Toto je článek, který publikoval v izraelském listě Jerusalem Post velvyslanec ČR v Tel Avivu Daniel Kumermann. Martin D. Brown, historik, žijící v Londýně, rozbírá Kumermannovy myšlenkové zkraty ZDE.

Z amerických vládních dokumentů vyplývá, že firma ChoicePoint obdržela loni od amerického ministerstva spravedlnosti nejméně 11 milionů dolarů za to, že americké vládě poskytuje data - zejména o občanech Jižní Ameriky - včetně jména, adresy, zaměstnání, data narození, čísla pasu a "fyzického popisu", daňových údajů a krevní skupiny.

Plně vystihuje skutečnost, že novináři čas od času věnují spoustu energie a mediálního prostoru na to, aby obrátili pozornost veřejnosti k věcem, jež nemají velký význam, popřípadě mají úplně opačný smysl, než se jim v mediální kampani přikládá.

Není vždy zřejmé, proč takové kampaně vznikají, a co vede k tomu, že se na nich se stejným zaujetím podílejí všechny tituly, bez ohledu na určité rozdíly v jejich orientaci, a že nesouhlasné projevy, pokud se vůbec vyskytnou, nenajdou publicitu.

Ministryně kultury Tessa Jowellová požádala loni v létě na večeři v Oxfordu svou kolegyni, náměstkyni ministra zahraničí baronku Symonsovou, aby jejímu manželovi, Davidu Millsovi pomohla zjistit, zda je možné nějak vyvézt letadla do Íránu, vzhledem k tomu, že prezident Bush považuje Írán za zemi v "ose zla" a na dovoz vojenské technologie do Íránu uvalili Američané embargo.

Desetitisícům opatrovnic a opatrovníků dětí v Anglii bude zakázáno podrobovat děti fyzickým trestům. Britská vláda rozhodla, že opatrovníci dětí nebudou smět trestat děti mladší osmi let bitím, i kdyby měli písemný souhlas rodičů. Opatrovníci také nebudou smět v přítomnosti dětí kouřit.

Proti tomuto rozhodnutí se postaví organizace hájící "rodičovská práva", náboženské organizace a opoziční poslanci, usuzují pozorovatelé.

Proti zákazu fyzických trestů se mnohdy užívají nejabsurdnější argumenty. Tak ve středu 30. dubna publikovaly Lidové noviny názor katolíka a konzervativce Alexandra Tomského, podle něhož by byl zákaz tělesných trestů pro děti v ČR chybný, neboť by tělesné tresty nahradily tresty psychické, a to by bylo horší. :) - OSN požaduje, aby byly tělesné tresty dětí zakázány. Totéž požadují i čelné mezinárodní charitativní organizace, hájící práva dětí.

Britská vláda však nikterak nezamýšlí zakazovat rodičům, aby podrobovali děti tělesným trestům. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že většina rodičů zastává názor, že občasná facka dítěti je potřebná. Britská vláda nechce v tom rodiče nijak omezovat, pokud nedojde k porušování 140 let starého zákona o "rozumné míře fyzických trestů".

Baronka Astonová, činitelka britského ministerstva školství, odpovědná za situaci dětí, konstatovala: "Rodiče si musejí sami rozhodnout podle toho, jaké mají v rodině vztahy k dětem a podle toho, jak s nimi jednají a pracují. Do toho já nebudu zasahovat."

Skotská exekutiva navrhla v roce 2001 zákon, který by zakazoval fyzické tresty u dětí mladší tří let, bití do hlavy a bití dětí předměty, viz ZDE, k velké nelibosti charitativních organizací, zastávajících zájmy dětí, byl tento zákonný návrh v roce 2002 zrušen, na základě výzkumné zprávy, z níž vyplývalo, že by byl takový zákaz škodlivý, viz ZDE.

Kampaň, která se jmenuje "Expand your Mind" (Rozšiřte svou mysl) vede ministr pro Evropské záležitosti Denis MacShane ve spolupráci s britským knihkupeckým řetězcem Borders. Toto knihkupectví zahajuje speciální marketingovou kampaň na podporu spisovatelů z Polska, z Maďarska a ze Slovinska i ze západoevropských zemí. MacShane hovoří pěti jazyky a pro nedávnou sérii evropské poezie pro londýnské metro přeložil básně Beretolda Brechta.

Margaret Thatcherovou pravidelně ráno budily z koupelny výkřiky jejího muže, který tam směrem k rozhlasovému přijímači, v němž zrovna mluvil John Humphrys, vykřikoval: "Bastard!" , napsal deník Independent, který publikoval profil tohoto známého novináře:

Předložená otázka byla svým způsobem signifikantní pro celý mediální víkend a poslední období vůbec. Zněla: Přejete si opět budovat socialismus?

