Teze polského premiéra Jaroslawa Kaczinského, že nelze čekat, zda Rusko "zavře kohoutky, nebo ne", je možná správná, ovšem zvolený postup je kontraproduktivní. Jeho výsledkem bude, že Rusko posílí své tranzitní trasy mimo Pobaltí a Polsko. A nejen to. Samo se bude cítit vydíráno a bude své podnikatelské zájmy obracet k jinému perspektivnímu trhu na východě a na jihu - k Číně, Indii a k Íránu.

Mentorská politika vůči stále silnějšímu ekonomickému partnerovi, s nímž je třeba se spojit ve jménu vlastního ekonomického růstu, je sebevražedná. Podřídit rusofobním náladám politické elity jednoho státu zájmy celé Evropské unie pak ukazuje rizika kolektivního rozhodování.

Obdobně působí trvalá snaha roztáhnout NATO tak, aby Aliance co nejvíce obklíčila či vytěsnila Rusko. Bývaly doby, kdy Zbignew Brzezinski psal o tom, že je v zájmu USA, aby se státy na euroasijské šachovnici nesjednotily. Dnes úsilí přijímat další státy v okolí Ruska do NATO a napojování Bruselu na státy v Pacifiku, jak to ukazuje summit Aliance v Rize, vede k tomu, že se větší část kontinentu spojuje -- ovšem nikoliv kolem NATO.

Šanghajská organizace pro spolupráci posiluje svůj ekonomický, ale i bezpečnostní význam. V roce 2005 proběhlo první společné vojenské cvičení Ruska a Číny, na příští rok je plánováno další -- podle dostupných údajů by na jihu Uralu měly cvičit čínské tanky. Čína a Indie plánují do roku 2010 zdvojnásobit obchod a mluví o společné zóně volného obchodu. Pokročila jednání o "ropovodu míru" z Íránu přes Pákistán do Indie, na němž by se mělo podílet i Rusko. Prostoduché úvahy o tom, že Rusko a Čína nebo Čína a Indie nemohou mít společné strategické zájmy, neobstojí tváří v tvář nové realitě. A touto realitou je pocit tlaku ze strany Západu na euroasijské či asijské mocnosti.

Nelze zapomínat, že i Česko má své národní zájmy. Například ve chvíli, kdy se diskutuje o tom, že jedna ze středoevropských rafinérií je zbytečná. Jestli se někdo domnívá, že Rusko porušuje v Čečensku lidská práva, či blokuje dodávky masa, je třeba o tom jednat s ruskými ministerstvy či nevládními organizacemi. Jestli si přejeme, aby byla zachována rafinerie u nás, je třeba jednat především s Jukosem. A každé jednání vést u jiného stolu. Spojovat nespojitelné je projevem ideologické zaslepenosti, nikoliv efektivní ekonomické či vojenské diplomacie.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom