I jako zloděj měl dobré srdce: jeden zámek vždy poškodil, aby okradenému zajistil nárok na pojistné plnění. Je to vlastně vzor ctnosti a šikovnosti pro mládež a mužný idol pro romantické ženy. Nyní je v potížích, neboť byl odsouzen za vraždu, o které tvrdí, že ji nespáchal. Reportéři TV Nova naznačují, že ji na něj možná svedli policisté, kteří zásah proti zastřelenému při nejmenším režírovali, pokud dokonce přímo sami nestříleli.

Není to nic nového. Pochybnosti o oprávněnosti Kajínkova odsouzení pojal kdysi Pavel Rychetský, tehdy ministr spravedlnosti, po něm se věci ujal jeho nástupce Jaroslav Bureš. Již tehdy byla na místě a oficielními místy zůstala nezodpovězena otázka drzého pisálka, zda je nejdříve třeba prchnout z vězení, aby se státní moc začala zajímat o bezpráví, způsobené policií. Každá lidská činnost je zatížena chybami. Kontrolní orgány policie, státních zastupitelství a soudů, jakož i oba resortní ministři připouštějí, že to platí i o jejich konání. Kážíce vodu a pijíce víno ve své praxi však trvají na své dokonalosti a papežské neomylnosti. Po této zemi chodí pár kriminálních zločinců, jejichž stíhání nelze dosáhnout, naopak sem tam někdo skončí ve vazbě nebo dokonce ve výkonu trestu, ač nic nespáchal. Další tři tisíce jsou odsouzení, kteří se potloukají bůhvíkde a tvrdí, že utíkají před nespravedlivým trestem. V některých případech se zdá, že jejich zmizení orgánům vyhovuje, protože jim únik usnadnily ponecháním cestovního pasu.

Pondělní reportáž skutečně přinesla dvě informace, které v době Rychetského iniciativy nebyly soudům známy. Jsou dosti závažné na to, aby se dalo tvrdit, že okolnosti skutku, za který byl Jiří Kajínek odsouzen, nebyly věcně správně popsány. Protože na základě nepřesně popsaného činu nelze dospět ke správnému právnímu posouzení případu, je zde zřejmý důvod k žádosti o obnovu řízení. To je standardní krok, předpokládaný pro takové situace trestním řádem a obhájci jistě nic nebrání, aby jej zcela nepateticky učinil. Nelze ovšem předvídat, zda soud při bližším zkoumání přizná oněm výše zmíněným novým poznatkům takový význam, aby dal k obnově souhlas. Přesto by bylo chybou obhajoby touto cestou nejít, protože se jedná o standardní nástroj, kvůli jehož použití není třeba vypouštět mediální kouřovou clonu a masírovat mozky nezávislých veřejných činitelů na úrovni ministrů či ředitele Inspekce ministra vnitra. V reportážích není zmínka, že by obhájce Jiřího Kajínka takovou žádost již podal, zato byl zdůrazněn jeho záměr použít nástrojů nestandardních. Na druhé straně, obhájce lze pouze pochválit, že pro svého klienta používá mediální podporu, má-li k tomu možnost. Lze mít pochybnosti o etičnosti hluku, který byl kolem případu Jiřího Kajínka rozpoután. Ty však směřují pouze proti reportérům a zejména šéfredaktorům obou médií.

Považuji za nutné zdůraznit, že přiznávám Jiřímu Kajínkovi právo, aby byl očištěn, jsou-li k tomu věcné důvody, a to bez ohledu na to, že jde o recidivistu ve výkonu dlouhého trestu. Přesto mě zájem TV Nova a MF Dnes udivuje. Nabízí se totiž celá řada otázek, které vedou k domněnce, že je něco nedobrého v samotné skutečnosti, že tato mediální aféra vznikla :