Víkendové setkání Million Marijuana March 2003 na Letenské pláni proběhlo dle očekávání. Huliči hulili, děti květin si hrály, kapely bušily do všeho, do čeho šlo - způsobem, který netrhal hudební přesvědčení ani bubínky na cucky, dýdžejové se snažili zaujmout obráceným točením vinylových koleček v rytmu duc-duc, nebo duc-duc-duc, tanečnice a tanečníci trsali až jim prach od bot létal, při fireworku se nikdo nezapálil a celý den zasvěcený legalizaci trávy proběhl tak civilizovaně, že čacká policie si mohla připadat až na malé polední intermezzo s "hákoši" jako na víkendové párty. Pasivním kuřákům marihuany z řad protiextremistického oddělení policie nevadila ani typická vůně, ani typičtí poživači - jejich kapitán se při pochvale na adresu liberálního, nekonfliktního přístupu k setkání na hranici či za hranicí restriktivního zákona nechal slyšet, že "rád to sice nevidí, ale od toho tu přece není...", čímž si vysloužil uznání téměř jako osvícený rodič. Dál se pak bavil s vášnivým zastáncem THC Jiřím X. Doležalem - asi o hydroponních metodách...

2002 2003

Akce se stala legální díky úsilí a vytrvalosti pořadatelů, osvícenosti starosty Prahy 7 Mikšíka (ODS), stejně jako díky liberalismu úředníků Magistrátu a starosty Béma (ODS). Podmínky pro pořadatele ale byly finančně tak kruté, že večer vybírali i do kasiček jen proto, aby ztráty akce byly co nejmenší. Náklady za legální akci totiž dosáhly 100 000 Kč a díky prodlouženému víkendu a špatnému počasí po obědě nepřišlo tolik lidí co minule. I tak na trávníku posedávaly tři tisícovky zastánců legalizace... Obdobné shromáždění se konalo v dalších 170 městech světa, v Londýně, se ho účastnily také asi 3000 osob.

Konopný ombudsman Jehlička donutil kamarády serveru Grower, který se podílel na organizaci, aby se ještě po akci - večer a za svitu halogenů - pokusili po návštěvnících Letenské pláně uklidit nepořádek, který po nich zůstal. Nakonec na dočištění svolal ještě nedělní brigádu dobrovolníků.

Psát o tom, proč nemá cenu zavírat do kriminálů jednotlivce, nemá cenu - to je jako nošení dříví do lesa či trávy na Letenskou pláň... Podle střízlivého odhadu minimálně jednou hulilo 80% studentů středních i vysokých škol, z toho třetina přiznává, že víceméně pravidelně (minimálně jednou týdně). Podle jiného odhadu je pouze v Praze na 200 000 příležitostných či stálých poživačů marihuany. Kriminalizovat jen desetinu z nich by byla pohroma, ze které by se pražské soudnictví či vězeňství dlouho nevzpamatovalo. Kriminalizovat policistu, který si vypěstoval na zahrádce pár rostlinek, je stejně nesmyslné, jako chtít zavřít všechny, kteří na Letenské pláni prohlašovali to, co už dávno všichni vědí : že král je nahý a čím dřív si to uvědomí, tím méně škody napáchá. K podepsání byla také petice J.X. Doležala na podporu kriminalizovaného policisty, adresovaná prezidentovi Klausovi. JXD v ní píše:

Polemika s Pavlem Pečínkou na stránkách Britských listů dostala nečekaný směr. Na e-mailovou konferenci brněnských "zelených" a "nesehnutých" dorazilo Pečínkovo SOS. Pedagog hledá podporu a nabízí svou loajalitu muli-kulti soudruhům aktivistům tím, že - cit.:"přibalil článek o dosud jediném černém a (k tomu ještě navíc - pozn.red. BL) tmavozeleném v řadách SZ jménem Mohamed." Pokud budou soudruzi chtít nějak propagačně využít, nechává to Pečínka plně v jejich režii... Článek podle Pavla Pečínky už vyšel - v "nezávislých" Literárních novinách.

Své soudruhy Pečínka také prosí, zda by nešlo článek Britských listů převzít i nějakým velkým tištěným deníkem. Rád by na to odpověděl, ale přes velké noviny. No bodejť, není nad velkou tištěnou reklamu, když jinak je to problém do jakéhokoliv média dostat text s "tmavězelenou" aktivistickou "žurnalistikou". A kdyby to nešlo, stačilo by to pedagogu Pečínkovi otisknout alespoň v docela malém bulletinu - jen s jeho odpovědí... Předem díky těm, kteří budou souhlasit. Uvidíme, které noviny přistoupí na Pečínkovu PR hru.

