Vážený pane poslanče, Vážená paní poslankyně,

v poslední době se objevují pokusy, jejichž cílem je legislativní zákaz interrupcí. S tímto postojem zásadně nesouhlasím. Nepodporuji a nepropaguji interrupce. Nemohu se však s navrhovaným zákazem ztotožnit, protože se jedná pouze o zdánlivé řešení problematiky interrupcí. Legislativní zákaz interrupcí nejenže ji neřeší, ale přináší s sebou další závažné problémy: interrupce se přesouvají do ilegality, často dochází ke zhoršení lékařské kvality prováděných zásahů a enormně se zvedá jejich cena na černém trhu. Neméně zásadní je, že zákaz interrupcí odsouvá tuto problematiku mimo veřejnou debatu. Pokud interrupce oficiálně neexistují, není ani o čem diskutovat a není proč hledat jiná a efektivnější řešení, jak interrupcím předcházet. Negativním příkladem takového stavu je Polsko, kde je legislativní zákaz interrupcí uzákoněn. Řada nevládních organizací poukazuje na nedůvěryhodnost oficiálních statistik provedených zákroků a další negativní dopady tohoto opatření. Uváděná čísla zcela logicky neodrážejí skutečný stav. Pokud je totiž provedení interrupce nelegální, jen těžko se k němu někdo přizná. Není totiž pravdou, že spolu s legislativním zákazem přestanou interrupce existovat. Pouze se přesouvají z veřejné a tedy i lépe kontrolovatelné sféry do sféry nelegální, a objevuje se také potratová turistika (jev známý např. z USA z doby legislativního zákazu, z České republiky, kde řada polských žen podstupuje interrupce nebo z Irska, odkud ženy cestují za legálními potraty do Spojeného království).

Ano, interrupce jsou jednou z velmi významných otázek v současné společnosti. K jejich omezení však nepovede tak jednoduché řešení jakým je navrhovaný legislativní zákaz. Mnohem účinnější a společensky dlouhodobě efektivnější cestou řešení problému interrupcí je vzdělávání a kontinuální osvěta již od základních škol zdůrazňující nejen práva, v tomto případě s důrazem na práva reproduktivní, ale také odpovědnosti s nimi spojenými. To, že vzdělávání a větší informovanost působí v oblasti uvědomění a zodpovědnosti k sobě samému i druhým pozitivně, jistě dokládá i snížení počtu interrupcí v České republice po roce 1989, kdy se začalo o otázkách spojených se sexualitou více hovořit a zvýšila se informovanost a dostupnost různých forem antikoncepce (ze 123 695 v roce 1990, z 99 357 v roce 1989 na 40 992 v roce 2002). Legální dostupnost interrupcí nesnižuje porodnost, jak se často mylně tvrdí, k poklesu přirozeného přírůstku obyvatel dochází také v zemích s nízkou mírou potratovosti nebo i v Irsku, kde jsou interrupce zcela zakázány. Místo kroku zpět - jednorázového zákazu interrupcí - je progresivnějším a politicky i společensky cennějším krokem aktivní politika podpory rodin s dětmi a politika, jejímž cílem je snaha o skloubení pracovního a rodinného života, která pomůže zvýšit porodnost.

Doufám, že svým hlasováním nepodpoříte snahy vedoucí k legislativnímu zákazu interrupcí.