Od počátku 90. let Evropskou unií zřetelně prostupuje pocit znepokojení a hořkosti, kterému jsme v Česku 90. let dali název "blbá nálada". Předcházel mu dlouhý čas nepřetržitého hospodářského růstu a zvyšování životní úrovně. V letech 1945 -- 1975 byl tento růst dokonce bezprecedentní. V polovině 70. let začal projekt státu sociálního blahobytu narážet na limity dané zvyšující se konkurenceschopností některých zahraničních ekonomik, vyčerpáváním nerostných surovin a ekologickými faktory. Hospodářský růst, na kterém byl stát blahobytu závislý, začal zpomalovat, až se zastavil docela. Vzrůstala nezaměstnanost a státní dluh. S těmito krizovými prvky se objevily první pokusy politických elit o změnu neudržitelného stavu.

Milan Valach v dalším pokračování svého seriálu o demokracii zdůvodňuje, proč svoboda slova neznamená, že si každý může říkat, co chce. Jakoby na důkaz aktuálnosti jeho slov jsem se stal nechtěným účastníkem situace, jejíž bližší okolnosti z pochopitelných důvodů raději nebudu uvádět.

V profesně příbuzné, ale jinak víceméně náhodně sesbírané společnosti asi 30 lidí, která spolu z pracovních důvodů strávila 4 dny a která sestávala z větší části z "naděje národa", tj. z lidí (většinou zaměstnanců) z české podnikatelské sféry ve věku 25 - 40 let, přišla diskuse na cikány.

Jistý mladík zalitoval, že koncem války zbylo v Čechách méně než 600 původních Romů a ten zbytek "že už jsme bohužel nestihli a podívejte se, teď jich tu máme snad 200 tisíc".

Spojené státy zveřejnily podrobnosti o tom, jakým způsobem zacházely stráže v táboře v zálivu Guantánamo nevhodně s výtisky koránu. V jednom případě jeden strážce do koránu úmyslně kopal.

Informace byly zveřejněny v rámci vyšetřování, které vyvolal článek v americkém časopisu Newsweek, v němž se napsalo, že strážci jeden výtisk koránu spláchli do záchodu.

Spojené státy nyní zveřejnily informace o pěti incidentech týkajících se zacházení s koránem. V jednom případě byl výtisk koránu postříkán močí, v jiném vodou. Zpráva tvrdí, že ve většině případů šlo o neúmyslnou náhodu.

Byl jsem vyzván hlavními organizátory 2. Pražského mezinárodního bienále, abych se pokusil prezentovat devadesátá léta v českém vizuálním umění. Přistoupil jsem na tento úkol s tím, že pokusím zvýraznit takové umělce, kteří byli a jsou pro mne v tomto údobí podstatní a nemusím přitom s nimi žít jejich osobní životy.

Věděl jsem rovněž, že můj výběr nikdy v tomto limitovaném prostoru nemůže regulérně postihnout kompletní sestavu umělců, kteří se v té době jednoznačně a smysluplně prosazovali.

Je otázkou jen několika let, než vznikne počítačový program, který bude schopen opravovat seminární práce vysokoškolských studentů, tvrdí James Christie, který vyučuje počítačovou vědu na univerzitě v Amerdeenu. Konstatuje, že počítače už nyní dokáží opravovat a známkovat seminární práce studentů z prvního ročníku, a to i v oborech, jako je historie či zeměpis.

Studentské eseje jsou v anglosaském univerzitním školství velmi důležité, protože se ústně nezkouší, skoro všechny zkoušky jsou písemné.

Hodně se v poslední době hovoří o tom, zejména v souvislosti s varováním, že v nejbližší době zřejmě dojde ke kulminaci objemu světové těžby ropy, a dále už bude její množství jen klesat, že lidstvo v současné době dosáhlo nejluxusnější fáze svého hmotného rozvoje a od nynějška se bude muset začít stále výrazněji uskrovňovat.

Britský ministr dopravy Alastair Darling vyzval o víkendu veřejnost k debatě o tom, jak v Británii v nadcházejících letech regulovat soukromou automobilovou dopravu. Varuje totiž, že pokud se nic nepodnikne, do dvaceti let dojde k naprostému zahlcení britských dálnic.