1. Proč právě Jiří Kajínek ? Ve vězeních, na útěku nebo zatím jen v trestním řízení je možná až několik desítek občanů, kteří sice nepřelezli plot vězení, a dokonce měli až dosud čistý trestní rejstřík, ale v jejich případech je nejméně tolik pochybností jako v této kauze.
2. Proč právě teď? Skutečně závažná je zpráva o změně výpovědi řidiče, který nyní popírá, že Jiřího Kajínka přivezl na místo vraždy, a svou výpověď v přípravném řízení a před soudem označuje za vynucenou. Jeho nová výpověď je ale známa nejméně několik týdnů, ne-li měsíců. Musíme se tedy ptát, proč již na jejím základě obhájce nepožádal o obnovu řízení? Otázka je o to naléhavější, že JUDr. Jaroslav Janeček má pověst "ostrého" advokáta a ve své praxi se úspěšně opírá o zkušenosti z dlouholetého působení ve vysoké funkci u policie.
3. Proč úkony advokáta předchází halasná mediální kampaň? Je k ní skutečně důvod, když nebyl proveden samozřejmě se nabízející standardní krok uplatnění žádosti o obnovu procesu? Chce-li někdo naznačit, že bez tlaku medií by taková akce skončila "v kopřivách", a myslí si to skutečně upřímně, pak kreslí velmi nehezký obraz naší policie, justice a ministrů spravedlnosti a vnitra a mimo to prozrazuje záměr je ovlivnit v jejich nezávislém posuzování věci. Uznávám, že o ochotě našeho represivního aparátu k nápravě chyb lze mít důvodné pochybnosti. Stabilita soudního rozhodnutí je pro leckterého soudce i jiného státního úředníka důležitější než spravedlnost. Ale i pak se musíme znova vrátit k otázce, proč se tato péče věnuje právě Jiřímu Kajínkovi a právě v tomto čase. TV Nova jistě dostává spoustu podobných, stejně dobře podložených podnětů, ale věnuje se jen některým. Klíč, podle kterého vybírá své chráněnce (ale i oběti) patří k nepříjemným tajemstvím mediálního světa.
4. Musíme se také ptát, kdo celou tuto "zábavu" platí a proč. Natočení reportáže nebylo levnou záležitost. Pokud se TV Nova rozhodla nést náklady ze svého, nabízí se otázka, jaký zisk bude mít ať již z očištění Jiřího Kajínka nebo z potrestání bývalých policistů, popř. z pádu plk. Kadeřábka.
5. Nabízí se i otázka nezávislosti orgánů, příslušných pro řešení otázek, položených v pondělních reportážích. Podle zpravodajství TV Nova Inspekce ministra vnitra již na základě informací z reportáží zahájila vyšetřování. Nikde nebyla zveřejněna zmínka, že by se na ni někdo obrátil s trestním oznámením, či že by jí prošetření vyslovených podezření nařídil ministr, policejní president či státní zástupce. Inspekce tedy jednala nejen nesmírně pohotově, ale zřejmě ze svých vlastních pohnutek. Na to má sice právo a dokonce je to i její povinností, ale v jiných případech trestní oznámení proti policistům buď vůbec odmítá, nebo je bez přezkoumání překvalifikuje na stížnost a sama sobě tím znemožní meritorní přezkoumání nepravostí policistů. Doufejme, že její horlivost v tomto případě není inspirována snahou o obstarání alibi napadeným policistům.

Dlužno dodat, že vynaložení obrovské energie, která byla v této kampani uvolněna ve prospěch Jiřího Kajínka, nelze zdůvodnit ani časovou naléhavostí případu. Nejslavnější český vězeň má před sebou ještě hezkou řádku let výkonu jiného trestu, bez naděje na předčasné podmíněné propuštění. Ve věci trestu za domněle nespáchanou vraždu zatím zdaleka nehrozí vypršení lhůty pro podání žádosti o obnovu procesu. Bylo jistě možno nechat v klidu proběhnout řízení k obnově procesu, po němž je možnost dalších opravných prostředků. Na burcování veřejnosti by bylo dost času, kdyby v průběhu řízení o obnově došlo k poškození práv odsouzeného.

Protože autoři reportáží v nich nevysvětlili pohnutky svého konání tak, aby nebylo třeba klást výše zmíněné otázky, vznikají další pochybnosti. Jde spíše o spravedlnost pro Jiřího Kajínka, nebo o snahu povolat k odpovědnosti policisty, kteří se dle autorů reportáže měli nějakým způsobem podílet na skutku, za nějž byl Kajínek odsouzen? Obě stránky této věci jsou spojitými nádobami, přesto otázka po prvotním cíli kampaně je na místě. Tím spíše, že zpochybnění policisté, zejména plk. Kadeřábek, a jejich rodiny byli vystaveni velkému psychickému tlaku ze strany jejich okolí, stejně jako tomu bylo v případě Tomáše Linharta, zmíněného v úvodu. Z toho vyplývá otázka přiměřenosti prostředků, používaných Novou a MF Dnes k vyvolání zájmu o nejasné kriminální případy. Zdá se mi, že v obou zmíněných kauzách, zejména v té dřívější, bylo indicií nezákonnosti příliš málo na to, aby byl takový drsný způsob zacházení s napadenými opodstatněný. V obou kauzách by mělo být možno požadovaného cíle dosáhnout postupy, více šetřícími osobní důstojnost podezřelých.

Naproti tomu skutečnost, že se myslící lidé uchylují při vymáhání práva k takovým metodám, neboť je zkušenost vede k nedůvěře ve standardní postupy, sama o sobě nasvědčuje tomu, že řízení policie a justice je zatíženo vážnými vadami. Je to podnět k zamyšlení zvláště pro ministra vnitra, který na rozdíl od svých kolegů z resortu spravedlnosti je už v úřadě dosti dlouho na to, aby za sebou mohl zanechat stopu. Skutečně ji zanechává, jde jen o to, zda je hezká.