Tyto menšiny činí jejich život ještě složitějším, než ostatní "vnější vlivy" "divokého" kapitalismu. Je to dáno tím, že Československo je vnitrozemím, bez historicky kosmopolitních "hansovních" měst a přístavů, bez kolonií a navrátilců, bez otrokářů a plantáží. Zkušenosti s třímiliónovou německou menšinou jsou dějinně tragické a traumatizující. Bachovský absolutismus a vídeňská patricijská nadřazenost v nedávné historii taktéž nepřispěla k bezelstné důvěřivosti plebejského českého občanstva. A dnešní svět spěchá ke globalizační multikulturalitě a multietnicitě tak rychle, že naráží na sociální adaptabilitu i u velmi "flexibilních" jedinců. Každá akce vyvolává protiakci. Páně Vítovým pocitům se divit nelze. Jsou plně legitimní. Lze se divit lhostejnosti a plochosti státní politiky v oblasti výchovy k právě tomu multietnickému soužití - výchovy k přežití v letech budoucích. Kolektivní strategie se tomu říká. A Češi ji potřebují více, než kdo jiný.