Zažil jsem to na vlastní kůži v pátek, kdy jsem jel automobilem ze skotského Glasgow na vzdálenost 600 km po dálnici do anglického Oxfordu. Ve Skotsku se to neděje (země je příliš řídce obydlena), avšak od severní Anglie došlo na několika místech ve všech čtyřech jízdních pruzích dálnice k dlouhodobým, velkým bezdůvodným zácpám. (Děje se to na těchto místech zřejmě pravidelně, neboť jsou tam umístěny trvalé značky, varující před zácpami.) Dálnice prostě byla přeplněna automobily, a tak jsme několikrát - skoro hodinu - stáli. Vede to člověka k tomu, že se uvědomí, že od určité hranice se stává moderní dopravní infrastruktura nesmyslnou. K čemu je osmiproudá dálnice, když ji neomezené množství soukromých automobilů dokáže na několika místech v obou směrech zahltit tak, že je dopravní komunikace zcela nepoužitelná. Nedá se například vůbec předpovědět, kdy člověk konečně dojede do cíle.

Britský ministr dopravy navrhuje, aby automobilisté byli nuceni za užívání dálnic platit, a to podle ujetých kilometrů. Sazba se bude zvyšovat úměrně se silou silničního provozu. Na málo užívaných komunikacích se bude platit cca korunu za kilometr, na silně užívaných dálnicích daleko více - až padesát korun za kilometr. Předpokládá se, že mýtné za jednu cestu automobilem z předměstí Londýna do centra bude cca 500 Kč. Britské ministerstvo dopravy chce vybavit všechny automobily černou skříňkou, napojenou na satelit, která bude registrovat jízdy, které automobil podnikne, a bude za ně řidiči automaticky účtovat poplatky. Dosavadní silniční daň bude snížena. Odborníci se domnívají, že celostátně bude systém zprovozněn tak do roku 2014. Kritikové však varují, že navrhovaný systém bude vážnou ranou mezinárodnímu turismu a tvrdě hospodářsky postihne většinu turistických oblastí ve Velké Británii. Po většině britských dálnic nyní jezdí pětkrát více automobilů, než pro kolik byly postaveny.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Stephen Fry, známý britský herec, komik a spisovatel, se vyjádřil, že po tom, co viděl v minulých dnech na Slovensku, je ochoten podpořit kontroverzní návrh nového britského zákona, kriminalizujícího útoky na náboženskou víru, přestože dosud tento zákon odmítal. Zjistil totiž, že v blíže neurčené slovenské vesnici, jižně od Bratislavy, byl zničen židovský hřbitov, kde je pohřben jeho pradědeček - ze země byly nedávno vykopány i pozůstatky mrtvých a byly jim ukradeny prsteny a zlaté zuby.

Jakožto externí zaměstnanec jedné z mnoha společností působících na letišti jsem poměrně slušně obeznámen s poměry, které tam panují, píše Jan Horák. Ano je pravda, že na Ruzyni se krade. Krade se ovšem i jinde ve světě a krást se bude. Proč? Protože na všech letištích světa jsou profese spojené s vykládáním a nakládánim zavazadel, jakožto profese nevyžadujíci jakoukoli kvalifikaci, velmi slabě finančně hodnoceny, tudíž je vykonávají chudí lidé. A tito lidé, navzdory různým stále se stupňujícim restriktivním opatřením, neumějí odolat pokušení, třeba Vašemu kartonu cigaret. Je možné spekulovat o tom, kde se krade víc nebo míň a v žádném případě nechci obhajovat sprosté zloděje, ale zkuste si parkrát proletět Milán a uvidíte, že ani tam nenechají Vaše zavazadlo bez povšimnutí a navíc bude pravděpodobně na několik kusů.

Poznámka JČ: Děkuji za vysvětlení, ale argumentace, že zaměstanci letiště Ruzyně "musejí krást, protože jsou chudí" (a tak odstraňovat svou společenskou nerovnost) je nepřijatelná, stejně jak argumentace, že jinde se krade ještě víc.

Článek Martina Jacquese o tom, jak se Japonsko brání globalizaci, je zajímavým počtením. Zdá se mi však, že přání je tak trochu otcem myšlenky, zejména co se týče kladů a záporů spojených se stavem japonské ekonomiky.

U dětí, které žijí v blízkosti elektrického vedení vysokého napětí, vzniká daleko častěji leukémie, konstatují vědci z Oxfordské univerzity a z britských energetických podniků v článku, který v pátek vyšel v časopise British Medical Journal.

Dne 27. května vydal italský server autistici.org prohlášení, ve kterém informuje, že v rámci rozsáhlé policejní operace, která zahrnovala 12 zatčení v okresech Bologne a Řím a množství domovních prohlídek, mu soud přikázal zlikvidovat emailovou adresu italského Anarchistického černého kříže (humanitárně orientovaná mezinárodní organizace, kladoucí si za cíl pomoc stíhaným, vězněným či jinak perzekvovaným anarchistům na solidárním principu) na svém serveru. Správcům serveru poprvé v italské historii nařídila politická policie na základě soudního příkazu nikoli poskytnout data, ale zrušit emailovou schránku. Zároveň byla policejně zlikvidována internetová stránka AČK na tomto serveru, okamžitě však byly zřízeny její mirrory na jiných serverech a stránka tak je i nadále v provozu.