Tak - aby nebyla mýlka - Britské listy se nezříkají polemiky o hranicích žurnalistiky a politického public relations. Naopak hozenou rukavici zvedají rády a s potěšením přetiskují přílohu Pečínkova e-mailu. Rádi zveřejníme i reakci Pavla Pečínky na tento text. Britské listy jsou mu otevřeny.

Nad Pečínkovým poněkud rasistickým determinantem "černý a tmavozelený" sice v redakci vznikla malá polemika, zda přetištění tohoto označení se Britské listy nedopouštějí také trestného činu podněcování k nenávisti..... dle příslušného paragrafu, ale zvítězil názor, že je ve veřejném zájmu udělat reklamu brněnskému "bílému a přitom také ještě tmavězelenému" vysokoškolskému pedagogovi.

Je zajímavé, že autor pociťoval nutnost vyrovnat se s velkým dědictvím české filmové "nové vlny". Vrací se k ní ovšem z pohledu daleko cyničtějších a poučenějších "nultých let" jednadvacátého století. Uvědomujeme si, že vhled do osobní psychiky mladých lidí byl ve Formanových filmech před čtyřiceti lety vlastně daleko nevinnější i naivnější, navzdory jeho tehdy tolik odsuzovanému "cynismu". Kromě hluboké sondy do lidských osobností je Morávkův filmový debut mimo jiné i - parodií na - v České republice nyní všudypřítomnou a vše obklopující pornografii.

Nad novou "erotickou detektivkou" Michala Viewegha, kterou jsem v úterý přečetl během dvou a půlhodinové cesty autobusem z Brna do Prahy, mě napadla historka, která se vyprávěla o scénáristech amerického televizního seriálu Dallas. Ti se totiž prý po napsání mnoha desítek pokračování tohoto absurdně schematického, a zřejmě proto celosvětově nesmírně úspěšného seriálu velmi nudili, a tak v poslední fázi výroby těchto pořadů prý záměrně vzájemně soutěžili o to, kdo napíše nejpitomější a nejschematičtější pokračování ve snaze zjistit, jak extremní hloupost jim diváci ještě sežerou. Podobný přístup, zdá se mi, zaujímá k české veřejnosti Michal Viewegh, který ví, že si dámy v České republice koupí ve větších počtech jeho knížky, dnes už ať napíše snad cokoliv. Tak snad taky zkouší, jak velká hloupost mu ještě projde.

oslavila tato veřejnoprávní instituce ve čtvrtek na Prvního máje celodenním maratonem pořadů ze svých archivů, vybraných z období padesáti let své existence. Diváci mohli v "teleautomatu" volit ze dvou možných alternativ.

Pořady byly velmi dobře vybrány i uváděny (Marek Eben). Mnohaleté archivy jsou ovšem silnou stránkou veřejnoprávní televize. Navracení do minulosti bylo tentokrát provedeno docela mistrně, nemělo by to však být to jediné, co Česká televize umí dobře.

Kromě toho, předkládání těchto starých věcí české veřejnosti by mělo být jen prvním krokem. Jistě je opakované vysílání dobře známých televizních pořadů z různých dob televizní historie zajímavým argumentem do diskuse, do jaké míry utvářela Československá televize během posledních padesáti let jednotné kulturní a národní vědomí. Její role byla bezpochyby nesmírně silná koncem šedesátých let, až do příchodu tvrdé husákovské normalizace, kdy většinou lidi televizi po období intenzivní sledovanosti zase vypnuli. (Sám si vzpomínám, jak po několika letech, kdy jsme se všichni dívali na Československou televizi až do roku 1969 docela dychtivě, bylo po příchodu normalizace televizní vysílání nesledovatelné - jako by se televize tehdy specializovala na vysílání materiálu, který diváka od jeho sledování agresivně odrazoval a nutil ho, aby televizi vypnul.)

Viděl jsem včera ještě v Praze jakýsi normalizační vojenský film (snad to bylo v bloku "Táta pohraničník"). Tyto věci jsou dnes po právu zdrojem veselí - málokdo se však zamyslí nad tím, jak obrovským ponížením bylo pro televizní herce i zaměstnance muset se podílet na výrobě těchto produktů komunistické propagandy, a to - aby nebylo mýlky - i tehdy, jestliže se podíleli na jejich výrobě souhlasně a rádi.

Chtělo by to reflexi nad tím, proč to národ dělal a připouštěl - proč tak ochotně kolaboroval.

Historie padesáti let Česk(oslovensk)é televize není jen historií nezávazné zábavy, je i historií obrovského národního ponižování i pokusů se od něho osvobodit. Měla asi být příležitostí i k analýze, proč tomu tak bylo.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.