručný email, že na Ostravské univerzitě studuje, že ji do knihovny pak pustí. Obratem přišel mail od ostravské úřednice: "Pokud potřebujete potvrzení, měla jste si ho vyběhat osobně před odjezdem do Irska." Následovaly ještě asi tři další body, vysvětlující, proč úřednice mail nepošle.

Holt jiný kraj, jiný mrav. Eurotel je taky pěkně "středoevropský"...

Po příjezdu do ČR v úterý jsem strávil asi pět hodin bezvýsledným úsilím nechat si zprovoznit svůj český mobil... Takže mi nevolejte, ten mobil nemám.

Proč? Nevím, zda budete mít sílu přečíst, co následuje...

Ačkoli obvykle pomíjím mediální diskuse novinářů s/proti novináři/ům, protože to považuju za ztrátu času, dneska jsem si se zájmem přečetla vaše hodnocení českých deníků. Nechci se z výše uvedeného důvodu pouštět do analýzy vaší analýzy, nicméně jednu poznámku si neodpustím. Píšete, že LN z 1.3. vůbec neměly zprávu o Špidlově globalizačním fondu a na tom mj. dokazujete prázdnost LN, resp. zajímavost HN. Mýlíte se. Tu zprávu LN měly. Na zahraniční stránce pod titulkem "Špidla chce zachránit nezaměstnané" a s podtitulkem o global. fondu. Psala jsem ji já a v novinách se překvapivě i objevila:), píše Kateřina Šafaříková, zpravodajka LN v Bruselu

Pozn. JČ: V listě jsem ji opravdu usilovně hledal, zřejmě špatně. Kateřině Šafařikové i Lidovkám se omlouvám.

Prezident podle GLL vychází z mylných premis, přičemž minimálně ve dvou bodech si protiřečí. Všechny jeho právní argumenty s jednou výjimkou uvedenou v textu jsou vyvratitelné. Žádný z argumentů navíc neříká, že je zákon v rozporu s Ústavou nebo Listinou základních práv a svobod. Autoři proto konstatují, že prezidentovy důvody pro vrácení zákona neležely v rovině právní, jak by se mohlo z jeho prohlášení zdát, ale v rovině emocionální.

Všude stoupá rozčilení, světový systém nebyl nikdy tak anarchistický jako nyní. Možná právě padáme přes hranu. Vybombardování mešity Askari v Iráku mělo za následek nejen okamžitý a rozsáhlý vzrůst násilí mezi jednotlivými iráckými skupinami, ale pravděpodobně také zmařilo úsilí velvyslance USA Zalmayho Khalilzada o to, aby se sunnité podíleli na irácké vládě. To by mohlo znamenat, že nebude dosaženo dvoutřetinové většiny hlasů potřebné na vytvoření vlády a že tedy budou nutné nové volby, které ale bude v současném ovzduší velmi obtížné zorganizovat.

"Tak vám zahrála skupina "Los Brňos" z Oltecu" (Staré Brno), ozvalo se z tlampačů na náměstí Svobody, kde jsem jednou dopíjel burčák ze Zelnýho rynku. Z Oltecu nésu, ale staré su. Jako rodilé Brňák si nemohu odpustit nenapsat ódu na "hantec", to nejvtipnější nářečí v České republice. Zlí "češtináři" nám exilovým vyčítají, že przníme češtinu. To bychom my Brňáci neobstáli ani doma.

Zvonek. "Hókl" (zařval) jsem dolů, už du, vemu si jen "hemdu" (košili), "hózny" (kalhoty) a "mantl" (kabát) a poklapeme do "štatlu" (města), třeba "lapneme ňákó kóc" (nabalíme holku). Co by si ochránci češtiny chtěli na mně vzít?

Podřízený, snad rekvizitář, brněnského humoristy Zbyška Pantůčka v roce, kdy přijel poprvé do Prahy Luis Armstrong, zvolal na liduplném náměstí: "Zbyšále, včera jsem hantýroval v Práglu s Lojzkem." Překvapen: "kerým?" "S Armstrongovým, ty pako!"

Evrospká unie o sobě tvrdí, že je multikulturní a tolerantní. Že podporuje menšiny, ty nejmenší nevyjímaje. Jednotlivé státy tohoto nadstátního útvaru ovšem mají s podporou menšin, které se množí jak houby po dešti, své vlastní, někdy neblahé zkušenosti. A tak jelikož ne všechny se dokáží tak úspěšně integrovat do společnosti, jako se během tří desetiletí integrovali Brňáci do Prahy, jen malokterý slovník si přečte příslušník majority s takovou chutí, jako slovník hantecu.

Čórnuli sme to gdesi ňákým štatlařóm na webině a házíme to tu do placu. Hoďte na to voko. Pokem véráte, jak baba z kyšky, my si z toho mašlu nehodíme. A pokem se vám to bude eklovat, dlabte na to a nešite bóřku do redakce. Dyť sme enem cajzli.

Po zveřejnění mého prvního textu na toto téma se mi od čtenářů dostalo informace, že ekonomická analýza českého zdravotnictví již byla provedena a zveřejněna. Ovšem nikoliv v některém z hlavních sdělovacích prostředků, ale na serveru, mne do této doby neznámem a bohužel anonymně. Oné anonymitě se nedivím, u nás se bojí snad všichni, a to zvláště, pokud se dostávají do střetu se zájmy mocných skupin a jejich miliardovými zisky. Avšak analýza je natolik zasvěcená a informativní, že tento nedostatek zcela překonává. Čtenář ji nalezne zde ve třech pokračováních:

ZDE ZDE ZDE

Za hlavní příčinu finanční krize ve zdravotnictví označuje autor korupci na nejvyšších místech řízení, kvůli níž se ročně přelévají desítky miliard z našich kapes, tj. z kapes nás daňových poplatníků na účty lékových firem i jiných podnikatelských subjektů.

Pokud se pokusím z uvedených čísel odvodit nějaké politické závěry, vychází mi rozsáhlý systém manipulace s veřejností, k němuž nemalou měrou přispívá velká část sdělovacích prostředků a který pracuje pro zájmy těchto vlivných zájmových skupin. Pro mne samotného bylo překvapující následující zjištění.

Josef Vít se ve svém příspěvku nazvaném Kdo vlastně jsou? opět oklikou vrátil ke své idée fixe a ze všech českých, moravských i slezských, jakož i evropských a globálních militantních konformistů nadělal mé vrstevníky pravicových názorů. Že prý pravicová média problémy nemají. Že prý levicoví autoři jsou (většinou) slušní a (většinou) argumentují.

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.