Myšlenka svobodné a necenzurovatelné globální internetové sítě je součástí myšlenky globální svobodné společnosti a neexistuje jediný důvod, proč by kterákoliv vláda kteréhokoliv státu měla v elektronické komunikaci občanů číst jako v otevřené knize. Zcenzurovat internet stejně nelze.

Dnes v Praze začíná třídenní hudební festival United Islands of Prague. Minulý ročník této akce nepřinesl jen spoustu zajímavé hudby, ale také nehorázné prohlídky osobních zavazadel návštěvníků koncertů na Střeleckém ostrově, při nichž byli lidé nuceni - prý z "bezpečnostních důvodů" - u improvizované brány zanechávat nápoje, které měli s sebou.

Po mé kritice těchto kontrol uveřejněné minulý rok došlo k zajímavé polemice dvou právníků , k níž bych se zde nyní chtěl vrátit - začíná sezóna letních open air festivalů a problém sepětí kultury a nuceného konzumu, jakož i hrubých zásahů festivalových zřízenců do soukromí návštěvníků se zřejmě objeví častěji.

polemika 2004 ZDE ZDE ZDE ZDE TÉMA BL

Tento týden bude pro osud Evropské unie mimořádně důležitý a varovný. Francouzi a Holanďané řekli v referendech jasné NE smlouvě zakládající její ústavu a tímto suverénním aktem svobodně se rozhodujících občanů postavili před evropskou politickou elitu těžký úkol: znovu se zamyslet nad základními hodnotami a pilíři, na kterých stojí "evropský dům". A také zcela zbourali dosavadní povrchní dělení na "eurooptimisty" a "euroskeptiky". Jen menší část těch, kteří smlouvu odmítli, se totiž může označit za odpůrce evropské integrace. Ti ostatní převážně nehlasovali o textu ústavy (který v drtivé většině ani neznali), nýbrž o charakteru této integrace.

Vyšetřovatelé z britského státního Úřadu pro závažné podvody a britské státní zdravotnictví vyšetřují více než deset podniků a jejich ředitele, kteří jsou obviňováni, že okradli britské státní zdravotnictví svévolným a kartelovým zdražováním základních léků o stamiliony liber.

Milan Dušek: Daleká cesta, Oftis, Ústí nad Orlicí 2005

Varhaník, skladatel, esejista a učitel na pražské konzervatoři a divadelní fakultě AMU Milan Dušek napsal v letech 1976 -- 1980 čtyři na sebe navazující vědeckofantastické povídky, uvedené citáty z povídky Ivana Vyskočila "Vždyť přece létat je snadné." Kdybych je označil za samizdaty, nebylo by to přesné: tehdy měly funkci dárků k jednotlivým jubilejím jeho dcery Hany, která se též zabývala vědeckofantastickou prózou. Renesanční osobnost Milana Duška, jenž spolu s Jiřím Suchým, Ivanem Vyskočilem a dalšími v roce 1958 budoval Divadlo Na zábradlí, se pravidelně netlačí před televizními kamerami, a proto jeho jméno nepatří v této zemi mezi nejznámější, i když by si to jistě zasloužil. O to větší čest je recenzovat jeho knihu, která pětadvacet let od dokončení poprvé vychází. Milan Dušek je totiž typickým představitelem dnes velmi silného proudu, který je většinou zakořeněný v určitém kraji a přichází -- bez jakýchkoli aspirací na širokou úspěšnost a bestsellerové trhání rekordů -- jako druhá vlna národního kulturního obrození.

Podle očekávání např. pan Pehe v Právu, ale i jiní místní lyrici vyrukovali s nabízející se asociací - když Francie, tak Zrada, to známe od Mnichova, že. Pan Pehe se zároveň od té černé evropské neděle neostýchá jedním dechem děsit nás, zbylé Evropany, osiřelým, zrazeným Německem, píše Marcel Sauer.

Chci jen krátce zaznamenat, čeho si žádná česká média nepovšimla - v Litoměřicích se o minulém víkendu konal už 11. Salon kritického myšlení. Je to pravidelné výroční dvoudenní setkání lidí, projevujících zájem o kritické myšlení (nechce se mi použít zprofanovaného slova "intelektuálů"), kteří každoročně diskutují na dané téma. Letošním tématem bylo Umění a politika a hovořili mj. Zdeněk Zbořil, Ota Ulč, Gustáv Murín, István Voros, Václav Dušek, Jiří Krombholz a Jan Čulík.

Loni bylo tématem Umění jako komunikační jazyk a nakladatelství Votobia z loňského setkání vydalo stejnojmenný sborník (ISBN 80-7220-220-0), který je k dostání v dobrých knihkupectvích a také v galerii Vivo na Maltézském náměstí 3 v Praze 1.

Organizátory setkání jsou Alex Koenigsmark a Viktorie Hradská.

Osobně na něm oceňuji neuvěřitelnou názorovou otevřenost, nevídanou v českých médiích. Setkávají se tu a diskutují spolu "pravičáci", jako je Alexander Tomský, Ota Ulč či Jan Kovanic s "levičáky", jimiž jsou například bývalý špion Karel Koecher (letos nepřijel), spisovatel Arnošt Lustig (také letos nebyl), či bývalý diplomat Miroslav Polreich. Pořadatelé chtěli mladé lidi, avšak z mladých autorů Britských listů se mi podařilo přimět k účasti pouze Martina Škabrahu, Jan Sýkora se jen seminářem jen tak mihl, jiní bohužel nepřijeli.

Největším zážitkem bylo pro mě na letošním Salonu vystoupení Čestmíra Císaře, ministra školství a kultury v československé vládě od roku 1967. Císař vystoupil v diskusi po mém příspěvku, kdy lidé debatovali hlavně o tom, co dělá literární dílo relevantním a čteným v určité éře. Vzpomínal na své mládí ve třicátých letech a svým příspěvkem projevil neuvěřitelnou míru vzdělanosti a moudrosti. Netušil jsem, že někdejší komunističtí ministři (dobře, bylo to reformní období) byli takto vzdělaní. Žádný současný politik jim nesahá po pás. Posléze jsem se v kuloárech dozvěděl, že Čestmíru Císařovi (který právě dokončil třídílné kulturněpolitické dějiny Československa ve dvacátém století) je pětaosmdesát let.

Psáno pro letošní Salon kritického myšlení, Litoměřice, květen 2005

Svědčila česká literatura před rokem 1989 jinak o zkušenostech českého společenství, než jak to činí v letech po pádu komunismu? Byla tehdy přístupnější mezinárodní čtenářské obci než v současnosti a pokud ano, tak proč? Plnila literární a estetické funkce jiným způsobem než nyní? Proč jsou někteří autoři z šedesátých až osmdesátých let považováni za "velké" a co chybí českým spisovatelům, kteří píší v posledních patnácti letech? Způsobuje pozměněné vnímání literatury, že spisovatelé z období komunismu už mladší generaci nic neříkají? Má pravdu Petr Bílek, že se česká literatura stává v současnosti předmětem marketingové manipulace? Musí být v literatuře obsažena politika, anebo to snižuje umělecké dílo na úroveň propagandy? Lze text považovat za literaturu, včlení-li autor do něho záměrně "zpřístupňující" stereotypní postupy? Týká se to autorů píšících před rokem 1989 i po roce 1989? Může svědčit literární text podnětným způsobem o společnosti, přestože to není tvůrčí umělecké dílo?

Na tato témata jsem vedl seminář letos v březnu na pražské filozofické fakultě. Jde o téma "Literatura a politika". Účelem bylo pokusit se zjistit, zda literatura skutečně za komunistické totality fungovala jinak.

(příspěvek na konferenci Umění a politika, Salon kritického myšlení, Litoměřice 2000)

Titul odkazuje na Camuse, ovšem.

Goethe, který díky Eckermannovi zanechal největší množství výroků, ještě víc, než dosavadní rekordman anglický dr. Johnson, řekl mj., že "jediná díla trvalá jsou díla příležitostná". Můžeme se o smyslu tohoto výroku přít, ale jedním z výkladů může být, že znamená toto: aktualitě, chcete-li politické-mu faktu, se nelze vyhnout, protože nemůžeme ohluchnout a oslepnout, jde ale o to, zda je to umění.

Již jsem se smířil s tím, že existují lži, větší lži, nepokryté lži a reklama. Jako každý druhý člověk, žijící v epoše rozvinutého infotainmentu, jsem si jednoduše patřičně zvýšil toleranční limit, abych věnoval marketingovým snahám producentů dobře zabaleného štěstí našeho konzumerismu právě tolik času, kolik mu podle mne přísluší. A v mém případě je to zhruba tolik času, kolik je třeba na odvrácení zraku, abych se vyhnul i případné nevědomé indoktrinaci více či méně dobře koncipovaným užitým uměním s náležitě lakonickým sloganem ve službách mamonu. Dělám to od té doby, co jsem zjistil, že něco jako svobodná vůle člověka vůbec neexistuje...

V dubnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 8600.00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.